Responzivní weby jsou v dnešní době samozřejmostí a neumíme si představit, že bychom na mobilním telefonu nezvládli například dokončit objednávku v e-shopu. Evoluce internetu jde ale dál a podobně významnou změnou v nejbližší době bude webová přístupnost. Samozřejmostí se přístupnost obsahu stane v roce 2025, kdy přejde v zákonnou povinnost, ale už dnes mohou firmy ukázat, že jim na zákaznících záleží.

Web by měl sloužit nejen těm zdravým, ale i těm, kterým život komplikují postižení či omezení zraku, sluchu nebo motorických a kognitivních schopností. Webová přístupnost je nesporným benefitem pro úplně každého. Jen si vzpomeňte na sebe, když jste běželi pro brýle, abyste zaplatili v aplikaci parkování, nebo když jste minulý rok na jaře pomáhali prarodičům rezervovat termín očkování.

Ondřej Pohl, hlavní UX designér a specialista na webovou přístupnost ve společnosti Actum Digital, v komentáři pro CzechCrunch vysvětluje, jak důležitou změnou pro celý online svět přístupnost bude a proč by se jí firmy měly začít věnovat co nejdříve, ačkoliv jim zatím ani stát nejde příkladem.

***

Webová přístupnost je dalším krokem v evoluci internetu, který by měl být z podstaty věci otevřený všem. Podívejme se ale nejdřív na příklad Petra, pro kterého je obtížné procházet a číst některé webové stránky. Vadí mu, že nákup nedokáže dokončit bez cizí pomoci, nechce být na nikom závislý. Proto raději navštěvuje kamenné prodejny a nákupům na internetu se vyhýbá. Co by mu život okamžitě ulehčilo?

Internet příjemnější pro všechny

Trápí ho vrozená vada zraku, se kterou mu částečně pomáhají silné brýle a také 400procentní zvětšení obrazovky lupou. Zatím nemusí používat hlasovou čtečku, ale často naráží na stránky, se kterými si neporadí. Písmena a ovládací prvky nemají dostatečný kontrast, jiné weby při několikanásobném přiblížení ztratí některé funkce. Z webového vývoje jde o malé změny, které by přinesly okamžitý pozitivní dopad na spokojenost mnoha lidí. Nejen těch s vadami zraku, ale také všech, kdo se kvůli problémům s motorikou nedokážou trefit do malé textové kolonky, kvůli drobným pohybům a animacím nemohou udržet pozornost, případně od narození neslyší, ale rádi by si přehráli video alespoň s titulky.

Webová přístupnost není novinka, mluví se o ní přes deset let. Významným milníkem bylo vydání evropské směrnice v roce 2016, která jasně určila, že přístup k informacím musí být umožněn všem, včetně uživatelů se zdravotním znevýhodněním. Přístupnost, na kterou narazíte také pod anglickým termínem accessibility nebo jen numeronymem A11Y, je určena například veřejně dostupným souborem pravidel WCAG (Web Content Accessibility Guidelines) rozdělujícím přístupnost do několika vrstev. O tato doporučení se poté opírají evropské a národní směrnice. V Česku je přístupnost povinná pro veřejné weby úřadů a státem vlastněných organizací od roku 2020, ale jak si povíme dále, ani ty ji zatím nesplňují.

Přitom v Evropské unii okolo 20 procent obyvatel trpí určitou formou omezení, která jim trvale znepříjemňuje používání internetu na počítači i mobilu. Nejčastější jsou problémy, které přichází s věkem – třetinu lidí s omezeními tvoří senioři nad 65 let, v této skupině se s nějakou formou omezení potýká prakticky každý druhý. A kvůli trendu stárnutí společnosti většiny vyspělých států toto číslo v následujících letech výrazně stoupne.

Foto: Actum Digital

Ondřej Pohl, hlavní UX designér v Actum Digital

V českém prostředí se bavíme o téměř dvou milionech lidí, kterým firmy přivírají dveře před nosem a úřady místo bezbariérového přístupu kopou příkopy. Je to podobné, jako by obchodník nutil zákazníky vyšplhat do prodejny po laně. Pro některé lidi se pak online nákup obtížností blíží výstupu na Everest s cepíny v rukou a dýchacím přístrojem na zádech. Ne všichni se s tím dokážou poprat, a ačkoliv může skupinka zdravých lidí šplh obecně považovat za příjemné protažení, i oni zažívají momenty, kdy jim lano nemusí být po chuti – spěchají, mají plné ruce tašek, prší nebo třeba mají ruku v sádře.

Způsobů, jakým uživatelům s přístupností pomoct, je celá řada. Když odhlédnu od úrovní podle WCAG, tak základem je umožnění procházení webu pomocí klávesnice, kdy místo myši slouží k pohybu kurzoru klávesa tabulátoru. Veškerý obsah by mělo jít konzumovat i nevizuální formou, například hlasovou čtečkou. Dodržení vysoké úrovně kontrastu a koncepční zásahy do struktury webu dále zjednoduší jeho používání. Důležitou oblastí je správné popsání obrázků, které někteří uživatelé nevidí a spoléhají na hlasovou čtečku, která jim alespoň přečte, co obrazový materiál obsahuje. A lidem s poruchou sluchu pomohou titulky u videí.

