Majitelka bytu v pražských Vršovicích je původně z Beskyd, a tak si přála, aby z domova přijelo také dřevo, které roste v rodinných lesích. Architekti z něj pak navrhli skoro všechny dřevěné konstrukce a také knihovnu, která dominuje obývacímu pokoji. Udělat byt prostornější, aby se tu dalo dýchat jako v Beskydech, už bylo o něco složitější.

Proměna se nesla v duchu prohlášení – stropy jsou vysoké a okna špaletová, všechno jsou to byty, které mají své kouzlo, ale často i nevhodné dispozice pro dnešní využití. Úprav se chopily architektky ze studia Plus One Architects. Nebylo to jednoduché, v 63 metrovém bytě 2+1 bylo potřeba nenechat kámen na kameni. Variant, jak prostor předělat, bylo asi deset.

Nakonec šly ve Vršovicích k zemi všechny příčky a zůstaly jen nosné zdi. „Byt byl původně řešený jako 2+1, kde byly všechny pokoje průchozí. My jsme rozšířily chodbu, abychom dosáhly neprůchozího dětského pokoje. Dva hlavní průchozí pokoje jsme pak otevřely a propojily pomocí dvou stejně velkých otvorů, obývací pokoj jsme nechaly v plném rozsahu, druhý pokoj jsme rozpůlily, čímž jsme dosáhly samostatné ložnice a kuchyně,“ líčí pro CzechCrunch architektka Petra Ciencialová.

To znamená, že pokud stojí člověk v chodbě, na pravo je koupelna a dětský pokoj. Vlevo se nachází obývací pokoj, kuchyně a ložnice. Tu dělí od ostatních dvou místností jen prosklená příčka. „Tím se nám podařilo dostat světlo až do středu dispozice, a byt tak prosvětlit. Pro potřeby soukromí je v ložnici možné plně zatáhnout závěsy,“ dodává architektka.

Foto: Plus One Architects/Radek Úlehla

+5

Ložnice je variabilní prostor, který počítá s tím, že až děti odrostou, dá se využívat například jako pracovna, případně cokoli jiného. V současné době je místnost ložnicí pro rodiče, která je řešená v podstatě na velikost manželské postele. Prosklená stěna odsud vede jak do kuchyně, tak do obýváku. Kuchyně je pak propojená právě s obývacím pokojem, kde je zároveň také jídelna.

„Kuchyně měla jedno omezení, kvůli přívodu vody nemohla být tam, kde jsme ji navrhovaly. Rozhodly jsme se ji proto rozdělit na dva ostrovy – jeden, kde je varná deska a lednice, a druhý, kde je dřez a myčka. Tyto dva ostrovy jsme barevně oddělily a kuchyně se tím příjemně odlehčila,“ vysvětluje Ciencialová.

Dětský pokoj není příliš prostorný, což ale nahrazuje dřevěný box se spacím patrem ze dřeva. Součástí celé konstrukce je uzavíratelný úložný prostor, nad kterým vzniklo místo pro spaní. Nahoře je okénko, které slouží nejen pro lepší cirkulaci vzduchu, ale také jako komunikační nástroj pro ty, kdo jsou dole. V konstrukci boxu jsou kromě úložného prostoru také schody a knihovna. V bytě se pak zvětšila koupelna, aby vyhovoval zdejšímu rodinnému životu. Místo vany je tu nově sprchový kout.

Zajímavostí bytu je pak to, že tu nejsou žádné lustry. Majitelé je nechtěli. „Byt je osvětlen tam, kde je to nutné, a vysoká výška stropů nám dovolila osvětlení nepřímé, které navozuje pocit, že svítí strop. Tam, kde bylo potřeba, tedy na pracovní ploše, kuchyňské lince nebo nad jídelním stolem, je stmívatelné světlo,“ říká architektka. To vše doplňují lampy se žárovkami, které zohledňují cirkadiální rytmus a přizpůsobují se teplotou světla dennímu rytmu.

Proměna bytu v posledním patře činžovního bytu z počátku dvacátých let v Charkovské ulici tak nakonec vyhověla zadání, že by rodina chtěla dostatek prostor, kde by se mohla scházet, zároveň tu ale byla i různá zákoutí, kam se schovat. Rekonstrukce vyšla na jeden a půl milionu korun.