Některé Řeky čeká nejspíš od letošního července cosi, čemu se v Česku před desítkami let říkalo pracovní sobota. Řecká vláda tím chce bojovat proti nedostatku zaměstnanců, šedé ekonomice a nízké produktivitě. Činí tak ve chvíli, kdy se minimálně část sektorů v jiných zemích Evropy, kde jsou bez závažných ekonomických problémů, přiklání ke zkracování pracovního týdne z pěti na čtyři dny.

Od prvního července letošního roku mohou vybrané průmyslové a výrobní závody v Řecku, stejně jako podniky, které poskytují nonstop služby, přejít místo běžných pěti dnů na šestidenní týden. Místo čtyřiceti hodin týdně tak mohou zaměstnanci pracovat o osm hodin více. Teoreticky by si měli sami moci vybrat, jestli o to stojí. Za hodiny navíc dostanou nově i zaplaceno. To dosud nebylo vždy samozřejmostí.

Opatření se týká soukromého sektoru mimo turistické a gastronomické služby. Lidská síla totiž chybí například ve stavebnictví a zemědělství. „Jde například o výrobu vína a oleje, textilní průmysl, ale také o poskytovatele služeb, jako jsou ty bezpečnostní, služby ve zdravotních zařízeních nebo v data centrech,“ říká pro CzechCrunch Emmanouil G. Savoidakis, odborník na pracovní právo z Athén.

Řada mladých lidí ze země kvůli ekonomickým problémům odešla a také se rodí méně dětí. Zákon souvisí se snahou nahodit zpět řeckou ekonomiku po jejích velkých problémech během posledních patnácti let. Řecko i po řadě záchranných balíčků z EU stále není ekonomicky fit a vláda Kyriakose Mitsotakise se snaží najít způsoby, jak situaci zlepšit.

Vybrané firmy nově mohou své zaměstnance požádat, aby pracovali více, několika různými způsoby. K osmihodinové směně si budou moci přidat další dvě hodiny, nebo jít do práce šestý den v týdnu na maximálně osm hodin. Také si budou moci najít úvazek u jiného zaměstnavatele na pět hodin denně, vedle toho svého primárního osmihodinového. Další přesčasové hodiny povolené nejsou.

Vláda opatření schválila loni na podzim. Mělo by mimo jiné pomoci s odstraněním nevykazované práce navíc, za kterou doteď nedostávali zaměstnanci vždy zaplaceno. Řecko má zároveň dlouhodobě problém s produktivitou a kvůli poklesu populace v zemi chybí zaměstnanci. Podle serveru Fortune schvalování zákona v loňském roce budilo emoce, den před jeho přijetím v Athénách demonstrovaly odbory obávající se zhoršení podmínek v zaměstnání.

Zákon ale není společností přijímán jednoznačně negativně. „Nemohu mluvit za všechny Řeky, ale co se týká mých klientů a mého okolí v Athénách, tak mi přijde, že velkou část Řeků znepokojují zvyšující se náklady na bydlení a jsou rádi, že si budou moci ke svému běžnému příjmu ještě přivydělat,“ říká Savoidakis.

„I když existují určité obavy ze zvýšené pracovní zátěže, finanční pobídky spojené s prodlouženým pracovním týdnem jsou považovány za významnou výhodu. Takže mám pocit, že někteří zaměstnanci to považují za praktické řešení, jak zvýšit své výdělky a zlepšit svou životní úroveň,“ dodává právník.

Řekové už nyní tráví v zaměstnání více času než většina Evropy. Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je to průměrně 1 886 hodin ročně, evropský průměr je o zhruba o tři sta hodin méně. Není to ovšem poprvé, co se v Řecku o zavedení šestidenního pracovního týdne mluví. Během ekonomické krize po roce 2009 ho Řekům navrhovala Evropská komise společně s Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem jako způsob, jak znovu nastartovat řeckou ekonomiku. Tehdy z opatření sešlo.

