Před patnácti lety diváci usedli do sálů kin, aby se podívali na nový film podle komiksů DC. V té době to byla nepříliš častá, ale o to větší událost. Málokdo ale čekal, o jak velký přelom půjde. Zatímco Batman začíná přišel se zajímavým, realističtějším stylem pro superhrdinský titul, v Temném rytíři se režisér Christopher Nolan rozhodl zajít po všech stránkách mnohem dále. A vytvořil film, který se dodnes považuje za vrchol ve svém žánru.

Snímek, který vyšel ve stejném roce jako iniciátor univerza Marvelu Iron Man, si přitom celou dobu pohrává s otázkou, jak má vůbec adaptace komiksu vypadat. A paradoxně díky tomu nezestárnul, ať už jde o audiovizuální zpracování spoléhající se na praktická provedení místo digitálních efektů, herectví na oscarové úrovni, od začátku do konce rychle uhánějící zápletku, nebo velké úvahy o roli a smyslu superhrdiny, lidské povaze či řádu a chaosu.

Základní námět je přitom jednoduchý: zatímco Batman doufá, že svou roli symbolu boje s kriminalitou a korupcí bude moci brzy předat hrdinovi bez masky v osobě okresního prokurátora Harveyho Denta, do Gothamu přichází nová hrozba. Muž známý pouze jako Joker nemá žádnou oficiální identitu, takže ho nejde sledovat, nemá ani žádné jasné cíle, takže mu v jejich dosažení nelze zamezit. Jediným jeho záměrem je způsobit chaos a zajistit, že Batman masku na hřebík jen tak nepověsí.

Právě obava z anarchie a chaosu měla být hlavním motivem, který chtěl Nolan do Temného rytíře zahrnout. Primárním zloduchem se tak stalo jejich ztělesnění, jehož účelem v rámci děje je přivést všechny ostatní postavy k jejich absolutním limitům. Například postava Denta měla ukázat, že vůči naprostému morálnímu úpadku není nikdo imunní, ani člověk považovaný za světlo spravedlnosti.

Poměrně abstraktní téma se filmaři rozhodli zasadit do tak realistických kulis, jak to jen superhrdinský žánr dovoluje, a ve vyprávění vytvořit dojem společnosti rychle se řítící k zániku. Z filmu se tak stal poměrně civilně působící kriminální thriller, v němž není mnoho času pro atmosférické scény nebo romantické záběry nočního města. Batman zde není osamělý tvor brázdící noční ulice v honbě za démony, ale jeden člověk, neschopný se postavit zkorumpovanému městu a jeho extrémní reakci na narušitelský prvek.

Nolan také chtěl některé z nejdramatičtějších scén filmu divákům zprostředkovat v ohromujícím formátu IMAX 70mm, který v minulosti používali pouze dokumentaristé. Obří obraz, jehož promítání z filmového pásu má odpovídat digitálnímu rozlišení asi 12K, dostala hned první scéna Temného rytíře s vykradením banky a celkově asi 28 ze 152 minut stopáže. Od té doby Nolan používá IMAX kamery ve všech svých filmech, které se pro mnohé i díky tomu stávají velkými událostmi.

Tehdy ovšem nikdo nečekal, jak obří úspěch Temný rytíř bude. Ačkoliv zájem publika byl nemalý a první recenze velice pozitivní, tehdejšímu roku v Hollywoodu dominovaly spíše komedie a kvůli nastupující ekonomické krizi se nepočítalo s příliš vysokými příjmy. Batman přesto do kin přitáhl davy diváků po celém světě. Mnozí ho vyrazili zhlédnout opakovaně, doporučovali ho svým přátelům, nadšené reakce se valily ze všech stran a snímek nakonec přesáhl miliardové příjmy. Ve Spojených státech se na další rok, než vyšel Avatar, stal druhým nejvýdělečnějším titulem v historii.

Od té doby jeho finanční úspěch výrazně překonala celá řada komiksových adaptací, které se staly jedním z hlavních vývozních artiklů Hollywoodu. Téměř žádná z nich se mu ale nedokázala přiblížit po umělecké stránce, většinou se omezují jen na pobavení publika či vágní, snadno stravitelné výpovědi o hrdinech a padouších. Temný rytíř naproti tomu jak v audiovizuální, tak v tematické stránce zkoumá limity žánru.

