Plechová beruška i traktor mají přes šedesát let a jedou. Na vlně retra míří za hranice a na poličky

Společnosti Kovap a Kaden sídlí ve východních Čechách a jsou to unikáty: jedna vyrábí legendární plechové hračky, druhá sběratelské modely.

Luboš KrečLuboš Kreč

beruStory

Foto: Kovap

Natahovací beruška

0Zobrazit komentáře

V roce 1946 se narodili Sylvester Stallone, Steven Spielberg nebo Cher, v rámci norimberského tribunálu skončili na popravišti největší nacističtí zločinci a českoslovenští basketbalisté získali poprvé a naposledy zlato na velkém mezinárodním turnaji. Je to už hodně dávno, že? Vznikl tehdy ale i jeden unikátní silniční válec – natahovací plechová hračka ze semilské manufaktury, která se prodává dodnes. Stejně jako traktor nebo beruška, které přišly na trh o pár let později. A firma Kovap, jež je vyrábí, s nimi má i po 77 letech velké plány.

S hračkami v Semilech začali těsně po druhé světové válce bratři Sedlákovi, jejich malá fabrika jim ale dlouho nezůstala: po komunistickém puči z února 1948 o ni přišli a později se stala součástí větších výrobních družstev. S výrobou hraček se v podhůří Krkonoš ale nikdy nepřestalo, ani po listopadové revoluci, kdy firmu, spolu se sesterským provozem ve východočeském Novém Hrádku, získali členové družstva.

Postupem času bylo ale třeba provést modernizaci výroby i obchodu a do firmy přinést další peníze. To se podařilo až díky investorům, české společnosti Sages Consulting, která Kovap vlastní už čtvrtým rokem. „Cílem je firmu nyní více rozkročit. Hračky vyrábět umíme, ale musíme je dostat k novým zákazníkům. A také musíme více využít náš potenciál v zakázkové strojírenské výrobě,“ ukazuje modernizovaný výrobní sál v Novém Hrádku, kde je druhý provoz kromě Semil, pětatřicetiletý šéf firmy Filip Klepek.

Klepek v podniku úřaduje už třetím rokem a svým přístupem prokazuje, že to s misí „povznést Kovap o ligu výš“ myslí vážně – i s rodinou se přestěhoval do služebního bytu v areálu v Novém Hrádku, tedy do místa, kde je sice krásně, ale… však se podívejte na mapu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Klepek, ostravský rodák, dřív pracoval pro nošovický Hyundai nebo pro německou Fröhlich Plastic Group, která dodává plastové komponenty mimo jiné pro Audi nebo Continental. „S automobilovým průmyslem mám zkušenosti, strávil jsem v něm celý dosavadní profesní život. A to, co děláme tady, je vlastně také automotive, jen ne v měřítku 1:1,“ směje se.

I produktová paleta odpovídá koncernům: traktory, kabriolety, autobusy, lokomotivy… Navíc mnoha různých značek a typů, Volkswagenem brouk či Transporterem T2 počínaje, přes hasičskou tatrovku a kupé od Mercedesu konče.

Co se týče šíře sortimentu, na který Klepek dohlíží, nejde přitom jen o Kovap, jenž se specializuje na plechové hračky, ale také o sesterský podnik Kaden. Ten sídlí také v Novém Hrádku a zaměřuje se na sběratelské modely. Vyrábí tu například unikátní verzi vlaku Slovenská strela, závodní Škody Fabia WRC nebo vojenské či policejní Tatry. Některé části vznikají 3D tiskem, jiné vakuovým litím, velká část práce je na nich ale podobně jako u plecháčků z Kovapu dělaná ručně. Obě firmy mají v součtu roční obrat přes 60 milionů korun a zhruba osm desítek zaměstnanců.

trak

Foto: Kovap

Hračka traktoru i s valníkem se vyrábí od 50. let

„Máme vlastní konstrukční tým, třeba Slovenskou strelu jsme si museli do značné míry sami znovu navrhnout, původní výkresy se moc nedochovaly,“ ukazuje Klepek ve výrobně Kadenu. Právě technická zručnost je to, co dává v obou podnicích, jež od sebe dělí zhruba deset kilometrů, na odiv – a k čemu chce přitáhnout víc pozornosti okolních firem.

