Betonové kolosy, které v naší krajině pozvolna chátrají a připomínají nám pestrou industriální minulost naší země, vzhledem ke svým proporcím mnohdy vyvolávají stejné dojmy jako sakrální stavby. Po tom, co pozbyly svou funkci, začaly zet prázdnotou, přesto ale neustále přitahují nadšence pátrající po opuštěné architektuře. Mezi takové se řadí i kolektiv nezávislých umělkyň a umělců Lunchmeat Studio, který nyní ve spolupráci se Signal Festivalem připravil výstavu věnovanou právě těmto chátrajícím velikánům.

Výstava s názvem The Grief of Misfit Cathedrals vznikla pod taktovkou kurátorky Ivy Polanecké v prostoru Galerie 3. Ten se v Kunsthalle Praha rozhodli vyhradit pro prezentaci umění digitálního věku, ve kterém se prolínají různé obory a přístupy. Šlo tak o ideální místo pro lineární experimentální projekt z dílny Lunchmeat Studia, vytvořený pomocí 3D skenů průmyslových areálů Koněv a Poldovka na Kladně.

„Jde o multikanálovou site specific instalaci, což znamená, že jsme vytvořili dílo, které je naroubované přímo na prostor Galerie 3. Snažili jsme se tedy jít za hranici klasického audiovizuálního díla na klasickém projekčním plátně. Dílo stojí na jasných základech, které zde tvoří zapomenuté industriální zóny bez přímého významu pro současného člověka. Rozpadají se a vyvolávají otázky, co s nimi bude dál,“ vysvětluje Jakub Pešek, umělec působící v Lunchmeat Studiu.

Foto: Nikola Schnitzerová

Jako podklady pro dílo posloužily 3D skeny industriálních areálů

Celá audiovizuální kompozice trvá čtrnáct a půl minuty a na díle pracovalo Lunchmeat Studio přibližně rok. Kolektiv nejprve začal industriální zóny skenovat pomocí technologie zvané fotogrametrie a na základě získaných materiálů vytvořil podrobné 3D modely celkových ploch i různých detailů skrytých v zákoutích ruin.

„Se získanými 3D modely jsme poté začali pracovat. Probíhala dekonstrukce a posléze rekonstrukce materiálů, které jsme v areálech našli. Jelikož jsou to místa, která jsou na okraji společnosti a valná většina lidí je nenavštěvuje, chtěli jsme tím vyvolat otázky, kdy má skončit existence podobné zóny, kým má být takový zánik určen. Sami totiž sledujeme, jak tento prostor mizí před očima, a víme, že jde o budovy, které už nikdy nebudou postaveny,“ dodává Pešek.

Diváky tak na výstavě přivítá poněkud pochmurná atmosféra doprovázená hutným zvukovým podkresem, který je pro projekty studia Lunchmeat stěžejní. Od roku 2010 totiž pořádá Lunchmeat Festival, ve kterém se prolíná svět alternativní elektronické hudby a digitálních médií. Ty mimo jiné probíhají i v jinak opuštěných industriálních prostorách.

Bezútěšná atmosféra ale není zcela nahodilá. Je totiž provázaná s japonským estetickým konceptem „mono no aware“, který oceňuje krásu věcí i přes to, že nejsou prvoplánově líbivé. K jejich obdivu nám totiž stačí jen to, že existují a že si díky nim uvědomujeme pomíjivost našeho světa. Může tak vyvolávat pocity zármutku z nevyhnutelné změny, ale zároveň v nás umocňuje radost z přítomného okamžiku.

Audiovizuální instalaci je možné navštívit od 12. října do 15. října v rámci Signal Festivalu s festivalovým pasem. Právě výstavou The Grief of Misfit Cathedrals lze totiž odstartovat trasu, která vede z Malé Strany přes Staroměstské až na Senovážné náměstí. Poté bude výstava otevřena až do 14. ledna 2024.