Podívejte se na fascinující obrazy od umělé inteligence. Napodobí Picassa, ale pozor na dezinformace

„Skutečný muž, který vypadá přesně jako Super Mario.“ I s takovým zadáním si programy poradí. Nastupující technologie ale vyvolává etické otázky.

Jiří BlatnýJiří Blatný

picasso1o

Foto: Midjourney/CzechCrunch

Umělá inteligence dokáže věrně napodobit mistry. Toto není obraz od Picassa.

0Zobrazit komentáře

Kdyby vám někdo před pár lety řekl, že si brzy budete moci nechat vygenerovat obraz jen zadáním několika málo slov podobně jako ve vyhledávači Google, asi byste si klepali na čelo. Pokrok v oblasti umělé inteligence a strojového učení však postupuje závratnou rychlostí. Jsme v druhé polovině roku 2022 a projektů, které se tímto segmentem zabývají, ať už privátních, nebo veřejných, existuje hned několik.

Službu dnes nabízí firma OpenAI Elona Muska se svým programem DALL·E 2, společnost Midjourney a firma Stability AI se svým Stable Diffusion. Redakce CzechCrunche si při psaní tohoto textu vyzkoušela práci s Midjourney, která je částečně dostupná zdarma každému, kdo používá komunikační službu Discord. Všechny tři nástroje jsou zatím ve fázi beta testování.

V praxi si program otevřete a zadáte anglický pokyn stejně, jako kdybyste hledali fotografie nebo obrázek na Googlu. Když jste milovník psů a přírody, zadáte třeba „roztomilý psík“ nebo „realistická a nádherná scéna zasněžených hor při západu slunce s oceánem v popředí a s letícími ptáky v dálce.“

Midjourney si ale poradí i s ještě komplexnějším zadáním. Slavný americký spisovatel Cormac McCarthy, autor děl jako Cesta nebo Tahle země není pro starý, je známý mimo jiné pro svá květnatá souvětí. V knize Krvavý poledník ukazuje řádění gangu na mexicko-texaských hranicích v polovině devatenáctého století. Popis jedné scény například tvoří souvětí o 241 slovech. Jak si s pokyny poradí Midjourney, to můžete sami posoudit níže.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Klíčové pro pochopení, jak tyto programy fungují, je anglické slovo diffusion, neboli česky rozptyl. Na principu rozptylu jsou totiž dnes založené všechny tři zmíněné aplikace. Spočívá v jejich schopnosti rozpoznávat význam mezi obrazem a textem, který snímky popisuje.

Program začne u vzorce náhodných teček a postupně z nich vytváří zadané dílo. Neuronová síť umělé inteligence to dokáže díky tomu, že se cvičila na ohromné databázi obrázků, které doprovázel textový popis. Ten podrobně vysvětloval, co je na vizuálním podkladu zachycené.

midjourney

Foto: Midjourney/CzechCrunch

Program Midjourney vytvoří i roztomilé obrázky

Databáze jsou opravdu masivní. Například program DALL·E 2 pracuje se čtyřmi sty miliony snímků, Midjourney s desítkami milionů a Stable Diffusion dokonce se dvěma miliardami obrazů. DALL·E 2 navíc uživatelům umožňuje výsledný obrázek všemožně upravovat.

Všechny tři generátory mají své plusy a minusy. Je pravděpodobné, že stejně jako jde člověk najisto do určitého obchodu pro triko nebo pro kabát určité velikosti, protože ví, že mu sedne, budou si amatéři i profesionálové za pár let moci najisto otevřít jeden z generátorů, když budou potřebovat zobrazit realisticky znázorněnou smějící se osobu. Ale s jiným budou pracovat ve chvíli, kdy budou chtít vygenerovat romantické zátiší.

Ve srovnání všech tří aplikací například Midjourney vyčnívá, pokud jde o detailní zobrazení textury nebo generování obrazů různých přístrojů, myslí si umělec Fabian Stelzer. Ten se podílí na přípravě údajně prvního filmu zcela vytvořeného umělou inteligencí. Výtvory Midjourney obecně připomínají spíše malby, zatímco DALL·E 2 a Stable Diffusion jsou lépe schopné přiblížit se fotografickému zobrazení.

Obrázků, které je vám umělá inteligence schopna vytvořit, je v podstatě nekonečno. Něco vám ale přeci jen neukáže. Generátory v sobě mají zabudovaný autocenzurní prvek, který jim nedovolí zobrazit násilí nebo nahotu. Protože jsou ale založené na hledání klíčových slov, lze ho vcelku jednoduše obejít. Stačí trocha jazykové obratnosti.

