Pohled do práce moderátorů sociálních sítí: Násilí, sexuální obsah a jejich vliv na osobní životy i celý internet

Jiří SvobodaJiří Svoboda

0Zobrazit komentáře

Online komunikace vládne světu a s každým dnem se zdá, že je více a více slyšet o umělé inteligenci. Tak moc, že lze lehce zapomenout na fakt, že za většinou toho, co se děje na sociálních sítích, ještě stále stojí lidé. Přestože se stále častěji také mluví o moderování obsahu na sociálních sítích, tedy rozhodování o tom, co se na ně dostane a zobrazí ostatním uživatelům, a co se odstraní, málokdo vlastně tuší, co se za touto činností skrývá.

V určité části společnosti tak navzdory skutečnosti převládá přesvědčení, že moderování obsahu je už dnes plně obsluhováno stroji. To je však na hony vzdáleno od pravdy a zcela zásadní roli stále hraje lidský faktor. A to má mnoho důsledků.

Upozornění: V následujícím článku je popisován explicitní a násilný obsah. Slabší povahy by měly zvážit pokračování ve čtení.

Červnová reportáž novináře Caseyho Newtona v magazínu The Verge ukázala na znepokojivé podmínky v jedné z firem, které si Facebook na moderování obsahu najímá. Právě Facebook je totiž logicky z pozice největší sociální síť na světě s moderováním obsahu nejčastěji spojován.

Trojice bývalých zaměstnanců, kteří souhlasili s porušením svých prohlášení o mlčenlivosti, popsala pro The Verge každodenní realitu při moderování obsahu. Zprvu jim vůbec nebyla prozrazena pravá povaha jejich budoucí práce, byť jim byla přislíbena nadprůměrná odměna. Poté je čekal neustálý tlak od manažerů na bezchybnost při posuzování – to všichni tři vyzpovídání shodně brali jako hlavní gró tamního byznysu. Přitom zatímco požadavek byl na 98% přesnost, většina zaměstnanců dosahovala maximálně k 80 procentům.

mark-zuckerberg-facebook

Foto: Facebook

Šéf Facebooku Mark Zuckerberg

Následovalo například nelidské chování kolegů, takřka nulová psychická podpora (na takzvaný „wellness čas“ měli devět minut denně), krátké přestávky, špinavé pracovní místo a jedny, mnohdy navíc špinavé záchody pro stovky zaměstnanců. Vše došlo až tak daleko, že jeden ze zaměstnanců přímo na svém pracovním místě zemřel. Tyto podmínky museli snášet při práci, která není ani klidná, ani zábavná. Není to však jediný problém, na který novinář Casey Newton ve své reportáži poukázal.

Už samotná nátura podobných center totiž nevytváří místo, kde by chtěl člověk pracovat. Tři vyzpovídaní byli vystavováni stovkám videí denně, které zobrazovaly mučení zvířat, ublížení na zdraví včetně dětí i vraždy a různé jiné trestné činy – jednoduše řečeno to nejzrůdnější, co lidé ne Facebook nahrají, a zároveň to, co by se na něj nikdy nemělo dostat.

Není tak s podivem, že třiadvacetiletý Shawn Speagel byl poté, co práci opustil, diagnostikován s posttraumatickou stresovou poruchou. Všichni tři mluví také o nočních můrách a videa, která musela sledovat třeba několik dní v kuse, si živě a detailně pamatují. Při pomyšlení na týraná zvířata nebo umučené děti propukají v pláč. Dříve z práce neodešli proto, že se báli nezaměstnanosti.

Speagel popsal s pláčem a do detailů první video, které v práci viděl. „Bylo to video teenagerů, kteří našli u cesty leguána. Jeden z nich ho vzal za ocas a jeho hlavou začal mlátit do chodníku. Druhý to celé natáčel a oba se smáli. Slyšel jsem, jak ten leguán křičel, křičel… a pak už ne. Nepřestali, dokud z toho zvířete nebyla jen krvavá dřeň.“

netflixoffice

Přečtěte si takéNetflix překonal 150 milionů uživatelů, po 8 letech růstu ale ztratil část předplatitelů v USA. Co to pro něj znamená?Netflix překonal 150 milionů uživatelů, po 8 letech růstu ale ztratil část předplatitelů v USA. Co to pro něj znamená?

