Pepsi byla první západní značkou, která se prosadila v Sovětském svazu. Za limonádu dostávala vodku i válečné lodě

pepsi-minStory

Foto: CzechCrunch

Sovětský svaz platil za Pepsi vodkou i válečným loďstvem

0Zobrazit komentáře

Po váhavém otálení v Rusku kvůli jeho invazi na Ukrajinu končí i firmy jako Coca-Cola, Starbucks, McDonald’s či Pepsi, synonyma západu a jeho konzumního stylu života. Zatímco první tři jmenované firmy se do Ruska dostaly až po konci sovětské éry, Pepsi se stala vůbec prvním kapitalistickým produktem dostupným i v Sovětském svazu. Za svou sladkou komoditu ale Američané od Rusů nedostávali bezcenné rubly, ale to nejlepší, co měli tehdy Sověti na skladě – tedy vodku, ale i válečné loďstvo s torpédoborci a ponorkami.

Přestože Pepsi oficiálně vstoupila na sovětský trh až v roce 1972, vzájemná historie se začala psát již v roce 1959, kdy generální tajemník sovětské komunistické strany a vůdce celého bloku Nikita Chruščov okusil chuť Západu. Stalo se tak v době mírného uvolnění tvrdého moskevského režimu, takzvaného „tání“. To odstartovalo v roce 1956 na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, kde Chruščov nahlas odsoudil dobu svého předchůdce Josifa Stalina.

V této době začaly povolovat ledy i mezi Moskvou a New Yorkem, což umožnilo uspořádání vzájemných výstav, které přivezly do New Yorku to nejlepší ze sovětské kultury. To nejzajímavější z americké kultury bylo zase vystaveno v Moskvě.

Amerika jako opravdová

Do moskevského parku Sokolniki byly tehdy přivezeny americké vozy, umělecká díla nebo západní móda. Vyrostl v něm dokonce i celý vzorový dům, který si mohl dovolit každý pracující Američan. Nechyběly zde ani stánky společností jako Disney, výrobce papírových kelímků Dixie Cup, technologické firmy IBM a se svým syceným nápojem byla přítomna také Pepsi, byť její vedení účast na výstavě neschvalovalo.

pepsi1

Foto: Library of Congress

Nikita Chruščov během ochutnávky Pepsi

Přesto se tehdejší šéf mezinárodní divize Pepsi Donald M. Kendall rozhodl do Sovětského svazu odcestovat. A aby vedení dokázal, že toto rozhodnutí stálo za to, domluvil se s tehdejším americkým viceprezidentem Richardem Nixonem, kterého do Moskvy na jednání s tamními představiteli vyslal prezident Dwight Eisenhower, že Chruščova k jeho stánku dovede a sovětský vůdce Pepsi ochutná.

Z momentu ochutnávky se dochovala fotografie, na které je Chruščov usrkávající z papírového kelímku pod Nixonovým drobnohledem. V popředí je také vidět Donald Kendall, kterak rozlévá druhou várku nápoje s blaženým výrazem. Možná totiž už v ten moment tušil, co bude následovat.

Fotografie mu umožnila stoupat výš v hierarchii vedení PepsiCo a šest let po pořízení snímku usednul do křesla jejího generálního ředitele. Na Sovětský svaz přitom nezapomněl a v roce 1972 se mu podařilo produkt na tamní trh dostat. Po Pepsi, která byla Sovětům doručována v podobě sirupu, který si následně sami ředili a stáčeli třeba v Bukurešti, byla velká poptávka a odbyt narůstal. Byl tu však jeden problém – jak Sověti za Pepsi zaplatí.

Vodka a lodě, platidlo tvrdší než rubl

Sovětské rubly měly v té době na mezinárodní scéně mizivou hodnotu a zákony navíc zakazovaly měnu vyvážet do zahraničí. Proto se Pepsi se Sovětským svazem dohodla na výměnném obchodu. Za svůj lepkavý sirup dostávala vodku Stoličnaja, kterou distribuovala ve Spojených státech.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

I přes vzájemnou nevraživost USA a Sovětského svazu obchod kvetl, sovětská vodka Američanům chutnala a Pepsi na konci 80. let vyvážela na východ přibližně miliardu porcí svého nápoje. V tamních televizích měla i vlastní placenou reklamu na Pepsi s Michaelem Jacksonem. Ovšem bojkot sovětských produktů v USA v době sovětsko-afghánského válečného konfliktu způsobil, že Pepsi přestávala mít pro vodku odbyt. Proto chtěla po Sovětech jinou komoditu.

Na jaře roku 1989 byla proto podepsána nevšední obchodní smlouva, která obsahovala dohodu, v rámci níž se Pepsi stala prostředníkem nákupu sedmnácti starých ponorek, jedné válečné fregaty, křižníku a torpédoborce. Mimo plavidel, která Pepsi prodala na šrot, získala také tři nové ropné tankery, které následně pronajímala či je prodala do Norska.

Pokud by si plavidla nechala, stala by se vlastníkem šestého největšího válečného loďstva na světě. Kendall tehdejšímu poradci prezidenta George Bushe staršího pro národní bezpečnosti ve vtipu napsal, že Pepsi odzbrojuje Sovětský svaz rychleji než samotná Amerika.

pepsi2

Foto: Wikimedia

Rusům původně Pepsi voněla jako vosk na boty, přesto v ní našli zalíbení

V 90. letech Pepsi plánovala uzavřít se Sověty novou dohodu ve výši tří miliard dolarů, tedy největší dohodu, jaká by kdy mezi Sovětským svazem a soukromou americkou společností byla uzavřena. K jejímu stvrzení však nikdy nedošlo.

Pepsi, která v té době dokonce chtěla do Sovětského svazu exportovat i gastronomický řetězec Pizza Hut, byla místo toho svědkem rozpadu svého obchodního partnera na řadu samostatných republik, což značce zkomplikovalo celé její fungování v této části světa.

Místo dohod s jedním státem najednou Pepsi musela komunikovat s patnácti různými státními entitami a také čelit příchodu nových hráčů v čele s Coca-Colou. Byť se Pepsi podařilo distribuci po čase opět obnovit, za pár let ji Coca-Cola v prodejích předčila.

V roce 2013 byly strženy i velké poutače na Puškinově náměstí (kde mimochodem kdysi otevřela i první ruská restaurace McDonald’s), které se staly symbolem snah Pepsi udržet si dominantní postavení na již ruském trhu. Ten pro Pepsi však byl i nadále hned po domovských Spojených státech druhý největší.

Současné rozhodnutí pro odchod z Ruska tak pro Pepsi znamenalo dát sbohem divoké historii vztahů, které se rozvinuly i navzdory studené válce. Svět se však mění a s ním i hranice toho, co je přípustné a co není.

Světlo je hack budoucnosti, říká Vít Schlesinger. Jeho infračervené panely si pořídila i fotbalová Sparta a Slavia

covelighthackerStory

Foto: Lighthacker

Společnost Lighthacker podle svých slov vyrábí nejsilnější světelný panel na světě

0Zobrazit komentáře

S terapií červeným světlem se Vítek Schlesinger začal seznamovat ve Spojených státech asi před deseti lety. Tehdy byly červeně zářící panely novinka, která přecházela z programu NASA do amerického olympijského týmu. Dnes pozitivní vlivy světla, které k nám míří běžně ze Slunce, a jeho vliv na energii, regeneraci a protizánětlivé účinky potvrzuje na pět tisíc studií. Pro Schlesingera je světlo hack přítomnosti a budoucnosti. A přesvědčil o tom i vývojáře, kteří ho na základě jeho blogu oslovili a společně s ním vyvinuli pravděpodobně jeden z nejsilnějších panelů na světě, panel Lighthacker.

