Michaela Schenková a Michaela Syrová se potkaly před deseti lety. Obě těhotné a s nejasnými profesními plány do budoucna. Postupně si ale našly témata, kterým by se chtěly věnovat, jmenovitě potravinářské technologie, chemické procesy uvnitř jablečné šťávy, vlnové délky světla i stav letošní sklizně. Může za to jejich nápad vzešlý z některých nárazů v mateřství. A podle něj se rozhodly, že vyrobí svůj speciální nealkoholický sekt pod příznačným názvem Champi.

Primárním cílem bylo vytvořit pití, které by kromě ovocné šťávy neobsahovalo nic navíc. Jenže to znamenalo osobně si vyzkoušet postupy, které v Česku na takový účel doteď nikdo nepoužíval. „Už víme, proč to nikdo nedělá. Vývoj nám trval pět let,“ směje se Syrová, jedna ze spoluzakladatelek firmy Mams, která z jejich plánů vznikla. Zafungovalo to. Paradoxně přesto, že se vrhly do světa, o kterém dosud nic nevěděly.

V Mams prodaly první láhev loni v listopadu, teď jich vyrábí něco mezi pěti sty až tisíci denně. Jejich Champi je k dostání především na internetu, ale také v několika kamenných prodejnách v Brně, Praze a Pardubicích, přičemž se chystá do dalších měst. Zakladatelky s prodejem stovek lahví měsíčně věří, že prolomily bariéru úspěchu. Přesvědčují je o tom hlavně nárůsty prodejů, které teď vnímají každý den.

Pro prosinec Schenková a Syrová čekají, že se přehoupnou do dalších řádů, tudíž by se prodeje mohly pohybovat v tisícovkách. „Produkty typu šampaňského se nejvíce kupují na konci roku. Tam je 80 procent prodejů,“ vysvětluje Schenková. Nechávají si navíc velkou rezervu. Kdyby byl extrémní zájem, dokážou vyrobit i šest tisíc lahví za den. O jakých lahvích je ale konkrétně řeč?

To, o co se obě zakladatelky snaží (a co jim u podobných produktů chybělo), je naprosto čistá přírodní šťáva. Tedy pití nejen bez chemie, tedy aromat nebo barviv, ale i konzervantů a pasterizace. „Chemie má své výhody – zabije v tekutině všechno špatné, bohužel ale i to živé,“ vysvětluje Schenková.

Kromě jablečné šťávy je v jejich Champi jen oxid uhličitý, aby tzv. sekt měl bublinky. A to vůbec není snadné. Zjednodušeně řečeno, zavedené postupy pro něco takového v Česku nejsou, ale teoreticky taková šťáva vyrobit jde. Jenže jak, to je třeba otestovat s každou výrobou.

Sekt, kam se podíváš

U Champi jde o čas. Jestli nechcete do šťávy látky přidávat, musíte pochopit přírodní procesy. A pokud chcete zjistit, jak dlouho vydrží při nejlepší kondici, musíte holt tu dobu počkat. Tedy třeba zjistit, že se Champi dá prodat s půlročním datem spotřeby – prostě trvá půl roku.

Procesy ve šťávě stále probíhají, bez ohledu na to, co si s nimi člověk naplánuje. Syrová má tak doma lahve všude. Na stole, polici i ve sklepě. To proto, aby byly vystaveny různým teplotám. Vzorky po šesti kusech, zhruba čtyři bedny, Champi jsou tu opatřené lístečky s časem a datem. Jedině tak se dá zjistit, za jak dlouho a v jakých podmínkách vydrží a kdy se s tekutinou začne něco dít.

Navíc si to Schenková a Syrová poněkud zkomplikovaly tím, že se rozhodly pro čirou lahev. Chtějí do svého produktu vidět, ale také ho ukázat světu. Sázejí na to, že obal prodává, i proto jedno pití balí do čtyř různých etiket podle toho, komu je teoreticky určeno. Takže se dá kupovat přebal růžové nebo modré, ale je tu výběr i černé a bílé.

Metodou „pokus-omyl“ zakladatelky zjistily, že aby vůbec taková tekutina v lahvi bez přidaných látek vydržela, je třeba naprosto sterilní výroba a specifická technologie, kterou nechtějí příliš popisovat.

„Víme, že se ty přístroje nevyrábí v Česku, proto máme pro stroje na procesy od vymoštování až po lahvování zahraniční dodavatele. Aby byl výsledek kýžený, procesy na sebe musejí navazovat. Musely jsme zjistit, jaké kroky, jak rychle a v jakém sledu za sebou musíme udělat. Výroba je naplánována na tři dny,“ naznačuje aspoň Schenková.

Přes jasné postupy se od sebe každá série lahví může značně lišit. Champi se vyrábí výhradně z jablek a záleží na jejich odrůdě – Mams vybírá až z osmi. Záleží však i na jejich stavu právě ve chvíli moštování. „Máme vlastně takové ročníky jako u vína. Takže se bavíme o tom, jaké má sekt tělo, jestli je to hutné, nebo má třeba hruškovitý tón. Jako když se vinaři baví o odrůdách,“ říká Syrová.

