Další dobrodružství pavoučího hrdiny ve filmu Spider-Man: Bez domova bylo jedním z nejočekávanějších filmů roku. A po právu – mělo završit úspěšnou trilogii a mimo jiné představit jindy střeleného Petera Parkera v roli, která by odpovídala návykům muže zodpovědného za své činy. Proto jsme na novinku zavítali do kina. A přinášíme bezprostřední názory, u kterých se ani nám v redakci nechtělo věřit, jak se různí.

Upozorňujeme, že následující text, zpracovaný na základě čerstvých dojmů Filipa Housky a Anety Pospíšilové, obsahuje spoilery.

***

Když se puberťák mění v muže

Spider-Man nikdy nebyl superhrdinou, za kterého bych se oblékl na karneval, ovšem jakmile se do jeho pavoučí kůže vžil skvělý Tom Holland, začal mě bavit. Byť tedy uznávám – jeho první angažmá po boku Avengerů ve snímku Captain America: Občanská válka mi trhalo oči. Filmy Homecoming a Daleko od domova mi nicméně pohled na mladého Petera Parkera změnily, a proto byla povinnost vidět velké završení trilogie. Lístky na Spider-Man: Bez domova byly v košíku.

Protože si záměrně nečtu první zahraniční recenze (jen sleduji trailery), nevěděl jsem přesně, do čeho jdu. Hned v prvních desítkách minut ale získal mou pozornost, kterou jsem občas narušoval tichým křoupáním popcornu a usrkáváním koly. Režisérská tužka Jona Wattse se ukázala jako dobře ostrouhaná, ovšem kdybych před plátno usedl o 45 minut později, vlastně by se nic zásadního nestalo.

Naplno jsem si film začal užívat až v jeho druhé třetině, kde se rozjel ten správný fanservis. Nejprve jsem ocenil humor, který byl ve snímku použit – ano, Parkerův parťák Ned je jednoduše zábavný. A úsměvné momenty přinášela i MJ ztvárněná Zendayou. Pak začalo jít do tuhého. Vzhledem k tomu, že novinka pracuje s konceptem paralelních světů, začaly do „dnešního světa“ pronikat antagonisté z několika předchozích filmů. Green Goblin navždy!

Foto: Falcon

Peter Parker v novém filmu dospěl

Uznávám, že Marvel šel hodně cestou fanservisu a snažil se potěšit fanoušky Spider-Mana, jak nejvíce mohl. A já si vlastně nestěžoval – bavil mě nápad, scény byly chytlavě natočené a moment, kdy Doc Ock dramaticky přichází na dálnici, je prostě skvělý („Hello, Peter.“) Nostalgie s nádechem moderního zpracování. K tomu všemu se tvůrcům podařilo spojit pěknou akci s funkčními emocemi, což fungovalo i tehdy, kdy na scénu přišli Spider-Mani z předchozích filmů.

Co je ale na Spider-Manovi: Bez domova stěžejní, je postupný přerod Petera Parkera v dospělého muže. Sice na začátku filmu udělal několik svých klasických puberťáckých vylomenin (jako když pokazil Strangeovi kouzlo, což mělo katastrofické dopady), ale pak bylo vidět, že za své činy přejímá odpovědnost. A já mu to věřil – vlastně bylo osvěžující vnímat tohoto středoškoláka seriózně, ne jako introvertní pako z Queensu. Dospělejší (a místy naštvanější) Peter Parker mi naprosto sedl.

Mám pocit, že se tvůrcům podařilo natočit skutečný blockbuster nabitý akcí a emotivními momenty. Nebýt poměrně nudného začátku, tak jsem se na vlně pavoučího hrdiny vezl celou dobu. A samozřejmě jsem si počkal i na závěrečnou scénu, která nalákala na další film. A protože jsem se o filmu bavil s kolegyní Anetou, ihned jsem jí psal, jak je nový Spider-Man jednou z nejlepších marvelovek a musí ho vidět. Tak na něj zašla – a rozhodně mi nepoděkovala…

— Filip Houska

Když se změna zvrtne a nastartuje vlnu klišé

Ani v mém případě není Spider-Man mou nejoblíbenější postavou – oproti Wolverinovi, Thorovi, Deadpoolovi nebo sestavě ze Strážců Galaxie v mém světě strádá. To ale neznamená, že jsem si chtěla završení trilogie nechat ujít. Trailery mě přesvědčily o kvalitní vizuální stránce filmu i hereckém obsazení (především pak Benedict Cumberbatch coby Doktor Strange) a bylo jasné, že na dílo zavítám do kina. V předvánočním shonu jsem se opravdu těšila na pořádný komiksový zážitek.

Už od počátku filmu Petera Parkera provází trable, do kterých se noří víc a víc. Topí se ve vlastních emocích, hledá všemožná, místy hodně překotná řešení, jak zvrátit nastavený kurz osudu. Teenagera v sobě opravdu nezapře už v prvních desítkách minut filmu, kdy místo racionálního uvažování zvolí cestu magie, ke které přemluví Doktora Strange. Nerozhodný Peter ovšem kouzlo pošle do kytek a tím tak počechrá dění v paralelních vesmírech.

Už tato scéna, která se nachází v první čtvrtině filmu, mě nadzvedla ze sedačky. Plejáda podobných nezodpovědností, emoce stříkající do všech světových stran (například téměř závěrečná scéna ze Zendayou, která mi přišla až infantilní) a „good guy“ linka jsou tak intenzivně intenzivní, až nabouraly mou toleranci. Upřímně od akčního blockbusteru čekám něco jiného než dětskou honbu za nápravou světa ve stylu Stranger Things.

Tam, kde Filip vnímal zásadní proměnu náctiletého Spider-Mana v muže, jsem jí naopak já tak silně nepocítila. Respektive pohnutky, se kterými si Peter Parker pohrával ještě před zhroucením zmiňovaného kouzla od Strange, tady konečně uvedl v život. A než jako proměnu to vnímám jako rys jeho charakteru.

Nerada bych předvedla pouhou negativní recenzí – ve filmu se najdou totiž i velice dobré okamžiky a herecké výkony. Jako nejlepší bych vypíchla scénu „mirror dimension“, ve které nekulhalo vůbec nic. Skvělé herecké výkony pak předvedli Alfred Molina jako Doctor Ock a Willem Dafoe coby Green Goblin.

Těm, kteří intenzivní „teenage linku“ unesou, určitě doporučuji zhlédnout film na velkém plátně kin. Naopak těm, kteří se raději ponoří do něčeho dospělejšího, radím vyčkat, až se snímek objeví na streamovacích službách.

— Aneta Pospíšilová