Dalším velkým otazníkem je v umění otázka nanejvýš stěžejní – autorské právo. Když totiž zadáte „portrét muže ve stylu Picassa,“ vygeneruje vám program obraz přesně v jeho typicky kubistickém stylu. Stejně tak to lze provést i s díly kohokoliv jiného. A otázka za zlatého bludišťáka pak je, jestli má na výsledný snímek nějaká práva onen malíř, kterým jste se inspirovali a jehož vliv je na obrazu jasně patrný, nebo jste oním umělcem vy. Přece jen jste pokyn dali vy.

Podle expertů na umělou inteligenci a strojové učení žaloby a soudní spory založené právě na podobných scénářích dřív nebo později přijdou. Protože je to však stále v podstatě neprobádané území, není přesně jasné, na co všechno budou mít generátory obrazu vliv.

„Situace, kdy vygenerujeme obraz a chceme ho vystavit a prodat, pro nás může být důležitým upozorněním. Na to jak náchylný je náš svět (umění) k nepochopení technologií, touze po efektu, komercializaci i podřízení,“ uvedl pro CzechCrunch vysokoškolský pedagog a kurátor Václav Janoščík.

pristaninamesici

Foto: Fabian Stelzer

Je libo důkaz o konspirační teorii? Žádný problém, programy zvládnou i to.

Jednoduchá dostupnost a nekonečné množství vizuálního obsahu podle inženýra pro strojové učení z firmy Adobe Ryana Murdocka může dále znamenat i rychlý konec fotobank a podobných služeb. A bohužel jednoduše lze generátor zneužít také k dezinformacím, jak upozornil Fabian Stelzer. Nechal si vygenerovat falešné fotografie, jak se v šedesátých letech v americkém Hollywoodu natáčelo fingované přistání na měsíci. Pohrál si tak s jednou z četných konspiračních terorií, které se mezi lidmi šíří už desítky let.

Jsme stále na začátku podobných technologií, a tak až budoucnost ukáže, jaký vliv na naše životy budou mít. Strojové učení a umělá inteligence nicméně v poslední době začínají být čím dál více přístupné a jejich použitelnost je různá. Nedávno se například přihlásil o pozornost chatovací bot založený na strojovém učení společnosti Meta. Program českého startupu The Mama AI zase přečte text tak, že stěží poznáte, že ho čte stroj.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Český startup spouští virtuální tenisové tréninky. Uchvátil i legendární Martinu Navrátilovou

S tréninky ve virtuální realitě dobyla hokejovou NHL. Teď se Sense Arena pouští do tenisu a s miliony v kapse má velké ambice.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

sensearena-tenis-navratilova

Foto: Sense Arena/CzechCrunch

Martina Navrátilová je tváří tenisové Sense Areny

0Zobrazit komentáře

„Přála bych si, abych měla takovou technologii před padesáti lety,“ prohlásila Martina Navrátilová, když si z hlavy sundala brýle a odložila tenisovou raketu, se kterou odpalovala míčky ve virtuální realitě. Vyzkoušela si totiž zbrusu nový produkt od českého startupu Sense Arena, který chce virtuálními tréninky zdokonalovat um tenistů po celém světě. Velké spuštění se chystá na newyorském US Open a právě legendární česko-americká tenistka, která vyhrála neuvěřitelných 59 grandslamových titulů, bude jednou z hlavních tváří nového projektu.

V pátek 15. července bylo na pražské Štvanici pořádně rušno. Na místní tenisové kurty jednak pálilo sluníčko, ale především se po nich proháněla Martina Navrátilová. A zakladatel Sense Areny Bob Tetiva se usmíval od ucha k uchu. Právě ikonu nejen ženského tenisu totiž ulovil pro svůj nejnovější produkt, kterým chce pomoci tenistům k lepším výkonům. Šestapadesátiletou Navrátilovou tréninky ve virtuální realitě zaujaly natolik, že je nejen sama testuje, ale stala se i jejich oficiální tváří v nových reklamních spotech.

Právě proto se ve zmíněný červencový den proháněla na Štvanici hlavně před kamerou, ke skutečnému tenisovému zápasu tentokrát nedošlo. Jakmile však rodačka z pražských Řevnic vešla na kurt, aby natočila několik akčních záběrů, okamžitě brala do ruky raketu, švihala s ní cvičně do vzduchu a bylo vidět, že nejradši by si minimálně několik výměn takzvaně pinkla. Zkrátka zvyk je železná košile. Jako přirozený talent se navíc ukázala také ve virtuální realitě. Zatímco na hlavě měla VR brýle a v rukou speciální raketu se senzorem, v Sense Areně odehrávala jeden míček za druhým.

