Poezie Ermitáže. Apple natočil iPhonem na jeden zátah unikátní pětihodinovou prohlídku slavného ruského muzea
Více než pětihodinový film nahlíží Ermitáž očima návštěvníka i poezií věčnosti
Rembrandt, Da Vinci, Tizian, Picasso, van Gogh, Raphael, Rubens, Renoir, Monet, Cézanne. Toto není jen výčet jmen jedněch z nejvýznamnějších malířů všech dob, ale také jen malý zlomek sbírky věhlasného muzea Ermitáž v ruském Petrohradě. Na YouTube kanálu Applu se nyní objevil více než pětihodinový film fungující i jako virtuální prohlídka, natočený na jediný záběr iPhonem.
Ermitáž, jehož název vychází z původně řeckého slova označujícího poustevníky, je druhým největším muzeem umění na světě, obsahujícím přes tři miliony děl od keramiky a kamenných desek z paleolitu přes numismatiku, sochařství až po malířství. Velkolepá je také architektura a design vnitřku celého komplexu, který zahrnuje šest velkých budov se stovkami sálů.
I když má tedy zveřejněný film přesně 5 hodin, 19 minut a 46 vteřin, nabízí pohled jen na malou část expozice jednoho z hlavních center světového umění. Divákům umožní si prohlédnout celkem 45 galerií obsahujících 588 děl a také několik živých představení. Ty zpestřují pomalé kamerové jízdy prostorami, které v této podobě naprostá většina lidí nikdy nebude moci vidět.
Čísla z minulého odstavce jsou zajímavá ještě z jednoho důvodu. Celé video totiž bylo natočeno bez jediného přerušení iPhonem 11 Pro v rozlišení 4K. Kromě samotných obrazových schopností jeho kamery tak demonstruje impozantní výdrž baterie, jeden z hlavních taháků nejnovějšího telefonu Applu.
V kontextu kvality videa a výkonu baterie iPhonu je podstatné zmínit také fakt, že tento film by nebylo možné natočit téměř jakýmkoliv jiným zařízením. Snad pouze chytrý telefon určitých parametrů je schopen poskytnout dostatečnou jednoduchost manipulace, výdrž a spolehlivost.
Reklama na iPhone a meditační film o velkoleposti umění
Výsledný film je pochopitelně sám o sobě uměleckým dílem. Pomocí neobvyklých prostředků se mu daří zachytit specifickou auru muzea, které je monumentem lidské kultury. Jak naznačuje jeho jméno, osamělého návštěvníka vybízí k hluboké kontemplaci nad obrovskými statickými prostory obsahujícími mnohdy bouřlivý vývoj vztahování člověka ke světu, v němž žije.
Zimní palác, jedna z hlavních budov Ermitáže
V centru více než pětihodinového videa postrádajících jakékoliv dodatečné údaje pro orientaci tak nestojí prosté parametry telefonu, ale díla, které lze jejich prostřednictvím vytvořit a zachytit. Jak by řekl bývalý hlavní designér Applu Jony Ive, nástroj ustupuje do pozadí a dovoluje plně vyniknout práci, již umožnil.
O snaze především vystihnout atmosféru Ermitáže a jeho sbírky mluví ve videu o natáčení (viz níže) ambiciózního projektu také filmaři. Pomalé procházení galeriemi, detaily děl, taneční vystoupení a několik setkání s návštěvníky mají za cíl zachytit kontrast mezi věčností vystavených uměleckých výkonů a každodenní existence muzea. „Ermitáží jsme procházeli hledajíc poezii a dramatičnost,“ zmiňuje režisérka Aksiniya Gogová.
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že natáčení bylo hlavně otázkou najít si potřebný čas a někoho s pevnou rukou, skutečný proces by tomu nemohl být více vzdálený. Film je výsledkem měsíců pečlivého plánování a kombinace několika produkčních technik tak, aby celek mohl být skutečně zachycen jediným záběrem. Vše přitom museli autoři při jen jedné příležitosti nacvičit přímo v muzeu a později na jediný pokus natočit.
Stabilizované zařízení obsahovalo hned tři iPhony, jeden hlavní, jeden záložní a jeden náhledový pro režisérku. Ten musel být nepozorovaně vícekrát předán z ruky kameramana jeřábu nebo robotovi a zpět. Celý produkční tým musel být v neustálém kontaktu s herci, aby se každý z nich objevil před kamerou přesně v momentě, kdy měl.
Obrazy velkých umělců jsou zachyceny v dramatických detailech s adekvátní hudbou
Celý film končí dramatickou scénou tanečního představení
Nejnáročnější přitom byl pár závěrečných scén. První zachycuje sál se sochami, které jedna po druhé vystupují z temnoty a pak se opět ztrácejí. V praxi to znamenalo vše dynamicky nasvěcovat, ideálně tak, aby nenastal jediný moment naprosté tmy sugerující střih. Tyto komplikované záběry následovalo vyvrcholení v podobě koncertu a tanečního vystoupení v divadle.
V průběhu natáčení se ukázalo, že je produkční tým o celých patnáct minut pozadu, takže bylo nutné za běhu upravit trasu a s tím spojený plán. Nakonec naštěstí vše vyšlo a závěrečná scéna přesně podle původního záměru. Po zmáčknutí spouště zastavující natáčení iPhonu zbývalo 19 % baterie, což mimochodem také nebylo předem jisté.
Jak zmiňuje asistent režie filmu Alexej Smoljar, má smysl najít si čas a zhlédnout alespoň velké části najednou. V takovém případě se totiž virtuální prohlídka pro rychlé proklikání díky plynulému natáčení bez střihu změní v až meditativní zkušenost. Zjednodušeně je to zkrátka reklama na telefon, zároveň ovšem naprosto unikátní projekt zprostředkovávající velkolepost a bezčasovost umění.
https://www.youtube.com/watch?v=Ev-Tqf27Dn8
Nepřehlédněte:
