Přehlídka infantilních klišé, nebo vyspělý superhrdinský film? Nový Spider-Man očima dvou velkých fanoušků Marvelu

Filip HouskaFilip Houska

spider-man_bez-domovaKomentář

Reprofoto: Sony/YouTube

Ve filmu Spider-Man: Bez domova má důležitou roli i Doktor Strange

0Zobrazit komentáře

Další dobrodružství pavoučího hrdiny ve filmu Spider-Man: Bez domova bylo jedním z nejočekávanějších filmů roku. A po právu – mělo završit úspěšnou trilogii a mimo jiné představit jindy střeleného Petera Parkera v roli, která by odpovídala návykům muže zodpovědného za své činy. Proto jsme na novinku zavítali do kina. A přinášíme bezprostřední názory, u kterých se ani nám v redakci nechtělo věřit, jak se různí.

Upozorňujeme, že následující text, zpracovaný na základě čerstvých dojmů Filipa Housky a Anety Pospíšilové, obsahuje spoilery.

***

Když se puberťák mění v muže

Spider-Man nikdy nebyl superhrdinou, za kterého bych se oblékl na karneval, ovšem jakmile se do jeho pavoučí kůže vžil skvělý Tom Holland, začal mě bavit. Byť tedy uznávám – jeho první angažmá po boku Avengerů ve snímku Captain America: Občanská válka mi trhalo oči. Filmy Homecoming a Daleko od domova mi nicméně pohled na mladého Petera Parkera změnily, a proto byla povinnost vidět velké završení trilogie. Lístky na Spider-Man: Bez domova byly v košíku.

Protože si záměrně nečtu první zahraniční recenze (jen sleduji trailery), nevěděl jsem přesně, do čeho jdu. Hned v prvních desítkách minut ale získal mou pozornost, kterou jsem občas narušoval tichým křoupáním popcornu a usrkáváním koly. Režisérská tužka Jona Wattse se ukázala jako dobře ostrouhaná, ovšem kdybych před plátno usedl o 45 minut později, vlastně by se nic zásadního nestalo.

Naplno jsem si film začal užívat až v jeho druhé třetině, kde se rozjel ten správný fanservis. Nejprve jsem ocenil humor, který byl ve snímku použit – ano, Parkerův parťák Ned je jednoduše zábavný. A úsměvné momenty přinášela i MJ ztvárněná Zendayou. Pak začalo jít do tuhého. Vzhledem k tomu, že novinka pracuje s konceptem paralelních světů, začaly do „dnešního světa“ pronikat antagonisté z několika předchozích filmů. Green Goblin navždy!

spider-man_bez-domova___x1

Foto: Falcon

Peter Parker v novém filmu dospěl

Uznávám, že Marvel šel hodně cestou fanservisu a snažil se potěšit fanoušky Spider-Mana, jak nejvíce mohl. A já si vlastně nestěžoval – bavil mě nápad, scény byly chytlavě natočené a moment, kdy Doc Ock dramaticky přichází na dálnici, je prostě skvělý („Hello, Peter.“) Nostalgie s nádechem moderního zpracování. K tomu všemu se tvůrcům podařilo spojit pěknou akci s funkčními emocemi, což fungovalo i tehdy, kdy na scénu přišli Spider-Mani z předchozích filmů.

Co je ale na Spider-Manovi: Bez domova stěžejní, je postupný přerod Petera Parkera v dospělého muže. Sice na začátku filmu udělal několik svých klasických puberťáckých vylomenin (jako když pokazil Strangeovi kouzlo, což mělo katastrofické dopady), ale pak bylo vidět, že za své činy přejímá odpovědnost. A já mu to věřil – vlastně bylo osvěžující vnímat tohoto středoškoláka seriózně, ne jako introvertní pako z Queensu. Dospělejší (a místy naštvanější) Peter Parker mi naprosto sedl.

Mám pocit, že se tvůrcům podařilo natočit skutečný blockbuster nabitý akcí a emotivními momenty. Nebýt poměrně nudného začátku, tak jsem se na vlně pavoučího hrdiny vezl celou dobu. A samozřejmě jsem si počkal i na závěrečnou scénu, která nalákala na další film. A protože jsem se o filmu bavil s kolegyní Anetou, ihned jsem jí psal, jak je nový Spider-Man jednou z nejlepších marvelovek a musí ho vidět. Tak na něj zašla – a rozhodně mi nepoděkovala…

— Filip Houska

Když se změna zvrtne a nastartuje vlnu klišé

Ani v mém případě není Spider-Man mou nejoblíbenější postavou – oproti Wolverinovi, Thorovi, Deadpoolovi nebo sestavě ze Strážců Galaxie v mém světě strádá. To ale neznamená, že jsem si chtěla završení trilogie nechat ujít. Trailery mě přesvědčily o kvalitní vizuální stránce filmu i hereckém obsazení (především pak Benedict Cumberbatch coby Doktor Strange) a bylo jasné, že na dílo zavítám do kina. V předvánočním shonu jsem se opravdu těšila na pořádný komiksový zážitek.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Už od počátku filmu Petera Parkera provází trable, do kterých se noří víc a víc. Topí se ve vlastních emocích, hledá všemožná, místy hodně překotná řešení, jak zvrátit nastavený kurz osudu. Teenagera v sobě opravdu nezapře už v prvních desítkách minut filmu, kdy místo racionálního uvažování zvolí cestu magie, ke které přemluví Doktora Strange. Nerozhodný Peter ovšem kouzlo pošle do kytek a tím tak počechrá dění v paralelních vesmírech.

Už tato scéna, která se nachází v první čtvrtině filmu, mě nadzvedla ze sedačky. Plejáda podobných nezodpovědností, emoce stříkající do všech světových stran (například téměř závěrečná scéna ze Zendayou, která mi přišla až infantilní) a „good guy“ linka jsou tak intenzivně intenzivní, až nabouraly mou toleranci. Upřímně od akčního blockbusteru čekám něco jiného než dětskou honbu za nápravou světa ve stylu Stranger Things.

Tam, kde Filip vnímal zásadní proměnu náctiletého Spider-Mana v muže, jsem jí naopak já tak silně nepocítila. Respektive pohnutky, se kterými si Peter Parker pohrával ještě před zhroucením zmiňovaného kouzla od Strange, tady konečně uvedl v život. A než jako proměnu to vnímám jako rys jeho charakteru.

Nerada bych předvedla pouhou negativní recenzí – ve filmu se najdou totiž i velice dobré okamžiky a herecké výkony. Jako nejlepší bych vypíchla scénu „mirror dimension“, ve které nekulhalo vůbec nic. Skvělé herecké výkony pak předvedli Alfred Molina jako Doctor Ock a Willem Dafoe coby Green Goblin.

Těm, kteří intenzivní „teenage linku“ unesou, určitě doporučuji zhlédnout film na velkém plátně kin. Naopak těm, kteří se raději ponoří do něčeho dospělejšího, radím vyčkat, až se snímek objeví na streamovacích službách.

— Aneta Pospíšilová

Genderová neutralita, přístupnost i zářivé barvy aneb co dnes vládne web designu, popisují experti ze Semrush

semrushKomentář

Foto: Semrush

Julia Mnizhek, UI Designer, a Anton Dukanich, UX Designer, ze Semrush

0Zobrazit komentáře

Trendy webového designu se v posledních letech vyvíjejí čím dál rychlejším tempem. Stíhat novinky, které jsou na poli uživatelského rozhraní (UI) či uživatelského zážitku (UX) budoucností, je čím dál složitější. Design a použitelnost přitom hrají klíčovou roli nejen ve vnímání daného produktu, ale i v jeho obchodním úspěchu.

V roce 2021 nakupujeme, pracujeme a používáme online služby víc než kdy jindy, proto je zásadní udržet se na vlně. Co dnes hýbe prostředím UX a UI a kam se budou tyto segmenty posouvat v nejbližších letech? O tom se ve svém komentáři pro CzechCrunch podělili Julia Mnizhek, UI Designer, a Anton Dukanich, UX Designer, ze společnosti Semrush.

***

Co vlastně zkratky UX a UI znamenají? Oba pojmy spolu velmi úzce souvisí, protože se jeden neobejde bez druhého. Uživatelské rozhraní (UI) i uživatelský zážitek (UX) jsou nepostradatelnou součástí webu, avšak zatímco UX je na první pohled neviditelné, UI vidíme hned – jde totiž o barvy, ikony, animace, tlačítka a další prvky, které vidíme, jakmile web otevřeme.

Ještě před designem uživatelského rozhraní (UI) se však řeší design uživatelského zážitku (UX). Ten se zabývá tím, jak web funguje, a jeho cílem je vytvořit co nejjednodušší a nejpříjemnější uživatelský zážitek. Pak nastupuje UI design, který zase řeší, jak web vypadá, tedy jeho grafickou podobu. A pokud se design UI i UX dobře uchopí, vede to k vyšší návštěvnosti webu či vyšším konverzím.

Uživatelský zážitek a umělá inteligence

Asi nikoho nepřekvapím tvrzením, že umělá inteligence nyní kraluje všem odvětvím, do kterých ji můžeme alespoň částečně napasovat. Nejinak je tomu v designu, kde se to dnes projevuje spíše na pomezí neuronových sítí. Jedná se o všeobecný trend v oblasti IT, jemuž se musíte dříve nebo později „podrobit“, ať se vám to líbí nebo ne.

Nejdůležitější pro designéry je proto v tuto chvíli nezaspat okamžik a pochopit, jak se data založená na bázi umělé inteligence používají. Zda jsou pro uživatele přínosná? Zda jim uživatel rozumí? Pokud je tam pochopení, umělá inteligence pomůže omezit zbytečné a rutinní úkoly, zrychlit procesy, a dokonce podnítit inspiraci.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V rámci uživatelského rozhraní se dá hovořit o tom, že weby mají pro své zákazníky čím dál jednodušší formuláře, protože spoustu věcí již dokážou sami odvodit nebo předvyplnit pomocí strojového učení. Například CAPTCHA pro rozlišení kódů bylo dřív vždycky viditelné a každý musel jejich otevřením projít, dnes už ověření probíhá samo na pozadí pomocí umělé inteligence, zatímco uživatel web prochází.

Tolerance

Tento trend je logicky na vzestupu hlavně za oceánem a v západní Evropě. Pomalu, ale jistě se však dostává i do našich končin. Když jsme například připravovali stránku Semrush Persona, obdrželi jsme od externí agentury spoustu komentářů, které se týkaly nedostatečné rasové či genderové reprezentace na obrázcích. Smyslem stránky přitom bylo vytvořit postavy, se kterými by se uživatel identifikoval a mohl dále brouzdat webem v jedné z těchto rolí.

Ačkoli jsme se snažili o co největší zastoupení různých věkových a národnostních skupin, velmi záhy jsme pochopili, že některé obrázky použité na stránce byly příliš stereotypní. Jako designér nesmím uživateli podsouvat nějaké vlastní představy – tedy tvořím obsah, který by měl být co nejvíce univerzální.

Očekává se, že zanedlouho bude tento trend jedním z klíčových prvků při práci s cílovými skupinami. Již teď opadává používání obrázků lidí z fotobank, přechází se na genderově neutrální postavičky, zvířata a grafické napodobeniny. Trendem je zkrátka zobrazovat tak extrémně disproporční ilustrace, aby podobnost s reálnými lidmi tam nebyla ani v náznaku.

Zářivé a výrazné barvy

Zde už je řeč o UI, tedy uživatelském rozhraní. Pod touto zkratkou se schovává velmi jednoduše grafické provedení, aneb co na webu hned vidíme. Použití různobarevných ilustrací, pozadí nebo elementů, které si snadno zapamatujete a se kterými budete spojovat produkt, je cesta, kterou si značky volí, aby uspěly v konkurenčním boji. Barvy, které vás odrovnají, omámí a zhypnotizují – toť vrchol snění každého UI designéra.

semrushpersona

Od obrázků lidí z fotobank se přechází na genderově neutrální postavičky

Je dokázáno, že barvy mají vliv na naši psychiku, emocionální naladění a mohou – při jejich chytrém použití – vytvářet pozitivní asociace. Jsou tu ale jistá pravidla, která by UI designéři měli při použití výrazných barev mít na paměti.

Je například klíčové chápat svoji cílovku. Marketingový a UI design nefungují na stejných principech: když v prvním případě můžete bořit hranice a zkoušet ty nejšílenější barevné kombinace, v druhém případě musíte upřednostňovat uživatelskou přívětivost.

Přístupnost uživatelského rozhraní

V pokračování tématu tolerance a diverzity se jako neméně důležitý trend jeví accessibility neboli přístupnost rozhraní. Velká tlačítka, kontrastní a „čistý“ interface, zjednodušená grafika a v neposlední řadě také ovládání hlasem – zkrátka vše, co umožní lidem s postižením používat stránky, které pro ně často jsou natolik uživatelsky nepřívětivé, že se neobejdou bez asistence další osoby.

A když byla řeč o trendu výrazných barev, s ohledem na přístupnost je důležité nezapomínat na to, že třeba blikající uživatelské rozhraní může jistým skupinám lidí způsobit potíže.

Devadesátky a nostalgická rozhraní

Devadesátky jsou „in“, to platí i v prostředí UX a UI. V posledních několika letech vidíme záplavu webů, které vzkřísily retro uživatelská rozhraní. Glitch art, brutalistické a postmoderní detaily – to je jen několik málo příkladů, jak se elementy z 90. let odráží ve webdesignu.

good-game-42

Přečtěte si takéGood Game: Díky simulátoru bezdomovce vzniká český ConanSimulátor bezdomovce z Ostravy dosáhl na víc než sto milionů. Díky nim teď vzniká český barbar Conan

V roce 2021 se tento trend přetavuje v něco míň brutalistického a víc nostalgického. Použití pixelovaných fontů (vzpomeňte si na oblíbené VHS) nebo zjednodušená až grafická 3D animace – to vše má za úkol zmáčknout emocionální tlačítko v povědomí uživatele a rozvinout s nim komorní dialog.

Podobná rozhraní, stejně jako šílené barevné kombinace, si každopádně nemůže dovolit každá firma – setkáte se s nimi hlavně u „artovějších“ projektů, například u umělců nebo designerů. Koneckonců devadesátková rozhraní nás vrací zpět ke kořenům, do dob, kdy webdesign byl teprve v plenkách a možnosti jeho vývoje se jevily neomezené.