Bylo těsně po revoluci a do Česka začalo naplno pronikat vše, co bylo do té doby režimem nechtěné. Byl to také hip hop, tedy kultura pouličních writerů, breakdancerů a raperů, kteří do úderných beatů posílali své rýmy. Jedním z mesiášů této kultury byl v Česku i Ondřej Anděra známý pod přezdívkou Sifon. Hip hop formoval jeho mládí, věnoval se tanci i malování a v rámci uskupení WWW začal produkovat také hudbu. WWW ve složení Anděra, jeho žena Milesa a hudebník a výtvarník Lubomír Typlt obohacují českou kulturní scénu svou jedinečnou tvorbou dodnes. Nejnověji se tak stane s již pátou deskou, se kterou si podmanili HitHit.

Vstupuji do bytu na pražských Vinohradech, kde je na první dobrou patrné, že tady je hudba středobodem všeho. Hudební nástroje jsou všude, od elektrických kytar přes perkuse až po exotické nástroje, jejichž jméno ani neznám. Z dětského pokojíčku se ozývá zvuk dunivých beatů. „Pojď se na něco podívat,“ říká mi Ondřej Anděra aka Sifon a otevírá dveře do pokoje.

V něm Anděrův syn Matija za samplerem tvoří vlastní hudbu. „Já už WWW v podstatě předávám,“ směje se Sifon a vysvětluje mi, jak Matija ještě pěkně postaru z nahrávek na deskách sampluje a skládá zcela nové beaty. „Neskutečně ho to baví. Dělá boom bap, ale dává tam věci, které by mě už ani nenapadly,“ říká a je znát, že je pyšný na to, že jde syn tak trochu v jeho šlépějích.

A není se čemu divit, vždyť táta je legenda. Sifon a WWW v 90. letech formovali českou rapovou scénu. Nejdříve rýmy, později zcela jedinečným stylem, který se velmi těžko zařazuje do konkrétního žánru – mixuje totiž dohromady elektroniku a rapovanou poezii z pera výtvarníka Lubomíra Typlta. Jak zásadní WWW pro formování tuzemské rapové scény byli, dokazuje i fakt, že se jejich jména dodnes objevují v textech řady dalších umělců v čele s Vladimirem 518 z formace PSH.

Ten se Sifonem spolupracoval i na několika vlastních projektech, které daly vzniknout i legendárnímu tracku Chci k ohni blíž. Druhého člena PSH, Oriona, zase WWW poprvé postavili na stage. A kvůli jejich první desce Neurobeat vzniklo vydavatelství Big Boss. Anděrova tvorba se však prolíná i českým divadlem, filmem a znají ji i diváci České televize, například ze seriálu Trpaslík.

Synťák místo bruslí

Anděrův vztah k hudbě se začal formovat již v mládí u klavíru, ovšem nejzásadnější zlom přišel po revoluci, kdy objevil zvuk syntetické hudby. „První kontakt byl Jean-Michel Jarre, pak velmi rychle přišli Depeche Mode, Front Line Assembly a další zvuky synťáků,“ rekapituluje Anděra, kterého tato hudba přitahovala natolik, že když si jel s maminkou do Německa koupit nové brusle, zasekl se u výlohy s hudebninami. Místo bruslí se tak vrátil se svou první yamahou, na které začal skládat první syntetické smyčky.

A pak přišel hip hop. „To byl šok,“ vzpomíná Sifon na moment, kdy na francouzském hudebním kanálu MCM zahlédl videoklip kapely Suzanne Vegy ke skladbě Tom’s Diner. „Do toho textu jel hip-hop beat a v klipu tancovali dva kluci street dance. A já viděl, že jsou kromě hudby i další věci, jako je právě tancování, ke kterému se později přidalo i graffiti,“ popisuje.

Jak sám říká, možná v roce 1994 nebyli s kamarádem úplně první, kdo v Česku začali rapovat, ale byli první pravověrní. Stali se z nich writeři, rapeři a breakdanceři se vším, co k tomu patří. Své umělecké jméno Anděra vymýšlel v momentě, kdy seděl s kamarádem v kuchyni. „Stála tam stará sifonová lahev, z kamaráda se zase stal Bojler. Kdyby tam s námi seděl někdo třetí, tak by byl asi Karma,“ směje se Anděra.

