Prkna vyměnili za byznys jak vyšitý. Pankáči z Merch4U ukazují, že firemní oblečení patří i do ulic

V Merch4U pomáhají firmám změnit pracovní mundúr s logem na běžně nositelné kousky, kterými zaměstnanci dávají hrdě najevo, kam patří.

merch4u7Story

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Marek Sochor a Martin Večerka z Merch4U

Marek Sochor a Martin Večerka v mládí jezdili na prknech a na své vášni pro „boardovou kulturu“ také postavili své první byznysy. Zatímco Sochor rozjel značku oblečení Vehicle zaměřenou na skate a později i snowboard, Večerka založil magazín Freeride, který informoval o dění na scéně adrenalinových sportů. Právě díky sportu se jejich cesty protnuly a dnes společně budují projekt Merch4U. S ním mimo jiné ukazují, že tričko nebo mikina s logem firmy nemusí být jen nudný pracovní mundúr.

Sen každého teenagera, tak popisuje Marek Sochor rok 1996, kdy ve svých 20 letech začal oblékat skateovou a později i snowboardovou komunitu vlastní značkou pojmenovanou Vehicle Clothing. Tehdy se jednalo o jeho kamarády, se kterými jezdil na prknech, a díky značce se mohl živit tím, co ho bavilo. „Rozjeli jsme to na živnosťák mé mámy. Měl jsem super společníka a nápady v době, kdy byl trh ještě úplně panenský. Na co se sáhlo a co se dělalo dobře, to jelo,“ vzpomíná Sochor.

Ze skateparků měla značka na dohled zasněžené vrcholky kopců, a tak netrvalo dlouho a do sortimentu začaly přibývat i kousky určené na snowboard. „To už byla trochu tvrdší disciplína, kdy věci musely něco umět, nebyla sranda to vyrábět a náročné to bylo i finančně. V 90. letech byl snowboarding zoologická, ale v roce 2004, kdy do kin přišel film Snowboarďáci, chtěli v Česku jezdit na prkně všichni. Trh byl obrovským způsobem hajplý a byl hlad. Prodali jsme všechno, co jsme vyrobili, a lidem bylo v podstatě jedno, kolik to stálo,“ říká Sochor.

Na tomto „hajpu“ se v té době vezl i magazín Freeride.cz, založený Martinem Večerkou a jeho kamarády ještě na gymplu. Jiný produkt, ovšem stejný příběh jako Vehicle. Parta kluků se motala okolo všeho adrenalinového, od kol přes snowboard až po surfing, začali o tom psát a pořádat akce pro komunitu. „Měli jsme sílu, nebyly sociální sítě, takže lidi hledali informace u nás,“ vysvětluje Večerka, pro kterého se stal Freeride díky inzerci brzy také zajímavým byznysem.

Jedním z tehdejších inzerentů byla i značka Vehicle, za kterou začal Večerka jezdit na snowboardu jako ambasador a již coby manažer snowboardového týmu Vehiclu dostával dál k zákazníkům. Oba byznysy se doplňovaly, rostly, Vehicle měl ve své největší slávě 20 zaměstnanců a obraty okolo 60 milionů korun. Jenže v roce 2008 přišla finanční krize, která odstartovala problémy, jež nakonec poslaly Vehicle dolů z útesu.

„Lidé se naučili kupovat levné věci a už se nevrátili k těm drahým. My jsme byli nuceni pořád tvořit, abychom si udrželi místo v továrně, spousta firem nám dlužila a navíc odešel i boom okolo toho, být cool surfař, skejťák nebo snowboarďák,“ říká Sochor, který tak od roku 2013 činnost Vehiclu utlumoval.

