Povlečení Lejaan má nové kreativní vedení. Dvě mladé designérky z něj chtějí dělat osobní artefakty

Česká značka minimalistického povlečení má nové kreativní ředitelky. Staly se jimi designérky, které vytvořily třeba sametovou vázu.

art

Foto: Kuba Zeman

Aneta Honzová a Natálie Costantino jsou nové posily české značky Lejaan

0Zobrazit komentáře

Svůj oblíbený hrnek, ze kterého kafe nebo čaj chutná tak nějak nejlíp, má většina z nás. Výrobci ložního prádla značky Lejaan chtějí, abychom podobně vřelý vztah měli i k povlečení, ideálně samozřejmě k tomu od nich. Na pomoc si proto povolali nové kreativní ředitelky, kterými se staly Aneta Honzová a Natálie Costantino.

Dvojice produktových designérek, která nemá společný Instagram a donedávna ani e-mail, ale lidi z branže je i tak automaticky berou za nerozlučné duo, na výrobky Lejaanu umělecky dohlíží od začátku července. Na starosti má nejen stávající produktové portfolio a tvorbu strategií, jak s ním nakládat, ale i vymýšlení vlastních produktů. Těch je momentálně ve vývoji asi osm. První kolekce, do které promlouvaly, nedávno zamířila do prodeje.

„Dospěli jsme do fáze, kdy už nám nestačí přinášet produkty jen na jistotu. Srovnáváme se hlavně s evropskými značkami, proto jsme potřebovali zapojit někoho, kdo vidí přes hranice. Aneta s Natálií umí myslet out of the box a jasně pojmenovávají problémy, což se nám hodně líbí,“ říká k novým posilám šéf Lejaanu Petr Novák. Ten sám firmu, kterou před čtyřmi lety založila trojice podnikatelů Marcel Gecov, Jan Bartoš a Jan Kmoch, vede od loňského roku.

„Když nás z Lejaanu oslovili, byl to trochu šok a Anetina první reakce byla, že určitě ne, protože o textilu toho víme málo. Nakonec se ale ukázalo, že to žádný handicap není,“ říká Natálie Costantino, která v neoficiální tvůrčí dvojici platí za tu éteričtější polovinu, zatímco Aneta Honzová je techničtější – podle toho si také dělí práci na svých nápadech. Ty jsou ale vždycky společné a je jedno, zda jde o instalace výstav projektu Krásná práce, produkty a stage design pro značky jako Loro Oro, Oraculum či šperkařskou Du Coeur, nebo vlastní kolekci váz Mood Indigo, vytvořenou za použití metody sametování, kterou dobře znají autotuneři z devadesátých let.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Mladé designérky, které se kamarádí už od svých patnácti let a společně tvoří od studií na UMPRUM v Ateliéru produktového designu, by Lejaan rády posunuly směrem, kam se zatím nevydal. Kdo jeho výrobky zná, ví, že se vyznačují důrazem na minimalismus a jednobarevnost. „Jenže barev, které se dají použít, není nekonečné množství,“ říká Aneta Honzová. „A tak bychom rády postupně zavedly i vzory. Ale pomalu a s pokorou, abychom stávající zákazníky nevystrašily,“ směje se.

V jejich nové práci jim prý pomáhá i to, že obě mají bohaté zkušenosti s interiérovým designem. „Díky tomu víme, jaké trendy jsou aktuálně v kurzu, a můžeme tvořit v rámci nich. Interiér je totiž i o povlečení,“ je přesvědčená Natálie Costantino. „A taky jsme si díky tomu uvědomili, že s textilem je to s jako každým jiným produktem. Je jedno, jestli vytváříte stůl a židli, nebo cíchu, proces, kterým musíte projít, je úplně stejný. Od technických výkresů až po to, že musíme ostatní o svém produktu přesvědčit,“ doplňuje ještě k tomu, proč se pro ně nakonec malá zkušenost s prací s textilem neukázala jako nevýhoda.

art-direktorky

Foto: Kuba Zeman

Nové kreativní šéfky Lejaanu Aneta Honzová a Natálie Costantino

Nové kreativní vedení je součástí větších změn, jimiž Lejaan v poslední době prochází. Ty odstartovaly loni příchodem Petra Nováka, který převzal vedení firmy od jejích zakladatelů – podnikatelů s dalšími vlastními byznysy – coby její první oficiální CEO. Letos na jaře pak společnost otevřela první kamenný obchod a showroom Praze a pustila se taky do zahraniční expanze. Vedle českého a slovenského e-shopu testuje už i německý a mezinárodní s doménou .com, vizí zakladatelů je totiž značka klidně i s globálním rozmachem.

