Odlepili jsme se z ranveje ruzyňského letiště, asi hodinu kroužili nad Prahou a poznávali krásy středních Čech a následně, uznávám, trochu krkolomně přistáli zpět na Letišti Václava Havla. Naštěstí mi za to ale žádný cestující nehuboval, protože se vše stalo v samotném centru Prahy a ze země jsme se ve skutečnosti neodlepili. Přesto ale byl zážitek z leteckého simulátoru L410Simulator.cz, který postavil český tým InAero, působivý.

Na první pohled vypadá celý simulátor nenápadně, ale jakmile projdete dvířky a usadíte se v sedadle kapitána, cítíte se, jako kdybyste byli ve skutečném letadle. Ono totiž opravdové je. David Miklas se svými kolegy zachránil před sešrotováním kokpit českého letounu Let L-410 Turbolet a následně ho kompletně zrenovoval a přestavěl do věrného leteckého simulátoru.

Letoun Turbolet se stále ještě ve stejné podobě, v jakém do něj můžete usednout v Jindřišské ulici v Praze, vyrábí v Kunovicích a v InAeru si s rekonstrukcí jeho kokpitu skutečně vyhráli. Naprostá většina přístrojového vybavení a ovládací prvky jsou originální a David Miklas vzpomíná, jak některé součástky dorazily třeba z pouště v Africe, kde byla dolétaná letadla.

Součástky z pouště nebo 3D tiskárny

„Po chybějících součástkách jsme pátrali po celém světě, abychom měli skutečně věrnou kopii celého letadla. Některé přístroje jsme si nechali poslat ze starého letadla, které jsme objevili zapadané pískem v poušti v Africe,“ popisuje někdy až detektivní práci Miklas. Ten navíc při stavbě leteckého simulátoru uplatnil i své znalosti z předchozího byznysu s 3D tiskárnami. Některé prvky navíc, které nešlo vyhrabat ani v poušti, tak vytiskl, jako například rámečky kolem hlavního informačního displeje nebo navigací.

Zmíněný český letoun L-410 se vyrábí v různých podobách už více než 40 let a nově z fabriky vyjíždí i v modernizované verzi NG. InAero má nicméně předchozí verzi UVP E20, která se stále ještě vyrábí a kde je část budíků analogových s ručičkami. Všechny přístroje a tlačítka se dají ovládat jako ve skutečném letadle. To pak při samotném letu přináší o to unikátnější zážitek, protože se nejedná jen o plastové kopie, jako tomu je u některých jiných simulátorů.

„Celý simulátor jsme stavěli přibližně dva roky a několikrát jsme si sáhli na dno jak finanční, tak i psychické. Stavba nás vyšla na několik milionů korun,“ prozrazuje David Miklas, který svou firmu be3D na výrobu 3D tiskáren téměř před dvěma lety prodal brněnskému Y Softu a do letadel se vrhl naplno. Investice šly mimo jiné do gigantického projekčního plátna, které obíhá celý kokpit, a Full HD projektorů, jež se snaží co nejvěrněji nasimulovat okolí. Při mém letu, před kterým jsem prošel rychlou školou létání, jsme vzlétali z Ruzyně, ale v tomto simulátoru můžete létat po celém světě.

L410 je celokovový hornoplošník s dvěma turbovrtulovými motory, který létá po celém světě i na těch nejsložitějších letištích a v extrémních podmínkách. Přesně takové podmínky dokáží nasimulovat také v L410 Simulátoru. Na jejich Facebooku se můžete podívat například na záznam livestreamu z přistání na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa, které je v nepálské Lukle, nebo na přelet mezi Karibskými ostrovy s přistáním na ostrově Svatého Martina se známou pláží, přes kterou přistávají letadla. Pokud by vám to dopředu nikdo neřekl, možná ani nepoznáte, že se jedná o simulaci.