Problémům se však nevyhnul ani Freeride. „V našem případě to poslaly jiným směrem sociální sítě. Začali jsme proto hodně dělat i offline akce, kde se firmy mohly ukázat, ale nešlo to dělat donekonečna. Vždy jsem věděl, že v pětačtyřiceti nebudu dělat magazín pro osmnáctileté,“ vysvětluje Večerka a dodává: „Surf i snowboard pořád táhnou, ale člověk musí být součástí komunity, což je v tomhle věku těžké a časově náročné. Proto jsem cítil, že to musím předat někomu jinému, a jsem strašně rád, že projekt díky partě mladých redaktorů pořád žije.“

Když je firma lovebrand

To už se pomalu dostáváme do roku 2018, kdy se cesty obou opět protnuly. Ve stejný čas hledali nové kancelářské prostory. Večerka stále dělal Freeride a akce, ale už cítil potřebu změny, zatímco Sochor rozjížděl projekt pojmenovaný Merch4U, zaměřující se na produkci tzv. merche, tedy oblečení s brandingem na míru, které se prodává koncovým zákazníkům nebo rozdává zdarma zaměstnancům.

Kouzlo prodeje kousků s vlastním logem už dávno objevily hudební kapely a sportovní týmy ze zámoří, tedy lovebrandy, které na sobě prostě chcete nosit. Kdo poslouchal metal a neměl tričko Metallicy, jako by nebyl. Triko s logem firmy ale ještě donedávna představovalo spíše mundúr, do kterého se zaměstnanec převlékne na začátku směny, aby si při práci neumazal své běžné oblečení.

merch4u4

Foto: Merch4U

Trička a mikiny patří k nejoblíbenějším merchovým produktům

To se ale za posledních pět let výrazně změnilo. „Přibližně v roce 2020 se začal merch stávat i z firemního oblečení, v momentě, kdy se lovebrandem staly samy firmy. Moderní mladé podniky především z IT oblasti se staly značkou a jejich loga vyšitá na oblečení začali jejich zaměstnanci nosit i ve volném čase,“ vysvětluje Večerka s tím, že pro společnosti se zároveň jedná o způsob, jak se propagovat a jak ze zaměstnance udělat svou součást.

Večerka se brzy přidal k Sochorovi coby druhý společník, protože oba měli spoustu kontaktů na firmy, které by o kvalitní merch mohly mít zájem. „Už u Vehiclu jsme si začali pohrávat s kvalitními polotovary. V Česku jsme zase měli kontakty na výšivkáře a tiskaře, kteří to uměli udělat v dobré kvalitě. A měli jsme zajímavé nápady. Do té doby nabízely merch reklamky, kdy triko bylo v obřím katalogu hned vedle potištěných hrnků a tužek. My to ale chtěli dělat jinak, kvalitněji a s nadstandardní zákaznickou péčí,“ vysvětluje Sochor.

Tričko za pár korun ne

Jak sami říkají, několik tisíc triček za pár desítek korun u nich člověk prostě nesežene. Soustředí se na zakázky v nižších objemech, kterým mohou dát maximální péči a kvalitu. „Nedává nám smysl tisknout tisíce nekvalitních triček za 60 korun. Orientujeme se na zakázky s přidanou hodnotou, jako je kvalitní produkt a originální branding včetně jeho zpracování. Navíc na nižším počtu kvalitních, a tedy dražších produktů uděláme větší obrat než na vyšším počtu nekvalitních a levných,“ říká Sochor s tím, že bohužel řada kousků s logy influencerů či kapel kvalitních není, přestože jsou prodávány za vysoké částky.

Svůj byznys postavili především na textilu odebíraném od belgické společnosti Stanley/Stella, která přístupem k udržitelnosti produkce a kvalitou zpracování odpovídala požadavkům Merch4U. Belgičané mají většinu výroby v Bangladéši, kde pracují s organickou bavlnou za využití co možná nejšetrnějších postupů. V zemi také rovnou probíhá produkce jejich čistých, tzv. blankových kousků, na které si zájemci mohou nechat natisknout či vyšít své logo a další designy.

„Je to jinde cenou, ale fakt dobře udělané. Ty kousky drží a dobře vypadají. Vzájemně jsme se potkali naším vysokým standardem, ale i lidsky,“ vysvětluje Sochor s tím, že největší zájem mají zákazníci o trika, mikiny a čepice. V Merch4U však umí dělat například i batohy, kulichy, ledvinky a další textilní doplňky.

