Petr Kovařík o sobě mluví jako o obchodníkovi, který se naučil dělat čokoládu. Před téměř devíti lety opustil korporátní místo a pustil se v Praze do vyrábění vlastní čokolády. Za první rok podnikání zdvojnásobil obrat a v posledních letech točil ve svém byznysu 80 milionů korun ročně.

Jenže pak přišel koronavirus a byznys závislý na turismu se zcela zastavil. I přes svízelnou situaci ale Petr Kovařík neztrácí naději, stále tvoří a pomáhá, kde může. Když ho potkáte, neustále se usmívá a případné těžkosti na sobě nedává znát.

Devětatřicetiletý Kovařík každopádně začínal úplně někde jinde. Vystudoval Obchod a podnikání s technikou na České zemědělské univerzitě, kde se orientoval na procesy zemědělství. První část své kariéry strávil v automobilovém průmyslu. Zkoušel i zdravotnickou techniku. Už tehdy ho ale bavil takzvaný slow food a hýřil nápady.

„Nejdřív jsme chtěli převážet nákupy, z Německa. Takový Rohlík-hadr. Pak jsem chtěl založit fresherii, ale to mi zase kamarádi říkali, že je to nesmysl. No, třeba takové Fruitisimo nebo Ugo už dneska tak neúspěšné není, co?,“ směje se s odstupem času.

Práci v korporátu definitivně vyměnil až před osmi lety, kdy potkal Silvii Steinerovou, která se pro něj, jak sám říká, stala partnerkou v životě i byznysu. V té době měla malou firmu právě na výrobu čokolády s kreativními vzory Prahy, ke kterým Kovařík přidal svůj obchodní talent. Vznikla tak značka Steiner & Kovarik a zastřešující brand Pražská čokoláda.

Kovaříka čokoládový svět naprosto pohltil. Za prvních pár týdnů obvolal 400 pražských hotelů a se sedmi desítkami z nich rovnou navázal spolupráci. Jakmile byla prémiová, originální čokoláda s motivy Prahy i ve vyhlášeném Continentalu, začalo se více dařit a za první rok dokázala firma zdvojnásobit obrat na devět milionů korun.

„Neřešili jsme, kolik vyděláme, chtěli jsme budovat. Dodávalo nám sílu, že můžeme tímto způsobem reprezentovat Česko a že si turisté neodvezou francouzskou Becherovku nebo maďarský uherák, ale pražskou čokoládu,“ vysvětluje Kovařík.

V dalších letech růst nepolevoval. Postupně partnerské duo společně se Silviným švagrem Jiřím Polanským vybudovalo dohromady asi 15 poboček, v Praze blízko hlavních turistických taháků a také jedno bistro. Ty v čase vznikaly i zanikaly a dnes jich zůstalo osm. Pražská čokoláda totiž měla klientelu postavenou na turistech. Je to prý obecný rys takového byznysu – český zákazník jednoduše není ochotný tuzemské broušené sklo nebo porcelán zaplatit.

Postupně budované čokoládové impérium se tak pod Kovaříkovým dohledem zaměřilo na luxusní čokoládu, jejíž výroba má s tou ze supermarketů společného jen pramálo. „Lindt prostě není luxusní čokoláda, o tom bych mohl povídat dlouho,“ směje se. Například tmavší čokoláda neznamená automaticky větší kvalitu – naopak pochoutka zbarvená skoro do uhelných odstínů je alkalizovaná a tudíž téměř bez jakýchkoliv přírodních antioxidantů.

Neslevili z náročných výrobních procesů a sehnali si na výrobu čokolády ty nejlepší stroje. Do Česka přivezli z Itálie i stroj na tzv. dražé, který dokáže rozprašovat velmi hutnou čokoládu a nanášet ji v jemných vrstvách třeba na mandle, oříšky nebo kávová zrnka. Díky dobrému stroji tak například nemusí čokoládu ředit, přidávat tuky a výsledná kvalita je lepší.

Unikátní je Pražská čokoláda i v tom, že dělá všechny možné druhy čokoládových produktů – pralinky, tabulkové čokolády nebo zmíněné dražé. Konkurence se proti tomu podle Kovaříka zaměřuje často jen na jeden druh a neumí se tolik prodat.

Klíčovou součástí výrobního řetězce je pak pro Pražskou čokoládu také farmář González, s nímž se Steinerová a Kovařík spřátelili a nyní od něj získávají velmi kvalitní čokoládová zrna. „Máme tak de facto vlastního pěstitele, přímo z Kolumbie,“ komentuje šéf čokoládovny. Čokoláda vyrobená z jeho bobů získala v roce 2019 stříbrnou medaili na International Chocolate Awards, jako vůbec první česká čokoláda.

Steinerová a Kovařík už stihli také expandovat do zahraničí, kde zažili nejeden úspěch i pád. Začali registrovat zájem i z takových míst, jako je Saúdská Arábie. Nakonec otevřeli obchod v jednom z obchodních domů v Dubaji, kam jezdilo právě hodně Saúdů a od prvního měsíce byli v černých číslech.

„Jenže pak za sedm měsíců začala válka Saúdské Arábie s Jemenem a dubajský obchoďák se najednou úplně vylidnil. Nikdo tam nechodil, a tak jsme na tom dost vykrváceli,“ vypráví Kovařík. Emiráty jsou prý velmi nepříznivé a konkurenční podnikatelské prostředí. Více se nakonec zadařilo v Ománu, kde je Pražská čokoláda díky partnerovi, jež má v tamních dvou pobočkách 30% podíl).

