Je to dvacet šest slov. Do velké míry určují podobu dnešního internetu a sociální sítě ve Spojených státech amerických chrání před odpovědností za to, co na jejich platformách sdílejí uživatelé. Oddíl 230 jednoho amerického zákona o telekomunikacích z 90. let byl tento týden v centru veřejné pozornosti. Více či méně s ním totiž souvisely dva případy, které projednával americký Nejvyšší soud. Pokud by soudci právní ochranu platforem zrušili, mohlo by to výrazně změnit to, jak vypadají nejen sociální sítě, ale internet obecně. Soudci si ale nejsou jisti, jestli problému rozumějí dost dobře na to, aby tak zásadní rozhodnutí udělali.

První projednávaný případ nese označení Gonzalez versus Google. V roce 2015 při teroristických útocích v Paříži zemřelo přes sto třicet lidí. Byla mezi nimi i americká studentka Nohemi Gonzalezová. Protože podle amerického práva v případě teroristických útoků mohou oběti a jejich pozůstalí s americkým občanstvím soudně žádat odškodnění, žaluje její rodina Google za to, že podle ní napomohl tomu, že se útoky v Paříži staly.

Konkrétně argumentuje, že platforma YouTube, která Googlu patří, doporučovala svým algoritmem videa podporující teroristickou skupinu Islámský stát. „Souvisí to s americkým protiteroristickým zákonem, který říká, že napomáhání terorismu znamená vědomé poskytování významné pomoci,“ říká pro CzechCrunch Alexander Hornaday, bývalý americký advokát a přednášející na Univerzitě Karlově v Praze. Případ už americké soudy nižších instancí smetly ze stolu, Gonzalezovi se však odvolali – a tak se případ dostal až k Nejvyššímu soudu.

Problém se točí kolem sekce 230, která je součástí amerického zákona z roku 1996, známého jako Communications Decency Act. Zmíněná část předpisu až na výjimky funguje jako štít pro provozovatele webových stránek před odpovědností za uživatelský obsah. Oddíl 230 tak sociální sítě v podstatě chrání před tím, aby je kdokoliv žaloval, pokud by se cítil ukřivděný něčím, co jiný uživatel na platformě zveřejnil. Rovněž platformám umožňuje, aby moderovaly obsah a odstraňovaly příspěvky, které jsou například obscénní nebo porušují jejich vlastní standardy, pokud jednají v dobré víře, píše agentura AP.

Zatím to však nevypadá, že by Nejvyšší soud v USA chtěl jakkoliv zásadně měnit interpretaci tohoto pravidla. „Pokud můžeme usuzovat z projednávání v tomto týdnu, skepticky se k argumentu Gonzalezových staví i Nejvyšší soud. Je však třeba říct, že konečné rozhodnutí soudu z těchto slyšení nelze předpovědět,“ uvádí Hornaday.

Podle soudců je jak postoj Gonzalezových, tak ten Googlu příliš extrémní. „Gonzalezovi stavějí svou argumentaci na velmi obecném výkladu oddílu 230, naopak YouTube si ho podle Nejvyššího soudu vykládá příliš úzce,“ vysvětluje Hornaday. „Právníci Gonzalezových argumentují, že doporučení videí algoritmem YouTubu jsou obsahem sama o sobě a YouTube tím pádem podporuje terorismus, když jejich videa doporučuje. Argument YouTubu bych vystihl tak, že doporučující algoritmus přirovnávají ke scénáři, ve kterém knižní vydavatelství inzeruje – jinými slovy doporučuje – nově vydanou knížku. Tu ale napsal spisovatel, ne onen vydavatel,“ uvádí Hornaday.

Důvodem rezervovaného přístupu devítky nejvyšších soudců je mimo jiné i to, že se v daném tématu dostatečně neorientují, jak sami přiznávají. „Víte, nemáte tu zrovna devět největších expertů na internet,“ řekla podle deníku New York Times během slyšení dvaašedesátiletá soudkyně Elena Kaganová. „Je to zákon z doby před nástupem algoritmizace,“ dodala s tím, že pro svět po nástupu doporučování obsahu poskytuje nedostatečné vodítko.

Podle dalšího soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha by omezení ochrany webových provozovatelů „zbořilo digitální ekonomiku a mělo různé dopady na zaměstnance, zákazníky a spoustu dalších“. Proto by si podle něj měli jakékoliv změny v tomto zákoně vzít na starost politici v americkém Kongresu. „Prostě na to nejsme vybavení,“ dodal Kavanaugh.

O úpravě či zrušení normy se opravdu debaty i v nejvyšších patrech americké politiky vedou. Nutnost regulace velkých technologických firem je totiž jedna z mála věcí, u níž dnes demokraté a republikáni dokážou najít společnou řeč. Demokraté velké technologické společnosti dlouhodobě kritizují za jejich monopolní chování na trhu a za to, že podle nich platformy dostatečně nemoderují například urážlivý obsah. Republikáni si zase stěžují na to, že sociální média umlčují konzervativní politiky a komentátory. Přes obecný souhlas se v Kongresu ale schválení žádného konkrétního návrhu nerýsuje.

Případné soudní zrušení ochrany sociálních sítí oddílem 230 by mělo velký dopad na to, jak používáme celosvětovou síť. „Na internetu si především povídáme. Mnohé z těchto konverzací umožňuje právě sekce 230, která říká, že ten, kdo nám umožňuje spolu mluvit, není za naše konverzace odpovědný,“ řekl agentuře AP Eric Goldman, profesor na univerzitě v kalifornské Santa Claře, který se specializuje na internetové právo. „Nejvyšší soud by mohl tuto základní tezi snadno narušit nebo ji zrušit a říci, že ti, kdo nám umožňují spolu mluvit, jsou za tyto rozhovory odpovědní. A v tu chvíli nám už nedovolí, abychom spolu mluvili,“ myslí si Goldman.

Byť zatím není nic jasné, Hornaday se spíš přiklání k tomu, že spory skončí pozitivně z pohledu technologických společností. „Nemám křišťálovou kouli. Pokud bych ale sázel, tak bych si vsadil, že Nejvyšší soud současnou interpretaci sekce 230 nezmění,“ uvádí Hornaday. Finální rozsudek by měl soud vynést do letošního léta. S případnými následky by se v YouTubu musel vypořádávat nový ředitel platformy Neal Mohan, který nedávno nahradil bývalou šéfku Susan Wojcicki.

Druhý případ, který soudci Nejvyššího soudu tento týden projednávali, se nazývá Twitter versus Taamneh. Také se týkal otázek ohledně toho, jak sociální sítě nakládají s obsahem uživatelů. Rodina Jordánce zabitého v roce 2017 při útoku v istanbulském nočním klubu, k němuž se přihlásil Islámský stát, obviňuje firmy Twitter, Facebook a mateřskou společnost YouTubu Google z toho, že napomáhaly a podporovaly terorismus tím, že nedělaly dost pro odstranění obsahu Islámského státu a doporučovaly videa teroristické organizace prostřednictvím svých algoritmů.

Netočí se sice přímo kolem oddílu 230, nicméně má také velký význam pro to, jak fungují velké technologické společnosti a internet jako takový. Oba případy se k Nejvyššímu soudu v USA dostaly ze stejného soudního obvodu. Také proto se jim nyní nejvyšší instance věnuje ve stejné době.