Když se řekne spojení syndrom polycystických ovarií (PCOS), málokdo si pod ním představí něco konkrétního. Přitom s touto diagnózou žije v Česku deset procent žen v plodném věku. Přesný počet ale není zcela známý, jelikož spousta z nich si není diagnózou jistá nebo o ní vůbec nemluví. Změnit se to snaží organizace Indiánky. Šíří osvětu nejen o této diagnóze, ale také o ženské neplodnosti, hormonální nerovnováze či onemocnění endometrióza a snaží se ženám ukazovat cesty, jakými tyto komplikace překonat. Především z nich ale chce sejmout nános strachu, který se na ně kvůli nevědomosti v posledních letech nabalil.

Projekt Indiánky vznikl z osobní potřeby a pocitu, že se mnoho žen potýká se zdravotní komplikací, o které se nemluví. Přitom s ní jde mnohdy ruku v ruce neplodnost. Jeho zakladatelky, Anna Sedláková a Karolína Krejčová, se s diagnózou PCOS spoustu let potýkaly. Obě přitom měly pocit, že jsou na světě samy, protože neznaly žádnou jinou ženu, která by podobnými problémy trpěla.

„O diagnóze jsem měla povědomí asi od třinácti let. Jenže informací tehdy moc nebylo, jen hodně útržkovité na internetu. Nikomu jsem o svých problémech neříkala. A když jsem případnou diagnózu začala v pozdějším věku řešit i se svou gynekoložkou, řekla mi, že PCOS určitě nemám, jelikož vypadám příliš žensky a že nemám nadváhu,“ vypráví Sedláková.

Mezi často uváděné projevy PCOS patří totiž výskyt ochlupení na místech, která jsou typická spíše pro muže, a problémy s hmotností. Jenže zdaleka jimi netrpí všechny ženy. Mnohem typičtější jsou spíše poruchy menstruačního cyklu – například méně častá menstruace nebo její úplné vymizení –, silně bolestivá menstruace, zvětšené vaječníky, sklony k depresím a také cysty na vaječnících.

V případě endometriózy, nemoci, při které se sliznice z dělohy usazuje v břišní dutině, je nejtypičtějším příznakem extrémně bolestivá menstruace. V plodném věku postihuje asi šest až deset procent žen, bývá však odhalena až v momentě, kdy se dostaví komplikace s otěhotněním. Sedlákové však gynekoložka po testech potvrdila diagnózu PCOS.

Začala se tak více pídit po tom, kdo všechno zmíněnými potížemi vlastně trpí. Narazila na spoustu článků na Googlu, na základě kterých nabyla dojmu, že kvůli diagnóze nebude moci nejspíš nikdy přirozeně otěhotnět. A při hledání útěchy a pospolitosti našla na Facebooku skupinu sdružující ženy, které s diagnózou žijí. V tuto chvíli vstoupila do příběhu Karolína Krejčová.

„Ve skupině jsem byla i já. Členky si v ní psaly mezi sebou, dávaly si různé rady a podporovaly se. Já do ní vstoupila asi v pětadvaceti, kdy jsem PCOS sama intenzivně řešila. Původně jsem měla nasazenou hormonální antikoncepci, tu jsem ale vysadila a hledala jsem někoho, kdo řeší to samé. A jednou jsem si ve skupině přečetla Aniččin příspěvek, ve kterém psala, že ji mrzí, že se o problémech více nemluví na veřejnosti,“ vzpomíná.

Pak založily Indiánky. Vytvořily webové stránky, které začaly plnit obsahem v podobě osvětových článků, přidružily k tomu sociální sítě a začaly problematiku úspěšně dostávat i do mediálního prostoru. Postupně přidaly také osobní setkání, během nichž mohou ženy sdílet své zkušenosti osobně, ale stále v uzavřeném kruhu. Účastní se jich také psycholožka Tereza Jančíková.

„Psychika totiž hraje v případě PCOS a neplodnosti ohromnou roli. Když je žena ve stresu, tělo záměrně brání tomu, aby došlo k početí. A když je ve stresu dlouhodobě, začíná rezignovat na základní funkce, mezi které patří i reprodukční zdraví. Proto jsme rády, že s námi spolupracuje psycholožka, která nám dělá supervizi na našich kruzích, ukazuje nám techniky na uklidnění a dává i individuální konzultace,“ vysvětluje Krejčová.

