Jižní Morava láká rozličnými krásami. My jsme jí v ústrety vyrazili s jasným cílem – užít si degustační večeři privátního rázu uprostřed vinohradů v obci Kurdějov. U plápolajícího ohně, v krásném objektu, který se jemně jako vlna vypíná nad vinnými řádky. Na tento zážitek zde nově láká vinařství podnikatele Zdeňka Horta s názvem Gurdau, kde pod taktovkou šéfkuchaře Josefa Súkupa vznikají pokrmy, ze kterých se i ostříleným gurmánům zamotá hlava blahem.

Na jižní Moravu se vydáváme obrem. Člověka takoví obři už moc nepřekvapí, na silnicích začali být už nějaký rok zpátky v převaze. Při pohledu na nový Ford Explorer si ale člověk uvědomí, že i obr má několik měřítek. A tenhle rozhodně působí jako ten větší. Ostatně nejednou vás při jízdě napadne, že jedete vlastně luxusním traktorem.

Zato pořádně rychlým traktorem, který se navíc umí hýbat. Na stovku se dostane asi za šest sekund – daleká cesta nám tak díky tomu rychle ubíhá. Explorer je navíc mrštný, takže se s ním pohodlně jede nejen na dálnici. Při jízdě působí jako docela malé autíčko, které se hbitě vrhá do zatáček a s bravurou se na okrskách vyhýbá dalším obrům v protisměru.

Je to tedy takové malé velké auto. V interiéru se totiž SUV znovu stává obrem. Sedačky jsou pohodlné vepředu i vzadu. I na těch zadních si mohou cestující zvolit klimatizování, zvládnou si tam i nabít telefon. Řidič zase využije spousty odkládacího prostoru. Příjemně působí i obrazovka, která je umístěná horizontálně, nikoli vodorovně, což je výhoda zejména při užívání navigace. A zrovna tak ovládání automatu skrze kolečko, nikoli páku. Jen tlačítek na volantu může být minimálně na začátku trochu moc a je složitější se v nich orientovat.

Explorer je navíc plug-in hybrid, přičemž v elektrickém režimu ujede okolo čtyřiceti kilometrů. Ve městě ideál, na delší jízdu docela velká pomoc. Obr má totiž i obří nádrž – pojme sedmdesát litrů –, takže při tankování do plna skáče na pumpě i obří cenovka. Zato i dojezd pak může být obří, a to i víc než sedm set kilometrů. S hybridem se lze dostat na spotřebu pod deset litrů na sto kilometrů. Jiní obři tiše závidí.

Cestu z Prahy tak máme rychle za sebou, závistivé pohledy však během ní nepočítáme, jelikož se těšíme na povznášející zážitek, který nás čeká po překonání jihomoravských zákrut. Míjíme ceduli Kurdějov, jedeme vzhůru do kopečka a za chvíli se před námi rozprostírá brána nepřístupného vzezření, která před námi ale po zazvonění v tichosti ustupuje. A s tím se před námi otevírá krásný výhled na zbrusu nový vinařský dům, který vznikl podle návrhu architekta Aleše Fialy.

Navázání na věhlasnou vinnou historii

Architekt se rozhodl zázemí pro vinařství Gurdau vytvořit tak, aby co nejvíce korespondovalo s prostředím, v němž je zasazeno. Sedm hektarů jeho viničních tratí obklopuje malebné úpatí Žďánických vrchů, krajina se charakteristicky vlní a společně s ní se vlní i objekt z betonu, který zjemňuje dřevo společně s velkoryse prosklenými plochami. Prostorná terasa, jež vyrůstá z hlavní společenské části vinařství, láká k nekonečnému kochání se krásnou okolní krajinou.

Po tom, co vejdeme dovnitř, náš pohled poutá krb umístěný v prostoru. Architekt ho navrhl přímo pro Gurdau a jeho tvar je inspirovaný lahví vína. Vzhledem k tomu, že za okny je už poměrně velká zima, vytváří oheň v kombinaci s obložením z hřejivě zbarveného dřeva přívětivou atmosféru, kterou ještě podtrhuje usměvavý šéfkuchař Josef Súkup. V kuchyni se dle svých slov pohyboval celý život, profesně pak po tom, co dostudoval hotelovou školu v Rakousku.

„Po škole jsem se přihlásil ke Zdeňkovi Pohlreichovi, který tehdy otevíral restauraci u Bodamského jezera ve Švýcarsku. Dostal jsem se do ní a v zemi jsem pak zůstal deset let – poslední zkušenost mám z restaurace se dvěma michelinskými hvězdami,“ říká Súkup, když se nám představuje. Talentovaný kuchař měl díky své dosavadní práci možnost také hodně cestovat, což pro něj vždy byl zdroj největší inspirace. A tu nyní uplatňuje v otevřené kuchyni degustační místnosti v Gurdau.

Vinařství založil v roce 2012 jeden z úspěšných českých podnikatelů Zdeněk Hort a v roce 2013 zde byly vysazeny první vinohrady pod dohledem enologa Marka Sedláčka. Proměnou však začalo procházet až v posledních letech díky Hortově investici v řádu nižších stovek milionů korun a své dveře otevřelo letos v červnu. Do té doby nemělo vlastní zázemí, což začal být s rostoucí produkcí, která v letošním roce dosáhne 39 tisíc lahví, problém. V současné době pod vinařství patří pět viničních tratí, kde se daří především ryzlinku, ale také veltlínskému zelenému a rulandskému bílému.