Co víc, pod podmínkami Facebooku, které se mohly měnit každý den, takové video v tu chvíli na internetu zůstat mohlo. Protože se v něm mluvilo španělsky, Speagel ho měl pro posouzení dát na španělsky mluvící oddělení. „Upřímně si nemyslím, že nějaké španělské oddělení existuje,“ vypověděl.

Toto vše ještě stále, v roce 2019, musí dělat lidé a nikoliv stroje, kterým nikdy ze zrůdného obsahu na zvracení nebude. Zatímco ostudné pracovní prostředí může a nemusí být věcí, které je omezeno na konkrétní partnerskou firmu Facebooku, duševní zdraví moderátorů je bezpochyby problémem, se kterým se potýkají všechny sociální sítě. Je tedy Facebook opravdu černým koněm internetu?

Hlavním problémem je, že obsah Facebooku nemá na internetu obdoby. Zatímco například seznamky se musí potýkat typicky se sexuálně explicitním obsahem (nahé fotky nebo různé fetiše), na Facebook míří často horší věci. Má tu nevýhodu, že jej zná a ve vyspělejších státech i používá takřka každý. Je to obecná sociální síť sloužící k mnoha různým účelům, a tak na něm končí také smrt, vydírání, terorismus, obchod se zbraněmi a drogami, týrání a jiná zvěrstva.

Důraz na umělou inteligenci

V podobné pozici, jako je Facebook, se tak nachází i YouTube. Zdroj z české pobočky Googlu pro CzechCrunch řekl, že YouTube míří hlavně k co nejbližší implementaci umělé inteligence. Cílem je, aby YouTube zachytil škodlivý obsah ještě dříve, než ho kdokoliv uvidí. Z nepříjemné povinnosti vidět explicitní videa by tak alespoň v případě YouTube mohli být do budoucna lidští moderátoři zcela vyjmuti, ale zatím tomu tak není.

Moderátor na YouTube jsou jak lidé přímo zaměstnaní Googlem, tak kontraktoři, stejně jako v případě Facebooku. Na pracovišti mají k dispozici kvalifikovaného terapeuta i takzvané silent rooms neboli tiché pokoje na oddechnutí a zbavení se stresu.

„Algoritmus si s tím často neporadí.“

Takzvaný Transparency Report, který Google zveřejňuje, však ukazuje na to, že největším problémem YouTube je s velkou převahou spam, nikoliv sexuální, násilný nebo bezpečnost dětí ohrožující obsah. Jen za první čtvrtletí letošního roku YouTube ze své platformy odstranil 2,8 milionu kanálů, z toho 85 % kvůli spamu. Za stejnou dobu odstranil také 8,2 milionu videí. Z nich tvořilo spam necelých 5 milionů, odstraněno ale bylo také více než 1,5 milionu sexuálních videí nebo přes 400 tisíc násilných.

Z grafů lze také vyčíst, že role lidských moderátorů je menšinová. Zatímco automatický systém upozornil na 6,3 milionu závadných videí, lidé na necelé dva miliony videí. Mnohem markantnější je rozdíl u závadných komentářů – ty jsou z 99,3 % detektovány a odstraňovány automaticky. Lidé však stále upozornili na 1,7 milionu závadných komentářů.

Terapeut zatím nebyl potřeba

O dost odlišně přistupují k moderaci svých sítí služby s užším zaměřením, například seznamky. Překvapivě, ačkoliv se jedná celkově o explicitnější síť, v některých ohledech nemusí být z pohledu obsahu tak „problémové“ jako YouTube nebo Facebook.

Například gay seznamka Surge, kterou vyvíjí české studio STRV, má vlastní tým lidských moderátorů, který rovněž plánuje implementovat umělou inteligenci. Ta by měla detekovat falešné profily nebo přímo falešné fotografie celebrit či fotky z fotobank, případně škodlivé hypertextové odkazy. Surge naopak vůbec nezasahuje do soukromých konverzací mezi uživateli, do kterých ani nemá přístup.

