Lidstvo bylo téměř vyhlazeno. Jeho někdejší robotičtí služebníci zažehli nukleární holokaust. Poslední tisícovky přeživších se na palubách hrstky vesmírných lodí vydávají na cestu za přežitím. A v čele zbídačené flotily přesně před dvaceti lety letěla Battlestar Galactica. Na své palubě kromě stíhaček nesla jeden z nejvážnějších, nejdospělejších a nejlepších sci-fi seriálů.

Spousta vědeckofantastických filmů a seriálů prozkoumává vážná témata skutečného světa. Však to je tím pravým jádrem žánru sci-fi. Ale jen málokteré audiovizuální dílo tak činilo s takovou dospělostí jako Battlestar Galactica, která v půlce října roku 2004 vystartovala ke své televizní premiéře.

Z titulní bitevní lodě Galactica se mělo v čase míru stát muzeum. A sama byla muzejním exponátem. Byla zastaralou připomínkou už napůl zapomenuté války s kybernetickými Cylony. Nepoužívala pokročilé technologie – a to pro ni bylo záchranou. Když se totiž lidmi stvoření Cyloni znenadání vrátili, aby vykonali svou pomstu, obrátili techniku svých stvořitelů proti nim samým. A Galactica se musela vrátit do služby, aby lidské uprchlíky vedla za spasením. Na bájnou planetu Zemi.

Návrat se odehrával nejen příběhově, ale i filmařsky. Battlestar Galactica byla moderním remakem sedmdesátkové série, která se tehdy svezla na popularitě Star Wars (a mezi oběma značkami to kvůli tomu několikrát právnicky silně zajiskřilo). Už tehdy si BSG našla nemálo fanoušků, ale dnešním pohledem byla úsměvným produktem své doby.

Následovaly různé snahy a pokusy značku oživit, až v roce 2002 ale Universal Pictures oslovili Ronalda D. Moorea. Producenta a scenáristu, který si v branži udělal velice zvučné jméno díky Star Treku. Pracoval na Nové generaci, Hlubokém vesmíru devět i Voyageru. Poté pomáhal stvořit mystický seriál Carnivale pro HBO. Dnes ho můžete znát díky Cizince nebo alternativní historii For All Mankind. Moore nejprve připravil tříhodinovou pilotní minisérii Battlestar Galactica, o rok později v říjnu 2004 už měl premiéru seriál jako takový.

A začal zcela strhujícím způsobem. Diváky vrhnul do skličující situace flotily na útěku, která od destrukce většiny lidstva nepoznala útěchu a odpočinek. Pokaždé, když uprchlíci skočili hyperprostorem, neúnavní Cyloni je stejně vystopovali. Až když se po nespočtu skoků k flotile nepřipojila jedna z lodí, přišla zdánlivá úleva. Útoky přestaly. Jenže pak se ztracená loď vrátí. Ovládl ji nepřítel? Mohou riskovat její návrat do flotily? Může si hrstka přeživších dovolit přijít byť o jediného dalšího člověka?

Takových otázek pokládala Battlestar Galactica napříč čtyřmi řadami seriálu nespočet. Uprchlická flotila byla mikrokosmem pro všechny myslitelné neduhy lidské společnosti. Jak daleko zajdete pro záchranu nejen života, ale samotného lidstva? Kdy může svoboda ustoupit přežití? Jak těžké zkoušky dokáže přežít demokracie? Jaký vliv má (či má mít) náboženství? Je terorismus ospravedlnitelný? A co když přežil ještě někdo, nejen my?

Tvůrce seriálu Ronald D. Moore si s kolegy při psaní scénářů nenasazoval rukavičky. Cyloni během let po předchozí válce prošli podivuhodnou proměnou a kromě robotických válečníků se mezi nimi najednou objevili takoví, kteří vypadali zcela lidsky. A ano, infiltrovali lidskou flotilu. Navíc objevili náboženství. Skuteční lidé (ale co je to vlastne člověk…?) se namísto semknutí tváří v tvář vyhynutí nadále drželi společenských, politických či jiných rozdělení. A z toho plynuly konflikty kolikrát krutější než srážka s cylonskou flotilou.

