Velká Británie letos zvolnila ohledně hormonální terapie pro teenagery, kteří mají problém se svojí sexuální identitou. Takzvané blokátory puberty, které zastavují nástup menstruace či růst prsou u dívek a formování mužské postavy u chlapců, teď bude možné v Británii používat u nezletilých pouze v rámci výzkumu. Jaká je situace v Česku? Psycholog Jan Kulhánek doporučuje kolem hormonální léčby teenagerů obezřetnost. „Nepodporuji nezvratné změny u nezletilých, rozhodně ne bez důkladné psychoterapie,“ uvedl pro CzechCrunch.

V Británii dovedla úřady k omezení hormonální léčby u nezletilých nezávislá zpráva, kterou pro tamní státní zdravotnický systém NHS vytvořila skupina odborníků v čele s pediatričkou Hilary Cass, bývalou předsedkyní Royal College of Paediatrics and Child Health. Podle zprávy chybí validní data, která by zaručila, že podávání hormonální terapie teenagerům je bezpečné. Studie zároveň zdůrazňuje, že je potřeba posílit a zlepšit péči, která je dospívajícím s krizí sexuální identity dostupná.

Opatření přichází poté, co výrazně přibylo dětí, hlavně dívek v pubertě, které krizí sexuální identity trpí. V Británii mezi lety 2009 a 2016 jejich počet oficiálně narostl z nízkých desítek na skoro dva tisíce. Čísla rostou i v Česku. Podle výzkumu České psychiatrické společnosti z roku 2022, který zveřejnil server Seznam Zprávy, narostl v posledních letech počet dětí, jež kvůli sexuální identitě navštívily odborníka, o stovky procent. Ve třech čtvrtinách případů se jednalo právě o dívky.

Ale ne všichni, kteří v pubertě řeší svoji sexualitu, jsou trans a je možné, že ve skutečnosti trpí jinými skrytými problémy. „U adolescentních dívek jsem si takřka jistá, že u části z nich nejde o transsexualitu, nejde o vážnou vrozenou poruchu,“ uvedla například pro Český rozhlas před časem sexuoložka Hana Fifková.

Neznamená to ale, že by teenageři s reálnou genderovou dysforií neexistovali. „Lidé, kteří se narodili do špatného těla, existují a vždy tu byli,” říká Jan Kulhánek, který se specializuje na problémy teenagerů. „Pak jsou ale lidé, kteří v dospívání mají velké starosti se sebou a svým okolím a mohou získat falešný pocit, že s jiným pohlavím, než s jakým se narodili, jim bude lépe,“ vysvětluje psycholog.

Další specifickou skupinu tvoří některé dívky. „Jde o dívky, které brzy nebo výrazněji vyspívají a čelí pozornosti a poznámkám na své tělo, o což absolutně nestojí. Nejsou na to vůbec připravené,“ vysvětluje Kulhánek. Z nejistoty a studu pak hledají různé únikové cesty, jednou z nich bývá mentální anorexie. Podle něj tyto dívky často začnou hubnout, aby se zbavily ženských tvarů těla, a tedy i sexualizované pozornosti okolí. „Některé dívky jsou odolnější, mají o sobě méně pochyb a pomáhají jim k tomu například dobré ženské vzory v rodině. A jiné si pod tlakem řeknou, že být ženou je úplně na houby a kluci to mají lehčí, tak proč to nezkusit?“ vysvětluje psycholog.

Důvodů, proč někteří teenageři pociťují krizi sexuální identity, může být víc. Jan Kulhánek zmiňuje, že například přibývá dětí, které mají problém s pojetím mužské či ženské role ve své rodině, v okolí či naší společnosti a které pak cítí úzkost z toho, jak se do tohoto konceptu genderu sami vejdou. „Mají problém s tím, jak v současnosti vnímáme gender. Říkají si, jestli budou zajímaví pro někoho druhého. Jestli se dokážou jako holka nebo kluk cítit dobře,“ doplňuje psycholog.

„Tyhle pochybnosti jsou ale do určité míry v pubertě normální,“ říká Kulhánek. „Je potřeba si říct, že nikdo nemusí být holka nebo kluk tak, jak si to představují její či jeho rodiče či příspěvky na sociálních sítích. Mohou být jiní, po svém. Každý si může najít svoji variantu mužství nebo ženství a nemusí kvůli tomu měnit pohlaví,“ říká.

Obecně Kulhánek před změnami jak hormonálními, tak operativními před nabytím plnoletosti varuje. „Pokud někdo přijde v dospívání s tím, že je se sebou nespokojený a že by chtěl prozkoumat, zda je trans, nebo ne, tak mu rád poskytnu terapeutická sezení a budu to s ním zkoumat. V tom jim mohu být užitečný. Pochybnosti a hledání sebe sama k dospívání patří a někdy je to dost bolestivé hledání. Bez něj bych nevratné změny u dospívajících nepodpořil,“ říká Kulhánek. Podle materiálů Sexuologické společnosti jsou některé tělesné změny nevratné a mohou i po přerušení hormonální léčby přetrvat. Jde například o zvětšení prsou, ochlupení nebo prohloubení a zhrubnutí hlasu.

V rámci doporučeného postupu Sexuologické společnosti se částečně vratné změny mohou po absolvování potřebných vyšetření a posouzení odborné komise podstoupit i před nabytím plnoletosti. Chirurgické zásahy jsou ale doporučené provádět pouze u lidí, kterým už bylo osmnáct let.

Český přístup není v Evropě ojedinělý. Kromě Británie doporučuje obezřetnost v otázce změny pohlaví teenagerů i francouzská Národní akademie medicíny. Všichni zmínění se ale shodují, že je potřeba poskytnout dětem, které trpí sexuální krizí, dostupnou odbornou pomoc. Neřešené problémy mohou vést k depresím a dalším vážným potížím.

Cestou změn, u kterých nejde o hormonální léčbu, se v minulých týdnech vydalo Německo. V tamním parlamentu prošel zákon, podle kterého si kdokoliv nad čtrnáct let, mladší pak se souhlasem rodičů, může libovolně jednou za rok na úřadě změnit jméno a gender v dokladech pouze na základě svého rozhodnutí. Dosud k tomu bylo potřeba několik psychologických posudků. V Česku je tato úřední změna stále podmiňována dokončením chirurgické změny pohlaví.