To číslo jako by do civilizovaného světa ani nepatřilo. Turecko oznámilo, že v dubnu tamní cenová hladina meziročně stoupla o 69,9 procenta. To je více než dvoutřetinové zdražení. Českých 12,7 procenta v březnu vedle toho vypadá skoro neškodně. Ale zdání klame, ani česká situace není dobrá. Pořád se s ní ale dá ještě něco dělat, abychom nedopadli jako Turci, píše ve svém komentáři Tomáš Pfeiler, analytik investiční společnosti Cyrrus.

Nejvíc na přetřes přicházejí kroky České národní banky, která znovu zvedla základní úrokovou sazbu, tentokrát na 5,75 procenta. To se logicky propíše do cen úvěrů jak pro běžné klienty (hypotéky či spotřební půjčky), tak do firemních financí. Podle některých – včetně možného příštího guvernéra Aleše Michla – je další zvedání ze strany ČNB chyba a přilévání oleje pod kotel. Jiní namítají, že se v podstatě nic jiného dělat nedá a že centrální banka se chová správně. Proč, to vysvětluje právě analytik Cyrrusu Tomáš Pfeiler. 

***

Přestože je současná inflační vlna, kterou prožíváme i v Česku, globálním fenoménem, najdou se státy, které nad ostatními vyčnívají. Na žebříčku zemí potýkajících se s nejmarkantnějšími cenovými tlaky zaujímá přední místo Turecko. Spotřebitelské ceny za duben tam předvedly meziroční tempo růstu okolo 70 procent. Za tímto děsivým číslem stálo zejména prudké zdražení energií nebo potravin. Nicméně Turecko bojuje s inflací dlouhodobě a k prohloubení tohoto neblahého trendu notně přispěl neortodoxní přístup prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Ten prosazuje podivnou teorii reverzní kauzality mezi sazbami a inflací. Navzdory veškerým relevantním makroekonomickým poučkám a výzkumům Erdogan věří, že vysoké úroky cenovou dynamiku akcelerují, nikoliv zpomalují. Ano, lze si představit, že vyšší úroky představují pro firmy dodatečné náklady na financování, které následně přenáší na své zákazníky ve formě zdražení svých produktů. Takový argument však nebere v potaz komplexní povahu a propojenost hospodářského systému a ignoruje chování ostatních ekonomických subjektů.

Pokud dojde k růstu sazeb, nastane současně ochlazení poptávky domácností, které nemusí vyšší ceny výrobků přijmout. Samozřejmě tento proces nefunguje ze dne na den. Centrální banka však zvednutím úroků dokáže poptávku tlumit. I v České republice se čas od času objevují hlasy, že vyšší sazby zhoršují drahotu. Eventuálně, že v tuto chvíli je přece zvedat úroky zbytečné, protože inflace má primárně nabídkový charakter.

K růstu cen však přispívají faktory jak na nabídkové, tak na poptávkové straně. Fiskální stimuly (rozuměj rozdávání peněz) během covidu způsobily extrémně rychlé zotavení poptávky. Přerušení globálních dodavatelských řetězců zase omezilo nabídku. Taková konstelace logicky tlačí ceny nahoru. Vyšší sazby představují jeden z nástrojů, jak nabídku i poptávku opět vybalancovat. Tím nechci tvrdit, že proces zvedání úroků s sebou nenese žádná negativa. Restriktivní politika se samozřejmě podepíše na ekonomickém růstu.

Recese v tuzemsku tak zůstává velmi pravděpodobným scénářem. Troufám si však tvrdit, že rok klesajícího HDP představuje menší zlo než masivní destrukce úspor domácností, která by mohla teoreticky vyústit ve společenskou destabilizaci.

BREAKING: Turkey reports annual inflation of 69.9% in April

— The Spectator Index (@spectatorindex) May 5, 2022