Mimo značku Stanley/Stella si může zákazník vybírat i z nabídky dalších výrobců, které Merch4U neustále vybírá a doplňuje. „Výběr toho nejkvalitnějšího textilu je za nás jedna z nejdůležitějších věcí. Filtrujeme a předvybíráme pro zákazníky jen kvalitní produkty a sledujeme světové trendy, které se hodně mění, například co se týče střihů,doplňuje Večerka a dodává „.Aktuálně třeba hodně frčí oversized věci s vysokou gramáží, za rok to ale může být úplně jinak. Na základě těchto trendů proto jednou za čas obměňujeme námi nabízený sortiment. Prostě aby to bylo cool a lidi věci rádi nosili, to je alfa a omega všeho.“

Důležitá je pro Merch4U ale i ekologická stránka věci, která s kvalitou produktu úzce souvisí. „Uvědomujeme si, že textilní průmysl je bohužel jedním z největších znečišťovatelů planety, a ekologické dopady nám nejsou lhostejné. Snažíme se proto pracovat především s textilem z organické bavlny, recyklované bavlny nebo recyklovaného polyesteru od výrobců, kteří striktně dodržují ekologické výrobní postupy. Největší udržitelností je za nás ale samotná kvalita produktu. Prostě nenabízíme trika, která za rok vyhodíte,“ říká Sochor.

Ajťáci z Karlína

Mezi jejich zákazníky patří Albi, Česká spořitelna, Mews Systems, CDN77, Cleevio, Deepnote, Actum Digital, Applifting, Kiwi.com, Dodo, Revolgy, Better Stack, SatoshiLabs, Emplifi, Trask, Apify, eMan či společnost STRV. Právě ta pomohla Merch4U dostat se do dalších IT společností. Ty často sídlí v pražském Karlíně a dnes tvoří značnou část z portfolia více než tisíce firem, se kterými Sochor s Večerkou spolupracují.

„Našimi klienty ale nejsou zdaleka jen firmy. Děláme merch třeba pro kulturní projekty jako hudební festival Let It Roll, Národní divadlo, Kunsthalle nebo sportovní týmy či organizace jako FC Slovan Liberec, Bohemians Praha 1905 nebo Českou asociaci univerzitních sportů. Mezi influencery pak spolupracujeme například s Mikýřem či Petrem Márou,“ dodává Večerka.

Pokud firma zatouží po vlastním merchi, je nutné donést logo, ideálně pak celý brand manuál s dalšími prvky. Ty se následně rozkreslí a upraví tak, aby vše fungovalo na textilu. „Naší výhodou je velký a novými produkty neustále doplňovaný showroom, kde si klient může vyzkoušet kvalitu všech produktů, které nabízíme. Stojíme si za tím, že kvalitu klient pozná nejlépe osobním kontaktem s produktem, což z fotky a popisku v online katalogu jde těžko,“ říká Sochor.

Během schůzky jsou s klientem přímo v showroomu Merch4U probrány možnosti brandingu (tisk, výšivka, nášivka a další) a vybrány konkrétní modely oblečení. Minimální počet objednaných kusů začíná zhruba na 50. Pokud se jedná o potisk na triko, je hotovo do 14 dnů. V případě komplikovanějších zakázek, jako je kombinace výšivky a potisku či dalších dekorů, je doba čekání 3 až 4 týdny.

A pak jsou tu custom zakázky, kdy si zákazník přeje něco opravdu personalizovaného, tedy kousky doslova šité jemu na míru. Mimo potisků, nášivek a podobně se tak řeší i samotné střihy nebo materiály. „I to umíme. Je ovšem třeba počítat s tím, že se musí objednávat větší objemy 500 kusů a více. Zde využíváme dlouhodobé partnery mimo ČR, se kterými máme dobré zkušenosti z dob budování značky Vehicle,“ dodává Sochor.