„Většinu adminů práce baví, je to super přivýdělek a mohou pracovat v klidu z domova,“ říká CEO Surge Jakub Chour na otázku, zda může být moderace jeho seznamky psychicky náročnou prací. S případy, kdy by nějaký z moderátorů měl psychické potíže, se zatím firma v průměrně jedenáctičlenném týmu nesetkala. „Pakliže by se taková věc objevila, ihned bychom ji začali řešit,“ ujišťuje Chour. Terapeut prý zatím nebyl potřeba.

surge-dating-app

Seznamka Surge odmítla upřesnit, s konkrétně kterým obsahem se nejčastěji potkává. Jiný zdroj blízký moderaci seznamek v portfoliu STRV upřesnil, že běžná je klasická nahota, různé fetiše, kdy se například lidé fotí pomočení, nebo v krajním případě deep fake obsah a dětská pornografie. Potvrzuje, že moderaci těchto záležitostí mají na starosti lidé, protože „algoritmus si s tím často neporadí“.

Lidští moderátoři fungují i na jiných seznamkách, jak odhalil například rozhovor s moderátorem na serveru Refinery29. Svoji práci popisuje jako zábavu, ve které mu pomáhá automatická detekce potenciálně zábavného obsahu.

Umělá inteligence je drahá

Byť operující pouze v Česku, Lidé.cz je síť, která má zkušenosti z obou úhlů pohledu – dříve fungovala jako klasická sociální síť, dnes už je z ní ale spíše seznamka, která se netají například tím, že na ní lidé hledají pouze flirt. Obsah na ní moderují nižší desítky pracovníků uživatelské podpory, kteří se podle manažera helpdesku Martina Havlíčka potkávají nejčastěji se spamem, nevhodnými příspěvky i fotografiemi a falešnými profily.

mark-zuckerberg-facebook2

Přečtěte si takéRekordní pokuta za porušování soukromí Facebook nezmění. 5 miliard dolarů vydělá za tři měsíceRekordní pokuta za porušování soukromí Facebook nezmění. 5 miliard dolarů vydělá za tři měsíce

Ačkoliv moderátoři na Lidé.cz jsou speciálně trénováni, Havlíček věří, že klíč je ve výběru. Připouští, že moderace Lidé.cz může způsobit psychické problémy, pokud je k nim daný jedinec náchylný. Takový člověk ale podle něj bude mít problém s využíváním jakékoliv jiné sociální sítě.

„Školit člověka, který pro tento typ práce není vhodný, můžete klidně celý život a výsledek bude při nejlepším průměrný,“ říká Havlíček. Ostatně i to byl jeden z problémů ve výše popisovaném případu z Facebooku. Moderátorské firmy lidem často dopředu vůbec neřekly, co budou dělat, a jejich připravenost vůbec neřešily.

Nicméně ani Lidé.cz nevyužívají umělou inteligenci a Havlíček zatím nepočítá s tím, že by v blízké budoucnosti nahradila lidské moderátory. „Navíc umělá inteligence ani automatizace není zrovna levné řešení. Jen na její rozvoj a udržování potřebujete o řád či dva dražší pracovníky, než kteří moderují diskuse dnes,“ poukazuje Havlíček také na finanční aspekt věci.

Moderátoři zůstanou, ale ulehčí se jim

Mezinárodní obr jako Facebook nicméně nemusí finanční aspekt tolik trápit, a tak sociální síť Marka Zuckerberga v reakci na reportáž The Verge implementuje řešení, ve kterých sice umělá inteligence bude figurovat, ale nikoliv jako náhrada lidských moderátorů.

facebook-hq-menlo-park4-min

Foto: Facebook

Cedule u sídla Facebooku v kalifornském Menlo Parku

Podle magazínu Fast Company dostanou administrátoři Facebooku k dispozici nástroje jako možnost nepouštět u videa audio, začernění obličejů ve videu nebo jeho předělání do černobílých barev. Budou se také moci rozhodnout, zda fotka nebo video porušuje podmínky Facebooku jen na základě popisku, co k nim náleží. Tyto možnosti už nyní testuje u moderátorů ve Phoenixu a německém Essenu.

Není to totiž poprvé, co se podmínky moderátorů Facebooku dostaly na veřejnost. Průlom v tomto smyslu znamenal již německý dokument The Cleaners, který popisoval realitu moderovacích center v Manile na Filipínách – městě, které se dle tvůrců stalo v podstatě hubem pro outsourcing této činnosti ze strany Facebooku, Googlu nebo YouTube.