Kromě takové polohy ale Battlestar Galactica diváky mocně bavila právě i těmito střety. Ústřední kosmický koráb byl napůl křižníkem, napůl letadlovou lodí – a stíhačky Viper se do soubojů s nepřáteli vrhaly v akci připomínající napínavé druhoválečné filmy. Jasně, létalo se ve vesmíru, ale zážitek z akce tvořila pilotní akrobacie, kulomety a rakety vesmírných letounů. Ono vůbec veškeré opravdu futuristické a sci-fi prvky byly v seriálu utlumené či laděné lehce do retra, aby lépe vyzněla syrovost situace a lidskost. Či její nedostatek.

Seriál kromě zpracovaných témat a akce táhlo vpřed hned několik skvělých hereckých výkonů v čele s Edward Jamesem Olmosem. Toho starší diváci znali ze seriálu Miami Vice, fanoušci žánru zase z Blade Runnera. Jeho admirál Adama byl veteránem na pokraji důchodu – a jeho  vážnost, charisma i čest musely v každém okamžiku tvořit hradbu před zoufalou situací celé flotily.

Jeho pravou rukou byl Michael Hogan coby plukovník Tigh, neúprosný tvrďák na hraně zlomení. Letecká esa Lee „Apollo“ Adama (Jamie Bamber z Bratrstva neohrožených nebo Námořní vyšetřovací služby) a Kara „Starbuck“ Thrace (Katee Sackhoffová, kterou můžete v poslední době vidět ve Star Wars seriálech) zase dávala jiný pohled na vojenskou strukturu kosmického bitevníku.

Ale Galactica nebyla jen zástupcem military sci-fi, jedním ze stěžejních sporů v seriálu bylo tření mezi vojáky a civilisty. V jejich řadách se blýskla třeba Mary McDonnell (nominovaná na Oscara za Tanec s vlky) jako prezidentka Laura Roslinová, zcela nepřipravená, ale okolnostmi vržena do politického vedení přeživších. A samozřejmě největším miláčkem (či objektem oprávněné nenávisti) byl doktor Gaius Baltar v podání Jamese Callise (aktuálně dabuje třeba Castlevanii na Netflixu). Génius, vědec – a nejhorší zrádce lidstva zapletený s Cylony.

Těch postav a osudů, které BSG před diváky předložila, byly nicméně desítky. Když epizodou neprostupoval motiv zoufalství či zrady, vysvitla naděje v mystikou zahalených proroctvích o planetě Zemi, na niž se upnuly zraky přeživších. Ani po dvaceti letech by se neslušelo spoilovat, kam a kudy putování admirála Adamy a jeho flotily vedlo. Ale vězte, že to nebyla snadná cesta plná happy endů.

Ostatně ani cesta seriálu samotného nebyla snadná. Třetí ze čtyř řad diváky šokovala svým startem, který vesmírnou pouť vyměnil za osídlenou planetu. Galactice to dovolilo prozkoumávat zase jiná (a opět nelehká) témata, třeba kolaboranství, ale šlo o neočekávanou změnu tempa. A důvodem mnoha internetových rozepří dodnes zůstává série čtvrtá, finální.

Battlestar Galactica k vesmírným bitvám, sporu mezi autoritářstvím a demokracií či k ožehavým otázkám lidského soužití vždy přidávala velkou dávku náboženství, mystiky a mýtů. Čtvrtá řada tenhle směr ještě zintenzivnila. V kontextu děje to dávalo smysl, koneckonců proměna Cylonů z robotických otroků na něco mnohem víc byla jedním z ústředních prvků seriálu, ale diváky tohle rozhodnutí stále rozděluje. Stejně jako vyvrcholení BSG. Ačkoliv možná buďme rádi, že seriál došel skutečného ukončení, byť nemuselo být každému po chuti.

Na čem se nicméně podporovatelé i popírači finále shodnou, je fakt, že Battlestar Galactica zůstává v mnoha ohledech nepřekonaným sci-fi seriálem, který žánr pojal nesmírně dospěle. I dnes Battlestar Galactica (je na SkyShowtime) poskytuje vynikající divácký zážitek. Přesně jak v ní často zaznívá: „So say we all!“