Před pár dny představili na Designbloku novou kolekci. Jmenuje se Unreality a sklárna Rückl ji stvořila s módním návrhářem Lukášem Macháčkem. Nejlevnější kousek limitované edice vyjde na padesát tisíc, nejdražší váza na sto. Stejně jako jiné kolekce společnosti se bez ohledu na cenu zařadily mezi produkty, které lidé prostě chtějí mít. A právě na tom stojí byznys sklárny, kterou před pár lety zachránil před krachem vnuk Otty Wichterleho.

Ještě před devíti lety vlastnil sklárnu Rückl ve středočeském Nižboru nositel stejného jména, tedy Jiří Rückl. Pak ale oznámil krach. Na chvíli to tak vypadalo, že rodinný podnik, jehož historie sahá až do roku 1846, prostě skončí. Nakonec ale společnost koupil Martin Wichterle, vystudovaný geolog, který byznys postavil na obnově jiné rodinné značky, té své. Strojírenský Wikov, který vyráběl zemědělské stroje a auta, patřil jeho prapradědečkovi Františkovi. „Geologii jsem sice opustil, ale nikdy jsem na ni nezanevřel. Hodí se vždy a všude –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je všude kolem nás, v přírodě, ve všem, co děláme,“ říká pro CzechCrunch nositel slavného jména.

Geologie je tedy i ve světle a ve skle, protože právě těm se Wichterle začal věnovat, a to koupí společnosti Bomma a později také Rückl. Dnes jsou obě součástí jedné právní entity BMRC Group. „Sdílíme společné synergie, zejména v oblastech obchodu, marketingu a výroby. To nám umožňuje efektivněji fungovat a dosahovat lepších výsledků. Přesto si každá značka zachovává svou vlastní identitu a zaměření, což nám umožňuje oslovit různé segmenty trhu,“ vysvětluje Wichterle.

Společný podnik má dnes obrat kolem 500 milionů korun a zisk EBITDA, tedy před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace, dosahuje zhruba 40 milionů korun. Obě značky přitom podle majitele rostou na domácím i zahraničním trhu. Pravidelně jsou také předmětem designových událostí. Bomma teď na Designbloku ukázala šestimetrovou světelnou instalaci v pražském kostele u Salvátora. Značka se ale dostala například i do obchodu na hlavní třídu Pender Street kanadského Vancouveru.

Foto: Rückl

+10

To Rückl zaujal například kolekcí ABC. Ta je postavená na jednoduchých skleničkách, které na sobě mají písmenko a nakonec i znaky a celá slova. Vznikla pod dohledem designéra Ronyho Plesla, který se stal prvním uměleckým ředitelem nižborské sklárny po jejím vzkříšení. „Spolupráce s Ronym Pleslem byla zásadní, protože nám pomohla předefinovat naši identitu a představit Rückl jako moderní značku, která je odvážná a inovativní, ale stále čerpající z českého sklářského dědictví,“ říká její majitel.

Od chvíle, kdy sklárna přešla do jeho rukou, se v ní událo hned několik transformací. Investovalo se do modernizace výroby, takže je teď efektivnější a přesnější. Zároveň se sklárna začala méně soustředit na původní broušené výrobky a přednost dala modernímu designu. Tak vznikly kolekce, které jsou postavené na spolupráci s designéry. Kromě rekonstrukce výroby se pak Wichterle soustředil také na zlepšení infrastruktury pro návštěvníky. „Sklárnu jsme tak víc otevřeli veřejnosti, což návštěvníkům umožňuje nahlédnout do našich výrobních procesů a lépe porozumět umění českého sklářství,“ líčí.

A právě to je další důležitou částí byznysu nižborské fabriky. Pravidelně tu probíhají víkendy, během kterých lidé mohou přijít a vyfoukat nebo vybrousit si vlastní sklenku. Naposledy to bylo o svatováclavském víkendu, příští takový bude mít nádech Halloweenu. Že je svátek americkým vetřelcem? Ale kdeže. Jak sklárna upozorňuje, Halloween byl původně keltský lidový svátek Samhain, Nižbor a Keltové přitom jedno jsou. Nedaleko odtud bylo totiž keltské oppidum. A právě k této příležitosti vznikla kolekce Boo Boo.

Je dílem Kateřiny Handlové, která na pozici uměleckého ředitele vystřídala před dvěma lety Ronyho Plesla. „Kateřina do sklárny přivedla svůj vlastní, svěží pohled na design. Na Ronyho Plesla navázala, přinesla ale i nové nápady, které reflektují jedinečný přístup k designu. Její práce je často jemná a ženská, ale zároveň výrazná a odvážná v kontrastech. Díky ní se sklárna vydává směrem, který kombinuje citlivost s dynamikou, a otevírá se novým možnostem a spolupracím,“ míní Wichterle.

Produkty Rücklu jsou odvážné, a podle Wichterleho někdy až punkové, jindy hravé a zábavné. Příští rok se chce sklárna soustředit na zahraniční trhy a rozšířit svoje portfolio do Asie a Severní Ameriky. Chystá se také na mezinárodní veletrhy. Cílem je vybudovat globální značku. Zároveň je pořád na stole několik let chystaná rekonstrukce celé nižborské fabriky. „Bohužel nás zbrzdila krize, pořád na tom ale pracujeme a aktualizujeme naše záměry,“ uvádí podnikatel. Sklárnu chce modernizovat, rozšířit a veřejnost vpustit ještě dál než nyní. Pomoci s tím má architekt Josef Pleskot a také Vít Máslo s CMC architects.

Sám Wichterle každopádně neobnovuje jen rodinné značky. Před dvěma lety nechal zrekonstruovat také Vrbatovu boudu. Ta vzdává hold Václavu Vrbatovi, který zemřel, když se před 111 lety snažil při lyžařském závodu pomoci svému příteli Bohumilu Hančovi. Ani ten závod nepřežil. Tragédie se stala právě v těchto místech. Horská bouda tu stojí od šedesátých let, Wichterle ji koupil v roce 2007 a nechal zrekonstruovat. Dnes je tu restaurace, bufet a veřejné toalety.

„Od malička jsem trávil hodně času na horách v Krkonoších, a když se naskytla příležitost zrekonstruovat Vrbatovu boudu, neváhal jsem. Je to srdeční záležitost, protože je to místo, ke kterému se váže mnoho krásných vzpomínek z dětství,“ vysvětluje její majitel. Proměna, za kterou stál ateliér IXA, byla mimochodem nominovaná do prestižní mezinárodní soutěže Mies van der Rohe Award.

Asi je to všechno ve jméně, respektive v genech jednoho rodu. Zmíněný prapradědeček stál za největší továrnou na výrobu zemědělských strojů Wikov, děda, tedy Otto Wichterle, je vynálezcem měkkých kontaktních čoček či silonu. Další v rodu, Kamil Wichterle, se na vynálezu čoček podílel a stal se chemickým inženýrem. „Můj dědeček byl neuvěřitelně inspirativní osobnost. Vědeckou štafetu po něm převzali jiní členové naší rodiny, já jsem našel svoji cestu v podnikání, což je blíže mému pradědečkovi a prapradědečkovi, kteří byli významnými prvorepublikovými podnikateli,“ říká k tomu Martin Wichterle.