Čtyři hodiny utečou jako voda. Zvlášť pokud máte tento čas využít k převozu srdce od jednoho člověka k druhému. Díky speciální metodě mají lékaři nyní v podobných situacích hodin i dvakrát tolik. Srdce převážejí nezmražené, bijící – a také s oxygenerátorem, který ho okysličuje. Na konci roku se díky tomu podařilo zachránit život pětileté holčičce.

Speciální přístroj OCS Heart využívá metody bijícího srdce a v zásadě funguje jako mimotělní oběh. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) ho používají už od podzimu roku 2019. Důvod je právě prodloužení doby, po kterou je možné orgán převážet. Na konci loňského roku mohlo vůbec poprvé dojít k mezistátnímu převozu, srdce pro malou pacientku se převáželo ze Slovenska.

„Často může transplantaci znemožnit dlouhý transportní čas k příjemci z hlediska geografické vzdálenosti. Nicméně v těchto případech už máme naštěstí řešení pomocí transportu izolovaného bijícího srdce, kdy můžeme přepravovat tento životně důležitý orgán i při transportní vzdálenosti kolem deseti hodin,“ uvedl dříve pro CzechCrunch přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM Ivan Netuka.

K úspěšné operaci došlo na konci loňského roku a spolupracoval na ní IKEM a Fakultní nemocnice v Motole. Asistovala i armáda, která pomohla se samotným převozem. Speciální přístroj dodala Kapka naděje a Shell. A zachránil dohromady už sedm lidí. To ale neznamená, že by byla metoda použitelná pro všechny případy. V případě malé holčičky to ale mělo smysl, protože kdyby na převoz lékaři srdce zmrazili, pravděpodobně by po cestě selhalo.

Dívka navštěvovala nemocnici od léta 2021. Přišla tehdy s tím, že nemůže spát, ani si lehnout, špatně se jí dýchalo. Lékaři jí diagnostikovali dilatační kardiomyopatii, to znamená nefunkčnost levé nebo dokonce obou komor srdce. Tělo kvůli tomu nemá dostatek krve. Lidé o tom dlouho nemusí vědět. Nakonec ale dochází k selhání. Holčičce se nyní daří dobře a byla propuštěná do domácího léčení.

V Česku se transplantace nedočká v průměru šedesát lidí ročně. Na čekací listině je přes tisícovku lidí. Nejčastěji jsou potřeba náhražky ledvin, jater, srdce, slinivky, plic nebo tenkého střeva. Mezi dárci pak převládají zemřelí. Ročně jich je okolo dvou stovek, každý přitom může pomoci až deseti dalším lidem.

Obecně ale platí, že orgánů je dlouhodobě nedostatek. Důvodů je hned několik. Je to samozřejmě počet lidských dárců, kteří se dostanou do stadia mozkové smrti. Může to být ale například i anatomická a hmotností nevhodnost orgánu. Do třetice je to již zmíněný problém s transporty na dlouhé vzdálenosti.