Na jaře Petr Novák v rozhovoru pro CzechCrunch mluvil o tom, že letos by rád překonal obrat 100 milionů korun, a tato meta podle jeho aktuálního vyjádření stále platí. Firma ale stomilionovou hranici prý buď jen těsně překoná, nebo se zastaví hned pod ní.

Vizi, s níž k tomu chtějí Honzová s Costantino přispívat, mají obě jasně zformulovanou: „Lejaan se snaží dělat věci, co vydrží a nejsou zbytečné a beze smyslu. To nás oslovilo, protože tak chceme tvořit i my. A taky chceme dělat věci, které si člověk zamiluje a bude je brát jako jakýsi osobní artefakt, který máte rádi a nedáte na něj dopustit. Každý z nás něco takového má, oblíbený hrnek nebo parfém. A peřina by mohla být další,“ dodávají.

Miloval Planetu opic a rád si utahoval z Japonců. Podle toho vymyslel oblečení, které dobylo svět

Sehnat v devadesátkách kousek od A Bathing Ape nebylo nic příjemného. Nakonec z něj ale japonský kreativec udělal fenomén streetwearu.

Filip HouskaFilip Houska

nigoStory

Foto: Kenzo/YouTube / BAPE / CzechCrunch

Nigo, zakladatel značky BAPE

0Zobrazit komentáře

Zbožňoval Planetu opic, rád si dělal srandu ze sečtělých mladých Japonců a do toho obdivoval módu. Navíc si všímal, že v Tokiu kolem sebe neviděl na lidech nic originálního. Příčilo se mu, že všichni chodí oblékaní vesměs stejně, zřejmě tak, aby odolávali všudypřítomnému stresu a zkrátka zapadli. Rozhodl se proto založit značku, která by to konečně změnila – a byť ji nejprve marketoval naprosto nepochopitelně, nakonec se ukázalo, že moc dobře ví, co dělá. A pomohl stvořit fenomén, jehož čtyři písmenka zná celý svět.

Říkal si Nigo a než začal navrhovat oblečení, byl editorem a stylistou populárního japonského módního časopisu Popeye. V roce 1993 ale se svým parťákem postavil obchod, který se stal prvním místem, kde nabízel svůj vlastní nový brand pod názvem A Bathing Ape alias BAPE. Ten je dnes skoro základním doplňkem všech streetwearových šatníků, než se tam ovšem dostal, musel ujít dlouhou, trnitou a téměř třicetiletou cestu.

Na rozdíl od konkurenčních značek neměl Nigo v plánu svou firmu tlačit všude, kde se dalo. I když byla po originální módě v Japonsku – a možná v celé Asii – sháňka, on na to šel jinak. Chtěl z ní udělat exkluzivní věc pro vyvolené, respektive pro ty, kteří jsou ochotni na svůj kousek čekat týdny, ne-li měsíce. A kteří mají nervy si pro vstup do obchodu dopředu sjednat schůzku a v některých případech si zřídit i cestovní pas.

V raných letech BAPE vyráběl Nigo, mimo jiné člen japonského boybandu Teriyaki Boyz (známých i třeba z filmu Rychle a zběsile: Tokijská jízda), asi padesát triček týdně. Z toho polovinu zadarmo rozdával po Tokiu vlivným lidem, aby rozšířili městský hype, kterého chtěl dosáhnout. V devadesátých letech ještě nebyl tak běžný internet, natož Instagram nebo TikTok, proto musel vsadit na poctivý offline marketing.

Pouliční kulturu jeho brand bavil. Vynikal nejen pro své logo, inspirované opicí z jeho milované filmové franšízy Planeta opic, a odvážné designy, ve kterých se hemžily barvy a často i abstraktní linky, ale také pro svůj název. Slovní spojení a bathing ape, v češtině koupající se opice, má totiž výrazný společenský přesah. Naráží totiž na mladou generaci Japonců – a ne nutně v pozitivním slova smyslu.

Návštěva obchodu byla skoro něco jako jít k doktorovi. Kvůli exkluzivitě se musela pro vstup sjednávat schůzka.