K tancování breakdance na diskotékách se brzy přidala i první rapová vystoupení a začal se formovat projekt WWW (We Want Words). „Kupodivu jsme měli celkem komerční start. První koncert byl v Deltě, což byl alternativní klub, který sem vozil i neznámé kapely z indie scény. Tehdy řídili dramaturgii klubu i Ondřej Ježek a Mardoša z Tata Bojs,“ vzpomíná dnes padesátiletý Anděra a dodává: „Ondřej za námi přišel a řekl: ‚Kluci, za měsíc máte koncert‘. Jasně, bylo tam nakonec dvacet pět lidí, z toho většinu tvořila rodina, ségra, mamka a kamarádi, ale později se to začalo rozjíždět.“

Ahoj, já jsem MC Bufeťák

Jeden z koncertů probíhal i v kulturním domě na Jižním Městě, kde po vystoupení za WWW přišel velmi zajímavý host. „Tehdy nám řekl: ‚Ahoj, já jsem Michal Opletal aka MC Bufeťák a budeme se spolu kamarádit, protože taky dělám rap‘,“ vzpomíná Anděra na první setkání s mužem, ze kterého se později vyklubal známý raper Orion, jeden z páteřních členů formace PSH spolu s Vladimirem 518 a Mikem Traficem.

„Kamarádit jsme se začali hned. Protože kdo tehdy dělal rap, byl kamarád automaticky,“ říká Sifon s odkazem na dobu, kdy na scénu začali pomalu přicházet také Deph aka Kato, Coltcha, Vec a Trosky ze Slovenska a další. To už se ale WWW začali od klasického rapu odklánět k trochu jinému směru.

Jedním z důvodů byl podle Anděry fakt, že se přestával cítit dobře v tehdejší rapové komunitě. „Začalo to být moc ostré prostředí. Graffiti se zvrhávalo do tvrdého ilegálu a honiček s policajty v tunelech metra. A já jsem stresař a radši mám slunečný den a malování na legálu. Měl jsem rád veselý, roztomilý až intelektuální rap. A ti kluci na scéně začali být zvěř. Což je v pohodě, ale já potřeboval zkoumat něco jiného,“ říká.

Zásadní změna v tvorbě kapely nastala s příchodem Lubomíra Typlta. Ten se věnoval převážně výtvarnému umění, které však již od počátku kombinoval také s textovou tvorbou. S WWW začal hrát na trumpetu a Sifon začal jeho verše převádět do rytmických skladeb, s nimiž WWW přecházelo z klasické rapové hudby do tzv. crossoveru.

V roce 1996 přišli po jednom z koncertů kapely WWW ke stagi dva muži a nabídli jim možnost nahrát desku. Kapela kývla, ovšem během příprav se ukázalo, že vydavatelství mělo o albu úplně jinou představu než WWW. Kapelu prý chtělo dle západního vzoru přetvořit na něco, co nebylo původně domluvené.

„Jednou jsem během nahrávání na chodbě zaslechl, jak se baví o tom, že z naší tehdejší zpěvačky Lenky Lely Geislerové chtějí udělat kočičku pro teenagery. Tehdy jsem pochopil, že je to celé jinak, než jsme si mysleli, a nahrávání ukončili,“ vzpomíná Sifon. Kapela dál koncertovala, od Romana Holého přišla další nabídka nahrát album, jenže formace tvořící WWW se začala drolit a v roce 1996 se zcela rozpadla.

Neurobeat a triumf na HitHitu

Anděra se následně věnoval jiným hudebním projektům, například The Ecstasy of Saint Theresa, za kterou stál Jan P. Muchow a zpěvačka Kateřina Winterová. V roce 2006 se však WWW opět vrátilo na scénu ve složení Typlt, Anděra a také jeho žena Milesa. Ta se do sestavy kapely dostala tak trochu náhodou, když Sifona zajímalo, jak by některé texty zněly v její rodné srbštině. Při nahrávání zpěvu své partnerky zapnul mikrofon a nahrávku už nechal na nově vzniklém albu Neurobeat.

