Necelou hodinu od Prahy se nachází obec Smilovice, kde herec Roman Říčař prožil kus dětství. Jeho babička tady totiž v sedmdesátých letech koupila chalupu, na kterou rodina jezdila. Malý Říčař tak běhal po okolí, kde mimo jiné objevoval zákoutí v ruinách starého mlýna, který nedaleko rodinného venkovského stavení stál. Zdejší kraj si zamilovala i jeho manželka, herečka Zuzana Kajnarová, společně se tak rozhodli, že v místě bývalého mlýnského hospodářství vybudují penzion. Respektive podle Říčařových slov přesněji „barák na půjčení“.

Když na místo nedaleko Loun či Rakovníka zavítáte, jako první vám do oka padnou všudypřítomné lány a lesy, následované rybníkem, který do zdejší krajiny dokonale zapadá. V jeho klidných vodách se odráží rákosí a z jeho středu vyčnívá ostrůvek lákající k objevování. „Rybník tady vůbec nebyl, když jsme tohle místo před dvanácti lety koupili. Jenže původně tady stával, nějakých tři sta let. Rozhodli jsme se tak, že ho obnovíme,“ vypráví Roman Říčař, když se kolem rybníka procházíme.

Ve Smilovicích stál totiž přes tři sta let velký mlýn s přidruženými mlýnskými budovami. Jenže s tím, jak běžel čas, začal mlýn chátrat, rybník byl zlikvidován a na místě zbyly jen ruiny, coby připomínka let dávno minulých. „Jako malý kluk jsem si chodil do pozůstatků mlýna hrát a představoval jsem si, jak to tady kdysi vypadalo. I proto má pro mě místo hodně specifický genius loci,“ říká Říčař.

Foto: Archiv Roman Říčař a Zuzana Kajnarová

Penzion vyrostl na místě, kde stával tři století mlýn

Rybník tak byl základ, bez kterého by Smilovický mlýn nemohl znovu vzniknout. Papírování k jeho povolení se táhlo šest let, jeho samotná realizace pak pouhého půl roku. Další rok trvalo postavit objekt penzionu, který vyrostl na zbytcích někdejších mlýnských budov – objemově a půdorysně tak nový objekt respektuje původní zástavbu. V jeho spodní části se nachází velká kuchyň s prostornou společenskou místností, která navazuje na terasu s posezením a pecí na dřevo.

Ve vrchní části jsou pak podkrovní pokoje pro dvacet lidí, každý s vlastní koupelnou. „Po tom, co jsme penzion dostavěli, přišel covid. Pro naši rodinu to bylo paradoxně ale velmi šťastné období, jelikož jsme se tady uklidili a mohli jsme být v přírodě, ne zavření ve městě. Navíc jsme měli rok na doladění interiérů a nakonec jsme vedle domu postavili ještě wellness se saunou,“ přibližuje Říčař.

A i když mohli s manželkou Zuzanou vybudovat stavení, které by pohodlně pojalo i 40 lidí, řekli si, že na něco takového mají Smilovice moc rádi. Spíše se tak zaměřili na vytvoření malého hospodářství, které může představovat únik nejen pro ně a jejich přátele, ale pro každého, kdo ho bude potřebovat. Na deseti hektarech, které bývalý mlýn obklopují, tak navíc chovají prasata, kozy, ovce, slepice a husy, navrch pěstují i několik druhů zeleniny.

„Chceme kultivovat i přilehlé okolí. Nebo, jak by řekli naši prarodiče: nenecháme to tady zarůst a nebudeme to stříkat chemií. Moderně se říká, že tady hospodaříme ekologicky, ve skutečnosti se ale jen vracíme ke standardu, který byl pro naše prarodiče úplně normální, jen jsme mu bohužel odvykli,“ usmívá se herec, který se o víkendu mění na statkáře.

K téhle romantické představě ale dodává, že kdyby byl vážně jen víkendovým statkářem, po tvrdém nárazu na realitu by rychle zkrachoval. Kolem Smilovického mlýna má tak pomocníky, kteří udržují hospodářství v chodu, a on se společně s manželkou stará především o to, aby místo dobře prospívalo a jezdili na něj stejně smýšlející lidé, kteří mají radost z toho, když si ráno mohou skočit do kurníku pro čerstvé vajíčko a utrhnout si rajče, ještě teplé od slunečních paprsků.

Foto: Archiv Roman Říčař a Zuzana Kajnarová

Manželé zde obnovili rybník

Zároveň Roman Říčař říká, že Smilovický mlýn není typický penzion, ale jde spíše o „barák na půjčení“ pro větší skupinu lidí. Nepořádají se tady ale svatby, místo je tak určené spíše pro menší rodinné oslavy, firemní teambuildingy v přírodě nebo pro víkendový únik z města s partou přátel – klidně na kolech. Nadto tady Říčař pořádá vlastní akce, na které se může sjet klidně i 150 lidí.

„Hospodaříme tady jen přes sezonu, což znamená, že podzim je období zabíjaček. Pořádáme tady také výlov rybníka, a to je akce, na kterou pravidelně jezdí spousta lidí. Na tohle bych se chtěl do budoucna více zaměřit. Měli jsme tady třeba skvělý keramický kurz, vybudovali jsme také objekt, který nazývám nová stodola a který je skvělý třeba na lekce jógy nebo různé workshopy,“ vyjmenovává.

A jelikož je objekt vybavený pecí na dřevo, prostorným grilem a venkovním ohništěm, láká také na neotřelé kulinářské zážitky. I na ty se nyní herecký pár chystá. Říčař prozrazuje, že má v plánu ve mlýně pořádat události, které pracovně nazval „víkendová žranice“. Ve zkratce: dva kuchaři, příjemné prostředí, kvalitní suroviny a spousta jídla od rána až do noci. Možností je tady totiž nepočítaně.

„Když se rozhlédnete kolem, pokocháte se pohledem na zdejší velikánské lípy, upečete si pizzu v peci a v zimě ze sauny skočíte do rybníka, ve kterém si před tím vysekáte díru v ledě, zjistíte, že to má tady ohromnou atmosféru. Nám jde hlavně o to, abychom ji nepokazili,“ uzavírá Roman Říčař.