Pravidelně dodávají na stůl ty největší dobroty. Tak jsme si se Ze Mě projektem vyzkoušeli upéct koláče
To, co uvaří a upečou, je zpravidla to nejlepší, co kdy člověk jedl. My jsme se od Ze Mě projektu naučili dělat vánočku, koláče a babku.
Je sice už po Vánocích, ale co. Když se vám jednou dostane do úst vánočka ze Ze Mě projektu, je jedno, co je zrovna za měsíc. Chcete ji jednoduše jíst znova a znova. Vzhledem k tomu, že Ze Mě nemá nic jako restauraci nebo pekárnu, kde by bylo možné chutě pravidelně uspokojovat, nezbývá, než se ji naučit péct. A kde jinde by to mělo být než u party, která mění zažité představy o jídle.
Ze Mě projekt většinou podává něco velmi obyčejného, co si můžete dát kdekoli jinde – ať už je to tortilla, chleba s máslem, burger, pizza nebo zabijačkové hody. To, co ale člověk většinou ochutná, se vymyká jakýmkoli předchozím zkušenostem. Nejinak je tomu i v případě sladkého pečiva. A tak když Ze Mě pořádá kurz pečení, jsme tu.
Učit se budeme právě vánočku (vhod přijde i před Velikonocemi coby mazanec, jen odpadne leckdy složité pletení), dvojctihodné koláče a také babku. Potřeba je vědět, že všechno to, co se na kurzu upeče, si taky člověk může odnést s sebou domů. Dobré je to vědět dopředu zejména proto, aby si člověk domluvil na den po kurzu nějaké strávníky, v jednom to totiž nespořádá.
„Kurz děláme už přes dva roky. Vypisujeme ho každý měsíc, minimálně jednou, někdy i dvakrát. Kromě sladkého pečiva děláme i skvělý kváskový chleba. Hosté si pak z kurzu odnesou nejen spoustu informací, ale také brožuru s recepty nebo zástěru,“ líčí pro CzechCrunch zakladatel Ze Mě Vojtěch Nemrava.
My jsme zvolili sladké pečivo, a tak začínáme vánočkou. Vzhledem k tomu, že těsto kyne dlouho a že do něj pekař Tomáš Urban přidává i kousek těsta z pečení z předchozího dne, správně nakynutou hmotu už máme připravenou. Náhodě se na kurzu nic nenechává, a tak než se pustíme do práce se skutečným těstem, vyzkoušíme si nejdřív práci na umělém. Krájíme z něj padesátigramové kusy, které následně na stole měníme dlaní do kuličky. Cílem je mít šest stejných kusů, z nichž se pak válí válečky, ze kterých se plete proslulé vánoční pečivo.
Na pletení je potřeba se soustředit, a když to vyjde i na podruhé, válí se skutečné těsto. Vzhledem k tomu, že každý dělá kuličky i do foroty, na konci kurzu se z trouby vyndá asi čtrnáct malých vánoček. Rada šéfkuchaře a zakladatele projektu Vojtěcha Nemravy zní: pocukrovat na závěr teplou vánočku třtinovým cukrem. Krásně to pak totiž křupne.