I produkce této desky se neobešla bez potíží. První label, u kterého měli vydávání domluvené, začal WWW nakonec ignorovat. „Tehdy jsem dostal kontakt na Aleše Víška, který spolupracoval s Vladimírem 518, že prý jsou možná ti, kdo by nám to mohli vydat, protože by si rádi založili label. Poslal jsem jim demo a nejdřív mi napsali, že toho mají strašně moc, ale poslechnou si to. A za týden se mi ozvali s tím, že je to tak dobré, že to chtějí vydat.“ Neurobeat se tak stal důvodem vzniku a prvním releasem labelu Big Boss.

Album představovalo pro WWW velký zlom. „Tehdy jsme netušili, zda to vůbec někoho osloví. Ale reakce byla naprosto skvělá. Rychle po vydání jsme najednou hráli třeba i na Colours of Ostrava,“ vzpomíná Sifon. Jak říká, od té doby WWW funguje ve vlnách. Ani pro jednoho z členů se kapela nikdy nestala hlavní obživou, spíš polovičním úvazkem, někdy koncertují více, někdy méně.

Od Neurobeatu vydali další tři desky a nyní i tak trochu v rámci oslav 20 let existence kapely přicházejí s novou deskou pojmenovanou Zasej obojky a sklidíš psy. Na její vznik kapela vůbec poprvé využila sílu crowdfundingu skrze kampaň na HitHitu. „Nejdřív jsme nechtěli, měli jsme pocit, že člověk někoho prosí, ale pak mi bylo vysvětleno, že tak to není. Že si tam zájemce něco předplatí, čímž vznik dané věci podpoří,“ vysvětluje Anděra.

Takových zájemců se velmi rychle našel dostatek na vybrání požadované částky 250 tisíc korun a další přicházejí. V současné chvíli je na projekt vybráno téměř 700 tisíc korun, což kapele umožní i tvorbu klipů a dalšího obsahu okolo celé desky.

„Nová deska nabídne práci s jinými zvuky. Je tam víc křehčích věcí a pár, které bych od sebe ani nečekal. Luboš má zase nové náměty, ale rukopis, jak to všechno zpracováváme, je pořád stejný. Takže když si to člověk poslechne, tak ví, že jsou to WWWéčka,“ říká o obsahu nového alba Anděra.

Za texty opět stojí Typlt, který podle Anděry umí i v krátkém rozsahu dokonale definovat myšlenku, stav či absurditu. „Jsou rychlé, provokativní, ale zároveň i obrovsky poetické,“ vysvětluje Anděra.

Smack One a Blade Runner

Právě určitá poetičnost mu chybí v tvorbě současných raperů. „Jádro a zvuk mě nepřitahují, takže si ani vlastně moc neposlechnu, co říkají. Ale občas se děje něco, co je pro mě zajímavé. Mám rád určitou neurvalost a silné osobní sdělení. Velkým objevem na české scéně je pro mě proto Cringe Prince, na slovenské Dušan Vlk či Berlin Manson,“ říká a zmiňuje také jméno českého grime rapera, který si říká Smack One.

„Jednu chvíli jsme měli zkušebnu IsCream Boyz (hudební uskupení, ve kterém Smack dříve působil, pozn. red.) vedle sebe. A za dveřmi jsem slyšel, že tam je totální talent. Že se tam děje něco nepochopitelného. Už tenkrát bylo slyšet jeho mistrovství, aniž bych se zabýval obsahem textu,“ pochvaluje si.

Jak Anděra přiznává, WWW bylo před dvěma lety na hranici zlomu, kdy hrozil další zánik. Důvodem bylo několik ne zcela vydařených koncertů, časová náročnost i absence nové inspirace. Nabízí se tedy otázka, jak dlouho ještě budou WWW a Anděra na scéně působit. Jak sám říká, rozhodně se nechce totiž stát revivalem sebe sama, rád by ale udělal projekt právě se Smackem či po letech konečně i s Orionem.

Kromě WWW se stále věnuje produkci hudby pro divadlo a film. „Často spolupracuji s Honzou Prušinovským, se kterým jsem pracoval například na seriálu Trpaslík či celovečerních filmech Chyby a Grand Prix,“ říká s tím, že jeho velkým snem je někdy udělat i produkci scénické hudby pro pořádný sci-fi thriller typu Blade Runner.