Žil v Praze, psal německy, byl Žid. A neměl dobrý vztah se svým otcem. Složitou osobnost spisovatele Franze Kafky nyní prozkoumáte neobvyklým způsobem – v právě vydané české videohře Playing Kafka. Tu stvořilo domácí studio Charles Games a pro její dabing si přizvalo známá herecká jména. Třeba Jaroslava Plesla.

Nejkafkovštější hra, jak Playing Kafka sami vývojáři označují, vychází u příležitosti blížícího se červnového výročí 100 let od úmrtí autora. Kafkovu tvorbu ve videoherní podobě zachytili vývojáři z Charles Games, které můžete znát jako tvůrce titulů, jež zpracovávají často i složitá či edukativní témata od totalitní historie Československa až po klimatickou změnu. Jejich novinku Playing Kafka si můžete zdarma stáhnout na Steamu i na mobily s operačním systémem Android nebo iOS.

Playing Kafka sice obsahuje tři části inspirované Procesem, Zámkem a Dopisem otci, ale není jen virtuálním převyprávěním spisovatelova díla nebo výukovým nástrojem. Vyhýbá se suché prezentaci životopisu nebo vysvětlivkám. Je to prostě hra, žánrově byste řekli adventura. Ačkoliv při pomyšlení na osudy kafkovských hrdinů vás možná napadá otázka, jestli ji jde vůbec úspěšně dohrát…

„Dohrát ji určitě jde, dokonce několikrát. Větvením dialogových ramen má hráč možnost projít hrou několika různými způsoby. Zážitek z Procesu a Zámku se tak může několikrát změnit podle toho, komu věříte nebo na čí stranu se přidáte,“ říká Lucie Formánková z Charles Games pro CzechCrunch.

Zážitku navíc pomáhá i domácími hráči často velmi oceňovaná skutečnost: český dabing. Ústřední role se ve třech částech hry – včetně samotného Kafky v Dopisu otci – zhostil oblíbený divadelní a filmový herec Jaroslav Plesl. Hlas vypravěče a dalších postav patří Davidu Novotnému. Leni z Procesu a Frídu ze Zámku namluvila Jana Stryková a Olga ze Zámku promlouvá hlasem Šárky Krausové. Jiří Vyorálek zase dabuje dozorce v Procesu.

Foto: Charles Games

+6

„Z českého dabingu máme velkou radost. Je to pro nás zcela nová zkušenost. Spolupracovat s profesionálními a v českém kulturním prostoru etablovanými herci byl skvělý zážitek a v kontextu nezávislé herní scény rozhodně ne běžný,“ přibližuje Lucie Formánková. Díky svým zkušenostem a znalosti Kafkova díla z divadelních angažmá prý také mohli herci s vývojáři diskutovat a výslednou hru dotvářet.

„Měli jsme pocit, že postavy nejen ožívají, ale dabing do příběhu přináší nové interpretační roviny,“ přidává Formánková. Různě emotivní zabarvení hlasů tak podle něj může ovlivnit i samotnou hratelnost a hráčské rozhodování. A to nejen v češtině, Playing Kafka vychází také v němčině a angličtině.

Kafkova tvorba plná bezvýchodnosti, absurdity a izolovanosti fascinuje knihomoly i literární vědce dodnes. Jak se z takového materiálu ale udělá interaktivní hra? „Snažili jsme se o co nejméně pasivní představení a naopak velmi dynamickou ochutnávku, která zachycuje ducha Kafkovy tvorby, ale zanechává i mnoho prostoru pro následný hlubší zájem o jeho literární zpracování. Včetně spousty humoru a zábavné ironie, které Kafkovo dílo obsahuje a ve hře jsme se je snažili zachytit,“ říká vývojářka.

Konkrétní příklad přidává její kolega z Charles Games Ondřej Paška: „Bylo potřeba hodně krátit, vyzobávat malé části. Například Dopis Otci nás potrápil, abychom na krátkém prostoru zachovali ducha těch mnoha úzkostně popsaných stran plných skutečných i domnělých křivd z Kafkova života. Nakonec jsme ale udělali mechaniku i ze samotného psaní. Simuluje to, jak obtížné muselo pro Kafku být hledat správná slova.“

Když je řeč o spisovatelových slovech a jejich krácení, Playing Kafka titulního autora místy přímo cituje, jinak jsou jeho texty parafrázované anebo posloužily jako inspirace, aby vznikla především videohra, ne digitální učebnice. „Mezi poučností a zábavností podle nás nemusí být rozpor. Playing Kafka nicméně není primárně edukativní. Klíčová pro nás byla nálada konkrétních textů,“ dodává Formánková.

Spíš zábavnému, a nikoliv striktně edukativnímu (či negativnímu) pojetí nahrávají i další faktory. Třeba i to, jak se hra ovládá. „Hráč uchopí hlavní postavu a přesune ji k jiné. Postavy tak vypadají jako loutky zmítané tam a zpět ve světě, který dává smysl jen částečně. Odráží to náladu Kafkových knih,“ popisuje vývojářka.

S dosažením nezaměnitelné kafkovské atmosféry pomáhá nejen loutkářské zpracování herních postav či zvolená barevná paleta, ale i kooperace Charles Games s Goethe Institutem. Právě tato organizace vznik hry ke 100. výročí Kafkovy smrti iniciovala. Na vývoji autoři také spolupracovali s odborníky na Kafkův život v čele s německým autorem Reinerem Stachem. Znalci konzultovali nejen celkový koncept hry, ale i její jednotlivé scény.

I díky tomu by měl výsledek po vzoru dřívějších děl Charles Games současně pobavit i poučit. „Věříme, že je možné, aby Playing Kafka oslovilo jak běžné hráče a oblast vzdělávání, tak i část veřejnosti, která se za hráče nepovažuje. Hra je velmi uživatelsky přívětivá a známé hlasy českých herců mohou být zážitkem,“ míní Formánková.

Přesto se Playing Kafka od stávajícího portfolia českého studia – ve kterém najdete třeba návykovou ekologickou karetní hru Beecarbonize nebo historický titul Svoboda 1945: Liberation – v lecčems liší. A to nejen tím, že je to jeho první trojrozměrná adventura nebo že je primárně tvořená pro dotykové ovládání. „Také je tam více humoru, hlavně suchého, a absurdních situací, které z Kafkova světa přirozeně vycházejí,“ popisuje Paška.

Právě tohle podle něj prosáklo i do každodenního fungování studia, jež má kořeny na Univerzitě Karlově. „Buď takových situací přibývá, nebo si jich více všímáme, ale úryvky z Kafkovy tvorby teď rozhodně citujeme při práci pravidelně. Nejvíc při jednání s úřady nebo s právníky, což je asi přirozené,“ uzavírá Ondřej Paška. Nezbývá než Charles Games popřát, aby se hře vyhnul osud Řehoře Samsy… a vyšla bez bugů.