První dílnu si otevřela doma v malé obci. Teď vyrábí šperky na míru 3D tiskem a sídlí i v Karlíně

Ve Zlatnictví Salaba dělají ruční práci. Pokud chce ale člověk něco hodně speciálního, umí tu vyrobit i prsten ze zlata za pomoci 3D tiskárny.

Eliška NováEliška Nová

zlatnictvi-salaba-8Story

Foto: Zlatnictví Salaba

Zlatnictví Salaba vyrábí šperky i pomocí 3D tisku

0Zobrazit komentáře

Po revoluci si Jana Salabová otevřela doma v malé obci malou zlatnickou dílnu a do místních novin dala malý inzerát. Zákazníků ovšem nebylo málo, naopak se jen hrnuli. A díky tomu si postupně vybudovala větší zlatnictví v Ústí nad Orlicí, do kterého se nakonec zapojil i její manžel Tomáš, vyučený strojař. Po třiceti letech mají úspěšný rodinný podnik a pobočku v pražském Karlíně, o kterou se stará dcera Klára.

Celé to začalo na vysoké škole, kde si Jana Salabová po večerech přivydělávala jako dělnice výrobou stříbrných šperků pro firmu Soliter. Když se pak pustila do vlastní výroby, začínala v pokoji. Vzhledem k tomu, že ale byla jediná zlatnice široko daleko, o zakázky neměla nouzi. A nemá ji dodnes, Salabová se totiž nebojí experimentovat, takže má kromě jiného zlatnictví, jež jako jedno z mála začalo pro výrobu šperků používat 3D tisk. Produkuje tak šperky na míru.

„Moje máma je prostě cool. Zvládá učit na uměleckoprůmyslové škole, kde je pořád v kontaktu s photoshopem a různými inovativními programy. Do 3D tisku se úplně zamilovala, viděla ho na šperkařském veletrhu v cizině a všechno jí to sepnulo dohromady,“ říká pokračovatelka rodinné tradice Klára Salabová.

Výhoda 3D tisku je v tom, že je díky němu zlatník schopný udělat šperk přesně tak, jak si zákazník představuje. V showroomech Zlatnictví Salaba to většinou funguje tak, že někdo přijde a pak s ním dlouho zlatník nejdříve plánuje u počítače. Jde o zásnubní a snubní prsteny, ale i o investiční šperk, který se bude předávat z generace na generaci. Výsledkem takové několikahodinové schůzky je každopádně vždy kus, který v sobě může mít ukryto téměř cokoli.

zlatnictvi-salaba-3

Foto: Zlatnictví Salaba

Zlatnictví zakládala Jana Salabová (vlevo), postupně se přidal i manžel Tomáš a dcera Klára

Tím nejtitěrnějším zlatnickým páskem lze totiž do prstýnku udělat srdíčko, lístečky nebo třeba celou zahradu. „Dělali jsme šperk, kam chtěl zákazník svoje iniciály, teď jsme zase vyráběli takový mořský prstýnek, kde jsou v kroužku ukryté vlny. Dělali jsme také prstýnek s ledňáčkem pro dceru, která měla stejnou přezdívku ve skautu. Většinou u nás lidé poptávají něco speciálního, co nikde jinde nedostanou, protože něco takového ručně prostě neuděláte,“ popisuje Salabová mladší.

Zlatnictví se ale specializuje i na kombinace snubních a zásnubních prstýnků, které jsou takovou malou skládačkou. Každý z nich funguje samostatně, pokud má ale člověk oba, skvěle do sebe zapadnou. Kameny používají ve Zlatnictví Salaba rozličné: může jít o safíry, granáty, rubíny nebo ametríny, což je kombinace ametystu a citírnu. Či tanzanity, které jsou k sehnání jen v Tanzanii a jsou prý teď velmi populární.

V podhůří Orlických hor pracují také s diamanty a jejich laboratorními verzemi, které vyjdou o dvacet nebo třicet procent levněji než klasický průhledný kámen. Salabová mladší ale jednoznačně radí – na investici se rozhodně vyplatí ten pravý.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Na základě schůzky vznikne tedy 3D model z vosku. Ten se pak přelije sádrou a vznikne forma, do které už se následně vstřikuje zlato nebo platina, se kterou zlatnictví také pracuje. Odlitek jde do rukou Jany Salabové, která ve své dílně dodělá, co je potřeba, vypiluje, ručně osadí kamínky. To všechno trvá tři až čtyři týdny, pokud není potřeba sehnat vhodný a kvalitní kámen. Posledním krokem je punc a aby ho šperk získal, musí ho posoudit puncovní úřad.