„Naše firma je malá, v podstatě rodinná, díky tomu ale můžeme ke klientům přistupovat hodně individuálně a jsme flexibilní, například s dodacími termíny,“ říká Večerka. I v malém týmu ale společnost za pět let své existence vyrostla na 43 milionů korun obratu ročně a toto číslo neustále stoupá. Jak ale Sochor s Večerkou přiznávají, už se dostávají na své limity, proto svůj tým začínají rozšiřovat.

Oba jsou pořád pankáči jako za mlada, jak ovšem říkají, punk do byznysu nepatří a vše musí mít svůj řád. Sami dnes nejraději nosí oblečení bez jakéhokoliv loga, případně to s logem Merch4U. Rádi ale sledují novinky značek, jako jsou Volcom nebo čeští Horsefeathers, tedy těch s podobným příběhem jako Vehicle. Jak říká Sochor, i on by se jednou rád vrátil ke své vlastní značce oblečení. „Třeba jednou, až na to bude víc času,“ uzavírá s úsměvem.

CC Premium

Partnerem článku je Merch4U

Lidé přesouvají úspory ze spoření do bytů. Realitní trh je strukturální problém, říká Vašek z ČSOB

Největším poskytovatelem úvěrů na bydlení je skupina ČSOB. Šéf její hypoteční banky Martin Vašek popisuje situaci na trhu i digitalizaci oboru.

Luboš KrečLuboš Kreč

cso

Foto: ČSOB

Martin Vašek z ČSOB Hypoteční banky

0Zobrazit komentáře

Po dvou letech útlumu přichází z realitního trhu povzbuzující zprávy. Průměrné úrokové sazby sice velmi mírně, ale setrvale klesají a už se dají sehnat i úvěry pod pět procent. V srpnu banky a spořitelny na bydlení lidem půjčily 32 miliard korun, což je nejvíc od ledna 2022. Ceny všech typů nemovitostí už několikátý kvartál v řadě rostou. „Dostáváme se na předcovidová čísla,“ upozorňuje Martin Vašek, šéf ČSOB Hypoteční banky. Skupina včetně stavební spořitelny je největším poskytovatelem úvěrů na bydlení a patří jí zhruba čtvrtina trhu. Růst podle Vaška bude pokračovat, což je sice dobrá zpráva pro developery i pro banky, jenže, jak upozorňuje, zároveň je dění na nemovitostním trhu strukturálním problémem Česka.

Martin Vašek se generálním ředitelem ČSOB Hypoteční banky stal v listopadu 2022, v největší tuzemské bankovní skupině co do objemu svěřených peněz ovšem působí už téměř 20 let. Když se ujímal funkce, za jednu ze svých priorit označil větší míru digitalizace a teď říká, že doba, kdy si klienti sjednají i uzavřou hypotéku z obýváku, už v podstatě nastala: „Během srpna jsme 14 procent úvěru uzavřeli plně digitálně.“

Technologie, kterou ČSOB využívá a kterou mají díky spolupráci s katastry nemovitostí k dispozici zatím jen její klienti, se ovšem brzy dostane k mnohem větší skupině lidí – bude totiž součástí Bankovní identity čili Bank ID, již svým zákazníkům nabízí už většina bank v Česku. „Digitalizace výrazně šetří čas i energii,“ dodává v rozhovoru pro CzechCrunch Vašek a dává příklad, že jedno paré hypoteční smlouvy čítá 64 listů papíru. Když se nakládání s nimi podaří vyhnout, pomůže to tedy nejen bance a klientovi, ale i přírodě a také katastru nemovitostí.

V rozhovoru pro CzechCrunch Vašek popisuje, jak se vyvíjí situace na hypotečním trhu, v čem se nynější stav liší od toho z covidových extrémních let 2020 a 2021, jak se posouvá digitalizace oboru, proč banka investovala do startupu Ownest i co plyne z toho, že v Česku nefunguje kapitálový trh, a tak lidé našetřené peníze ukládají do realit.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Když se podívám, co se píše o realitním a hypotečním trhu, mám pocit, že už zase jedeme na tygrovi. Je to tak?
Když jsme započetli čísla ze srpna a udělali projekci pro zbytek roku, objemově se vrátíme na předcovidová léta. Celkový objem úvěrů na bydlení za banky a stavební spořitelny bude na úrovni 270 až 280 miliard korun. Takže budeme na podobných hodnotách jako v letech 2016 a 2018, byť samozřejmě hodnota peněz je dnes vlivem inflace nižší. Platí tedy, že od čtvrtého kvartálu loňského roku se výrazně zlepšila atmosféra a lidé znovu kupují nemovitosti.