K pochopení je potřeba se vydat do japonských koupelen. Lidé ze země vycházejícího slunce se totiž obvykle denně koupou ve vodě o teplotě nad čtyřicet stupňů, z čehož se stal lokální folklór. BAPE se tím inspirovalo a posunulo to k obrazu svému. Prakticky si tak dělá legraci z mladých Japonců, kteří jsou zhýčkaní, líní a jediné, co je zajímá, je jejich vlastní pohodlnost a povrchní materiální věci.

Ne že by jimi Nigo ale opovrhoval, právě mladá generace Japonců totiž měla být hlavní cílovou skupinou BAPE. A to se naplnilo. Dostat se k oblečení ovšem nemělo být jednoduché. Pět let po otevření prvního obchodu se sice sortiment značky prodával na čtyřiceti místech po celém Japonsku, Nigo nicméně schválně naplňoval jen deset procent veškeré poptávky. Chtěl zachovat exkluzivitu.

Později posunul svou posedlost vzácností na novou úroveň, když většinu nabídky soustředil do sedmnáctého patra věžáku v Hongkongu, kde otevřel butik Busy Works. Jenže když se tam lidé chtěli dostat, museli si nejprve zažádat o povolení, což vyžadovalo hongkongský pas, poté se akreditovat na recepci – a až tehdy byli do obchodu vpuštěni. Skoro by se dalo říct, že návštěva obchodu byla něco jako jít k hodně exkluzivnímu doktorovi.

Nakonec se ale ukázalo, že šlo o správný tah. Protože všichni najednou věděli, že ti, kteří nosí BAPE, museli projít buď poměrně náročným procesem, nebo šlo o slavné osobnosti, typicky rappery, kterým bylo oblečení častokrát zdarma posláno. Například legendární Soulja Boy značku velmi zpopularizoval v jedné ze svých skladeb, BAPE ale nosili i Notorious B.I.G. nebo Pharrell Williams.

S tím, jak rostla popularita mezi americkými rappery, se Nigo rozhodl výrazněji expandovat za hranice Asie. V novém tisíciletí se vydal do Spojených států, kde v roce 2005 otevřel obchod v New Yorku – a o rok později v Los Angeles –, což byl zlom v jeho snahách. Zájem o BAPE byl na vrcholu a značce se dařilo oslovovat nové a nové zákazníky. Jenže vytratilo se z ní to, co ji tak charakterizovalo: exkluzivita.

Na druhou stranu se dostala například ke Kanyemu Westovi (dnes známému jen jako Ye), jenž s ní udělal vlastní tenisky. Důležitou roli v rozšíření sehrál i zmíněný Pharrell Williams, dnes kreativní šéf pánského oddělení domu Louis Vuitton, který mimo jiné založil s Nigem další zásadní streetwearový brand Billionaire Boys Club. BAPE ale zákonitě začal ztrácet svůj asijský, originální punc.

Nigo se svým týmem se před rokem 2010 rozhodl zaměřit opět spíše na východní trhy, především na Tchajwan a Čínu, v podobné době ale začal vyplouvat na povrch dluh BAPE (respektive jeho mateřské firmy Nowhere), který se počítal v milionech dolarů. To byla poslední kapka pro Niga, který nakonec souhlasil s tím, že svou srdcovou značku prodá.

hoka-4

Přečtěte si takéTenisky Hoka jsou hitem mladých. Útočí na Nike i AdidasNosí je nejmocnější muž světa i cool soused odvedle. Z vysmívaných tenisek Hoka je miliardový hit

Dohodl se s hongkongským konglomerátem I.T, který devadesát procent zadlužené značky v roce 2011 odkoupil za necelé tři miliony dolarů. Nigo ovšem souhlasil s tím, že po dobu dvou let bude nadále ve firmě a bude určovat její směr po kreativní a designové stránce. Poté se začal věnovat jiným módním věcem a před nedávnem se stal kreativním ředitelem značky Kenzo, která spadá do impéria LVMH.

BAPE se rychle ztratil z mainstreamového dohledu – a trvalo dalších několik let, než o něj začal být opět větší zájem. Pomohly tomu hlavně sociální sítě a trend takzvaných hypebeasts, kteří hledali prémiové streetwearové značky se zásadní stopou. A mezi ně BAPE nepochybně patří. Dnes si většina streetwearové popkultury s BAPE spojí jeho maskáčovou teplákovou soupravu, obzvlášť pak ikonickou mikinu inspirovanou žraločími rysy, jejíž kapuce se dá kompletně celá zapnout.