„Je to přirozený talent. Nikdy se nám nestalo, že by někdo uhrál takhle dobře výměnu ve virtuální realitě hned napoprvé,“ pravil s nadšením Bob Tetiva. Pro Sense Arenu znamená tenisový trenažér další velký milník v jejím rozvoji. Tuzemský startup začínal před více než čtyřmi lety s hokejem, dokázal se s ním dostat až do slavné kanadsko-americké NHL a teď by chtěl dobýt také bílý sport, jak se tenisu přezdívá. „Jako výkladní skříň českého sportu byl pro nás hokej pilotní sport, teď chceme do tenisu, který je čtyřicetkrát větší,“ hlásí Tetiva. Plány má podobné jako v hokeji.

sensearena-tenis

Foto: Sense Arena

Sense Arena chce pomocí virtuální reality zlepšovat hru tenistů

Také v tenise poskytuje Sense Arena hráčům mentální a kognitivní trénink ve virtuální realitě a zlepšení například ve čtení soupeře, rozhodovacích schopnostech či koncentraci. Virtuální cvičení přitom nemají nahradit standardní tréninkový dril na kurtech, ale vhodně je doplnit. V hokeji si český startup vyzkoušel mnoho technologických věcí, obchodní modely i to, jak dokáže nejlépe pomáhat sportovcům, protože právě o zlepšování výkonu jde týmu kolem Boba Tetivy především. Hokejovým VR tréninkem už prošlo přes 10 tisíc uživatelů, kteří odtrénovali více než 1,4 milionu cvičení.

O tom, že nové technologie mohou pomáhat sportovcům po celém světě, ať už jsou mladší nebo starší, profesionálové nebo amatéři, je přesvědčená i Martina Navrátilová. Sama nové možnosti nadšeně testuje, během její kariéry totiž takové možnosti zdaleka nebyly. Ostatně první fotku sama sebe, jak hraje, viděla až ve čtrnácti letech.

„A to bylo v novinách v Německu,“ směje se. Musela tak studovat fotky jiných hráčů a číst jejich postoje či styl. Video pak přišlo až o dalších pár let později. Ve virtuální realitě lze trénovat konkrétní situace prakticky nekonečně.

„Když se člověk vidí, jde mu to mnohem více do hlavy, než když vám jen někdo říká, jak se to má udělat. Když je vše vizuální, je to velký rozdíl. Usnadní vám to nácvik techniky, pohybu. Tehdy by mi taková technologie určitě pomohla, všechno urychlí,“ dodává pro CzechCrunch legendární tenistka, která je považována za jednu z nejlepších tenistek všech dob a na absolutní tenisový rekord v podobě 345 titulů WTA dosáhla, i když takové technologie ještě nebyly k dispozici. Tréninkové zlepšováky typu Sense Arena ovšem vítá, zlepšovat by se totiž měl chtít každý a s virtuálními tréninky to jde klidně i doma.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zatímco na kurtu mlátíte raketou do zeleno-žlutého míčku do zbláznění, s brýlemi pro virtuální realitu na hlavě trénujete jiné aspekty hry. „Je to o tréninku hlavy. Našimi virtuálními cvičeními nenahrazujeme něco, co se dá běžně dělat na kurtu, ale využíváme technologie, abychom přidali další dimenzi sportovní přípravy. U tenisu dokážeme hráči ukázat, kam má umisťovat údery podle toho, kde jeho protihráč stojí nebo kam se přesouvá, tak, aby byly vítězné,“ vysvětluje Tetiva. Ve sportu se totiž často člověk nemá čas rozhodnout racionálně, během zlomku vteřiny koná podvědomě a taková rozhodnutí nejlépe natrénuje tím, že se do nich dostane tolikrát, než si je mozek zapamatuje.

Pro takové účely je vhodná právě virtuální realita, která umožňuje jednotlivé situace nasimulovat nesčetněkrát. „Technologie Sense Areny mě opravdu ohromila. Současný tenis je o velmi vyrovnaných fyzických schopnostech, rozdíly jsou ve hře hlavou a v mentální průpravě. Tenis je stejně jako hokej geometrická hra, při které na kurtu hledáte správné úhly a volné sektory. Vizualizace a trénink ve virtuální realitě, který vytvořila Sense Arena, zcela zásadně mění zajetý pohled na hru,“ míní Navrátilová.

sensearena-tenis2

Foto: Sense Arena/CzechCrunch

Sense Arena vyvinula speciální raketu pro hraní ve virtuální realitě

Hráči se mohou na takové situace koukat donekonečna také na videu, jenže výhoda Sense Areny tkví v tom, že jednotlivé výměny mohou tenisté opravdu prožít, a to včetně úderu, který musí provést. Potřebují k tomu VR helmu Oculus Quest a také speciální raketu se senzorem. Ten je umístěn místo klasického výpletu, avšak jinak raketa váží jako běžné tenisové rakety a má i stejné těžiště, což je důležité, protože to umocňuje představu, že hráč trénuje na skutečném kurtu. A byť se s raketou máchá podobně jako s hokejkou, museli čeští vývojáři opět překonat některé překážky.

