Potřebujeme víc žen ve světě IT. Potřebujeme vývojářky, programátorky a kodérky. O takových plánech, vizích, či dokonce snech slyšíme z technologického světa dlouhé roky. Platí to pro Českou republiku i zahraničí. Proč se podíl žen v IT v Evropě stále příliš nezvětšuje a co pro to můžeme udělat? O tom ve svém komentáři pro CzechCrunch píše Petra Kotuliaková.

Jako zakladatelka sdružení AjTyvIT.sk, které podporuje ženy a dívky v oblasti informačních technologií, má Petra Kotuliaková k tématu co říci. A rozhodně nevidí svět jen přes růžové brýle. Ve svém komentáři píše o tom, kde se dělají největší chyby, proč se v IT neprosazuje i přes celou řadu iniciativ více žen a co je potřeba změnit, aby se situace změnila.

***

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik iniciativ v Evropě podporuje ženy v technologiích? A jak jsou ve svém snažení úspěšné? Od roku 2012, kdy se touto problematikou zabývám, se počet žen na IT pozicích v rámci Evropy příliš nezvýšil. Čím to je? Co je potřeba dělat jinak, aby se to změnilo?

V daném roce se ve statistikách Evropské unie uvádělo, že počet žen na IT pozicích se pohybuje okolo 17 procent. Od té doby došlo jen k malému nárůstu – o dva procentní body. Čísla tedy zůstávají více méně stejná. A to navzdory pozornosti, která se tomuto tématu věnuje.

Kde je problém?

Jedním z důvodů nízké úspěšnosti iniciativ je jejich orientace na vysokoškolské studentky a ženy po studiích. I když přinášejí určité výsledky, stále řeší jen špičku ledovce. Jdou spíš po povrchu. Je to zároveň krátkodobé řešení, které sice přinese do sektoru více žen, ale nerozvíjí celou demografickou skupinu, respektive nevytváří potřebnou vrstvu dívek, které budou do IT postupně přicházet.

Foto: Aj Ty v IT

Organizace Aj Ty v IT se zaměřuje i na nejmladší dívky

Je pochopitelné, že Evropská unie jako celek nedokáže pracovat s mladšími děvčaty. Ale orientací na projekty určené pro starší věkovou skupinu dává signál zemím, kde vidí priority a kam směřují zdroje. Existuje takzvaný souhrn vybraných iniciativ roku 2022 v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání, které EU sleduje.

Jsou mezi nimi například Cena EU pro ženy inovátorky, program EU WomenTech nebo portál pro monitorování rovnosti mužů a žen. Největší pozornost a zdroje tak směřují tam, kde nedokážeme problém zachytit v zárodku.

Je třeba začít u nejmladších

Je proto nevyhnutelné zaměřit tyto aktivity na výrazně mladší dívky (u nás pracujeme s děvčaty již od 8 let). V tomto věku je dovedeme podchytit ještě ve fázi, kdy mají o technologie zájem. Nabízíme několik různých aktivit, které je mohou k této oblasti přitáhnout a jejich zájem ještě více podnítit.

V soutěži Scratch Match dívky tvoří počítačové hry, zábavné animace nebo příběh v jednoduchém programovacím jazyku Scratch, přičemž na finále jsou ochotny cestovat s rodiči z druhého konce země. Na kreativním sobotním workshopu Scratchaton se zase naučí základy Scratche a během času, kdy dívky programují, snídáme s jejich rodiči a diskutujeme, proč a jak by měli podporovat svoje dcery v technologiích.

Vidíme, že workshopy pro základní školy jsou obsazeny okamžitě (na rozdíl od středoškolaček). Následně není třeba znovu vyvolávat zájem, protože ten přetrvává, dívky se opakovaně vrací na další aktivity. Podle aktuální studie Microsoftu ostatně rapidně klesá zájem o IT u dívek ve věku kolem 12 let. Práce s touto věkovou kategorií a se středoškolačkami je však náročná. Ať už z hlediska lidského, nebo finančního kapitálu, protože je potřeba s nimi být co nejvíce v kontaktu v rámci jejich škol a komunit.

Zároveň pro menší organizace, které mají ztížený přístup ke zdrojům a neustále bojují o různá partnerství, je tato věková skupina takříkajíc „zakletá“. Málo společností je ochotných podporovat vzdělávání nejmladších dívek. Potřebují řešit svůj problém s nedostatkem IT expertů v daný okamžik, a proto upřednostňují podporu vzdělávání dospělých žen, kde získají absolventky ihned na otevřené pozice.

Upřednostnění tohoto krátkodobého řešení před dlouhodobým, kterým je výchova mladších dívek, je z hlediska byznysu logické. Nepřispívá však k dlouhodobému řešení nedostatku žen v technologiích ani k výchově nových talentů.

Zároveň platí, že lokální, menší projekty, které při řádově nižších sumách mají docela slušné výsledky, se poměrně těžko dostávají k evropským zdrojům, jež by jim umožnily škálovat, a tedy i zasáhnout větší území a replikovat výsledky. Tím, že tyto projekty vyrostly často zespoda a reálně mapují a reagují na lokální problémy, je jejich dopad i efektivita dost vysoká, protože citlivě vnímají skutečné problémy komunity.

Toxické ovzduší nutí k odchodům

Problém, kterému čelí mnohé západní země, spočívá také v tom, že mnoho žen po určité době IT sektor opouští. Důvodem je slabá podpora vedení firem a častokrát také „toxická“ kultura nevhodných komentářů, nedocenění či potřeba neustálého dokazování svých kvalit v porovnání s mužskými kolegy.

Firmy zároveň v současné snaze o diverzitu svých týmů zapomínají komunikovat zaměstnancům, co je vlastně jejich cílem, co jim má diverzita přinést. Ti často nabydou dojmu, že diverzita je něco, co jim „vezme“ některé výhody a dá je jiným, v tomto případě ženám.

Pokud jim nikdo nevysvětlí, že smíšené týmy mohou přinést větší hodnotu, a tedy i zisk, což se následně projeví v jejich hodnocení a příjmech, firma riskuje, že „starší“ týmy budou sabotovat jakékoliv snahy o podporu a větší zastoupení žen. Vytvoříme tím přesný opak toho, co chceme dosáhnout.