„Akorát jsme kryli chyby Facebooku.“

I filipínští moderátoři popisovali detailně některé fotografie a videa, které viděli. Když cítili psychické problémy, vedení jim nepomáhalo, a i od nich byla vyžadována naprostá bezchybnost – pouhá tři chybná rozhodnutí za měsíc je mohla stát místo. A snad to nejdůležitější – i zdejší podmínky stály život jednoho z moderátorů.

Patrně kvůli svým psychickým potížím ze zaměstnání, které, nutno podotknout, konzultoval s terapeutkou, se oběsil. Třikrát předtím žádal vedení o přeložení na jiné místo.

„Nikdo nic nedělá“

Jediný rozdíl? Filipínští moderátoři skutečně věří tomu, že svou prací bojují proti terorismu, kyberšikaně, násilí nebo dětské pornografii. V rámci celého dokumentu ji jmenují jako hlavní motivaci k práci. Shawn Speagel, jeden z moderátorů z reportáže The Verge, však mluví zcela opačně.

„Nepomáhali jsme těm zvířatům, ani lidem. Dívali jsme se na video ženy, která uškrtila dítě, a toto video na internetu zůstalo. Nikdo nic nedělá a když už, tak věc, co smažete, se tam stejně objeví znovu. (…) Nedělali jsme svět lepším. Vše, co jsme dělali, bylo, že jsme kryli chyby Facebooku.“

Při všech úvahách o tom, jestli a jak měnit moderaci, je však třeba pamatovat na to, s jakým účelem vůbec byla vytvořena. „Kořeny toho, proč vůbec moderace obsahu na sociálních sítích existuje, je docela jednoduchá ochrana značky a zmírnění zodpovědnosti platformy,“ řekla pro Motherboard Sarah T. Robertsová z University of California.

Neznámé příběhy Apolla 11: třetí astronaut, co nepřistál na Měsíci, svérázný řídící letu i mladý inženýr, co neuměl kódovat

Jiří SvobodaJiří Svoboda

michael-collins-nasaInsider

Foto: NASA

Michael Collins při cvičení v lodi Apollo

0Zobrazit komentáře

I po padesáti letech je to jeden z nejepičtějších příběhů, který kdy lidstvo zažilo. Neil Armstrong a Buzz Aldrin se na den přesně před padesáti lety stali prvními lidmi na Měsíci a Spojené státy tak za celosvětových ovací vyhrály závody se Sovětským svazem. Za senzací, kterou v přímém přenosu sledovaly miliony lidí, jsou však zapomenuté příběhy těch, díky kterým se celá mise úspěšně uskutečnila.

Armstrong a Aldrin pochopitelně v celé misi Apollo 11 tvořili jen pomyslnou špičku ledovce. Pouze na misi Apollo 11 mělo pracovat přes 400 tisíc Američanů a traduje se, že v USA nebyl stát, z něhož by nepocházela alespoň malá část rakety Saturn V. Role některých z nich přitom byly pro úspěch mise zcela klíčové.

Neila Armstronga a Buzze Aldrina si většina lidí v souvislosti s Apollem 11 vybaví, Michaela Collinse už ale málokdo. Právě on byl třetím astronautem na palubě, který však jako jediný nepřistál na Měsíci. Jakožto pilot modulu Columbia měl nejdříve na starost oddělení modulu Eagle, na jehož palubě byli Armstrong s Aldrinem. Sám pak v modulu Columbia obíhal kolem Měsíce, zatímco Armstrong a Aldrin zhruba 100 kilometrů pod ním dělali první kroky po Měsíci.

collns7

Foto: NASA

Michael Collins při výcviku programu Apollo

Na povrch Měsíce se poté již nikdy nepodíval, nikoliv proto, že by nemohl, ale protože nechtěl. Podle magazínu Time mu dokonce ještě před odletem Apolla 11 byla nabídnuta pozice velitele v jedné z dalších misí programu, aby se i jeho boty dotkly měsíčního prachu. Collins to odmítl. Hlavní pro něj bylo, aby mise Apollo 11 uspěla jako celek.

O samotě strávil na oběžné dráze téměř celý pozemský den a Měsíc třicetkrát obletěl. Dostal se i nad tzv. odvrácenou stranu Měsíce, tedy tu, která není ze Země nikdy viditelná. V té době tak neměl kontakt s Armstrongem a Aldrinem a ani se Zemí.

