První český virtuální film pomáhá vypořádat se s depresí. Lze do něj zasahovat hlasem

Na filmových festivalech i ve školách budou promítat nový film, který využívá prvky virtuální reality. Diváky seznámí s depresí.

Tmání

Foto: Brainz Immersive

První film ve virtuální realitě Tmání

Lidí, kteří trpí depresemi, dlouhodobě přibývá. A to nejen v Česku, ale po celém světě. Ondřej Moravec přišel na to, jak se s ní vypořádat i jinak než pomocí antidepresiv. Natočil o své nemoci film. Je to navíc první český film, který je virtuální a využívá interaktivní prvky. Jmenuje se Tmání.

„Příprava virtuálního filmu přinesla celou řadu výtvarných a technologických výzev. Film se odehrává všude kolem nás v 360stupňovém rozhledu a můžete do něj zasahovat jak svým hlasem, tak třeba sahat na některé objekty svými dlaněmi. Díky této interaktivitě jsme museli příběh i scénář formovat zcela jinak, než je běžné u klasického filmu,“ popsal pro CzechCrunch Moravec.

Tmání vzniklo v koprodukci s kreativním studiem Brainz Immersive, které se už postaralo například o virtuální prohlídku jaderné elektrárny Temelín či o rozšířenou realitu pro Signal festival.

Film by se měl mezi diváky dostat v třetí čtvrtině roku. Počítá se s distribucí v galeriích nebo na filmových festivalech. Bude se ale také promítat v rámci školních projekcí, a to nejen v Česku, ale i v Německu. A také v online obchodech pro lidi, kteří budou mít u sebe vlastní headset.

Tmání

Foto: Brainz Immersive

Snímek pojednává o depresi

Úspěšný je ale vlastně už teď. Tmání získalo grant od společnosti Unity Technologies, která z amerického San Franciska vyvíjí softwary pro videohry. Film podpořil i Státní fond kinematografie, nadační fond Filmtalent Zlín a filmový fond Medienboard Berlin-Brandenburg.

Snímek je krátkometrážní, potrvá dvacet pět minut, za cíl si přitom klade osvětu o nemoci, kterou trpí stále více Čechů. Filmem ostatně provádí samotný režisér, který zavede diváka do imaginativní krajiny inspirované vlastními zážitky. A také vlastní depresí. Kromě toho dává Tmání odpovědi i na základní otázky. Třeba jaké to je žít s touto nemocí, jak se s ní vyrovnat, a především, co pomáhá při nepříjemných stavech.

Tvůrci spolupracovali s odborníky, na filmu se tak podílel i Národní ústav duševního zdraví. „Chceme pomocí Tmání oslovit diváky, kteří mají v okolí někoho s depresí, aby si danou problematiku mohli lépe představit. Cílovou skupinou jsou tak teenageři a mladí dospělí,“ líčí režisér.

Depresí trpí v Česku až sedm set tisíc lidí. Číslo vychází z údajů Evropské unie, které říkají, že v průběhu jednoho roku má depresi až sedm procent populace. Péči přitom z oněch sedmi set tisíc vyhledá jen zlomek nemocných. Odhadem je to kolem sta až dvou set tisíc lidí.

„Depresivní onemocnění není duševní nebo emocionální rozpoložení a není to duševní choroba. Není to ani forma šílenství. Je to nemoc těla. To není metafora, to je fakt,“ popisuje nemoc Tim Canthoper, který o ní vydal několik knih. Canthoper upozorňuje na to, že lidé s depresí mají prokazatelně rozkolísaný stav limbického systému, čímž se liší od stavů smutku a výkyvů nálady.

Na Tmání by měl navázat druhý projekt, tentokrát s optimističtějším názvem Světlá chvilka. Ta má pro změnu sloužit jako forma terapie přímo pro pacienty, kteří depresí trpí. Druhý snímek se ale teprve začíná připravovat.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.