„Za tři roky jsme dodávali několikrát i ománskému sultánovi,“ říká Kovařík. Jeho firma postupně vyráběla až 120 tun čokolády ročně. Dále rostla, zaměstnávala desítky lidí a obrat už se několik let držel na zmíněných osmdesáti milionech korun. Začala se víc orientovat i na české zákazníky, odmítala nabídky investorů a měla velké plány.

Tvrdý náraz

A pak přišel letošní březen. Hlavní město se naprosto vylidnilo, kamenné pobočky na prestižních místech přestaly plnit svou roli. To vše v situaci, kdy byla Pražská čokoláda z 85 procent obratu závislá na zahraničních zákaznících.

„Měl jsem nejdřív strašně optimistické predikce. Říkal jsem si, že i kdybychom spadli o 40 procent v obratu, tak budeme v pohodě. Doufal jsem, že v září se to zase zvedne,“ říká Kovařík. Jenže pád byl mnohem brutálnější

Pražská čokoláda je teď na třech až dvanácti procentech původních denních obratů. Když se dostane do konce roku na čtvrtinová čísla z minulých let, bude schopná zase budovat. Na skladě mezitím stále leží čokoláda za zhruba deset milionů korun, která postupně expiruje.

Došlo i na razantní propouštění. Z padesátky zaměstnanců jich v Pražské čokoládě zůstalo dvacet, což následně dělá problémy i v běžném provozu. „Měli jsme štěstí, že jsme dosáhli na program Covid Praha. Vtipné ale je, že jsme milion a půl dali na odstupné a druhý milion a půl věřitelům. A byli jsme zase hned na nule,“ říká Kovařík. Na firmu, která odevzdala státu za posledních 5 let 60 milionů korun na daních, mu to jednoduše přijde málo.

Hlavně se z toho nezbláznit

Kdyby ale nebylo předchozích slov, na devětatřicetiletém podnikateli byste sotva poznali, že se něco děje. I přes všechny nezdary sem tam prohodí vtip a směje se. „Co můžete dělat? Toto je jedna z věcí, které neovlivním, takže je třeba to brát jako dar a jít dál,“ říká s tím, že podstatné je se ze situaci hlavně nezbláznit.

Osobně ho prý držela nad vodou jeho vlastní kreativita a smýšlení. Nedlouho před pandemií dokončil knihu o svém přístupu k životu, stará se o svoje okolí, věří ve slušnost a rovnováhu a mezi řečí občas prohodí i pár slov o politice a společnosti obecně.

Začal tvořit a pomáhat i v době, kdy jeho vlastní byznys stál nad propastí. Na jaře vznikla pod jeho taktovkou iniciativa #dávejber, která funguje na jednoduchém principu: balíček, který někdo objedná lékařům do první linie, dostane ve stejném složení i on sám. Jinými slovy, když něco dáte, také dostanete. Celkem už tímto způsobem dodali 36 tisíc čokolád.

„S tím, co mám, chci prostě dělat radost sobě i ostatním,“ říká. Jeho smysl pro společenské cítění se projevil i při spoluzaložení další iniciativy, nazvané Nastartuj Česko. Ta se snaží, aby lidé chápali současnou situace ve společnosti ve větších souvislostech, nejen s koronavirem, který už sice nezmění, ale s výhledem do stále změnitelné budoucnosti.

Hledání nových cest

Výsledkem byly zatím dvě společenské události, kde vystupovali lidé z různých oborů, kteří mění společnost okolo sebe. Kovařík se tak chce podílet na vytváření nového podhoubí ve společnosti, které se zaslouží o to, že se v ní něco bude dít. Podle něj se totiž teď děje až příliš málo.

Čeští firemní zákazníci jsou prý aktuálně jediný segment, který jakž takž drží Pražskou čokoládu nad vodou. Už dříve firma dodávala i do technologických obrů, jako je Dell, Microsoft, Google nebo Unicorn System. Nabízí se tak jasná paralela s uherskobrodskou Čokoládovnou Janek – tu z nejhoršího vytáhla velká objednávka z Avastu.

„Další firmy, třeba Mercedes Benz, si objednaly za stovky tisíc. Jsme za pomoc opravdu vděční, přitom pro ně samotné je někdy těžké vyčlenit zdroje na čokoládu. Nicméně není to pomoc za miliony, kterou bychom potřebovali,“ přiznává Kovařík s tím, že současně jim pomohli i velcí hráči na poli českého e-commerce – do své nabídky přidala Pražskou čokoládu i Alza, Košík.cz nebo Pilulka. Na Pilulce kvůli blízkému datu expirace i s větší slevou

Kovařík je za pomoc od velkých e-shopů rád, ale přiznává, že díky kamenným obchodům prodával mnohonásobně více. Zakládá si totiž na osobní prezentaci svých výrobků. Chtě nechtě se ale nyní musí zaměřovat na online marketing s různými partnery a připravuje třeba seriál s mýty o čokoládě.

„Hlavní smysl mi teď dává tvorba a možnost stále něco vymýšlet, i když to prozatím nemá ekonomický ohlas. My tu čokoládu budeme vyrábět pořád, i kdybychom měli zůstat u jednoho stroje,“ říká Kovařík, který je očividný srdcař.

V úvodu své motivací nabyté knihy nazvané Síla hotentota ostatně píše, že si v životě vybral cestu vděčnosti. A skutečně je na něm vidět, že se raduje z maličkostí a je velký idealista. Připomeňme, že v obratech spadl téměř na nulu a musel propustit přes polovinu firmy. Situace, z níž by se mnozí hroutili.

Bez váhání přesto říká, že je vděčný i za tuhle krizi, protože po osobní stránce prý pro něj znamenala velké prozření a osobní posun. „A to stojí i za to, že firma padne, protože z této krize může vzejít hlavně na osobní úrovni více, než nám vzala,“ říká, jak jinak, plný optimismu.