„Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál…“ Málokterá věta je tak evokativní a mezi čtenáři proslavená jako první slova románu Neuromancer od amerického spisovatele Williama Gibsona. Nejstěžejnější dílo kyberpunkového žánru vyšlo před čtyřiceti lety – a jeho vliv nejen na vědeckofantastickou tvorbu nelze přecenit. Stejně jako jeho věštecké schopnosti.

Čtyři dekády po svém vzniku se vize antiutopické budoucnosti Neuromancera blíží skutečnosti víc než kdy dřív. Technologie už dávno pronikly do našich životů – a pomalu i do našich těl. Do našich životů také čím dál víc pronikají nadnárodní korporace, které se vymykají kontrole, zákonům či demokratickým autoritám. Zločin už dávno není doménou potemnělých uliček, ale také internetových domén. William Gibson ve své románové prvotině jako by viděl do budoucnosti. A to Neuromancera psal na psacím stroji.

Na analogovém zařízení s rokem výroby 1927 vzniklo dílo, které patří ke knižnímu kánonu digitálního světa. Před čtyřiceti lety vás strhlo do světa, kde se online spojení stalo zcela neoddělitelnou součástí lidského soužití. Učinilo tak v době, kdy Internet ještě s velkým I byl věcí téměř výhradně vojenskou či vědeckou. Kdy World Wide Web dělilo pět let od jeho zrodu. Kdy vrcholem elektroniky bylo video na VHS kazetě či walkman. V roce, kdy Apple představil svůj první Mac, tehdy vlastně ještě Macintosh.

Přesto tento počítačový pravěk zrodil knihu, v níž se hackeři v prostoru doslova pojmenovaném matrix dobývali k firemním tajemstvím. Kde se jejich vniku snažila zabránit virtuální elektronická protiopatření. Lidé významnou část svého bytí prožívali ve virtuálních podobách na síti a ti, kdo v tomto světě drželi otěže moci, bedlivě sledovali, jestli se uvědomění umělé inteligence až příliš nepřibližuje okamžiku, kdy by původní přídavné jméno umělá nahradila slova skutečná a zcela nezávislá.

Gibson přitom nebyl zapáleným technokratem a futuristou následujícím nejostřejší hrot špičkových technologií své doby. Mladické zaujetí beatniky a vědeckofantastickou literaturou okořenil ještě před maturitou odchodem z rodných Spojených států, jež mezi jeho vrstevníky hledaly lidské palivo do generaci spalujícího konfliktu ve Vietnamu. Bloudění po Evropě a kanadský exil ale podle Gibsona nebyly ani tak politickým úprkem před odvodem jako spíš vzpourou proti systému a snahou užít si ovoce ze strany odvrácené od zákona. Však kyberpunk se skládá ze dvou slov a to druhé má stejnou váhu jako to první. Pak nicméně přišlo částečné zklidnění, svatba, univerzita a první psaní.

Žánr fantastiky už počátkem osmdesátých let kyberpunk nějakou dobu znal. Gibson nebyl jeho vynálezcem, začátky kyberpunkově pozitivních autorů jako Bruce Sterling, Rudy Rucker nebo Philip K. Dick ho předcházely i o mnoho let. Ani samotný Neuromancer není první dílo razící filozofii „high tech, low life“, tedy spojení spodiny společnosti s pokročilou technologií. Však sám Gibson tento svět blízké budoucnosti, kdy se mozek spojuje s procesory a současně se lidský život stává jen další z mnoha komodit, jež má pod palcem až příliš viditelná ruka trhu a megakorporace, prozkoumal třeba v povídkách Jak vypálit Chrome nebo Johnny Mnemonic.

Jenže když Gibson tyto myšlenky skrz svůj psací stroj značky Hermes proměnil na Neuromancera, povýšil je na pojem. Stvořil bibli kyberpunku, která z dílčích nápadů a konceptů udělala dodnes nepřekonaný celek. A prakticky ze všech úhlů pohledu jedinečné dílo, které dokázalo zaujmout jako mnohovrstevnatý vědeckofantastický román, jako vize v mnohém odpudivé, ale o to uvěřitelnější budoucnosti, jako předpověď technologického vývoje. Ale i jako jazykový a literární úkaz.

The 1927 Hermes 2000 portable Neuromancer was written on. Hemingway-grade unit that had belonged to my wife’s step-grandfather, quite the chap. pic.twitter.com/P33O7EZRNt

— William Gibson (@GreatDismal) September 23, 2019

Neuromancer neplýtvá jediným písmenem. S horečnou intenzitou drogové naspeedovanosti plní každý řádek svým světem hackerů, nájemných zabijáků, pouličních podvodníků i šéfů megakorporací, aniž by na nanosekundu zvolnil tempo vysvětlováním, které je jinak často zhoubou sci-fi děl. Gibsonův literární nápor může nepřipraveného čtenáře zaskočit, ale ty zapálené nikdy nenechá v nepochopení. Naopak je každým dalším odstavcem noří hlouběji jak do své ústřední konspirace, tak do své prorocké vize.

V pár slovech autor načrtne tristní stav fiktivní budoucnosti i její smyšlenou minulost – ať už je to letmá zmínka o tajné vojenské operaci v Sovětském svazu (mimochodem inspirovaná pár větami z filmu Johna Carpentera Útěk z New Yorku s Kurtem Russellem), nebo kolonizace oběžné dráhy nejen miliardářskou společenskou vrstvou. Během pár krátkých vět pochopíte devastaci lidských těl i duší způsobenou epidemií smyšlených či skutečných návykových látek, lhostejností bližních a především přebujelým, do absolutního extrému dotaženým kapitalismem. A to jsou v uvozovkách jen doprovodné, atmosféru budující jevy, nikoliv ústřední linka o kdysi schopném hackerovi jménem Case či nebezpečně ostré Molly Millions.