Ta situace ale není jedna k jedné ve srovnání s roky před covidem, ne?
Není. Máme k dispozici například data z celého trhu od společnosti Broker Trust, největší brokerské firmy s asi pětinovým podílem na českém hypotečním trhu, a ta ukazují, že dřív se vše odehrávalo hlavně v pětiletých fixacích. V letech, kdy byly sazby kolem dvou procent, se hodně využívaly dokonce sedmiletky nebo desetiletky. V roce 2022, když sazby rostly, opět dominovaly pětileté fixace. Ovšem od loňska je patrné, že trh se dál zkrátil a převládají tříleté fixace. To souvisí i se změnou zákona o spotřebitelském úvěru. Ta čerstvě vstoupila v platnost a v určitých případech dává bankám možnost požadovat kompenzaci takzvaně účelně vynaložených nákladů při předčasném splacení hypotéky během běžící fixace sazby.

Na ty dvouprocentní sazby už se asi jen tak nepodíváme…
Asi ne. Dlouhodobá udržitelná míra je v rozmezí tří a čtyř procent, tam se trh časem dostane. Ale zdůrazňuji slovo časem, může to trvat klidně dva roky. Pak se logicky zase fixace budou natahovat, jak se budou klienti chtít zajišťovat dopředu.

Na druhou stranu, kdybych si dnes chtěl vzít desetiletou fixaci, o kolik by byla dražší než tříletá?
Objektivně musím říct, že s aktuálními sazbami a dalším výhledem si desetiletou fixaci v podstatě nesjednáte. Teoreticky v sazebnících taková hypotéka je, ale prakticky… přirážka by pro vás byla zkrátka moc drahá. Některé banky vám ji ani nenabídnou, maximum je pro ně teď pět let.

vas

Foto: ČSOB

Martin Vašek stojí v čele ČSOB Hypoteční banky

Je to taková podpultovka.
V podstatě ano. Víte, když si sjednáte nižší úvěr v řádu set tisíců, vyšší úroková sazba vás tolik netrápí. Těch pár desetikorun nebo stokorun měsíčně vás pravděpodobně neraní a máte na dlouho klid. Ale u hypotéky za šest milionů je každá desetina procenta hodně znát. Takže ani klienti o takto dlouhé fixace dnes nemají zájem, kratší fixace je rozumný kompromis pro banku i pro ně.

Hodně se řešilo, že nárůst uzavřených hypoték v srpnu souvisel s tím, že od září začalo platit pravidlo, že za předčasné ukončení hypotéky si může banka naúčtovat úhradu oněch účelně vynaložených nákladů čili ÚVN. A že lidé chtěli mít úvěry ještě za starých podmínek. Je to tak?
Je potřeba se na to dívat v kontextu. Proces sjednání hypotéky trvá nějakou dobu, obvykle pár měsíců. A to, co je vidět ve statistikách, je až ten úplně poslední krok, kdy je podepsaná smlouva. Obvykle tam bývají různé proluky, klienti tolik nepospíchají… jenže to nebyl případ srpna. Bylo evidentní, jak moc chtěli mít vše uzavřené do konce měsíce. Takže ano, chtěli podepisovat za starých podmínek. Měli jsme extrémně dobrý srpen stejně jako celý trh, což bylo ale dané ani ne tak tím, že by se schvalovalo tolik nových úvěrů v srpnu, ale protože se urychlilo podepsání těch rozjednaných.