Co se ale měnit nemá, je obsah sektu. „Pořád nám říkali: ‚Holky, šplíchněte tam něco. My tam nechceme nic šplíchnout.‘ O tom to je,“ dodává Schenková.

Hrozně to bolí

Vývoj Champi stál milion korun. Michaely je poskládaly z vlastních i rodinných úspor, od příbuzných i známých. Pak porušily pár byznysových pravidel, když si firmu založily přesně půl napůl. „Obě jsme trochu zakouslé,“ krčí rameny Syrová. Mnohokrát to chtěly vzdát. Opakovaně vyráběly, zkoumaly a zase vylévaly. Přemýšlely, proč se jablečná šťáva chová jinak, než měly v plánu.

Po několika proinvestovaných stovkách tisíc korun se nedostávaly prakticky nikam, ale když už v procesu byly, chtěly ho dokončit. „Už jste víc jak za polovinou závodu. Hrozně to bolí. Máte posledních deset kilometrů a prostě je chcete uběhnout. A každý krok může být poslední,“ popisuje Syrová.

A pak na mě chrlí znalosti o bakteriích a laktobacilech, teplotách a pasterizaci nebo zkušenosti o tom, jak koupili 250 litrů moštu k tomu, aby si mohly jen něco vyzkoušet. Vypráví, jak na ni odborníci mluvili v latinských názvech a ona je musela přesvědčit, aby našli společnou řeč s někým, kdo je slyší poprvé v životě. A především je přesvědčit o tom, že to myslí vážně. Tak se totiž podnikající matky v byznysu obvykle neberou.

„Rovné podmínky nejsou. Nechci na někoho zapůsobit, ale je to holý fakt. Dlouho nám trvalo vydobýt si svou pozici, protože nás nebrali vážně. Nebyly jsme ti chlapi, kteří by přišli na jednání a ostatní by je brali. Často jsem to tam viděla: úšklebky, jiné jednání. Ale do očí nám to nikdo neřekl. Teď už se s lidmi, se kterými spolupracujeme, bavíme naprosto normálně. Prošly jsme si ale různými zkušenostmi a musely si stát za svým,“ říká Syrová.

Jak moc si za svým stály, o tom hovoří třeba i to, že Syrová dříve pracovala jako personalistka a Schenková se věnovala vývoji reklamních produktů. Během péče o děti zjistily, že by nebylo časově úplně jednoduché vrátit se do své staré práce. A k tomu, když doma svým dětem chtěly dát ekvivalent sektu, zjistily, že bez chemie žádný nenajdou. A tak se rozhodly, zvedly telefon a začaly se ptát zpracovatelů ovoce, výrobců moštů, ciderů i vinařů.

„Nejdřív jsme měly jen hezkou myšlenku,“ říká Syrová. Pak šly dál – konzultace na Mendelově univerzitě, s odborníky a dalšími lidmi podle doporučení těch předchozích. „Když jsme si daly schůzku s ovocnářem v Brně, říkal, že dokážou vyrobit čerstvou šťávu z jablek celoročně. Většinu dodával na spotřebování nebo alkohol. Řekl, že s tím, že bychom nevyráběly alkohol, nás podpoří,“ uvádí Schenková.

Jablka jsou plodina, která se pěstuje v Česku, a její kvalita jde uhlídat. Navíc jsou k dispozici celý rok. „Tedy, kromě toho roku, kdy jsme se rozhodly,“ usmívá se Schenková.

Doba bezalkoholová

Co je však překvapilo, je hned několik skupin zákazníků, které si produkt našel. I když si ho představovaly pro děti, najednou se objevili starší lidé, diabetici, osoby s dalšími zdravotními potížemi nebo třeba ti, kteří z mnoha důvodů – nebo alespoň pro dnešek – nechtějí pít alkohol. Možnost si přiťuknout nealkem se hodí třeba na konference.

Champi se tváří a díky bublinkám částečně chová jako sekt, aby tak mohlo být slavnostním pitím. Ale alkohol připomínat nemá. A to je také jeden z důvodů, proč se zakladatelky nebojí nařčení, že by snad mohly motivovat malé děti k návykovým látkám. Pro jistotu ale i tuto otázku konzultovaly s terapeutkou, která jejich domněnku potvrdila.

Dál je v plánu velký rozvoj. Champi by chtělo vyzkoušet nové technologie. „Jako správná ženská se teď na ně těším, po novém roce se na to vrhnu,“ směje se Syrová. Slavnostní pití by se podle plánů obou Michael mohlo vydat i do zahraničí. Než se tak stane, poznávají své zákazníky. „Teď máme dojímací fázi. Asi to roční období,“ říká s nadsázkou se Syrová. Když mají čas, kochají se totiž nad fotkami a příběhy, které jim zákazníci s jejich sektem posílají.