Před čtvrt stoletím vypuklo peklo, ve kterém se lidé rádi smaží dodnes. Vyšla totiž ta nejďábelštější hra
Hráli jste radši za nekromanta, nebo sorcku? A kolik (stovek) hodin jste v gigalegendárním RPG od Blizzardu nechali?
„Stay awhile, and listen…“ Taky slyšíte slova učence Deckarda Caina stejně hlasitě, jako by to bylo včera? A přitom to je už čtvrt století. Přesně před pětadvaceti lety totiž vyšlo Diablo II. Ďábelsky zábavná hra, kterou hráči milují dodnes. Přiznejte se, kolik v ní máte hodin?
Za koho jste hráli? Amazonku s lukem a oštěpem? Nekromanta obklopeného nemrtvými služebníky? Barbara se zbraní v každé ruce? Čarodějku vrhající firebally? Nebo snad paladina s mocnou aurou kolem sebe?
Vlastně je to hloupá otázka. Nejspíš jste hráli za vícero z nich. Dost možná za všechny. Několikrát a opakovaně. Diablo II totiž bylo – a stále je – čirá herní zábava. Temná hra na hrdiny, v níž jste kosili stovky, tisíce nepřátel od bestiálních zrůd až po ďábly a démony, se trefila do nejuniverzálnějšího hráčského vkusu. Tak si pusťte intro a pokračujte ve čtení.
Vývojáři z Blizzardu dobře věděli, jaký démonický démant mají v rukou. První Diablo vyšlo v roce 1997 a už tehdy vytvořilo pekelný kult. Hráči ve hře utápěli stovky hodin, neustálý příval nových nepřátel, silnějšího vybavení a lepších schopností v našich mozcích vařil další a další dopamin. O dva roky později pak Diablo překonalo samo sebe.
První Diablo fantasy příběh jen hrubě načrtlo, Diablo II ho významně rozšířilo, hloubku dostali pekelní protivníci i nebeští spojenci. V jedničce povětšinou temné chodby střídaly tmavé jeskyně. Diablo II vás do pekla vzalo skrz divočinu a pouštní město i přes husté džungle. V prvním díle jste měli na výběr ze tří hrdinů. Diablo II jich přineslo pět…
Diablo II prostě bylo stejné, ale lepší. V jádru hratelnosti se prakticky nic nezměnilo. Zuřivým klikáním na tlačítko myši jste pobíhali a pobíjeli pekelné hordy, zlepšovali své dovednosti i výzbroj… Ale všeho bylo víc, bylo to zajímavější, rozmanitější a ještě úspěšnější. Prostě druhý díl, jak má být.
V jednom ohledu se nicméně druhý díl oproti tomu prvnímu profiloval velmi výrazně. V multiplayeru. Ten byl pro hru naprosto klíčový, vývojáři ji tvořili právě s vidinou hry více hráčů. Nikoliv jako možnost, ale jako důležitou součást zážitku. Však schopnosti některých postav byly specificky zaměřené na vylepšování vašich multiplayerových parťáků.
Výsledkem tak byly další desítky (no dobře, nebudeme si nic nalhávat – stovky) hodin strávených ve světě Sanctuary po boku spolužáků, kamarádů a kolegů. A jestli tenhle text čtete, tak se v nich sami poznáváte. Diablo II je nestárnoucí kult, který svou jedinečnost potvrdil jak prodejně, tak svým odkazem.
Úspěch Diabla II se měří na miliony prodaných kopií a nespočet nominací na hru roku 2000. A dokonce pár zmínek o nejlepší hře všech dob. Jen rok po premiéře druhého dílu přišlo rozšíření s podtitulem Lord of Destruction, v roce 2021 se fanoušci dočkali vylepšené a zmodernizované verze Diablo II: Resurrected. Jak moc hru změnila, na to se podívejte v další galerii.
Mimochodem, remaster je dalším důkazem nesmrtelnosti druhého Diabla. Jasně, na čísla Diabla IV logicky nemá, vždyť to vyšlo teprve před dvěma lety. Ale Rod Fergusson, který má v Blizzardu značku Diablo na starost, nedávno prozradil pro někoho nečekanou věc.
Vylepšenou verzi Diabla 2 totiž i v roce 2025 hraje víc hráčů než třetí díl. Jasně, ten si mezi hráči nikdy až takovou nehynoucí lásku jako předchozí dva nevybojoval. Ale že ho porazí graficky zkrášlená předělávka pětadvacet let staré hry? To už o něčem svědčí. Hlavně o tom, že Diablo 2 bylo – je! – ďábelsky dobré.