Psychické pohodě přitom může výrazně pomoct už jen to, že když se žena o své diagnóze, která může zásadně ovlivnit její plodnost, dozví, je lepší, když ji hned nevnímá jako zcela bezvýchodnou. A tak bohužel mnoho dostupných článků na internetu působí, podle zkušenosti zakladatelek Indiánek k negativnímu vnímání přispívají i doktoři. Mnohdy totiž rovnou začnou skloňovat, že jako jediná možnost početí se nabízí IVF.

Proto chtějí Indiánky od počátku komunikovat hlavně pozitivně. Chtějí ukázat, že se s diagnózou dá dobře žít a že ani těhotenství není problém. „Každé ženě pomáhá něco úplně jiného. A hodně záleží na tom, jestli zrovna řeší otěhotnění, nebo chce zmírnit příznaky PCOS. My se snažíme ukazovat všechny cesty – hormonální i nehormonální, jako je fyzioterapie, akupunktura, jóga, bylinky či změna jídelníčku. Je na každém, co sedí konkrétně jemu a co si vybere,“ říká Krejčová.

Indiánky navíc postupně přišly na český a slovenský trh s vlastními řešeními. Přišlo jim totiž absurdní, že v oblíbené síti drogerií DM, do které chodí nakupovat z velké části hlavně ženy (stereotypizace není nikdy dobrá, ale rozhlédněte se kolem sebe, až budete nakupovat v drogerii), nebyl ve jednadvacátém století v nabídce žádný ženský čaj.

Ve spolupráci s českým chemikem a bylinkářem tak vytvořily bylinnou sypanou směs, která pomáhá při bolestivé menstruaci, hormonální nerovnováze či vynechávání menstruace. Účastnily se s ním soutěže DM start určené pro mladé lidi, kteří dělají osvětu. Tu se jim podařilo vyhrát a díky tomu měly možnost svůj produkt dostat v roce 2020 do sítě drogerií. A od žen, které jsou součástí jejich komunity, na něj mají skvělou zpětnou vazbu.

Letos pokročily ještě o úroveň dál, jelikož získaly výhradní distribuci pro Česko a Slovensko na produkty holandské značky Fertilily. Založil ji Robert Stali, jelikož měli se ženou problémy s početím a hledali neinvazivní cesty, které by jim pomohly. Ve spolupráci s odborníkem pak vyvinuli dva produkty – kalíšek na podporu početí, který pomáhá držet spermie na tom správném místě a usnadňuje jim cestu k vajíčku, a lubrikační gel, díky němuž jsou pohyblivější a vitálnější.

„Jde o třetí fázi našeho projektu. Spočívá v tom, že na trh dostáváme produkty, které mohou pomoci podpořit početí. Jsme totiž ve věku, kdy se naše komunita dostává do té fáze života, kdy začíná řešit děti. A na trhu máme spoustu doplňků stravy, které tomu mohou pomoci, pak dlouho nic a pak IVF, které je fyzicky i finančně velmi nákladné. Chceme tak vyplnit tuto mezeru,“ přibližuje Anna Sedláková.

Zakladatelky projektu věří, že i nové produkty přispějí k tomu, že se bude o zdravotních problémech způsobujících neplodnost, jako je PCOS, ale třeba také endometrióza, mluvit otevřeněji. Že se z nich sejme tabu podobně, jako se to v poslední době daří s menstruací.

„Přijde mi, že menstruace byla vždy braná jako něco, o čem se nemluví, chtěly jsme, aby nikdo nevěděl, že ji zrovna máme. I já ji vnímala negativně, byla jsem otrávená z toho, když jsem to dostala. Přitom je pravidelná menstruace známka toho, že v těle funguje vše, jak má. Ale i díky tomu, že nyní prorazily menstruační kalhotky a kalíšky, se o menstruaci více mluví a konečně se dostává do povědomí se vším všudy,“ říká Krejčová.

I když jde o intimní témata, úzce souvisí s reprodukčním zdravím. V Česku se přitom s problémy s početím potýká každý pátý pár. A stejně jako v případě diagnózy PCOS nebo endometriózy: když se o tom nemluví, člověk má pocit, že je na to – samozřejmě se svým partnerem – úplně sám. Indiánky to pozorují i na osobních setkáních, které pořádají. „Chodí za námi ženy, ale i muži, a jsou vděční, že o něčem takovém mluvíme. Vlastně jsme se za celou dobu našeho fungování nesetkaly s negativní reakcí. Vidíme, že se svěřovat chtějí, jen k tomu potřebují bezpečný prostor,“ uzavírají.