Komentář Luboše Kreče: Vláda Petra Fialy představila po týdnech vyjednávání a spekulací balík opatření, který má zbrzdit rekordní zadlužování Česka. Součástí jsou jednak úpravy daní, jednak škrty ve výdajích. A pak také důchodová reforma, která se naplno projeví v budoucnu. Jde o kompromis, který údajně jen příští rok ušetří bezmála 100 miliard korun.

Ekonomové v čele s předsedou Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem dlouhodobě upozorňují, že stav českých veřejných financí je neudržitelný a že po zrušení superhrubé mzdy z roku 2021 má státní rozpočet strukturální deficit kolem 220 miliard korun ročně. A že je třeba s tím něco udělat, protože jinak hrozí tvrdý náraz – po roce 2030 by chyběly peníze na důchody, navíc bude extrémně drahá obsluha dluhu, tedy splácení úroků.

Vláda nyní vystoupila s tím, po čem odborníci volali: s penzijní reformou a konsolidačním balíčkem. Jenže samotný obsah těchto opatření je sporný. Zatímco úprava penzí vesměs dává smysl, změny, jež mají bezprostředně zalátat rozpočtová salda, zůstaly v lepším případě na půl cesty. Hlavní problém? Že je kterákoliv (vlastně i tato) vláda může snadno zahodit.

Největší část úspor představují škrty v národních dotacích – od příštího roku na ně stát vyplatí o 55 miliard korun méně. Ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS ovšem připustil, že je na každé vládě, zda se bude chovat odpovědně a bude v tomto ohledu stejně spořivá a protržní. Pokud by se k moci dostal třeba politik, který naopak státní podpoře fandí – nebo ji snad dokonce kvůli vlastnímu byznysu potřebuje –, může být rázem vše jinak. A bude šmitec i s největší porcí úspor, které mají pomoct veřejným financím.

Na to, co ekonomové upozorňovali, že by bylo třeba udělat především, tedy zvýšit lidem přímé daně, vláda odvahu vesměs nenašla. Přitom právě jejich drastické snížení uprostřed covidové pandemie, jež zároveň rozpoutala výdajové eldorádo, způsobilo velkou část problémů, o nichž je teď řeč. Petr Fiala sice přistoupil k navýšení daní, ale jen hodně výběrovému – a ani náhodou nestačí na to, aby zacelilo bezmála dvousetmiliardovou systémovou díru.

Jednak má dojít k dílčí úpravě placení nemocenského pojištění, které v příštích dvou letech přinese 13 miliard korun a u člověka s průměrnou mzdou bude znamenat, že měsíčně přijde o 242 korun méně. Dále se sníží hranice pro ty, kdo platí takzvaný solidární příspěvek – zvýšená sazba 23 procent se začne platit už od trojnásobku průměrné mzdy, nikoliv od čtyřnásobku, jak tomu bylo teď. Takže dosud se platila od zhruba 160 tisíc měsíčně výše, teď to bude od 120 tisíc. V souhrnu to pro rozpočet během let 2024 a 2025 znamená plus 2,7 miliardy.

Největší položkou bude zvýšení daně z příjmu firem, a to o dva procentní body od roku 2025, což odpovídá 22 miliardám korun. Zvedne se také daň z nemovitosti, zruší se dvě desítky daňových výjimek, stoupnou spotřební daně za alkohol či tabák, nahoru půjde daň z hazardu, budou jen dvě sazby DPH… Za rok 2024 chce vláda na daních vybrat o 31,7 miliardy víc, o rok později dalších 37,5 miliardy korun. Jak řekla členka Národní ekonomické rady vlády (NERV) Helena Horská: „Je třeba vládu pochválit, že se aspoň pokusila něco dělat.“ A současně je dobré zmínit i jejího kolegu Dominika Stroukala: „Tímto nic nekončí.“

Protože takový balíček z dlouhodobého hlediska nebude mít kýžený dopad. Škrtnout dotace je prima, ale kdykoliv se mohou vrátit, nejde o strukturální řez. Ten by nastal, kdyby se buď zásadně upravily agendy a vláda řekla, že něco zkrátka stát nebude dělat a tím výrazně ušetří, nebo kdyby vrátila zdanění lidí tam, kde bylo ještě tři roky zpět.

Dlouhodobě může mít ale velký vliv důchodová reforma, kterou představil ministr práce Marian Jurečka. Ta počítá s tím, že se bude měnit věk odchodu do důchodu podle toho, jak se bude protahovat průměrná doba dožití. Zpřísní se odchody do předčasných důchodů, zvednou se postupně platby pojistného živnostníkům, aby do systému odváděli víc peněz, upraví se způsob valorizací a drobně se sníží rychlost zvyšování penzí. Jde o kroky, které zmiňovali odborníci včetně Danuše Nerudové nebo Vladimíra Bezděka jako něco, co je nutné prosadit, pokud má český penzijní systém být aspoň částečně dlouhodobě udržitelný.

Jenže hlavní změny v penzích se týkají těch, kterým je dnes do 50 let a méně, nabíhat to bude pozvolna. Nebezpečně rostoucí deficit rozpočtu je ovšem výsostně aktuální problém a zbraně, které na něj kabinet tasí, se mohou velmi snadno zaseknout. Navíc ani jejich objem není dostatečný. Takže i když Zbyněk Stanjura na konferenci prohlásil, že žádný úsporný balíček číslo dvě už představovat nebude, při pohledu na strukturu českých veřejných financí se tomu nechce věřit. S tímto je totiž nezachrání. Možná ho tedy nebude oznamovat on, ale nějaký jiný ministr financí velmi pravděpodobně ano.