Nahodila kroj, vzala kozy a vyrazila s nimi do centra Prahy, zatímco její parťačky přehazovaly seno, honily slepice a ukazovaly krásy regionu, jehož lid – jak praví hospodské vtípky – sice nad alkoholem nikdy nevyhrál, ale aspoň s ním remizoval. „Na Moravě se prostě lépe tancuje, žije a raduje,“ říká odhodlaně Patricie Kaňok, zakladatelka dívčí kapely Vesna, která teď naplno nechala vyniknout moravským krásám a region ukázala způsobem, který zaujal i za hranicemi.

Že má Vesna k Moravě blízko, to není nic nového. Ostatně se prezentuje jako čistě dámská slovanská skupina a vyniká v tom, že do svých zpravidla popových skladeb mixuje prvky folklóru. Se svým stylem dokonce v loňském roce vyrazila na Eurovizi, největší hudební soutěž v Evropě, kde skončila mezi nejlepšími deseti. A jen na Spotify má přes dvě stě tisíc měsíčních posluchačů.

Pětičlenný girlband ale má i smysl pro humor a rád vyrazí i na tenký led hravého boje mezi Moravou a Čechami, respektive Prahou. A tak Vesna před pár dny vydala videoklip ke skladbě Moravo, která na české poměry netradičně propojuje rap s folkem. Zároveň je plná punchlines, ve kterých Vesna vtipně glosuje moravské tradice a staví region na východě republiky na piedestal.

„Kdybych si měla vybrat, tak namísto drahých šatů sáhnu určitě po kroji,“ říká Patricie Kaňok, která se v typickém moravském mundúru promenádovala v centru Prahy – a okolo sebe měla pár koz. Co jiného… „I když se do kroje nedokážu sama obléct, připadám si v něm mega sexy,“ dodává pro CzechCrunch.

Právě kroj hraje v Moravě velkou roli a prolíná se celou řadou scén, včetně té refrénové, kde dámy stojí na kupkách sena a zpívají snad tu nejchytlavější pasáž z celé písničky. „Nedávám tomu moc šancí, ale zajímalo by mě, zda bych se v něm, s těmi naškrobenými spodničkami, dokázala přiblížit k bicí soupravě na hratelnou vzdálenost,“ doplňuje další členka Vesny Markéta Mužátková.

Jako hosta si do skladby přizvaly slovenského rappera Ega z výrazné rapové skupiny Kontrafakt, který má k Moravě také blízký vztah. „Chtěly jsme tam někoho, kdo má v sobě slovanskou krev, stejně jako naše muzika. Oslovil nás hlavně jeho track Pumpa, kde má Ego skvělý východní, skoro až balkánský vibe. A přesně něco takového jsme hledaly,“ dodává Patricie.

Ego jako jediný nevystupoval v ryze moravské atmosféře, naopak rapoval z garáže, ve svém textu ale zmínil něco, co Moravu definuje snad ještě víc než kroj: slivovici. „V dětství jsem byla učena, že dědečkova valašská slivovice je nejlepší lék, cenné platidlo a nejlepší způsob, jak uctít hosty,“ vzpomíná Markéta Mužátková. „Já dám ale stejně přednost vínu,“ říká další pětina kapely Olesia Ochepovskaya.

Propojení moravských stereotypů a originální srovnávání s Prahou se postupem dní začalo projevovat i na číslech, které Morava generovala na streamovacích službách. Na YouTube má necelých čtrnáct dní od vydání téměř dvě stě tisíc zhlédnutí, přičemž na Spotify byla v úvodním týdnu mezi dvoustovkou nejposlouchanějších skladeb v Česku. A potenciál je větší.

„Naše vydavatelství už chce, abychom skladbu přeložili do angličtiny. Jenže já budu každým dnem rodit, takže bych řekla, že to úplně nestíhám,“ říká s úsměvem Patricie s tím, že se jim dostává pochvaly za Moravu i od zahraničních umělců, se kterými jsou v kontaktu. „Jsme ale rády hlavně za to, že jsme si na domácí scéně konečně našly naši pozici a zvuk,“ doplňuje.

Nová píseň zazní i na koncertech, které Vesna na první polovinu příštího roku chystá. V rámci turné Muzika Slavica, které nese název její loňské desky, vyrazí do Českých Budějovic, Brna, Olomouce, Ostravy, Pardubic a Vratislavic. Kroje ale podle všeho nechají doma. „Vystoupení by nemusely přežít. Ale slibujeme, že zahrajeme s takovou vervou, že i bez kroje budou lidi cítit vůni domácí slivovice!“ zmiňuje Mužátková.

„Přestože se všechny už trochu řadíme mezi holky z Prahy (lépe řečeno holky z vesnice nebo z menšího města přistěhované do Prahy za hudbou), tak většinu času trávíme koncertováním právě na Moravě. Nevím proč, ale Morava prostě žije kulturou mnohem víc než Čechy. A co pak ty frgále… Za těmi bych šla až na konec světa!“ zakončuje Patricie Kaňok.