Šestatřicetiletý Schlesinger se od malička pohyboval ve sportovním prostředí. Hrál tenis, fotbal, v ping pongu patřil mezi nejlepší v republice, dodnes svou soutěživost uspokojuje v triatlonu nebo plaváním pod ledem. Poznání o tom, jak dosáhnout co nejlepších výsledků nejen ve sportu, se rozhodl předávat dál skrze osobní koučing, vedení vrcholových sportovců i byznysmenů a také prostřednictvím workshopů. Ty Schlesinger pořádá pod hlavičkou Sporthacking institutu.

„Manažer, sportovec nebo máma na mateřské mají stejné potřeby. Nevedu lidi primárně za větším výkonem, ale k poznání sebe sama a k vnitřní spokojenosti, která je sama dovede k nejlepším výkonům,“ říká Schlesinger, který vedle institutu založil také Sporthacking lab.

Právě tam vznikly panely Lighthacker a aktuálně se rodí i druhý produkt – samoochlazovací nerezová vana na otužování. Panelů Lighthacker zlínská firma zatím prodala pětasedmdesát. Pořídili si je podnikatelé, jednotlivci či sportovci z předních českých i zahraničních klubů. Ale také domovy důchodců.

schlesinger

Foto: Lighthacker

Vít Schlesinger, zakladatel Lighthackeru

„Infračervené světlo proniká do mitochondrií a působí silně protizánětlivě. Dodává fotony energie, tvoří kolagen, zvyšuje mikrocirkulaci… Lidé tak ztrácí bolest, cítí příval energie a zlepšují se jim i psychické funkce,“ říká Schlesinger. Pro sportovce má terapie červeným světlem přínos před výkonem i po něm. Hlavní roli hrají právě mitochondrie, tedy jakési buněčné elektrárny.

„Energie ze světla vstupuje do buněk, zvedá energii a připravuje tělo. Po výkonu světlo eliminuje tvorbu zánětu, a tělo tak mnohonásobně rychleji regeneruje. Kluby si panely berou, protože vidí prokazatelné účinky,“ říká Schlesinger. České panely tak svítí třeba na fotbalisty v Itálii nebo v Manchesteru United. A pořídily si je i některé české sportovní kluby. Třeba Baník Ostrava nebo fotbalisté Sparty či Slavie.

Místo Slunce čtvrthodina před panelem

Schlesinger se o efektech infračerveného světla dozvěděl poprvé na konferenci ve Spojených státech zhruba před deseti lety. Když zjistil, že červené a blízké infračervené světlo obsažené ve slunečním záření si může na sebe nechat svítit kdykoliv, ať je venku jaké chce počasí, neváhal a pořídil si panel domů. Již tehdy totiž panely vyzařující infračervené světlo používali američtí vrcholoví sportovci a pozitivní účinky na energii, klouby, spánek, hormony celkovou regeneraci potvrzovala NASA i řada dalších studií.

„Začal jsem se o to zajímat, psát články, načež mě kontaktoval vývojář z Česka, který je četl a zaujalo ho to taky,“ vzpomíná Schlesinger, který tehdy od vývojáře dostal nabídku na spoluvytvoření vlastních panelů. A tak vznikl Lighthacker brand, za kterým stojí dnes tříčlenný tým a tři druhy panelů vyráběné v Česku za použití německých světel a LED čipů o kapacitě sto tisíc světelných hodin.

„Světlo z nich prostupuje v optimálních vlnových délkách a intenzitě s takřka nulovým elektromagnetickým zářením. Kvalita je prostě jinde než u konkurence, kde veškerá optika a čipy pocházejí z Číny,“ říká zakladatel firmy. A konkurenci, byť ji za ni sám nepovažuje, má Schlesinger i v Česku ve společnosti Mito Light.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nejmenší panel Lighthacker Gold je k dostání za necelých devatenáct tisíc korun, největší Lighthacker Platinum stojí skoro sto třicet tisíc. Podle Schlesingera vyvíjí Lighthacker zřejmě největší a nejsilnější panely na světě. „Konkurenční panely jsme rozebrali na součástky a s našimi se nedají porovnat. Především výkon průsvitu, osvit a síla předaných kilojoulů se diametrálně liší,“ vysvětluje.

