Přesně před pětadvaceti lety vyrazily české hry na světovou ofenzivu, která trvá dodnes. Vyšla totiž taktická akce Hidden & Dangerous od studia Illusion Softworks, válečná videohra, která v lecčems předběhla dobu a jež patří k polozapomenutým klenotům českého herního průmyslu. Jak na ni vzpomíná programátor Michal Bačík anebo Daniel Vávra, který na ní také pracoval?

Že mají české videohry zvučné jméno i za hranicemi, to ví každý, kdo zná sérii Arma, kdo vyzkoušel Gray Zone Warfare, kdo se těší na Kingdom Come: Deliverance 2 nebo kdo obdivuje zručnost studia Amanita Design. Jenže domácí hry se ve světě prosazují už dlouho. Přinejmenším od 29. července 1999. Od okamžiku, kdy vyšlo Hidden & Dangerous. Česká hra, která krátce po svém vydání prodala stovky tisíc kusů – a pár let po něm dokonce milion.

„Dnes je to už dávno zapomenutý projekt. Ale byly to krásné časy,“ vzpomíná pro CzechCrunch hlavní (a jediný, ale o tom později) programátor hry Michal Bačík. Ten už měl zkušenosti s vývojem her pro pradávný počítač Commodore C64, ale zastaralý stroj chtěl vyměnit za práci na pořádném titulu pro PC.

„Samotná existence hry mě přivedla do studia Illusion Softworks. Byla to první česká hra, která vypadala od začátku světově a já na ní chtěl pracovat,“ přidává své vzpomínky známý vývojář Daniel Vávra. Pro něj to byla vůbec první hra, do jejíž tvorby se zapojil. Byť jen okrajově, ale o to větší herní kariéru se dvěma vrcholy v podobě Mafie a Kingdom Come: Deliverance vybudoval.

Jenže pozdní devadesátá léta byla nejen krásná. Ale i pořádně divoká. Videoherní vývoj nevyjímaje. A v této době podnikatel Petr Vochozka, dost možná ta největší osobnost rodícího se herního průmyslu v Česku, zakládá studio Illusion Softworks. Vochozka byl jedním z prvních domácích vydavatelů a distributorů videoher, po několika letech v rychle rostoucím odvětví se ale odmlčel a k této kapitole svého života a byznysu se už dlouhá léta nevyjadřuje a nevrací.

Zpátky v devadesátkách ale právě Vochozka s Illusion Softworks rozjíždí vývoj Hidden & Dangerous. Válečné hry, v níž se běhání a střílení z pohledu třetí či první osoby spojuje s taktizováním a velením celému týmu jako ve strategickém žánru. Tyhle nemalé ambice se navíc mají realizovat v dost punkových podmínkách. 

„Když jsem přišel do Brna do sídla firmy, dostal jsem místnost na spaní, stůl a PC. Takže ubytování bylo zdarma a neměl jsem to daleko do práce,“ říká s úsměvem Bačík. Nebyl v tom sám. „Různí lidé, včetně mě, dlouho přespávali v kancelářích, aby ušetřili za nájem, protože moc peněz jsme nebrali. Kanceláře byly v pistáciově natřeném činžáku v Brně na konci Cejlu, takže cestou do práce občas ležel na chodníku ohořelý gauč vyhozený z okna. Byla to podivuhodná jízda nahoru a dolů,“ přidává Vávra.

Tenhle punk navíc nebyl znát jen v kancelářích a jejich okolí, ale i v samotném vývoji. „Byl to naprosto amatérský, nadšenecký a často divoký chaos. Nikdo neměl naprosto žádné zkušenosti s ničím. A už vůbec ne s řízením týmu lidí a vývojem her. Takže docházelo k naprosto dětinským omylům, chybám a situacím,“ dodává Vávra.

Tehdejší podmínky jsou dnes prakticky nepředstavitelné. A to i pro nezávislé vývojáře z malých studií. „Technicky to byl pravěk. Neměli jsme lokální síť, všechnu práci jsme si předávali na disketách. Internet šel přes modem, takže byl dostupný jen pro pár vyvolených a jen tehdy, když nikdo nepoužíval telefon,“ popisuje Báčik.

Jestli jste až později narození, tak disketa byla plastová věc, co se strkala do počítače a sloužila k přenášení dat. Jako flash disk. Akorát že s kapacitou, která by nestačila na dnešní fotku z telefonu. A ano, kdysi dávno jste nemohli současně používat telefon (samozřejmě pevnou linku, na mobily zapomeňte) a internet najednou.

Každopádně i samotná tvorba technologického jádra Hidden & Dangerous byla dnešním pohledem velmi… specifická. Vochozka chtěl pro hru původně licencovat už hotový 3D engine, Michal Bačík měl s 3D tvorbou totiž jen omezené zkušenosti. „No a dopadlo to tak, že jsem si půjčil Petrovu grafickou kartu – asi jedinou ve firmě – a 3D engine jsem vyrobil. S nulovými zkušenostmi, ale s obrovským nadšením. Často jsem pracoval i čtrnáct hodin denně,“ vzpomíná.

Jenže i v takových podmínkách se hry tvořily. A to hry úspěšné, ale nepředbíhejme. Co totiž čerstvě narozené herní firmě nechybělo, to byly podnikatelské schopnosti zakladatele. „On se už tehdy v byznysu skvěle vyznal. Dodnes mě to fascinuje. Neměli jsme skoro nic, ale on to i tak dokázal prodat. Občas jsem si říkal, že by mohl prodávat klidně cukr – a byl by stejně úspěšný,“ říká Bačík.