„Máme skvělou nástrojárnu, obrábíme, disponujeme 3D tiskárnami, lakovnou, technologiemi lisování plastů a tlakového lití slitin zinku, tváříme plechy,“ říká. Produkce pro třetí strany tak nabírá na síle, Klepek se na ni zaměřil v rámci větší diverzifikace a vytěžování zázemí firem, dnes tato byznysová noha představuje zhruba třetinu z celkového obratu Kovapu a Kadenu.

To, čím ale obě firmy zůstávají známé především, jsou hračky, které navazují na tradici značky Kovodružstva Náchod z dob socialismu. A to platí speciálně pro Kovap, kde hračkářská tradice sahá až do 40. let (v Kadenu se s modely začalo až po revoluci). A tam mají Klepek a spol. smělé plány, dokonce mezinárodní. Plechové hračky totiž odpovídají duchu doby – v časech, kdy je in retro, jsou in i retro hračky.

orlik

Přečtěte si takéHodinky značky Prim z východních Čech vyjdou i na statisíceDrahé hodinky z východu Čech? Není problém, primky stojí i statisíce, firma letos utrží 100 milionů

„Všimli jsme si toho a soustředíme se, abychom byli k vidění například v designových obchodech,“ připouští absolvent ostravské VŠB Klepek. A připomíná, že výrazným zmoderněním prošly například i krabičky, do nichž společnosti své výrobky balí. „Nové balení pro nás vytvořila společnost HRG z Litomyšle a opravdu se povedly. I samotné krabičky mají být estetickým prvkem,“ říká.

Že by v Kovapu začali vyrábět hračky i jinak než z plechu, je prý vyloučené. Právě kovový materiál je tím, co je odlišuje od záplavy levnější a převážně asijské konkurence. To, že natahovací berušky nebo VW brouci v různých podobách vznikají v české manufaktuře se sympatickým retro nádechem, je totiž posazuje i cenově mnohem výš. Například modrý Mercedes Benz 350 SL, modelový ročník 1971, v měřítku 1:32 vyjde ve firemním e-shopu na 420 korun. A to není málo, když v supermarketech jsou k mání třeba sady čtyř autíček Hot Wheels do dvou set korun.

„Jenže my tomuhle nechceme ani konkurovat. Naše hračky mají vyšší kvalitu zpracování a mají být tím, co rodiče dětem klidně vystaví na poličku. Nestydíme se za to, nemáme ambici být hračkou, která nemá cenu a skončí obratem někde pod gaučem, aniž by si na ni kdokoli vzpomněl,“ krčí rameny Filip Klepek s tím, že důležitým prvkem jejich strategie je, aby se hračky líbily nejen dětem, ale i jejich rodičům.

A právě proto chce s kolegy víc uspět na Západě. Už dnes tam Kovap, ale i Kaden se svými sběratelskými kousky, vyvážejí kolem poloviny produkce. „Bude to čím dál víc. Tam je pro nás nový trh, tam je pro nás spousta příležitostí. Na hračkářském veletrhu v Norimberku jsme byli jeden ze dvou výrobců plechových hraček. To je přece velká příležitost. Zbytek byl plast, elektronika, textil, případně dřevo.“

bus

Foto: Kaden

Model britského doubledeckeru

Jestli nemáme být skanzen pro bohaté turisty z USA, musí se česká ekonomika změnit. Jak z toho ven?

Makroekonomický analytik Raiffeisenbank Vratislav Zámiš popisuje problémy, ve kterých se nachází nejen české, ale i německé hospodářství.

midjourney-byznysmeni-a-skanzenKomentář

Foto: Midjourney

Budou do česka jezdit bohatí turisté jako do byznysového a průmyslového skanzenu?