Pro uživatele s poruchou soustředění či duševním onemocněním se hodí omezit animace na minimum, protože weby byť jen s mikroanimacemi je spíše stresují, některým se z nich dělá i fyzicky zle. To všechno jsou možnosti, jak zlepšit přístupnost webu, ale ruku v ruce by tyto zásahy měly jít i s úpravou uživatelské zkušenosti. Však si vzpomeňte, jak jste prarodičům na jaře 2020 pomáhali registrovat se k očkování, protože se sami nedokázali zorientovat v devítikrokovém formuláři se dvěma PINy posílanými přes SMS.

Možná vás to překvapí, ale jsou lidé, kteří web neprohlíží jen očima a neovládají myší. Způsobů, jak nahradit smysly, je celá řada a některé jsou vskutku překvapivé. Ve své praxi jsem už narazil na:

• hlasové čtečky předčítající veškerý webový obsah
• braillský řádek neboli hmatový displej, který převádí obsah do textu a následně ho zobrazí na hmatovém displeji
• takzvaný „mouth stick”, užitečný například pro ochrnuté uživatele (kvadruplegiky), kdy mají v puse tyčku, kterou ovládají specializovanou klávesnici
• ovládání hlasem
• používání pouze klávesnice, bez myši

Proč řešit přístupnost webu?

Odpověď je snadná a jsou pro ni hned dva podpůrné argumenty. Prvním je fakt, že uděláte radost obrovskému množství lidí, protože 98 procent webů na světě je zatím nepřístupných. Někteří z nich už vašimi zákazníky jsou, ale dveře otevřete i mnoha dalším. Třeba těm, kdo zatím raději nakupovali v kamenné prodejně jako Petr z povídání na začátku, než aby se pokoušeli zorientovat a „šplhat” po webech, které nebyly určeny pro ně. Zda budete měřit zvýšení tržeb nebo vám postačí dobrý pocit z toho, že jste udělali pro druhé něco dobrého, je čistě na vás.

A druhý argument je ten, že od 28. června 2025 to stejně nejspíš řešit budete muset. V ten den se dle evropské směrnice EN 301 549 rozšíří povinnost webové přístupnosti kromě státních organizací i na soukromé firmy. A11Y se ale stane standardem mnohem dříve, protože jakmile si na ni zákazníci zvyknou, budou ji očekávat všude. Podobně jako tomu bylo dříve s responzivitou webu a zobrazením na mobilních zařízeních. Nejprve se do toho nikomu nechtělo, protože to bylo drahé a komplikované. Dnes je normálem mobile-first přístup, jelikož víc než polovina tržeb e-shopů pochází z mobilních zařízení. Když se mluví o vývoji webu, responzivita je samozřejmou vlastností, nikoliv bonusovým vylepšením.

My v Actumu se už teď snažíme vytvářet maximálně přístupný design, i když o tom klient neví. Dbáme na principy podle WCAG, když navrhujeme věci, které nezvyšují náročnost následného vývoje. Ale i to se brzy změní. Z našeho pohledu je A11Y nevyhnutelný trend, na který se aktivně připravujeme. Actum se zařadil mezi členy organizace pro přístupnost IAAP a já pracuji na tom, abych se stal na přístupnost certifikovaným odborníkem. Jelikož jde o nové prostředí, zatím hledáme cestu a s českou komunitou lidí věnujících se přístupnosti pracujeme na tom, abychom dokázali pomoci, až za pár let nastane očekávaný boom.

Stát zatím zklamává

Co nás zatím dost mrzí a možná i trochu štve, je prakticky nulový zájem o téma přístupnosti ze strany státu. Na mysli mám skutečný zájem pomoci lidem s handicapem weby reálně využívat, protože povinnou floskuli o splnění webové přístupnosti si na své stránky pečlivě vložily všechny úřady a ministerstva.

Podrobně jsme se podívali na zprávu o monitorování přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru ČR a neschopnost splnit naprosto základní předpoklady přístupnosti nás upřímně šokovala. Na weby státních organizací se proto podíváme mnohem blíže a ukážeme oblasti, kde stát neplní ani elementární soulad s WCAG 2.1, ačkoliv má jít v oblasti A11Y už tři roky příkladem.

Povinná webová přístupnost se sice na firmy rozšíří až v polovině roku 2025, ale vyplatí se jí věnovat pozornost už teď. Je jisté, že se nikomu v digitálním světě nevyhne, stejně jako se nikomu nevyhnula responzivita, obávaná směrnice GDPR nebo velmi aktuální lišta pro souhlas se sběrem cookie souborů. A11Y má ale jednu obrovskou výhodu. Nejde o splnění nějakého byrokratického nesmyslu, jde o způsob, jakým udělat internet lepším místem pro Petra se silnými brýlemi a všechny ostatní, nejen zdravé a zatím mladé generace.

Jestli jsem vás tímto tématem alespoň trochu zaujal, zkuste si web vaší společnosti projít s pomocí nástroje Web Disability Simulator, který je jednoduchým rozšířením prohlížeče Chrome, a na vlastní kůži vyzkoušejte, jaký zážitek zprostředkováváte lidem s některými typy omezení. Nebo se obraťte na mě a společně vytvoříme audit vašeho webu, ve kterém vám ukážu, jak si na tom z pohledu A11Y stojíte a na čem byste mohli zapracovat.

Dnes je ideální doba, kdy můžete získat náskok před konkurencí a zároveň zákazníkům ukázat, že máte upřímně na srdci jejich blaho bez ohledu na to, s jakými omezeními se v životě musí potýkat.