Zaujala mě ale jiná věc – že jsme v srpnu podepsali 14 procent hypoték plně elektronicky, což celý proces dost urychlovalo a v tom náporu nám to pomáhalo. U nás elektronické podepisování začalo běžet od loňského listopadu, kdy jsme pilotovali spolupráci s katastrem nemovitostí a používali jsme digitální kvalifikovaný podpis nejen u úvěrových smluv, ale i u zástavních smluv. Od března už to je běžně dostupnou, i když samozřejmě dobrovolnou součástí našeho procesu sjednání hypotéky.

Co myslíte digitálním podpisem? To je něco víc než Bank ID?
Zkusím zjednodušeně vysvětlit. K podpisu hypotéky, a především pak zástavní smlouvy, je potřeba takzvaný kvalifikovaný elektronický podpis. Jde o nejvyšší úroveň digitálního podpisu podle zákona. První úroveň je jednoduchý podpis, třeba pomocí sms, z níž opíšete kód. Pak je zaručený podpis, který se může používat na některé typy smluv. Tam je garantem, že jste to podepsal opravdu vy jako klient, instituce, která vaše ověření vydává, takže typicky banka či třeba Bank ID. A nejvyšší stupeň je digitální kvalifikovaný podpis, kdy potřebujete ještě nějakou nezávislou certifikační autoritu, která zaručí, že to opravdu podepisujete vy.

jan-sadil_ceo

Přečtěte si takéPionýr českých hypoték Sadil povede developera JRDPionýr českých hypoték Sadil mění obor. Opustil bankovnictví a povede developera JRD

To si ale musím sehnat někde certifikát?
Nemusíte, všechno svým klientům zajistíme my. Vy se o nic nestaráte. Když podepisujte elektronicky hypoteční smlouvu nebo zástavní smlouvu, tak vám v rámci digitálního flow zprostředkujeme vydání certifikátu, kterým se to podepíše. Nemusíte nikam chodit, nic ověřovat a nemusíte ani na pobočku banky podepsat úvěr. Zástavní smlouva se navíc automaticky odešle na katastr, takže nemusíte s papírovou smlouvou stát na podatelně katastru.

A to dělá jen ČSOB?
My jsme teď jediná banka, která tohle umí, ale brzy by to mělo být dostupné i jinde. U nás to dnes klienti podepisují skrze naši identitu ČSOB ID, ale do budoucna to bude možné řešit i s Bank ID. Je to už v procesu, u nás to běželo v podstatě pilotně, ale Bankovní identita s touto službou velmi brzy přijde také.

Takže s Bank ID už brzy podepíšu úplně cokoli?
Přesně tak. A těším se na to. Je to další krok k tomu, abyste si nemovitost a její financování vyřídil v podstatě celé z gauče a z mobilu či z počítače. Předpokládám, že to je otázka maximálně měsíců, určitě ne let, kdy budou takto moct dokumenty podepisovat i klienti jiných bank než ČSOB.

Teď to holt máte jako takovou konkurenční výhodu.
To je pravda, ale má to i nevýhodu. Jde o to, že podepisovat digitálně musí všechny strany. Tedy u zástavní smlouvy jak kupující, tak i prodávající. A ve chvíli, kdy to je služba jen pro klienty ČSOB, tak se může stát, že kupující má náš digitální podpis, ale třeba developer, od nějž kupuje, nikoli. Bank ID tohle hodně zjednoduší, protože když nepodepisují oba digitálně, musí se jít klasicky papírově. A to papírování bych zdůraznil, elektronický podpis totiž nejen ušetří čas a je komfortnější, ale průměrná úspora u hypoteční smlouvy čítá 64 potištěných listů. To tímhle odpadne a je to mimo všechno zmíněné i výrazně ekologičtější.

csob

Foto: ČSOB

Generální ředitel ČSOB Hypoteční banky Martin Vašek

64 listů?
Ano. Jsou definované určité nutné podmínky, tiskne se ve více kopiích… Digitální cesta je ohromnou výhodou i pro katastrální úřad, který je z pohledu digitalizace na špičce mezi státními institucemi. Když jim přinesete zástavní smlouvu, která musí být ze zákona zaplombovaná, oni ji musí naskenovat a založit. Ale jakmile jim to přijde digitálně, je to i pro ně ohromná úspora času a energie.