Podle Jense Bastiana z Německého Institutu pro Mezinárodní a bezpečnostní otázky v Berlíně nová regulace pouze „zlegalizuje současnou realitu řady lidí“. Řada Řeků podle něj má již několik let kvůli vysoké inflaci reálně dvě zaměstnání, nebo pracuje více než 40 hodin týdně. Jinak by se nezvládli uživit. Bastian dále upozorňuje, že v Řecku, hlavně ve středních a menších firmách, může odmítnutí práce navíc znamenat ztrátu zaměstnání. Z dlouhodobého hlediska by podle něj zemi spíše pomohly strukturální reformy než prodloužený pracovní týden.

Západní Evropa jde opačným směrem

V západní Evropě jde zatím trend v některých zemích přesně opačně a čas trávený v zaměstnání se spíše zkracuje z pěti na čtyři dny, což zřejmě souvisí i s ekonomickou situací a zdravějšími veřejnými financemi. Lidé vystačí s jedním příjmem, a tak pro ně mohou být důležité i jiné priority. Loni si čtyřdenní pracovní týden otestovala Velká Británie.

V Německu, Belgii nebo Francii testují firmy dva různé způsoby zkrácení týdne. Buďto se čtyřicet hodin rozpočítá do čtyř dní a zaměstnanec tak tráví každý den deset hodin v práci, po kterých následuje třídenní víkend. Tento model aktuálně dovolují zákony například v Belgii. Nebo se snaží pracovat efektivněji a splnit práci za 80 procent původního času. Letos na jaře začali zkrácený model týdne testovat malé a střední podniky ve Španělsku. Francie plánuje otestovat čtyřdenní týden pro zaměstnance veřejné správy.

Jaké mohou být výhody kratšího týdne za situace, kdy není potřeba výrazně uzdravovat veřejné finance a společnost nemá velký problém s produktivitou? Britská studie z loňského roku, které se zúčastnilo skoro tři tisíce zaměstnanců z 61 firem, došla k pozitivním závěrům. Zaměstnanci byly během čtyřdenního týdne méně ve stresu a hrozilo jim menší riziko psychických problémů, u tří čtvrtin z nich se zmenšilo riziko, že vyhoří. Zároveň měli více času na to starat se o své blízké, ať už šlo o děti, nebo jiné členy rodiny.

Také se ukázalo, že zaměstnanci, kteří tráví v zaměstnání jen čtyři dny v týdnu, pak čerpají méně sick days. Nutno ale dodat, že britské veřejné finance jsou ve výrazně lepší kondici než ty řecké a Británie nepotřebuje splácet velké dluhy nebo brzdit inflaci. V Británii se pak 56 z 61 zúčastněných firem rozhodlo si model fungování ponechat i po jeho skončení. Zdůvodnily to snížením nemocnosti zhruba o dvě třetiny a podle analýzy navíc v testovací fázi vzrostly tržby zapojených společností v průměru o 1,4 procenta.

Podle Deutsche Welle s sebou čtyřdenní pracovní týden samozřejmě může nést i nevýhody. Pokud se zaměstnanci budou snažit vtěsnat pracovní náplň původně dělanou během pěti dní do čtyř, může to přinést více stresu. Otázkou také je, jak v případě čtyřdenního týdne měřit produktivitu firmy. Po testování čtyřdenního týdne v Británii se do něj loni na podzim pustilo i Německo. Zástupci velkého byznysu k němu byli ale loni na podzim skeptičtí.

Předseda představenstva skupiny Volkswagen Oliver Blume ve velkém rozhovoru pro deník Handelsblatt řekl: „Generace před námi vybudovaly naši zemi a udělaly z ní to, čím je dnes v pozitivním slova smyslu. Jenže s ohledem na globální konkurenci jdou špatným směrem diskuze o větší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem nebo o čtyřdenním týdnu za stejný plat.“

A ještě dodal, že bychom se v Evropě spíš měli více zamýšlet nad tím, jak využít příležitostí, které se ve světě díky pokroku objevují, a jak neztratit svého průkopnického ducha. „Měli bychom si vyhrnout rukávy a více odměňovat ty, kteří toho svou pílí hodně dosáhnou,“ uvedl Blume. Výsledky toho, jak si zaměstnanci 45 německých firem ve zkráceném režimu vedli, zatím nejsou známy, projekt stále ještě probíhá.