Mezi hráči videoher se vypráví, že existují lidé, kteří hráli RollerCoaster Tycoon vážně a doopravdy. Jako simulaci lunaparku, kde řešíte ceny vstupného, suvenýrů, dostupnost a údržbu jednotlivých atrakcí, náklady a tržby… Možná je to pravda. Možná někdo takový je. Kdo ví? Ale každý správný hračička ví, že kouzlo RCT je jinde. V postavení gigantické horské dráhy, která vystřelí nebohé návštěvníky vašeho parku do nebes!

Možná si přijdete příliš staří na to, abyste chodili do zábavního parku, na autodrom nebo na motokáry. Pokud ano, tak je to zaprvé škoda, ale zadruhé jste rozhodně dost staří na to, abyste si pamatovali RollerCoaster Tycoon. Budovatelskou a manažerskou strategii (alias ten tycoon z názvu), která 22. března oslavila pětadvacet let od vydání. Ano, stárneme. Ale co nestárne, je hratelnost a zábava RollerCoaster Tycoonu.

Však je pod ním podepsaný Chris Sawyer, autor podobného fenoménu s podobným názvem – Transport Tycoonu. Tedy hry, kterou dodnes podporuje, rozšiřuje, vylepšuje a i spoustu let po premiéře udržuje při aktivním životě rozsáhlá hráčská komunita. A která prostě a jednoduše nezestárla a užijete si ji i dnes. Pro RCT to platí úplně stejně. V jistém ohledu možná ještě víc, vždyť je to hra o tom, že si postavíte lunapark snů a tu horskou dráhu zakroutíte přesně tak moc a vyženete ji tak vysoko, jak jste si jako malí představovali.

Čím to ale je? „Možná je to mix více důvodů. Jsou to pozitivní hry, ve kterých něco stavíte, řídíte a pečujete o to. Umožňují vám být kreativní. A také mají svou jedinečnou osobnost, vzhled a pocit z hraní,“ odpověděl na otázku zdroje půvabu svých her Sawyer v rozhovoru pro magazín Eurogamer před několika lety. Jeho tvorba prostě hraje přesně na ty struny nevinného dětského hračičky v každém z nás.

Foto: Atari

Ale pousmát se nad dílem skotského vývojáře jako jen nad nějakou legrační hříčkou by byla velká chyba. První díl z roku 1999 totiž založil nesmírně úspěšnou značku s několika pokračováními, odbočkami a také napodobiteli. RollerCoaster Tycoon navíc svému tvůrci díky procentům z pohádkových prodejů přihrál desítky milionů dolarů. Slovo tvůrce v jednotném čísle je na místě, Sawyer totiž první RCT stvořil prakticky sám.

Už to by samo o sobě bylo extrémně impozantní, ale dnes šestapadesátiletý vývojář tak učinil v takzvaném assembleru. Bez ponoření do technikálií si to představte asi tak, jako by si někdo pořídil hromadu šroubků a plechů a postavil si auto. Místo toho, aby si ho koupil vyrobené z továrny. Anebo si vypěstoval obilí, ručně ho rozemlel a pak upekl chleba. Místo pořízení v pekárně. Anebo… no, asi chápete.

Různé programovací jazyky práci zjednodušují, ale vkládají mezi požadavky programátora a hardware, který je má vykonat, další a další úrovně. Což znamená větší hardwarovou náročnost vyvíjeného softwaru. Výhoda Sawyerova přístupu se tak rychle ukázala, RollerCoaster jste v pohodě spustili i na největší šunce. I díky tomu se ho prodaly miliony kusů, jen ve Spojených státech opanoval v roce 1999 žebříček prodejnosti her na PC.

Jen snadné spuštění by k tomu ale nestačilo. Kdepak, na vrchol horské dráhy Sawyerovu hru dotáhla prostě čirá radost. V RollerCoaster Tycoonu jste stavěli lunapark podle svých představ. Mohli jste si vybrat z předkonstruovaných atrakcí, ale obrovským lákadlem a zdrojem zábavy byla možnost stavět je podle vlastních nápadů. Chcete okruh pro motokáry, který projede kolem kolotoče, pak podél výletního vláčku, směrem k horské dráze – a po vystoupení na závodníky čeká kiosek s občerstvením? Tak si to tak prostě postavte!

„Nikdy jsem neměl nic jako designovou filozofii. Prostě jsem pracoval s nápady, co mi přišly jako zábava. Takhle zpětně bych ale možná řekl, že můj proces trochu připomíná LEGO,“ popisoval Sawyer pro Eurogamer. „V mých hrách stavíte věci z jednotlivých kostiček v poměrně jednoduchém a restriktivním prostředí. A pak s nimi interagujete, aby fungovaly co nejlépe, upravujete je, vylepšujete je – a jste odměněni za své stavitelské schopnosti a správné rozhodování,“ dodal.