Zmínili jsme, že od září platí nová pravidla, podle nichž budou moct banky po klientech chtít náhradu ÚVN, když předčasně splatí hypotéku. Může to být až procento dlužné částky. Kolik to ale bude fakticky?
Bude to pravděpodobně výrazně nižší. A bude záležet na mnoha detailech. Když bude vaše hypoteční sazba nižší, než jaká bude v danou chvíli běžně na trhu, nebudete při odchodu platit nic. Když bude naopak vyšší, a bance tak vzniknou extra náklady, tak po vás může chtít náhradu až do výše čtvrt procenta za každý rok do konce fixace, ale maximálně jedno procento dlužné částky jako kompenzaci. Nepůjde tedy o nic likvidačního. Navíc platí, že každý rok k výročí úvěru můžete bezplatně splatit 25 procent celkové dlužné částky. Takže teoreticky můžete splatit za čtyři roky celou hypotéku bez jakýchkoliv nákladů.

Ale předpokládám, že trh dál poroste, ne? Jak vidíte hypotéky třeba na příští rok?
Počítám, že trh půjde o 10 až 15 procent nahoru a že bychom se mohli podívat ke 300 miliardám korun. Dostaneme se před covid. Ale mimochodem, když se podíváme na čísla z let 2020 a 2021, která jsou extrémní, tak tehdy situaci hodně zkreslilo refinancování. Jak úrokové sazby vyklesaly, velké množství lidí prostě refinancovalo, aby si zajistili levnější úvěry.

Mimochodem, rostou hypotéky všude v Česku, nebo jsou regionální rozdíly?
Obecně platí, že Praha a krajská města šlapou. V menších městech a na vesnicích už to je různorodější, hodně utrpěly rekreační nemovitosti. Tam došlo k velké korekci. Vždy ale záleží na konkrétní lokalitě a hodně na cenách nemovitostí v nich. Například ve východních Čechách, kde je aktivní automobilový průmysl, je zájem velký i v menších městech, naopak na Vysočině místy ceny ještě ve druhém kvartále letoška klesly.

Digitální cesta je ohromnou výhodou i pro katastrální úřad, který je z pohledu digitalizace na špičce mezi státními institucemi.

A když srovnáte byty s domy a pozemky?
Sestavujeme náš index bydlení a z něj plyne, že v průměru ve druhém kvartálu letošního roku rostlo všechno. Ceny pozemků rostly kontinuálně i dřív, nikdy neklesly, ani v krizi. Byty rostou teď třetí kvartál v řadě, ale předtím tři kvartály klesaly. A rodinné domy zase v minulosti stagnovaly, neklesly, ale také už rostou.

Stejně mě fascinuje, jak rychle se realitní trh oklepal a jak málo ho ekonomické zpomalení zasáhlo.
Řeknu moji interpretaci, kterou ale mám podloženou nějakými daty, jež vidíme v bance. Lidé mají našetřeno hodně peněz na termínovaných a spořicích účtech, a jak se snižují sazby, tak úspory překlápí do nemovitostí. Napovídá tomu i to, že se zvedá průměrná výše hypotéky, ale neroste zároveň zásadně poměr LTV, tedy podíl výše úvěru na zástavní hodnotě nemovitosti, což odpovídá opět tomu, že lidé mají dost našetřeno a dávají do koupě více vlastních prostředků. Je to jeden ze strukturálních problémů České republiky.

Jak to myslíte?
Není tu dost investičních příležitostí pro klienty, kteří mají našetřené peníze. Jasně, jsou tu spořicí účty, termínované vklady, stavební spoření. Ale nefunguje tady rozvinutý kapitálový trh, kam by mohli ukládat své prostředky. Když si nemůžete hrát na burze a část peněz rozložit do portfolia, protože na pražské burze není dost zajímavých titulů, tak co zbývá? Koupíte si nemovitost. Možná druhou, třetí… Vím, že si lidé mohou koupit akcie v Americe, ale pro spoustu z nich tohle není řešení, oni chtějí mít korunová aktiva, chtějí jim rozumět, znát je. Kdyby byly na burze ne čtyři, ale dvacet zajímavých dividendových titulů, kapitálový trh by se rozhýbal a pomohlo by to snížit tlak na ceny na nemovitostním trhu.