Ideální je nechat panel zářit na nahé tělo, pak by mělo infračervené světlo proniknout až devětadvacet centimetrů pod kůži. Schlesinger si světlo pouští každé ráno. „Ráno dělá den, mozek je ráno lehce nastavitelný. Hodinu a půl vždy věnuji sobě. Cvičím, jdu si zaběhat, do fitka nebo si zaplavat, někdy jdu do sauny či studené vody. Potom jdu do labu, pustím si na sebe patnáct minut světlo a medituju,“ popisuje svůj ranní rituál, který zakončuje půlhodinovým vzděláváním.

„Dělám si výpisky ze studií, podcastů nebo z knih,“ dodává Schlesinger a otáčí se na knihovnu za sebou, ze které loví oblíbené tituly jako Flow nebo Relentless, které četl hned několikrát. V poslední době čte průběžně také knihu Světlo, lék budoucnosti. „Ve střední Evropě nemáme příliš slunečního svitu. Kromě toho trávíme devadesát procent času v interiéru. Když na sebe necháme patnáct minut svítit panel, ta energie je obrovská. Jste sám se sebou, dýcháte, meditujete. Po ránu to skvěle dobíjí,“ říká kouč.

1920×1280

Foto: Lighthacker

Průměrný člověk tráví dnes devadesát procent času uvnitř

O tom, že by panely Lighthacker byly dostupné někde na sdíleném místě za poplatek, podobně jako třeba solária, zatím Schlesinger neuvažuje. „Někde to takto funguje, ale my se do toho nehrneme. Spíš hledáme někoho, kdo by nám pomohl celý lab byznysově uchopit. Nejsem byznysmen, jsem spíš stratég a konzultant,“ přiznává. Lighthacker vnímá jako vedlejší projekt, ve kterém však vidí velkou hodnotu a potenciál. Vyzkoušet si panel tak mohou lidé zatím jen ve zlínském Sporthacking labu nebo na akcích, které Schlesinger pořádá pod Sporthacking institutem.

terminal-korenice-becvary-2

Přečtěte si takéČtvrtý terminál vysokorychlostní trati splývá s krajinouČtvrtý terminál vysokorychlostní trati splývá s krajinou. Vznikne na Kolínsku a projde tudy 3 900 lidí

„Není to jen o mně, na workshopy je navázáno plno lidí. Akce jsou dost informační, ale i hodně praktické,“ říká kouč. Dechové techniky, práce s emocemi, rituály nebo chladová terapie mají u účastníků nabourat zajeté stereotypy a vybudovat nové zvyky. „Kádě na otužování jsme kupovali v ostravské firmě, která vyrábí sauny. Zjistili jsme, že nás sledují, a společně jsme vymysleli nový produkt, jehož vývoj právě finišuje,“ prozrazuje Schlesinger.

Vany, které ponesou název Coldhacker, budou obložené dřevem a uživatel bude moct zvolit teplotu na škále od čtyř do třiceti stupňů. O chlazení se postará systém podobný tomu, jaký je v mrazáku. Jen tišší a šetrnější na odběr energie. Systém čištění a další detaily ještě ostravští vývojáři ladí. „Sám se inspiruju Applem a chci uvádět na trh jen špičkové produkty od materiálu přes technologii až po krabici. Budeme si s tím hrát, dokud to nebude dokonalé. Nemáme důvod to tlačit ven dřív,“ vysvětluje Schlesinger. Na chladicí vany si tak zájemci možná ještě rok počkají.