Tisk mu proto začal přezdívat nejopuštěnější muž na světě. Toto oslovení ale dnes osmaosmdesátiletý Collins odmítá s tím, že byl na dlouhé a osamělé lety jakožto armádní pilot zvyklý.

Čas si po celou dobu mise krátil pitím kávy a nahráváním palubního deníku. Zatímco čekal na start lunárního modelu z povrchu Měsíce, přiznal se v něm, že jeho největší hrůzou za poslední půl rok bylo to, že nechá Armstronga a Aldrina na Měsíci a odletí k Zemi sám.

Co když se vrátí sám

Právě vzlet z měsíčního povrchu, nikoliv přistání, bylo bodem, kterého se mnozí včetně Collinse obávali nejvíce. Vzletový stupeň byl totiž osazen jednoduchým motorem a až do osudného okamžiku nebylo možné otestovat, zda jeho síla bude stačit na to, aby skutečně posádku z Měsíce zvedl.

apollo-m

Přečtěte si také„Houstone, Orel přistál.“ Zažijte misi Apollo 11 v reálném čase včetně dobových videí a rádiové komunikace„Houstone, Orel přistál.“ Zažijte misi Apollo 11 v reálném čase včetně dobových videí a rádiové komunikace

Byl to známý risk, se kterým všichni počítali. Kdyby motor, který měl v tu chvíli palivo jen na 30 sekund letu, selhal, Armstrong i Aldrin by zůstali bez možnosti pomoci na Měsíci.

Collins se přitom dostal do posádky Apolla 11 docela náhodou. Ještě v roce 1968 to měl být on, kdo poletí na palubě Apolla 8, ale kvůli operaci kolene ho na jeho pozici zastal Jim Lovell. Klíčem pak byl způsob, jakým NASA vybírala astronauty pro jednotlivé mise.

1024px-gemini10crew

Foto: NASA

Posádka mise Gemini 10, John W. Young a Michael Collins

Posádku tvořili ti z astronautů, kteří byli zálohou třetí mise od poslední, což byla v případě Apolla 11 právě Apollo 8. Během Apolla 8 seděl Michael Collins v řídicím středisku na pozici tzv. CAPCOM, tedy astronauta na Zemi, který přímo komunikuje s posádkou.

Před letem Apolla 11 se Collins podíval do vesmíru pouze jednou, v rámci mise Gemini 10 v roce 1966. Během ní také vystoupil mimo loď na jeden z prvních tzv. vesmírných procházek. Po vrcholu své kariéry byl Collins například náměstkem ministra vnitra Spojených států. Později se stal ředitelem Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C., vystudoval Harvard Business School a podnikal.

Selhání není možnost

Mozek celé mise Apollo 11 se však nacházel na Zemi, v texaském Houstonu, kde v kontrolní místnosti pracovali celých devět dní desítky inženýrů a podporovali posádku ve všech směrech. Hlavou celé této důležité party byl řídící letu Gene Kranz. Z jeho pozice, krátce přezdívané jako FLIGHT, přijímal největší rozhodnutí v kritických okamžicích mise a komunikoval se všemi ostatními v místnosti.

eugene_f-_kranz_at_his_console_at_the_nasa_mission_control_center

Foto: NASA

Řídící letu Apolla 11 Eugene Kranz v roce 1965

Byl to on, kdo dal povolení modulu Eagle k přistání na Měsíci, přestože mířil mimo plánovanou lokalitu přistání, Armstrong řídil stroj manuálně a spaloval více paliva, než měl. Do toho v kokpitu opakovaně svítily dva alarmy. Kranz, známý pro svou svéráznost, však přesto dal povolení k přistání. Stejně tak zahajoval i ukončoval veškeré další fáze letu.

Ještě před programem Apollo sloužil na stejné pozici v programu Gemini. Nejvíce ho však proslavila o necelý rok později mise Apollo 13. Na lodi tehdy dva dny po startu explodovala nádrž s kyslíkem, která připravila posádku o část tepla a vzduchu a ohrozila její životy.

Tým v čele s Kranzem vyvinul během pár hodin nové nouzové scénáře a astronauty dopravil zpět na Zemi. Na motivy této události byl natočen v roce 1995 i film Apollo 13, díky němuž je spojován s hláškou „selhání není možnost“.