To „nic“, co v Illusion Softworks (ne)měli, byla demoverze Hidden & Dangerous. Taktické akce zasazené do druhé světové války, v níž hráč v čele čtyřčlenného komanda britské Special Air Service plní ty nejtajnější sabotážní mise proti nacistickému Německu. Pár měsíců předtím, než vyšel Medal of Honor, a čtyři roky před prvním Call of Duty vznikla hra s mnohem propracovanější hratelností a realističtějším pojetím největšího konfliktu historie.

Na tohle lákavé dílo začal Vochozka vábit vydavatele. První zájemce z Německa odmítl, na nabídku britské firmy Take-Two Interactive už ale kývl. A zadělal tak na 350 tisíc prodaných kopií za ani ne rok od červencového vydání. „Po technické stránce vývoji úplně nerozuměl, ale v byznyse byl tak trochu génius. Řešil mnohem vyšší level věcí než my, vývojáři. I když jsem si občas zanadával, že zatímco my potíme krev, on si na počítači hraje nějaké motorky,“ přidává úsměvnou vzpomínku Bačík.

A i když mu s růstem Illusion Softworks nové nastavení firmy nevyhovovalo a skončil, pozitivní vzpomínky u Bačíka převážily. „V jisté fázi vývoje jsme byli i kámoši. Zašli jsme na pivko, na diskotéky. Pomohl mi sbalit holku, se kterou jsem pak chvíli chodil. Myslím, že i ze zištných důvodů, aby mě víc ukotvil v Brně a abych neodešel od rozdělané práce,“ dodává další úsměvnou anekdotu programátor.

„Vývoj Hidden & Dangerous mi toho hodně dal. Dokázal jsem si, že dokážu naprogramovat od nuly poměrně složitý projekt. A také mi to přineslo dost financí, protože jsem byl jediný a nenahraditelný programátor,“ uzavírá muž, který si po odchodu z Illusion Softworks založil vlastní firmu Lonely Cat Games a přeorientoval se z her na software pro mobily.

To kariéra druhého pamětníka nabrala po Hidden & Dangerous světoznámější rozměry. Ačkoliv před těmi pětadvaceti lety by si na to nejspíš Daniel Vávra – který po okrajovém zapojení do vývoje válečné hry začal v Illusion Softworks pracovat na ještě kultovnější Mafii – sám nevsadil.

„Ve firmě často panovala rivalita a nevraživost, přestože dodnes mě s mnoha lidmi pojí přátelství. Jednoho dne jsme například sledovali v týmu tvořícím Mafii gangsterské filmy, aby všichni pochopili, co budeme dělat. A v okamžiku, kdy jsme zrovna úplnou náhodou měli puštěné Vesmírné kanibaly od Petera Jacksona, vtrhli do místnosti vývojáři Hidden & Dangerous, vyrvali televizi ze zástrčky a odnesli ji pryč, protože dospěli k názoru, že se flákáme,“ přidává historku současný kreativní ředitel Warhorse Studios.

Navzdory divoké devadesátkovosti nicméně v Brně stvořili hru, která dokázala pobavit nejen příznivce akčních přestřelek, ale i vojenské taktiky a vyznavače promyšleného postupu. Rivalem Hidden & Dangerous byla například žánrově podobná akce Rainbow Six, kde také spíš než rychlé reflexy a přesná muška vítězilo pečlivé plánování.

„Byla to skvělá hra. Měla do té naprosto nevídané designové nápady. Dodnes si pamatuji, jak jsme v kanceláři hráli kooperativní mód a sledovali jednoho člena týmu, který zoufale běží za startujícím letadlem, do kterého musel nastoupit, ale nestíhá ho. Nic takového jinde zažít nešlo,“ vzpomíná Vávra. A připomíná, že Hidden & Dangerous i roky po vydání figurovalo na seznamu nejlepších taktických akčních her magazínu PC Gamer.

Povedená hratelnost i komerční úspěch vedly k vydání obsahového rozšíření hry, v roce 2003 pak vyšlo Hidden & Dangerous 2. Na něm mimochodem pracoval i Marek Rabas, šéf brněnských Madfinger Games, kteří nedávno vydali realistickou – a miliardově úspěšnou – střílečku Gray Zone Warfare. „Je to pro mě takový uzavřený kruh. Začínal jsem na Hidden & Dangerous 2, taktické akční hře o speciálních jednotkách, a teď tvořím podobnou hru,“ zavzpomínal v rozhovoru pro CzechCrunch.

Právě druhý díl jedničku tak trochu v paměti hráčů zastínil – hlavně silou svého dědictví. Hidden & Dangerous 2, Operace Flashpoint (a vůbec série Arma) a samozřejmě neméně kultovní Vietcong na začátku tisíciletí udělaly z Česka takovou malou velmoc v žánru realistických vojenských akcí. A jejich původní vývojáři v českém herním průmyslu povětšinou zůstávají velice aktivní. Však i odkaz Illusion Softworks tak trochu přežívá skrz proměnu nejprve na 2K Czech, poté na Hangar 13.

Zato tým, který stál za prvním Hidden & Dangerous, se tak trochu rozpadl a rozutekl. Ať už od sebe, či od videoher. „Prakticky nikdo z původního týmu Hidden & Dangerous dnes nedělá velké hry a nikdy ten úspěch nedokázali zopakovat. Což je velká škoda,“ uzavírá Daniel Vávra.