V Česku se o sběratelství umění a investice do této oblasti zajímá stále více lidí, přesto je pro mnohé velkou výzvou. Vyžaduje totiž důkladnou znalost současného trhu s uměním, kvůli které má punc nedostupnosti. Do těchto vod se tak rozhodně nepouští úplně každý, kdo začne uvažovat o tom, jak chránit své peníze před inflací. S trochou pomoci se ale může umělecká sféra zpřístupnit mnohem širšímu okruhu zájemců. Právě o tématu investic do umění bude na naší konferenci Money Maker mluvit art specialistka J&T Banky Anna Pulkertová.

Mnoho lidí zbavily ostychu z uměleckého světa online aukce, které ve větší míře propukly zejména během pandemie – tehdy lidé začali přes internet nakupovat i větší a dražší díla. I tento fakt přispěl k tomu, že o investiční potenciál umění se v současné době v Česku zajímá stále více lidí. Podle průzkumu Art Report od J&T Banky nejčastěji nakupují české umění a stále zůstávají především v prostoru online aukčních domů, dalším oblíbeným prostředím jsou ale také ateliéry umělců.

„Nákupem díla z ateliérů umělců se člověk s největší pravděpodobností vyhne padělku a ještě má možnost daného umělce lidsky poznat a nahlédnout do jeho světa. Začínajícím sběratelům, kteří mají zájem o současné umění, bych tuto možnost tedy určitě doporučila. Je to dobrodružství, které může být zajímavou branou do světa umění,“ říká Pulkertová, která prozradí, jak do světa investic a umění proniknout, na velké investiční konferenci Money Maker, kterou CzechCrunch pořádá v úterý 29. listopadu v pražském Cubexu.

V Art Reportu, který letos poprvé vydala J&T Banka, uvádíte, že čeští sběratelé umění nakupují především české umění. Zahraniční sběratelé přitom takový lokální důraz nemají. Dokážete říci, čím by to mohlo být?
Jeden důvod tkví ve vývoji trhu s uměním v Česku, který je stále docela mladý. Po dlouhém přerušení, kdy byl omezován a kontrolován ze strany státu, se v 90. letech začal teprve postupně vzpamatovávat. První sběratelé/investoři do umění pak tíhli zejména k lokálním mistrovským dílům z období avantgardy či impresionismu. Tato díla zde byla na špičkové úrovni, ale ani zdaleka nedosahovala částek za díla srovnatelné kvality v zahraničí.

Možnost vlastnit vysoce kvalitní kousek umění s potenciálem značného zhodnocení v budoucnu pak udělal z tohoto segmentu velmi lákavou komoditu. Po roce 2000 přišla nová generace sběratelů, kteří se začali více zajímat i o poválečné a současné umění. Vybírali si především žijící autory, které bylo možné osobně v rámci naší malé republiky poznat.

Foto: J&T Banka

Čeští sběratelé umění se zaměřují především na domácí tvorbu

Zmiňujete i velikost trhu. Ta tedy hraje roli i v současnosti?
Ano, český trh s uměním lze díky jeho malému rozsahu do hloubky dlouhodobě sledovat, mít představu o tom, jak se v něm jednotliví autoři pohybují, jaká díla jsou od nich k dispozici. Mnoho umělců stále nemá své galeristy a lze je tedy oslovit na přímo, což je pro některé sběratele příjemnější. V kontextu investice pak český trh v posledních letech – s krátkým propadem v době covidu – čím dále tím lépe performuje. Jsou na něm kvalitní díla, ale cenově se stále pohybuje pod zahraničním průměrem a je tedy snadnější na jeho nabídku dosáhnout bez toho, že by člověk v mnoha případech musel sáhnout hluboko do peněženky.

Jak významně staví český trh s uměním na osobních vztazích sběratelů s umělci?
V kontextu naší malé republiky je skutečně lehčí se osobně seznámit s žijícími umělci a umělkyněmi přímo v ateliérech. Zároveň se takto pořízená díla vždy pohybovala ve velmi rozumných částkách, v rámci různých osobních přátelství pak v ještě rozumnějších cenových hladinách, což trvá dodnes. To jsou dle mého primární důvody, proč čeští sběratelé tíhnou zejména k lokálnímu umění.

Máte pocit, že se v posledních letech v Česku věnuje sběratelství umění více lidí?
Za posledních deset let, kdy se v umění více pohybuji, vnímám v Česku velký posun. Ještě před několika lety jsme si v J&T Bance dělali menší průzkum napříč tuzemskou populací o vztahu k umění a vypadly nám z něj velmi neutěšené závěry. V posledních letech však vidíme velkou změnu. Originální umělecká díla začínají být znovu přirozenou součástí domácností, lidé z větších měst do svého kulturního života stále častěji začínají zařazovat i návštěvu galerií. Pořád nejsme na úrovni západních zemí, ale blížíme se. Čím dál častěji se na mě osobně či v rámci našeho Art servisu obracejí lidé a klienti, kteří chtějí pomoci s tím, jak začít sbírat umění či do něj začít investovat. A lze tento trend vidět i na stále rostoucím trhu s uměním.

Proč je sběratelství důležité pro naši uměleckou scénu?
Sběratelství je jednou z velmi důležitých součástí celého kulturního a uměleckého ekosystému. Zejména sběratelé současného umění pak plní i velkou roli jako mecenáši. Nákupem mladého umění podporují talenty, kteří pak mají prostor věnovat se skutečně jen volnému umění a nemusí k tomu zastávat několik dalších profesí, aby se uživili. Sběratelé také přirozeně kultivují své rodiny, přátele a nezřídka i kolegy v práci, kam jejich sbírky živelně přerůstají, když se už nevejdou na zdi jejich vlastních domovů.

A proč by lidé, kteří zvažují rozšířit své investiční portfolio, měli uvažovat právě o investici do umění?
Historie už mnohokrát potvrdila, že umění si umí svou hodnotu uchovat i v čase krize a je tedy záhodno o jeho nákupu uvažovat i v kontextu diverzifikace svého investičního portfolia. Obecně se doporučuje věnovat mu přibližně čtyři až osm procent volných prostředků, záleží však na znalosti této oblasti či na výběru vhodného a spolehlivého partnera, který se na trhu již delší dobu pohybuje a umí dobře doporučit. Kvalitní výběr je v tomto případě ústřední.

Je třeba mít také na paměti, že u investice do umění likvidita není ze dne na den. V případě současného umění se jedná rozhodně o investici s nejdelším investičním horizontem a nejvyšším rizikem, ale také s nejnižší počáteční investicí a nejvyšším potenciálem zhodnocení. Mistrovská díla z moderního a poválečného období pak mají investiční horizont kratší, ale zhodnocení se většinou pohybuje jen v jednociferných procentuálních přírůstcích, riziko je zde však menší.

Anna Pulkertová je kurátorkou Galerie Magnus Art. V ní je zastoupen i Michal Pěchouček