Kranz nadále pokračoval jako letecký kontrolor až do ukončení programů Apollo, v NASA však pokračoval až do devadesátých let v rámci programu Space Shuttle. Známý byl také pro své vesty, které nosil vždy v pozici leteckého kontrolora. Šila mu je jeho manželka Marta a na přistání na Měsíci nosil vždy zásadně vesty bílé barvy.

Pravá ruka leteckého kontrolora

Sám řídící letu však s astronauty přímo nekomunikoval – tato čest náležela již zmiňované pozici CAPCOM, kterou držel astronaut Charles Duke (kooperace Kranze a Duka je vidět na videu výše). Jeho ikonický jižanský přízvuk provázel Armstronga, Aldrina a Collinse po celou dobu letu.

Sám se podíval na Měsíc v rámci mise Apollo 16, kde strávil dlouhých 71 hodin. Armádu opustil v hodnosti brigádního generála v roce 1973, po skončení programu Apollo. Dvakrát navštívil i Česko, byl také hostem pořadu Hyde Park Civilizace v České televizi.

s69-39601

Foto: NASA

Astronauti Duke, Lovell a Haise komunikující s posádkou Apolla 11 ze střediska v Hustonu. Lovell a Haise byli záložní astronauti pro tuto misi.

Mise mladých inženýrů

Jestli byl něčím specifický program Apollo, tak tím, že klíčové role v něm hráli mladí inženýři, někteří z nich měli jen čerstvé technické vzdělání. Bylo tomu tak díky faktu, že během programu vznikalo mnoho věcí od nuly, a tak v něm starší generace jednoduše neměly dostatek zkušeností. Na velíně prý byl průměrný věk 28 let.

Jednou z nich byla například Margaret Hamiltonová, softwarová inženýrka z MIT, která napsala letový naváděcí software pro program Apollo. Vynikala prý svou velkou pečlivostí – jednou dle vlastních slov odešla uprostřed noci z večírku, protože si uvědomila, že má v kódu chybu.

Směr NASA bez znalosti kódování

V řídící místnosti se pořádně zapotil během letu Apolla 11 i Don Eyles, tehdy teprve šestadvacetiletý inženýr, který napsal velkou část kódu pro lunární modul Eagle. Právě v době, kdy byl aktivovaný, se odehrály nejdramatičtější chvíle letu. Když se z kabiny začaly při přistávání ozývat hlášení o chybách 1201 a 1202, Eyles strnul v obavách, že za ně může on.

Ve skutečnosti ale jím napsaný software fungoval přesně tak, jak měl. Jak řekl v rozhovoru pro The Wall Street Journal, chyby totiž odkazovaly k přetížení palubního počítače, který se (přesně jak měl) resetoval a spustil své procesy znovu. Ukázalo se, že chyba byla čistě lidská – někdo z astronautů zapnul radar, který počítač zahlcoval nepotřebnými daty.

Eyles se do NASA dostal úplnou náhodou. V létě 1966 zoufale potřeboval práci, když bez velkých očekávání vstoupil do budov MIT, zda by pro něj něco neměli. Překvapivě práci dostal a začal pracovat na kódu pro Apollo 11. Předtím přitom v životě žádný nepsal.

„Nikdo tehdy nevěděl, jak přistát na Měsíci, stejně jako nikdo nevěděl, jak se programují počítače. My jsme se snažili přijít na obojí,“ řekl pro WSJ.

I tito lidé tak nemalým dílem přispěli k tomu, že Apollo 11 se navždy zapsalo do dějin lidstva. Mise trvala 195 hodin 18 minut a 35 sekund. Na Měsíci lidé poprvé přistáli 20. července 1969 ve 20:17 UTC a splnili tak proklamaci prezidenta Kennedyho, který o osm let dříve prohlásil, že ještě v šedesátých letech by Spojené státy měly vyslat člověka na Měsíc a bezpečně ho dopravit zpět na Zemi.

Z Měsíce se Apollo 11 vrátilo s jednadvaceti kilogramy vzorků, jejichž části jsou dodnes testovány. O půl roku později, v listopadu 1969, následovali Armstronga, Aldrina a Collinse na Měsíci astronauti mise Apollo 12 a do roku 1972 ještě čtyři další mise programu Apollo.

apollo11-armstrong-collins-aldrin

Posádka mise Apollo 11: Neil Armstrong, Michael Collins, Buzz Aldrin