„Kurdějov je zapomenutá vinařská oblast. Před druhou světovou válkou se tu vinohradničení věnovali Němci. Obec má v rámci katastru 700 hektarů a celých 400 tvořily právě vinohrady. Jenže po odchodu Němců vinařské řemeslo bohužel zaniklo a dnes má Kurdějov pouhých 20 hektarů vinic. Právě ryzlinku se tady ale dařilo tak moc, že byl zakázaný jejich dovoz do Rakouska. Podle místních totiž chutnal ten kurdějovský mnohem lépe,“ vypráví Barbora Čápek, která má v Gurdau na starosti obchod, eventy a degustace.

Přehlídka michelinských chutí

A právě degustaci s vinným párováním máme na pořadu večera, takže neotálíme a pouštíme se do objevování prvního chodu. Josef Súkup před nás pokládá foie gras s drobnou brioškou, které doprovází marinovaná pluma a želé z ryzlinku, vlajkové lodi vinařství Gurdau. V tomto případě jde o ryzlink z trati Stará Hora, takže se v lahvi ukrývá jen jedna odrůda, nikoliv směs. Je příjemně řízný, minerální a vytváří zajímavý kontrast k jemným kachním játrům.

Následuje siven s šafránovou omáčkou, kterého Súkup připravil metodou sous vide. Rybu namarinoval a pak ji nechal pomalu tepelně upravit při pouhých 52 stupních. Rozhodl se ji doplnit kaviárem, fazolkami edamame a kyselými rajčátky, která skvěle hrají s jemnou máslovou omáčkou. Příjemnou texturu chodu dodává „pufovaná“ pohanka, která společně s kaviárem sympaticky křupe. V páru se svěžím veltlínem jde o neprůstřelnou kombinaci.

Do paměti se nám ale nesmazatelně zapisuje zdánlivě jednoduchý krém z pečeného celeru, který na nadpozemskou úroveň pozvedá lanýžový knedlíček z kuřecího masa. Chuť lanýže prostupuje celou polévkou, přitom ale není zahlcující a příjemně zvýrazňuje všechny suroviny. Shodujeme se na tom, že když nás dokáže kuchař uchvátit tak prostým pokrmem, vůbec nejlépe nám ukazuje svůj um.

Následuje telecí svíčková, která je připravená opět metodou sous vide a zalitá omáčkou demi glace, v níž hrají prim portské víno a koňak. Súkup začínal s objemem 40 litrů, který postupně zredukoval na pouhé dva litry. Výsledkem je omáčka tak chuťově koncentrovaná a hustá, že je až k podivu, že nezačíná ohýbat časoprostor jako černá díra. V Gurdau zatím neprodukují červená vína, takže i tento chod doprovází bílá odrůda, konkrétně plné rulandské. Modré odrůdy jsou ale vysazeny na Staré Hoře, Čápek dodává, že si na ně ale ještě chvíli počkáme.

Plejádu do detailu dotažených chodů, za které by mohla dát ruku do ohně i michelinská restaurace, uzavírá dezert, u něhož se všichni nečekaně vracíme do dětských let. Jde o zmrzlinový parfait z dýňového oleje – nutno podotknout, že se jedná o neuvěřitelně návykovou surovinu, která chutí připomíná pistácie –, který doprovází čokoládová pěna s tajemnou přísadou. Jsou to drobné karamelové krystalky, které v ústech praskají podobně, jako to umí legendární lízátko ve tvaru nohy. Když si na něco takového vzpomenete na vytříbené degustační večeři, lámou se všechny ledy.

Luxusní apartmány, které nebyly v plánu

Spokojení a s plnými břichy se ještě odebíráme na prohlídku ostatních prostor, které se ve vinařství ukrývají. Těžiště zde představuje degustační místnost, kterou jsme si užili dosyta a ve které Barbora Čápek společně s šéfkuchařem plánují na nadcházející rok bohatý program. „Chtěli bychom, aby se zde jednou nebo dvakrát do měsíce uskutečnila buď pětichodová degustační večeře za 3 000 korun na osobu, případně pop-up s jinými gastronomickými projekty,“ vysvětluje Čápek.

Jeden pop-up už proběhl ve spojení s uskupením Ze Mě projekt, které zde vytvořilo večeři o dvaadvaceti chodech. Dorazilo dvacet čtyři hostů – většina z nich přijela autem, ale jedni dokonce přiletěli helikoptérou. Čápek dodává, že by chtěli degustační místnost využít také pro plnohodnotné představování nových ročníků vín, které bude probíhat přímo se zdejším enologem. Lidé se tak dozví, jak vypadal uplynulý rok a jaká vína se z něj urodila.

Barbora Čápek nás vede hlouběji do útrob vinařství, vcházíme do jeho nižší úrovně, kde se nachází skladové prostory, expediční zázemí a kde také vzniká archiv. A také jsou tady dvě místnosti, které však původně vůbec nebyly v architektonickém návrhu. „Spodní část měla původně vypadat úplně jinak, ale dělníci se nám sekli o šest metrů. Díky tomu nám tady vznikly dva apartmány, které původně nebyly vůbec v plánu,“ směje se Čápek.

Pobyt v apartmánu vychází na 12 500 korun za noc a jeho součástí je snídaně formou bohatého brunche od Josefa Súkupa. Díky tomu, že jsou umístěné pod degustační místností, nabízejí naprosté soukromí a dokonalý klid. A milionový výhled k tomu. Postel je otočená vstříc velkoformátovému oknu, a když se ráno rozhrnou závěsy, naskytne se krásný výhled na vinohrady a kurdějovský kostel svatého Jana Křtitele. Z takového místa se nám odchází skutečně těžko. Náš malý obr na nás ale poslušně čeká. Startujeme a vlnu mezi vinohrady necháváme v zádech.