Navíc dokud se tu nerozhýbe výstavba, jen tak se něco s cenami nezmění.
Problém je v povolování, to se ví. Věřím, že pomoct by mohlo, kdyby začaly zase víc stavět byty i municipality. Byl by to impuls pro nájemní bydlení. Mají pozemky, na které by se daly použít různé prefabrikované projekty, které stavbu i její přípravu výrazně urychlí i zlevní. Pomohlo by to rozvoji nájemního bydlení, které tady nefunguje ideálně. Majitelé bytů se bojí dávat nájemníkům dlouhodobé smlouvy, protože je velice složité dostat neplatiče pryč díky vysoké ochraně nájemníků. Jenže to pak nikdo do nájmů nechce, když má výhled na rok a delší s nejistotou… Pomoct by mohla i řešení jako třeba registr spolehlivých nájemníků.

mas-1

Foto: ČSOB

Martin Vašek, šéf ČSOB Hypoteční banky

Co to je?
Nejde o nic nového ani převratného, co by jinde nefungovalo. Garantem by byl stát, potenciálním nájemníkům by se načítalo určité skóre, což by celý trh velmi ztransparentnilo. Určitou renesancí prochází i družstevní bydlení, byť boom byl patrný předloni a loni, letos zájem o družstva v důsledku zvýšené poptávky po klasických nákupech trochu poklesl.

S tím souvisí i startup Ownest, do kterého jste čerstvě investovali. Ten jde také tímto směrem, že?
Jde o to, že v médiích se v souvislosti s hypotékami nejčastěji řeší sazby. Jenže z mé zkušenosti to je většinou až třetí otázka pro klienty. Nejdůležitější bývá, zda vůbec na hypotéku dosáhnou a jestli je možné vybranou nemovitost financovat. Až pak přichází na řadu úroková sazba. A proto jsme se rozhodli do Ownestu vstoupit jako minoritní akcionář, líbí se nám, co dělají. Je to skvělá služba na rostoucím trhu.

Jak to vlastně funguje?
Ownest sdružuje skupinu investorů, kteří kupují byty. To ale není jádro služby. To je jinde – jde o model dobře známý z Ameriky, kde se mu říká rent-to-buy. Služba je postavená na tom, že primárně mladí lidé, ale nejen oni, si vyberou byt, který by si chtěli koupit, ale na který aktuálně ještě nemají nutné vlastní zdroje, a hypotéku by tak dostali až později. Byt koupí investoři Ownestu, podepíší se zájemcem dvouletou nájemní smlouvu a také opci, že po jednom či dvou letech si ho od nich odkoupí za předem dohodnutou cenu. A mezitím daný zájemce už v nemovitosti bydlí, platí nájem ve výši necelých čtyř procent ročně z celkové hodnoty.

A když se pak rozhodnou to nekoupit?
Nemusí, nemají tu povinnost. Jejich náklad pak budou tři procenta z kupní ceny bytu – dvě jsou standardní poplatek Ownestu, pro který to je marže za službu, a jedno procento je kauce, která propadne, když nájemce byt nakonec nekoupí. Když jej koupí, sníží se o ni konečná cena. Přijde nám to jako zajímavá cesta, jak na trh přinést zase novou možnost jak lidem, kteří perspektivně na hypotéky dosáhnou, zjednodušit cestu k vlastnímu bydlení, i když zrovna v tu danou chvíli by na ně třeba nedosáhli.

Nebudou si ale pro tu koupi po dvou letech muset vzít hypotéku od ČSOB?
Vůbec ne, mohou si vzít hypotéku od kterékoliv banky na trhu, byť ale nezastírám, že bychom byli rádi, aby dali přednost nám.

Rubriku Bydlení a reality podporujíhypox