Přechod na udržitelné zdroje energie v poslední době řeší celá řada států. Zatímco v Evropě se z důvodu válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou začal její zelený sen rozplývat, pro Jižní Koreu se jedná o živé téma. O tom svědčí i projekt tisíce solárních panelů vznášejících se na hladině jedné z tamních vodních nádrží.

Jako obří umělecké dílo nyní působí jihokorejská přehrada Hapčchon. A to zejména pro ty, kteří nad ní přelétávají letadlem. Na její hladině totiž rozkvetlo sedmnáct „květů“, které jsou dohromady tvořeny více než 92 tisíci solárních panelů.

Nově vzniklá elektrárna dokáže podle zhotovitele Hanwha Solutions poskytnout dostatek energie pro napájení více než 20 tisíc domácností a je schopna vygenerovat přibližně 41 megawattů elektrické energie. Svou rozlohou se řadí mezi největší plující solární elektrárny na světě a představuje pro Jižní Koreu důležitou demonstraci toho, že s trochou vynalézavosti se lze vymanit z okovů závislosti na importu fosilních paliv.

Především pak ukazuje alternativu, jak mohou udržitelnou energii získávat i ty země, které bojují s nedostatkem volné půdy pro výstavbu rozsáhlých solárních elektráren. Během slavnostního uvedení do provozu oznámil jihokorejský prezident Mun Če-in, že plovoucí solární elektrárny mohou zemi pomoci naplnit cíl stát se uhlíkově neutrálním státem do roku 2050. Podle jeho slov by mělo být možné vytvořit síť podobných elektráren schopných generovat až 9,4 gigawattu elektrické energie, což představuje ekvivalent přibližně devíti jaderných bloků.

Pro Jižní Koreu se jedná o důležitou zprávu, protože země v současné situaci nemá příliš prostoru pro budování rozsáhlých solárních elektráren na souši. Ta je plně vytížena zemědělským průmyslem a urbanismem. Stejný problém navíc platí i pro další asijské země, například Thajsko či Singapur. Oba tyto státy již také mají solární elektrárny umístěné na vodních nádržích.

Reciprocita na hladině

Nechat plout solární panely po hladině vodní nádrže přináší celou řadu benefitů. Kromě toho, že je tím ušetřen značný kus půdy, panely zmírňují i míru odpařování vody z nádrže v důsledku působení slunečních paprsků. Provozovatelé navíc mohou těžit z toho, že jejich nádrže již většinou elektrickou energii produkují, což znamená možnost panely jednoduše připojit ke stávající infrastruktuře.

Zároveň jsou nádrže budovány v blízkosti velkých aglomerací, takže není nutné řešit distribuci ani odbyt generované energie. Díky vytvářenému stínu panely zabraňují ohřívání vody a výskytu sinic a řas. Voda navíc panely ochlazuje, takže se jedná o ideální kombinaci. Investoři však musí při výstavbě plovoucí vodní elektrárny počítat s vyššími náklady oproti té suchozemské. Plováky a elektronické součástky s vyššími bezpečnostními normami prodražují výstavbu přibližně o 18 procent.

Realizace solární elektrárny na Hapčchonu ukazuje, že k výstavbě takového díla lze přistupovat i s určitou dávkou estetické originality, díky které je zakrytí vodní hladiny panely snesitelnější i pro osoby žijící v blízkosti vodních děl. V případě korejské elektrárny to byla právě místní komunita, která si vyžádala uspořádání panelů do tvaru květů.

Další solární elektrárna aktuálně roste také na jezeře Kohung na jihu země a podle aktuálních plánů by mělo jít o největší solární elektrárnu svého typu v zemi. Ta aktuálně ze solárních zdrojů získává 21 gigawattů energie. Podle odhadů by ovšem pro naplnění závazku uhlíkové neutrality potřebovala z obnovitelných zdrojů získávat celkově 375 gigawattů.

Svou plovoucí fotovoltaickou elektrárnu má také Česko. Ta se aktuálně vznáší na hladině přečerpávací vodní nádrže ve Štěchovicích. Celý projekt pod vedením ČEZu je prozatím v testovací fázi, kdy je zkoumáno technologické řešení plováků a solárních panelů v kombinaci s každodenním provozem přečerpávací elektrárny. Elektrárna by však již brzy měla začít generovat i elektrickou energii získávanou ze slunce. Do roku 2030 chce ČEZ dodávat do domácností až šest gigawattů energie z obnovitelných zdrojů. A to jak ze solárních, tak i vodních a větrných elektráren.