0Zobrazit komentáře

Glosa Vratislava Zámiše: Naději na rychlé oživení české ekonomiky střídá v posledních týdnech beznaděj a optimistické vyhlídky nahrazuje tlumené šeptání o tom, kde nastala chyba. Česká ekonomika jako jediná v EU zůstává pod předcovidovou úrovní, protože klub nešťastlivců už opustilo i Španělsko, které nám až do poloviny letošního roku dělalo společnost. Problém přitom není vidět jen při pohledu do zpětného zrcátka, ale čím dál víc zastřený je i pohled vpřed.

Ještě před rokem očekávala Česká národní banka, že letos ekonomika poroste tempem přes jedno procento, v roce 2024 pak o necelá čtyři procenta. Nejnovější aktualizace přitom počítá se scénářem, že v letošním roce půjde s trochou štěstí o nulu a v příštím roce nelze očekávat výsledek výrazněji přes dvě procenta. Pomalejší bude oživení domácí poptávky a příliš velkou podporu nelze očekávat ani ze strany zahraničí. Ostatně právě vývoj v eurozóně je podobně pesimistický a zejména Německo by bez problému zvládlo být maskotem tohoto zpomalení.

Dříve ekonomický model stojící na levných – především ruských – energiích, dostupném materiálu a zpracování polotovarů na zboží s vysokou přidanou hodnotou fungoval více než dobře. V posledních letech ale Německo nedokáže držet krok a silně průmyslově orientovaná ekonomika doplácí na vyšší ceny energií, které německé firmy buď zpomalují, nebo je rovnou motivují k odchodu. Že tento příběh v Česku známe? A podobností je přitom ještě víc.

Německá populace stárne, ekonomiku trápí nedostatek pracovní síly, inovace brzdí vysoká míra byrokracie, digitalizace je pořád spíše „wow pojem“ než jasnou vizí a i politicky je v Německu cítit zklamání. Zelenou vlnu střídá pragmatismus a příklon větší a větší části voličů k pravicovým či dokonce krajně pravicovým stranám.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Česko je s Německem na podobné lodi a v řadě ohledů je situace spíše složitější než jednodušší. Průmysl u nás je pořád ještě v nemalé míře tolik skloňovanou montovnou a ambice vytvářet produkty s vysokou přidanou hodnotou často chybí. Recept pro obě ekonomiky je přitom podobný. Pokud Česko nechce jít cestou skanzenu a za desítky let ukazovat bohatým americkým a asijským turistům továrny na veterány, je nutné začít investovat do moderních odvětví, rozšiřovat podíl služeb na přidané hodnotě a neudržovat za každou cenu všechny energeticky náročné sektory.

Některé sázky mohou vyjít, jiné ne, jedině tak lze ale udržet tempo se zbytkem světa. Strukturální změny přitom nemusí nutně znamenat rostoucí výdaje států. Naopak je nutné ve fiskální politice lépe rozlišit, kde je stát potřeba a kde by spíše měl vyklidit prostor a zjednodušit celý proces. Není nutné se poměřovat ve finančních pobídkách se státy, které mají násobně větší možnosti, často by jen stačilo firmám neházet klacky pod nohy a udržovat stabilní podnikatelské prostředí.

Screenshot

Přečtěte si takéPřed 20 lety vyšel Batman začíná. Ukázal, že komiks lze brát vážněPřed dvaceti lety vtrhl do kin Batman začíná a ukázal, že superhrdinské filmy můžeme brát vážně

Stejně tak není nutné strukturální změnu „spouštět“ enormními výdaji do vzdělávání, kdy řadu oblastí by při správném nastavení vyřešil trh. Česká ekonomika je v mnoha ohledech specifická, to stejné ale platí i pro Německo. U obou států historie jasně ukazuje, že při správné vizi a provedení dokážou růst, často klidně rychleji než většina zbylého světa.

Situace není bezvýchodná, ale ani nenabízí rychlá řešení, která se budou líbit všem. Chuť inovovat a posouvat se dál je cestou k vyšší prosperitě a lepším životním podmínkám pro většinu obyvatel. Opatrnost a neochota riskovat je naopak cestou ke stagnaci a vytvoření evropského skanzenu, bez šance výrazněji promlouvat do budoucího globálního dění.