Byla – a je – to čirá radost hrát. Současně nešlo (tedy nemuselo jít) jen o bezstarostné stavění. Každá z postavených drah měla tři hodnocení podle toho, jaké u návštěvníků vyvolávala nadšení, obavy nebo zvracení. Tyto hodnoty sloužily jako zpětná vazba pro úpravu designu k dokonalosti. A s ním i k větší popularitě atrakce. Svůj park jste také mohli vyšperkovat různými dekoracemi třeba ve stylu antiky či cirkusu, aby se trefil do vašeho snového stylu. A nezapomeňte na stánky s občerstvením nebo suvenýry.

Když je řeč o stáncích, tak velice oblíbený trik bylo třeba pořádně napálit cenu deštníků, když začalo pršet. Megalomanské horské dráhy se totiž zadarmo nepostavily. Tedy pokud jste nepoužili cheaty, abyste měli nekonečno peněz na realizaci svých nápadů. RollerCoaster Tycoon prostě parádně spojoval svůj lunaparkový námět s veselou hratelností. A díky tomu, že byl v jádru pomyslným pískovištěm, kde jste si mohli hrát přesně tak, jak jste chtěli, dokázal pobavit i nejspíš neočekávanými způsoby.

Však se přiznejte, kolikrát jste postavili horskou dráhu, která nikam nevedla? Jako fakt nikam, prostě se vozíčky plné pasažérů hrozně rychle rozjely, najely na můstek, vyletěly vzhůru a… no… a už zpátky na nástupiště nedojely, jestli rozumíte. A kdo nikdy nečapnul kurzorem nespokojeného návštěvníka a nehodil ho do vody, ať zvedne ruku. Nikdo? Mysleli jsme si to. Možná i tyhle pubertální žertíky přispěly k popularitě značky RollerCoaster Tycoon.

Obrovská oblíbenost hry pro první díl znamenala nejprve dvě rozšíření – a popularita ještě výš vystřelila v roce 2002 s druhým dílem. Ten vzal jedničku, nic moc na jejím jádru neměnil, ale přidal hromadu obsahu a atrakcí navíc. Také RCT2 mimochodem Sawyer naprogramoval sám. To už neplatilo o trojce z roku 2004, která sérii poslala do 3D grafiky a skotský vývojář u ní působil jen jako poradce. Mimochodem, skok do tří rozměrů hry v té době často nezvládaly, ale RCT3 se setkal s velice pozitivním přijetím.

To další osud herní série, jež je od třetího dílu dodnes licencovaná hernímu vydavatelství Atari, byl komplikovanější. Přišly různé kompilace, verze pro mobily a konzole, až v roce 2016 se objevilo plnohodnotné pokračování RollerCoaster Tycoon World. Jenže sklidilo oprávněnou kritiku. „Svoje představy o RollerCoaster Tycoonu jsem naplnil s druhým dílem. A už jsem neměl další zájem pracovat na vizi někoho jiného. Je mnohem lepší přenechat to lidem, kteří tu vizi mají, a nezasahovat jim do toho,“ uvedl Sawyer.

Renomé jeho díla nicméně ve stejné době zachránilo vydání titulu RollerCoaster Tycoon Classic, spojení prvních dvou dílů do jednoho titulu pro počítače i telefony. Na něm Sawyer opět pracoval. „I kvůli tomu, jak se novější pokračování stylem a hratelností vzdálily od původních her, se objevila mezera pro klasické, jednodušší verze. A jak ukázal už Transport Tycoon, pro takové hry se dotyková obrazovka telefonu nebo tabletu velice hodí,“ zmínil v rozhovoru.

Odkaz RollerCoaster Tycoonu nicméně dnes žije dál hlavně díky jiným tvůrcům. Po vzoru Transport Tycoonu a fanouškovského rozšiřování hry vznikl projekt OpenRCT2, opensourcová verze hry opečovávaná jejími příznivci. Moderní podobu žánru lunaparkových tycoonů pak v posledních letech daly tituly jako Planet Coaster, Park Beyond nebo Parkitect. Především posledně jmenovaný patří k velice povedeným počinům.

Přesto si je nejspíš ani sám tycoonový tvůrce nezahrál. „Popravdě řečeno už ani moc hry nehraju. Svět videoher se posunul dál, já ne. Chybí mi ta nedokonalost a neohrabanost her z před dvaceti let. Obdivuji úžasnou grafiku nebo úchvatný rozsah a realističnost moderních her, ale schází mi to nadšení, abych si je zahrál. Možná jsou až příliš realistické?“ prohlásil Sawyer ve zmiňovaném rozhovoru. Ještě štěstí, že RollerCoaster Tycoon dodnes zůstává nedokonale dokonalý. A dostupný za pár korun na GOGu i na Steamu.

Foto: Atari