Gibson vše odkrývá s precizností skalpelu, ale také s nebývalou jazykovou invencí. Navzdory relativně primitivní technologii své doby premiérově pojmenovává a předpovídá mnohé dodnes – vlastně dnes možná víc než dřív – skloňované koncepty spojené s bořením hranic mezi virtuálnem a reálnem. Však už zlidovělý pojem cyberspace neboli kyberprostor coby digitální prostředí propojených sítí, počítačů a jejich uživatelů vznikl v hlavě Williama Gibsona.

Na stránkách Neuromancera se tak míhají pojmy jako matrix, kyberšpionáž, ICE neboli intrusion countermeasures electronics (jednoduše řešeno protihackerská ochrana), s tím spojený icebreaker coby program schopný ji prolomit… Gibson stíhá budovat slovník subkulturám, které se tehdy teprve rodily či prakticky neexistovaly, ale které novotvary a nápady z Neuromancera v současnosti používají. Do toho oční i jiné implantáty nahrazují nedokonalé lidské orgány, vědomí člověka bere formu jedniček a nul na datovém úložišti a vším se proplétá otázka existence, vědomí a života – a jestli to je výsada lidského druhu.

I v méně vzletném pohledu Neuromancer buduje ty nejpevnější základy kyberpunku. Tajemný mecenáš, jehož identita se skrývá za nekonečnem falešných stop a o jehož existenci je až příliš snadné pochybovat. Hacker několik kroků za hranou zákona, jehož spojení s digitálním světem bylo krutou pomstou zdánlivě navždy přerušeno. Až anachronicky působící nindža či samuraj, jenž ve futuristickém světě vyměnil službu lennímu pánu za zabíjení pro korporátní šlechtu – mimochodem jeden z mnoha znaků kyberpunkové fascinace Japonskem jakožto technologickým lídrem osmdesátých let. Drsná antihrdinka, jejíž prsty skrývají implantované břitvy a oči jsou navždy zakryty chirurgicky voperovanými zrcadlovými brýlemi.

Anebo technofetišismus, pro který je vkládání čipů do kůže a masa ještě běžnější než pro nás tetování. Či jako rakovina bující městské aglomerace, jež nahrazují i poslední hroudu hlíny asfaltem. Samozřejmě neudržovaným, neboť stát a lidské soužití jsou v rozkladu – a všudypřítomná společenská hniloba je živným kompostem pro nezřízené užívání drog i mnohem horší jevy. Ale to je malá a akceptovatelná cena za rostoucí profit zobrazovaný na digitálních displejích v nejvyšších patrech nedosažitelných sídel nadnárodních gigantů.

Ty nejčistší žánrové archetypy, bez kterých si nelze představit třeba videoherní hit Cyberpunk 2077 ani nespočet dalších děl, se formovaly právě tady. Kyber a punk se v Neuromancerovi spojují pevně, a přitom tak snadno. Současně nesmírně hutná i rychlostí střely příběhem letící kniha se díky tomu stala hitem, získala ta nejprestižnější ocenění vyhrazená pro vědeckofantastickou literaturu, prodala miliony kusů a její věhlas i vliv pronikly do mnohem obyčejnějšího, mainstreamovějšího světa.

Po Neuromancerovi následovala dvě volnější pokračování Hrabě Nula a Hardcore Mona Lisa, která kopala hrob představám o utopické a sluncem zalité budoucnosti lidstva ještě o něco hlouběji. Gibson pak od křemíkových přístrojů odběhl třeba i k těm parou poháněným v knize Mašina zázraků, která podobně jako Neuromancer na kyberpunk zapůsobila na žánr steampunku. Jeho následující tvorba, v níž byste našli i politický thriller, měla mnohem realističtější pojetí, v poslední době se ale Gibson ve svých knihách opět zaměřil na přinejlepším ambivalentní vliv technologického pokroku.

A určitý druh pokroku se zřejmě nevyhne ani Neuromancerovi. Román byl inspirací pro tisícovky děl, sám se ale předlohou pro výraznější adaptaci nestal. Na dávnou videohru už je zapomenuto, filmové verze zůstaly v producentském předpeklí. Připomenout tento klenot by se ale konečně mělo povést skutečné megakorporaci jako ze stránek kyberpunkových knih: Applu. Ten chystá seriál Neuromancer pro svou streamovací službu Apple TV+. V hlavní roli Callum Turner alias Théseus Scamander z potterovských Fantastických zvířat.

I proto – ale třeba i kvůli tomu, do jaké míry umělá inteligence vstupuje do našich životů – je čtyřicet let od vydání Neuromancera ideální příležitostí si ho připomenout. Kdo knihu Williama Gibsona poprvé otevře dnes, neodloží ji s pobaveným úsměvem nad naivními představami z minulého století. Stačí přimhouřit oko nad kilobajty a megabajty tam, kde nyní používáme mnohem megalomanštější řecké předpony. Po tom přimhouření zůstanou oči dokořán nad obdivuhodnou i obavy vyvolávající vizí. A kdo Neuromancera dočte, ten se při příštím zadávání dotazu na ChatGPT musí pozastavit.