V pohřebních službách se nesedí lehko. Většinou tam lidi zmítá smutek, který ještě prohloubí množství brožur, ze kterých vybírá to stejné, co měli na pohřbech už tisíce lidí před ním. Otupělý příbuzný pak už jen ukazuje prstem. Na inovace není místo. Kdo někdy chtěl alternativní pohřeb pro své blízké, většinou zjistil, že není vůbec lehké se něčeho takového domoci. Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy mají nyní ambici přesně tohle změnit.

A nejde jen o ambici. Od listopadu už začal fungovat Pohřební Ateliér, projekt, který si klade za cíl poskytnout v Česku jiný funus než ten, který je jen dvacátým v pořadí v jeden den. Ateliér zřizuje právě příspěvková organizace hlavního města, která má na starosti hřbitovy a pohřební služby.

„Je stále více těch, kterým nevyhovuje paternalistický přístup úřadů a profesionálů v pohřebnictví. Neměli jsme konkrétní inspiraci v zahraničí, i když by se jistě snadno dala nalézt. Inspiraci vnímám spíš v jiných důležitých oblastech našich životů,“ uvedl pro CzechCrunch ředitel Hřbitovů a pohřebních služeb Martin Červený.

Dodává, že o paternalismu se často hovoří v souvislosti s porodnictvím, kdy mají ženy dnes na výběr řadu alternativ a mohou si zvolit, jak přijde jejich dítě na svět. „Vedle pohřbu patří k nejvýznamnějším rituálům v životě člověka svatba. Tu si snoubenci mohou plánovat na tisíc způsobů. Pohřeb je z různých důvodů pořád svázán podivnými pravidly, která určují, co je a co není vhodné či správné,“ dodává Červený.

Foto: Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy

V Pohřebním Ateliéru je možné si vybrat třeba i jiný druh urny

Ateliér naproti tomu nemá žádná pravidla. Bude se soustředit na pohřbívání, které je ohleduplnější k přírodě a má být také zaměřené na design a vkusné alternativy k zavedeným funerálním klišé, jak říká Červený. Všechno ostatní je ale otázkou volby. Hlavní myšlenkou Ateliéru je svoboda, respekt a podpora. Jinými slovy nová služba nabídne, ať se každý se svým blízkým rozloučí po svém.

„Předpokládáme, že část pozůstalých si bude přát obřad mimo běžná místa. V přírodě, doma, na místě, které měl zemřelý rád. Někteří budou chtít zajistit smuteční pohoštění, jiní piknik. Často půjde o zdánlivě banální přání. Například aby pohřební vůz nebyl černý, aby parte nebylo ponuré, aby mohli pozůstalí pomalovat rakev vzkazy a obrázky, aby mohli být při kopání hrobu. V tom všem jim Ateliér pomůže,“ vyjmenovává ředitel. Kromě toho také Ateliér nabízí místnost, kde se lidé mohou se zemřelým rozloučit, učesat ho, obléknout nebo s ním prostě jenom být.

Alternativní pohřby jsou v Česku možné, jenže domluvit nějaký takový je skoro nadlidský úkol. Pokud pozůstalý nedá jinak, schopnější pohřební služby na jeho přání kývnou, protože nechtějí přijít o zakázku. Většinou tomu ale předchází vykrucování a zahánění zákazníka do toho nejjednoduššího, tedy hlavně nic extra, vybrat si hezky z katalogu. Hlavně ať to běží, další už klepají na dveře.

„V principu jde o to, že prostředí pohřebních služeb, zvyklosti i nabídka člověka často úplně odradí od nějakých výstředností. Téma smrti a pohřbu je u nás haleno do závoje důstojnosti. To je ústřední motto všech poskytovatelů pohřebních služeb. Pojem důstojnost má ovšem velmi nejistý a proměnlivý obsah a na dálku zapáchá formalismem, okázalostí a drahotou,“ míní Červený.

A tak se stává, že se pohřební služba lidem snaží vymluvit jednoduchou dřevěnou rakev, že není moc důstojná. Nebo rozmlouvá pozůstalým, aby osobně oblékli a upravili zemřelého. Není na něj totiž hezký pohled. To všechno se stalo. Specifické požadavky a přání mají rodiče, kterým zemře dítě. „Stojí je pak často nemalé úsilí, aby svůj alternativní pohřeb prosadili,“ dodává ředitel.

Foto: Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy

Specifický pohřeb často chtějí například rodiče pro své děti

Paušalizovat však podle něj nelze a také v Česku lze narazit na dobré pohřební služby a empatické pohřebáky. Podle Červeného je největší problém v tom, že tu existuje pohřební mainstream, který je tu tak zavedený, že pozůstalí cítí jako nepatřičné chtít něco jiného. „Typický český funus je v obřadní síni, trvá dvacet až třicet minut. Smuteční hosté sedí v lavicích, poslechnou si řečníka, obvykle najatého profesionála, vyslechnou pár tklivých kousků ze smutečního playlistu, pokondolují a hajdy domů,“ popisuje přesně obrázek šéf pražských hřbitovů.

Jiné to bývá na vesnicích nebo u církevních pohřbů, kde má zvyklost tisíciletou tradici. Civilní pohřeb, jak říká Červený, smysl hledá a rituály často jen imituje. „Devastující vliv měl socialismus. Možná se to dá přirovnat k vítání občánků, které nahradilo křest. Pohřeb je takové divné rozloučení s občanem,“ uzavírá ředitel.

Kromě toho, že chce Ateliér nabídnout alternativu, chce také zvýšit úroveň funerální kultury v Česku, a to skrze přednášky, debaty nebo různé kulturní akce. Na jeho vzniku se podílel mimo jiné spolek Ke kořenům. Ten se už dříve se hřbitovní správou snažil nabourat zavedená pravidla, a to skrze Les vzpomínek. Jde o první český přírodní hřbitov, kde je možné uložit popel zemřelých ke kořenům památečních stromů. Místo náhrobků jsou tu javory, lípy nebo třešně s dřevěnými cedulkami a jmény zemřelých.

Les vzpomínek je součástí tradičního hřbitova v pražských Ďáblicích, letos v něm přibude také Louka vzpomínek. Zatímco Les je určený pro popel zemřelých, Louka bude prvním místem v Česku pro ekologický pohřeb těla do země, ať už v ekologické rakvi nebo rubáši. Místo náhrobků tu budou keramické destičky a květnatá louka.

Foto: Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy

Pohřební Ateliér vznikl v rámci příspěvkové organizace