Když Sense Arena před pěti lety začínala, Bob Tetiva ještě pořádně nevěděl, zda bude se svým týmem schopen replikovat fyziku hokejky tak, aby ve virtuální realitě vše fungovalo stejně jako v tom reálném. Ve VR standardně nemáte podlahu, tady ale potřebujete ledovou plochu. Potřebujete určovat sílu i směr střely nebo přihrávky, čepel hokejky lze různě natočit. Dnes už Sense Arena čeká na schválení patentu na metodu replikace fyziky sportovního náčiní, na němž pracovala dva roky. Přestože měla tenisové raketa opět svá specifika, podařilo se i ji do virtuální reality velice věrně přenést. Cílem je dostat se s ní ke statisícům hráčů.

„V hokeji jsme si ověřili, že naše metody fungují. Teď jdeme do sportu, který je mnohonásobně větší,“ vysvětluje Tetiva. Tenis si vybral jednak kvůli tomu, že raketa funguje podobně jako hokejka, ale také díky tomu, že je v něm v Česku ohromné know-how. „Jako země máme tenisovému světu co říct. Je výhoda, když chce člověk s takovým produktem dobývat svět, že má za sebou takovou historii a lidé ho berou vážně,“ dodává zakladatel Sense Areny, který první roky po světě šířil evangelium, že se vůbec dá virtuální realita ve sportu k trénování používat a nemusí to být jen počítačová hra a zábava.

Dnes jeho řešení využívá přes třicet hokejových týmů z Evropy, Kanady a USA včetně několika týmů NHL a podobně by chtěl uspět také v tenise. Pro další rozvoj ostatně získal před několika měsíci další desítky milionů korun od investorů, kteří do Sense Areny vložili už celkem 5,5 milionu dolarů (kolem 130 milionů korun). Největší podíl ve výši 25 % drží dál Bob Tetiva. Přes 17 % patří společnosti Syner, necelých 17 % drží investiční skupina Miton a téměř 12 % má J&T Ventures. Minoritní podíl drží také například hokejový trenér Filip Pešán. Tetiva říká, že jeho firma už byla cash flow pozitivní, ale s vývojem nových produktů opět pálí peníze.

„Právě na to jsme od investorů nabírali další peníze. Kvůli tenisu a také hře více hráčů, kterou připravujeme, jsme čtyřikrát rozšířili náš tým. Je to také o marketingu a škálování, protože nemá smysl být malincí. Vidíme ohromnou příležitost. Hokejistů jsou dva miliony, tenisových hráčů je na světě přes 80 milionů. Věříme, že se dokážeme dostat ke statisícům lidem,“ plánuje padesátiletý Tetiva. Pomoci v tom mají vedle Martiny Navrátilové i další bývalí hráči a hráčky žebříčku ATP a WTA a trenérské osobnosti jako Claudio Pistolesi, Pavel Vízner, Jack Waite či Ashley Hobson. Brzy chce navíc odtajnit i další ambasadory.

Důležití budou i proto, že Sense Arena změnila obchodní model a místo prodeje týmům a tréninkovým centrům (B2B) cílí hlavně na koncové uživatele, tedy konkrétní hráče (B2C). „Je to pro nás jednodušší. Byla ale správná cesta začít přes B2B, protože jsme si tím vytvořili kredibilitu a dostali se do NHL a profesionálních klubu. V B2C světě je těžké prorazit, když váš produkt nevyužívají hvězdy a zejména mládež ho u svých idolů nevidí,“ dodává Tetiva.

Tenisovou Sense Arenu chce slavnostně představit za pár týdnů na posledním letošním grandslamovém turnaji US Open. Spuštěna bude na platformě Meta Quest a pro virtuální tréninky bude potřeba mít jednak vlastní headset Oculus Quest 2, jehož cena se pohybuje kolem patnácti tisíc korun, a také měsíční předplatné stojící zhruba 600 korun. V případě předobjednávky hráči dostanou speciální haptickou raketu v hodnotě přibližně pěti tisíc korun zdarma.