Dekonstrukce superhrdiny

Batman některé z nich přímo zosobňuje v tom, o jak paradoxní postavu se jedná. Na jedné straně je to superhrdina, na druhé ale nemá žádné nadpřirozené schopnosti. Na jedné straně je to miliardář, který má díky svým finančním prostředkům a konexím obrovskou moc, na druhé se ale rozhodne věci řešit sám po nocích pěstmi. Hlavním aspektem, sdíleným s jinými maskovanými hrdiny, je ale jeho tendence k antidemokracii.

Batman má být totiž jediný člověk s dokonalým morálním kompasem, na něhož se má společnost spolehnout jako na svého nevoleného zachránce. Zatímco například moc policie má být alespoň teoreticky omezena a regulována legislativou, pro Batmana nic takového neplatí – má absolutní moc, definovanou pouze hranicemi, které on sám není ochoten překročit.

Temný rytíř se snaží právě tuto problematiku dekonstruovat a zkoumat prostřednictvím Jokera, který jak samotného hrdinu, tak ostatní postavy jako policejního komisaře Gordona, Harveyho Denta, ale také řadu obyvatel Gothamu, přivádí do situací, které je k překračování hranic nutí. 

Zloduch s pomalovanou tváří funguje jako převrácený odraz superhrdiny. Oba mají moc překonávající tradiční demokratické instituce, jež často navíc podléhají korupci. Zatímco Batman ale tuto moc využívá pro „dobro“, Joker jí ubližuje a demonstruje, proč by jí nikdo neměl disponovat. Hrdinu tak donutí používat nadměrné násilí, vytvořit systém pro masové sledování nic netušících lidí nebo dokonce zabít Harveyho Denta, jenž se sám obrátí ke „zlu“. Temný rytíř v zásadě říká, že Batman jen zhoršil problém, který se snažil vyřešit. Bez něj by se žádný Joker neobjevil – vzájemně se doplňují.

V závěru snímek ukazuje koncept superhrdiny jako velice problematický z hlediska moci, jíž disponuje, a způsobu, jakým s ní může nakládat. Jak jinak porozumět Batmanovu rozhodnutí, že široká společnost je příliš hloupá na to, aby o sobě dokázala sama rozhodovat čelíc Dentovu selhání? Batman na jedné straně Jokerovi do tváře říká, že podcenil dobro lidí, na druhé ale operuje s myšlenkou, že aby byl zachován pořádek, musí nad společností bdít hrdina se svrchovanou mocí a musí se jí lhát pro její vlastní dobro.

Zaměřením na poměrně abstraktní motivy dobra, zla a moci nicméně Temný rytíř přehlíží další aspekty Batmana. Film se například vůbec nezabývá sociálními rozměry problémů, kterým Gotham čelí. Rozdělení na hrdiny a padouchy je čistě otázkou osobní morálky, a ne systému, v němž lidé žijí. Joker je toho dokonalým příkladem – nemá žádnou minulost ani komplexnější psychologický profil se systémem motivací.

Naproti tomu například snímek Joker z roku 2019 celou rovnici převrací. Psychopatického vraha a agenta chaosu ukazuje ne jako prvek, který chce systém narušit, ale jako jeho přímý důsledek. Problém není jen otázkou osobní etické zodpovědnosti, nýbrž obecného společenského rozkladu pramenícího z velkých sociálních rozdílů a selhávajících institucí na pomoc slabším. Podobným směrem se ubírá také loňský The Batman.

Velkou otázkou nicméně je, zda by bez Temného rytíře zmíněná dvojice dalších snímků vůbec vznikla. Jako první totiž masovému publiku představil skutečně seriózní pojetí žánru superhrdinského filmu, a stal se tak průkopníkem pro mnoho dalších. Za pět, deset i patnáct let nejspíš bude zcela na místě připomenout si ho znovu, aniž by ztratil výraznější část svojí relevance.