Právě vyšla nová česká hra Crime Boss: Rockay City od brněnských Ingame Studios. Od týmu vývojářů, kteří mají zkušenosti s Vietcongem, Mafií nebo sérií Arma. Vezme vás na Floridu devadesátých let, kde prožijete příběh jako z kriminálního akčního filmu s Chuckem Norrisem, Kim Basingerovou a Dannym Trejem. A to doslova, protože všichni ti ve hře hrají víceméně sami sebe. Respektive přesně takové postavy, které před třiceti lety představovali na obrazovkách.

Crime Boss: Rockay City vychází exkluzivně na Epic Game Store – na konzole vyjde v červnu, na Steamu až příští rok – a rovnou s úvodní patnáctiprocentní slevou za 799 korun. To se zdá tak akorát na titul, který rozhodně nepatří ke „tříáčkové“, tedy velkolepé a vysokorozpočtové videoherní produkci. A který má alespoň podle několika hodin našeho redakčního testování několik viditelných much, ale současně dokáže příjemně překvapit a pobavit.

Vlastně tím Crime Boss připomíná filmovou tvorbu svých hereckých hvězd, které herním postavám propůjčily své tváře i hlasy. Akčňáky s Chuckem Norrisem nebo Michaelem Madsenem jsou prostě béčka, u kterých si často klepete na čelo. Ale když pak drsňáci předvedou kop z otočky nebo bez hnutí brvou vystřílí tucet nepřátel, přistihnete se, že je to celkem švanda. Toto zachytili Ingame Studios v čele s hlavním designérem Vietcongu Jarkem Kolářem přesně.

Nicméně nečekejte jen a pouze akci, ve které se hodně střílí a občas krade. Crime Boss: Rockay City z vás udělá opravdového šéfa podsvětí. Kromě týmových loupeží vyžadujících taktičtější postup vás čekají i rychlé přestřelky ve válce gangů o území, dokonce i velmi lehoulinké strategizování při najímání nových gangsterů nebo jejich vylepšování. Či drobnější ekonomická rozhodnutí, někdy se totiž vyplatí víc než dolarové bankovky schraňovat třeba drogy.

Každopádně i loupežná přepadení, jež tvoří podstatnou část náplně hry, umí potěšit rozmanitostí. Jednou jako pouliční pobudové rozmlátíte výlohy v obchoďáku, poberete elektroniku i drobáky z kasy a rychle utečete. Jindy přepadnete vůz převážející zlaté cihly. Poté zase vtrhnete na území nepřátelského gangu a vykradete jeho sejf. A když už budete mít dostatečný respekt i palebnou sílu, vydáte se i na ostře střeženou banku.

Loupež se v Crime Boss: Rockay City navíc do určitého bodu dá vyřešit i bez použití násilí. Hned výuková mise vám nastíní, že se k cíli lze dopracovat i alternativní cestou. Například se můžete proplížit, civilisty zastrašit a spoutat (nejen rovnou zastřelit), bezpečnostní kamery lze vyřadit a lup získat bez přivolání policie. Podobný postup můžete klidně aplikovat i v samotné kampani. Ale ruku na srdce, většinou dojde na pušky a pistole.

V tom ohledu bohužel Rockay City úplně nepřipomíná napínavé boje, se kterými někteří z vývojářů zabodovali v minulosti třeba ve Vietcongu. Legendární česká hra zasazená do vietnamského konfliktu mimochodem právě oslavila dvacet let a její hlavní designér a současný šéf Ingame Studios Jarek Kolář se o ní pro CzechCrunch zajímavě rozpovídal.

Titulní Rockay City je však na Floridě, ne ve Vietnamu. A nepřátelé v něm jsou jako houby vsakující vícero výstřelů, než je ve skutečném světě zdrávo, a valí se na vás ve vlnách jak v arkádové akci. Mapy jsou plné nerealisticky poházených překážek, aby připomínaly arény a bylo se za co krýt. Navíc nebývají kdovíjak velké, hlavně aby se svižně zastřílelo a bylo rychle hotovo. Není to vyloženě otrava, ale mohlo to být lepší.

K výše uvedené herní náplni ještě ve hře jednoho hráče přičtěte příběhové mise. Ty v rámci žánru stříleček úplně nepřekypují originalitou, ale výrazně se vymykají šablonám zbytku hry a přináší příjemné osvěžení. Ve výsledku tak dostanete docela fajnovou nadílku činností. Našich pár hodin testování nicméně není dost pro vyřešení otazníku, jestli tyto vcelku pozitivní dojmy z relativně rozmanité herní náplně vydrží i po týdnu hraní.

Tedy jestli Crime Boss náhodou nevystřílí všechny náboje v prvních chvílích a následně neupadne do nepříjemně repetitivního kolečka – narychlo si zastřílet ve válce gangů o území – vyrazit s týmem na patnáctiminutovou loupež – za utržené peníze najmout a vylepšit gangstery… a tak stále dokola každý herní den, dokud se nestanete králem podsvětí, nebo nezemřete. A vybaveni nabytými zkušenostmi vše nerozjedete nanovo.

Některé hry jsou na podobném koloběhu přímo stavěné, ale jestli je natolik silné a nosné i jádro hratelnosti Crime Boss: Rockay City, toť otázka. Jiné tituly takzvaným gunplayem neboli chováním zbraní a střelbou skutečně baví. V Crime Bossovi střelba tak nějak prostě je, hrát zas a znovu vás úplně neláká. Součástí díla brněnských tvůrců je každopádně i multiplayer, kdy můžete loupežná přepadení jinak realizovaná ve spolupráci s počítačem ovládanými parťáky absolvovat kooperativně s živými kumpány.

Ale ještě zpět ke kampani pro jednoho hráče. Tu prokládají dějové scény, kdy vám například vyšinutý vrahoun v podání Michaela Rookera (Yondu ze Strážců galaxie) hlásí, co by se vašemu gangu zrovna hodilo, a odemkne speciální misi. Anebo se svou zločinnou asistentkou Kim Basingerovou řešíte, že by bylo dobré podplatit detektiva z lokálního policejního sboru. Ne, nebojte, ne superhrdinského policejního šéfa hraného Chuckem Norrisem. Ten je vaším sveřepým protivníkem.

Přehlídka devadesátkových hvězd (nechybí ani rapper Vanilla Ice!) přidává zábavnosti další procenta, ale bohužel i jejich zapracování do hry místy hapruje. Některé scény působí uměle, jako sestříhané a poslepované dohromady bez dojmu plynulosti a uvěřitelnosti skutečného dialogu. Herecké výkony také někdy nejsou úplně oscarové (inu, Chuck dva týdny nazpět oslavil 83 let…). A nepomáhá ani grafika, která je při akci v pohodě, ale třeba v pomalejších a přehlednějších okamžicích příběhových animací dokáže vypadat zastarale.

Soudě podle úvodních hodin je Crime Boss: Rockay City docela fajn zábava, která nemá ambice konkurovat nejvyšším patrům střílečkového žánru. Čemuž odpovídá i technické zpracování. Nadšence do devadesátkových béčkových akčních filmů pobaví, fanoušky videoherní akce může potěšit lehkou rozmanitostí, ale do samotných přestřelek se nezamilují.

Podobně jako nad filmovou tvorbou Chucka Norrise tak nad hrou nejpřísnější kritici ohrnou nos. Tedy pokud to stihnou, než jim ho trefí kopem z otočky. I na ten v Rockay City dojde. A v takových okamžicích hra navzdory nedostatkům baví, ne že ne.