Poruchy příjmu potravy nejsou vidět. Spojuje je potřeba kontroly, říká výživová specialistka
Poruchy příjmu potravy nejsou jen anorexie a bulimie, ale také posedlost velkými svaly. I ta může být totiž provázána se zdraví škodlivými vzorci.
S poruchou příjmu potravy se potýká více než 70 milionů lidí na světě. Nejčastěji tímto problémem trpí ženy a dívky – u nás se číslo pohybuje kolem 90 procent ze všech diagnostikovaných případů. Avšak představa, že porucha příjmu potravy je dobře rozpoznatelná, jelikož člověk, který jí trpí, je extrémně hubený a vůbec nejí, je mylná. Ve skutečnosti má totiž pouhých šest procent populace diagnostikovanou podváhu a s život ohrožujícím stavem se může potýkat i člověk, který má na první pohled zdravou váhu. „S narušeným vztahem k jídlu se dokonce v životě potká až 75 procent žen,“ říká výživová specialistka Markéta Gajdošová.
Poruchy příjmu potravy si lze podle Markéty Gajdošové, která studovala nutriční terapii na univerzitě v Massachusetts a aktuálně pokračuje na lékařské fakultě na univerzitě v Miami, představit na jednom konci pomyslného spektra stravovacích vzorců. Kromě diagnostikovatelných závažných mentálních poruch, jako je anorexie a bulimie, před nimi stojí narušené stravovací vzorce. Ty se na první pohled vůbec nemusí tvářit nebezpečně, opak je ale pravdou.
„Žijeme v dietní kultuře, která je postavená na kultu štíhlosti. Spoustu takových vzorců jsme si tak zcela normalizovali, přitom si ale neuvědomujeme, že normální nejsou. Může jít například o obsesivní monitoring kalorií, rigidní hlídání toho, co jíme, nebo třeba nutkavá potřeba toho porovnávat své stravovací návyky s ostatními lidmi. Jak se tyto vzorce sčítají, roste jejich závažnost,“ vysvětluje Gajdošová.
Stravovací návyky úzce souvisejí s naším vztahem k jídlu. Je samozřejmě důležité, kolik toho denně sníme a v jaké kvalitě, pro mentální zdraví je ale mnohem zásadnější to, jak se na jídlo na talíři díváme. Nemělo by nám způsobovat nepohodu a už vůbec ne stres. A i když si to možná mnohdy neuvědomujeme, naše stravovací návyky mohou ovlivňovat naše chování, sociální vazby a desítky dalších faktorů, které mají vliv na náš každodenní život.
„Pro mě paradoxně není ani tak zásadní to, jak kvalitně poskládaný jídelníček mám, ale že mi výživa dává sílu do mnohem důležitějších oblastí života. Ať už je to sportovní výkon, pracovní nasazení nebo jen spokojenost a míra energie. Jakmile tyto priority výživa nenaplňuje, ubírá nám životní potenciál. A to je velká škoda,“ dodává Gajdošová.
Velmi rozšířenou poruchou příjmu potravy, o které se tolik nemluví, je například záchvatovité přejídání. Podle některých statistik jím trpí až tři procenta populace, číslo bude pravděpodobně ale vyšší, jelikož jde o problém, který si lidé nechávají pro sebe – je totiž spojený s velkým studem kvůli ztrátě sebekontroly. Gajdošová navíc podotýká, že v posledních letech čísla narůstají. Velmi problematická a potenciálně nejnebezpečnější je pak diabulimie, během které zejména mladé ženy trpící cukrovkou záměrně vynechávají dávky inzulínu.
Zrádná posedlost zdravou stravou a cvičením
„Někteří lidé se potýkají také s ortorexií, což je v podstatě posedlost zdravým jídelníčkem a životním stylem – člověk jí například výhradně jen to, co je organické, a obsesivně si hlídá kvalitu jídelníčku. Jednotlivé poruchy se mnohdy také různě kombinují mezi sebou, některé nejsou nijak specifikované. Rozhodně však neplatí, že by lidé trpící poruchou příjmu potravy měli jednotný vzhled. To je právě největší problém těchto poruch, že mnohdy nejsou vidět,“ říká výživová terapeutka.