Komentář Petera Brejčáka: „Taky jsi studoval ‚národo‘? Já to už veřejně neříkám.“ Věta, kterou jsem v různých obměnách slyšel hodněkrát. Od té doby, co v roce 2010 na pozici děkana Národohospodářské fakulty pražské VŠE nastoupil Miroslav Ševčík, on sám i se svými kolegy – zdá se – dělali všechno proto, abychom se jako studenti i absolventi za svoji alma mater styděli. Úspěšně se jim to dařilo. Je na čase, aby si fakulta jméno očistila.

Proč právě teď? Rektor VŠE Petr Dvořák ve středu děkana (konečně) odvolal, i když zatím nepravomocně, protože si Ševčík rozhodnutí odmítl převzít a čeká na jeho oficiální doručení. Pak se hodlá soudně bránit.

S Miroslavem Ševčíkem jako děkanem jsem se poprvé osobně setkal v září roku 2011. Během dopoledne nás Národohospodářská fakulta uvítala jako čerstvě nastupující studenty na slavnostním otevření akademického roku v Jízdárně Pražského hradu. Pak o den či dva později večer probíhala slavnostní inaugurace v Národním domě na Vinohradech a my se s panem děkanem s radostí fotili – jeho veřejné počínání jsme předtím jako středoškolští studenti (navíc Slováci) vůbec nevnímali.

Ve svých projevech Ševčík vždy dokázal zaujmout argumentačními vtípky, zároveň mu v záplavě dalších akademiků do určité míry na sympatiích přidával i retro účes nazývaný mullet („vpředu byznys, vzadu party“). Tehdy šlo o druhý akademický rok, kdy byl Ševčík ve funkci děkana. A v podstatě od stejného akademického roku se kolem něj začaly sbíhat kontroverze, které již v té době podle mnohých stačily na jeho odvolání. Rektorát školy tyto situace v podstatě ale vůbec neřešil.

Nabalující se kauzy

Všechno začalo podivným děním kolem samotného nástupu Ševčíka na pozici děkana – mělo docházet k ovlivňování voleb do akademického senátu, kdy například zástupci studentů dostali maily o „správných“ kandidátech. Lidé, kteří pak byli vůči působení Ševčíka kritičtí a obviňovali jej „z netransparentního jednání a rozkladu instituce“, začali z fakulty odcházet. Nebo „byli odejiti“, což byl i případ vedoucího katedry institucionální ekonomie Davida Lipky. Ten působil na Harvardu i na Yalu, ale na NF VŠE skončil kvůli nadbytečnosti. Rozhodnuto o tom bylo v tajnosti a pracovníci katedry se všechno dozvěděli až dodatečně.

To samozřejmě vyústilo v odchod mnoha dalších pedagogů – ať už v reakci na tento krok odešli sami, nebo byli vyhozeni. Soud později uznal, že výpověď minimálně jednoho pedagoga byla neplatná a „válka profesorů“ se řešila dál dál. Odchody pedagogů a nedostatečná kvalita těch zbývajících vyústily k vydání varování od Akreditační komise ministerstva školství, která u čtyř oborů hrozila tím, že na ně zakáže nabírat nové studenty.

My jako studenti jsme tak přišli o oblíbené pedagogy, kteří i díky svým zkušenostem z prestižních zahraničních univerzit dokázali ekonomické předměty podávat skvělou formou. Atmosféra na fakultě ale byla i mezi námi plná strachu – pokud se člověk ozval, mohl mít problémy. Když například studentky v prostorách fakulty vyvěsily plakáty na protest proti Ševčíkovým praktikám, byly povolány na individuální schůzky (bez možnosti vzít si s sebou svědka, i když o to projevily zájem), kde na ně měl děkan ve společnosti dalších kolegů křičet a zastrašovat je.

Následovaly další protesty, další odchody a k tomu se kolem Miroslava Ševčíka objevovaly kauzy jako například známá jízda s modrým majáčkem po dálnici v protisměru. Tyto kroky silně poškozovaly jméno VŠE, ale hlavně Národohospodářské fakulty, která ztrácela rychle prestiž. V akademickém roce 2011/2012 byla hranice pro přijetí do studia kolem percentilu 85 ze standardizovaných testů, jinými slovy, přijat byl přibližně každý šestý uchazeč. O tři roky později byla hranice kolem 50, přijat byl tedy každý druhý.

Dění pro magazín Forbes dokreslil například Jiří Schwartz, Ševčíkův předchůdce a původně kamarád, který jej doporučil jako svého nástupce. Z fakulty odešel v roce 2014 poté, co počínání jejího vedení označil za šikanu. „Já už ani ve svých zkrácených biografiích neuvádím, že jsem byl děkanem Národohospodářské fakulty, protože se za to stydím,“ řekl Forbesu rektor Anglo-American University.

Protože se Ševčík poměrně úspěšně zbavil oponentů na fakultě, za děkana byl zvolen i podruhé. A protože děkan fakulty – podobně jako i prezident – může být ve své funkci nejvýše dvě po sobě bezprostředně jdoucí funkční období, mysleli jsme si, že po konci toho druhého již bude klid. Na čtyři roku skutečně trochu byl. Pak se ale Ševčík stal děkanem potřetí, jelikož měl totiž pauzu, mohl kandidovat opět.

Tím se otevírá aktuální dějství, kdy již Ševčík kolem sebe nashromáždil další a další kontroverze. „Každé děkanovo extempore následoval zavedený řetězec událostí. Veřejnost se podivila, jak vůbec někdo takový může zůstávat ve své funkci, studenti si rezignovaně povzdechli, co zase současný děkan ‚předvedl‘ – a vedení školy nepředstavilo žádné konkrétní kroky ke změně,“ napsal trefně Forbes.

Deset let s křížkem po funuse

O co šlo? Například Ševčíkovy proruské názory, šíření dezinformací mezi studenty o covidu či válce na Ukrajině, účast na protivládních demonstracích, kdy prostestující chtěli z Národního muzea strhnout ukrajinskou vlajku.

Rektor VŠE Dvořák děkana odvolal z konkrétních důvodů – zejména kvůli účasti na kontroverzních demonstracích. A jde nepochybně o správný krok. Nejde totiž jen o jednu či dvě kauzy, ale dlouhodobý a neustálý proud kontroverzních rozhodnutí, vyjádření a činů. Teď by měly jednak samotná Národohospodářská fakulta, ale i VŠE využít šanci na to, aby konečně začaly konat.

Pověst fakulty je zničená dostatečně. Současný impuls by měl sloužit k obměně, která se pokusí situaci napravit. Trvat to bude dlouhá léta a v médiích se budou neustále řešit probíhající soudní spory. Ale je na čase, aby alespoň na pozadí těchto zpráv zároveň docházelo k nápravě současného stavu. Více než deset let s křížkem po funuse.