Stoprocentní koncentrace je nutnost

Když si chcete v unikátním simulátoru zalétat, InAero vám dá do druhého křesla připoutá profesionálního pilota, který vám jednoduše vysvětlí základy létání a celou dobu vašeho zážitku bude k dispozici. Začnete od „vypnutého“ letadla, postupně si oživíte všechny systémy a nahodíte motory. Následně vedete letoun po předem domluvené trase, nebo si jen tak létáte nad vybranou lokalitou.

Výhoda oproti simulátorům Boeingů a Airbusů je, že L410 letí o poznání pomaleji a je velmi obratný. Proto můžete celý let provést tzv. za VMC, což je termín pro dobrou viditelnost, kdy máte oční kontakt se zemí a navigujete podle měst, silnic a řek, které se shodují s realitou. Mapové podklady jsou tak reálné, že můžete z letadla zahlédnout klidně i svůj dům.

Jakmile se naučíte základy, lze zkoušet i lety za IMC, kdy už většinu času strávíte v mracích nebo nad nimi a na zem nevidíte. V takovém případě pak rychle pochopíte, jak se létá podle přístrojů, a snažíte se dostat letoun zpátky a bezpečně na zem pouze pomocí radionavigace. Díky zkušenému pilotovi vedle mě jsem rychle pochopil základy, co v takových situacích dělat a jak se chovat, a dokázal přistát, i když se přede mnou ranvej zjevila skoro až na poslední chvíli. Nicméně celý let skutečně vyžaduje stoprocentní koncentraci, nehledě na počasí, a po 90 minutách letu tak můžete odcházet značně vyčerpaní.

InAero nyní připravuje kokpit na certifikaci, aby mohl sloužit pro výcvik profesionálních dopravních pilotů. „Trenažér byl od začátku stavěn, aby certifikací prošel, doufáme, že se neobjeví výraznější komplikace a vše proběhne podle plánu,“ zmiňuje Miklas. Do té doby, než simulátor projde certifikací, bude sloužit firmám a jednotlivcům. Trenažér je vhodný například pro teambuildingové aktivity a večírky. „Prostory jsme uzpůsobili tak, abychom mohli pořádat větší akce s kapacitou až do 40 osob včetně kompletního cateringu, baru a doprovodných aktivit. Je to velmi netradiční a zajímavý druh aktivity kombinované se zábavou,“ zve Miklas.

Trenažér za desítky milionů

Hodina čistého letu v simulátoru vyjde na 3 000 korun s tím, že zaškolení a přípravu na let máte zdarma. Pokud máte alespoň drobné zkušenosti ze softwarových simulátoru, určitě si vyberte z delších variant (90 až 120 minut), kde máte možnost vystřídat několik lokalit a vyzkoušet si i postupy v případě poruch a dalších nouzových situací.

Byť se to celé může jevit jako zajímavý byznys, pro Davida Miklase a celé InAero je to prakticky vedlejší projekt, na kterém však mohou široké veřejnosti naplno ukázat své schopnosti. Čtyřčlenný tým si totiž hlavní byznys založil na výstavbě dalších leteckých simulátorů a simulační techniky a nyní již pracuje na zakázkách pro nejmenované společnosti, kterým v podobném duchu, jako je L410, staví plně funkční a věrné simulátory letadel.

„Cena jednoho takového trenažéru se může pohybovat v jednotkách až desítkách milionů korun podle toho, jestli má jít o podobně věrnou a certifikovatelnou kopii, nebo o simulátor určený jen pro zábavu,“ vysvětluje David Miklas. Celé InAero funguje bez externích investic a v současnosti je již lehce ziskové a v plánu je pokračování ve vývoji a výrobě komponent pro simulátory a ve stavbě profesionálních trenažérů pro výcvikové organizace. Zda by mohlo být InAero tématem k akvizici, jako tomu bylo u předchozích Miklasových projektů, je zatím skryto v mracích.