Jeho bar se dostal až do prestižního deníku The New York Times, moc si to ale nepřipouští – a nadále se soustředí na to, aby z Brna dělal barovou velmoc. Jan Vlachynský provozuje v moravské metropoli šest podniků, k tomu má dva hotely a také hodně jede v takzvaných sezónních zážitcích, přičemž tím nejtypičtějším je turbomošt, brněnská vánoční pochoutka. V podcastu Vojty Žižky vedle toho mluví též o své knize s provokativním názvem, odhaluje, jak přistupuje k marketingu, a popisuje strasti s provozováním baru.

Byl to právě dosti speciální mošt, který Janu Vlachynskému umetl cestičku k barovému byznysu. Nejprve ho začal rozvážet po brněnských kavárnách, aby své začínající podnikatelské tendence nějak posunul, spojil se s parťákem Andrejem Vališem, se kterým později všechny podniky rozjížděl. Ještě předtím se ale spolu vydali na vánoční trhy, kde ho začali nabízet – a za sezónu si přišli na své dosavadní poměry na slušné peníze.

„Když se na to teď dívám zpětně, lepší byznys je ten turbomošt,“ odpovídá Vlachynský na otázku, zda je finančně zajímavější provozovat bary, nebo mít stánky s vyhlášeným brněnským alkoholickým moštem. „Kdybychom ho mohli nabízet celý rok a mělo by to tu stejnou dynamiku, bylo by to úžasné. Protože to, co my děláme, je minimalizované jen na pár věcí,“ pokračuje zakladatel gastroskupiny Lidi z Baru.

„Prostě uděláme pěkný stánek, uděláme dobrý drink a jsme u toho milí. Jasně, je to nějaká síla brandu a měli jsme štěstí, že se to (v roce 2009, kdy turbomošt představili – pozn. red.) povedlo, ve výsledku je to ale o tom vyladit detaily toho namazaného vlaku. V baru je to složitější, protože jsme se zákazníkem celý večer a dělají se tam mnohem složitější věci,“ uvádí Vlachynský důvody, proč je turbomošt „jednodušší“.

Stejně jako v předchozích letech i letos se turbomošt v Brně na vánočních trzích prodává – a Vlachynský předpokládá, že by tato sezóna mohla být velmi úspěšná. „Vždycky jde o to, jaké stánky vysoutěžíme. Letos se nám povedlo získat deset stánků, možná přibude i jedenáctý, což je nejvíce, co jsme kdy měli,“ pokračuje Vlachynský a pro zajímavost doplňuje, že v minulosti se jim podařilo za sezónu prodat i přes tři sta tisíc turbomoštů.

Jen o turbomošt ale zdaleka nejde, mnohem větší roli hrají v jeho byznysu bary a hotely, které s Lidmi z Baru provozuje. A oproti jiným vyčnívají možná i proto, jak se budují z marketingového hlediska. „Po svém marketingovém týmu chci, aby byli jako ostříži a hledali téma, vůči kterému se mohou vymezit nebo na něm něco ukázat,“ doplňuje Vlachynský a jako příklad zmiňuje svůj apel, proč by rodiče měli brát děti do barů.

Jeho přístup k podnikání je poměrně neotřelý také proto, že se rád cítí v pozici, kdy o daném oboru nic neví. „Pro nás je teď čím dál těžší se dostávat do mindsetu ‚vlastně nic nevíme’. Musíme to už dělat cíleně. Mnohem jednodušší je v tom prostě být, zkoušet ty věci a vlastně nevědět, co nejde. Podle mě je to alfa a omega jakéhokoliv progresu. V momentě, kdy víte jak na to, už se nemůžete pohnout,“ říká v podcastu.

Hodně z toho, co dnes člověk stojící za známým Barem, který neexistuje nebo podnikem Super Panda Circus, v byznysu aplikuje, se lze mimo jiné dočíst také v jeho knize Šéfové jsou k*koti… „Dozvíte se v ní, jak někdo (já) před třemi roky uvažoval nad tím, jakým způsobem se projevuje v šéfovské roli, co od ní očekává, co si myslí, že by tam měl dělat a naopak dělat neměl,“ láká.

Celý rozhovor s Janem Vlachynským si můžete poslechnout na Patreonu Vojty Žižky. Uslyšíte v něm například také:

• Jaké jsou jeho tipy na investiční alkohol
• Co patří mezi Honzovy největší fuckupy
• V čem je speciální jeho hotel Anybody v centru Brna
• Jak Honzovi vykradli podniky