Salabovi pracují s 3D tiskem už sedmým rokem. Tiskárny si zlatnictví pronajímá, a to především kvůli jejich pořizovací ceně. V jejich showroomech ale pořád najdete i vitrínu s tradiční ruční prací, kdy se šperky tvoří hezky postaru. Jana Salabová je tak stále vyrábí, protože třeba u náramků nedává 3D tisk příliš smysl.

Zatímco ona je v dílně v Ústí, Tomáš Salaba se tam stará o obchod. Dcera Klára je zase v hlavním městě. Rodinný byznys je tak hezky rozdělený. „Lidé šperky chtějí přeci jen vidět, říkali jsme si proto, že půjdeme do Prahy, protože kam vlastně jinam? Byl to logický krok,“ říká Klára Salabová. Showroom v karlínské ulici Prvního pluku je otevřený už skoro tři roky.

Do šperkařské dílny se ale Klára Salabová nechystá. Sice v ní vyrostla, chvíli to ale vypadalo, že její život se bude ubírat úplně jiným směrem. Salabová mladší totiž vystudovala v Anglii obor lidské zdroje. „Nic takového v Česku ani v Maďarsku, kde jsem byla na stáži, ale v podstatě neexistuje. Firmy tuto pozici vnímají spíš tak, že za ně někdo dělá pohovory,“ říká nejmladší z rodiny.

Přidání se do rodinnému podniku byl podle ní ale dobrý krok. Byznys o dvou členech se rozrostl na tři. „Ve zlatnictví mám na starosti právě 3D tisk. Doleštit a dočistit šperk zvládnu, ale zlatnice jako máma nejsem, udělat šperk od nuly bych si netroufla. Na druhou stranu, kdybych byla v dílně, nestíhala bych se starat o provoz tady,“ říká s tím, že pod svým dohledem má také e-shop a marketing zlatnictví nebo právě shánění kamenů.

Zákazníci si každopádně u Salabů objednávají šperky také virtuálně, přes online hovor a sdílenou obrazovku plánovače. I tuhle službu zlatnictví nabízí. Využívají ji většinou Češi v zahraničí. Ve zlatnictví nicméně nakupují i cizinci, ti však paradoxně volí spíš obchod v Praze. Šperk od Salabů už cestoval do Anglie i do Ameriky. Příběhy jsou to různé. Posledně si například prsten objednával Řek, co bydlí v Nizozemí a přítelkyni žádal o ruku na Seychelách.

Nebojí se prodávat ponožky za dva tisíce. Na výrobu jsme chtěli zkusit i srst z mývala, říká Soška

Značka Ferdinand se od svého založení soustředí na to, aby její ponožky pocházely z Česka. Podle jejího zakladatele je to boj, ale nehodlá to měnit.

salvator-soskaStory

Foto: Ferdinand

Salvátor Soška, zakladatel značky Ferdinand

0Zobrazit komentáře

V roce 2016 založil Salvátor Soška, tehdy šestnáctiletý, společně s Jakubem Janošíkem značku Ferdinand zaměřenou na ponožky s hravými barvami a designy. Od začátku je vyráběli v Česku a na jejich podobě začali spolupracovat s domácími návrháři a ilustrátory. Pilíře, které drží značku pohromadě, se v průběhu osmi let nezměnily, podle Salvátora Sošky ale přibyly nové vrstvy v podobě materiálů, struktur a barev. „V roce 2021 jsme měli dojem, že barevných ponožek je najednou všude spousta a že potřebujeme nabrat druhý dech,“ říká.

Se Salvátorem Soškou se setkáváme v sídle značky Ferdinand, kterým je Laichterův dům od architekta Jana Kotěry. V prostorách vinohradské perly moderny Soška se svým týmem vymýšlí, co nového přinést do ponožkového světa. „Před necelými třemi lety jsme si řekli, že bychom mohli zkusit vytvořit ponožky, které nejsou na první dobrou jen o grafickém návrhu a přenesení ho na ponožku, ale více o materiálu, struktuře a krásných barvách. Byl to pro nás velký posun a rozšíření záběru našeho ponožkového portfolia,“ přibližuje vývoj, k němuž v roce 2021 došlo.

Ponožky s grafickými designy jsou stále důležitou součástí DNA značky Ferdinand. Ostatně před nedávnem představili novou spolupráci s proslulým designérem Alešem Najbrtem. Ve větší míře ale také začali zapojovat tvůrce a tvůrkyně z jiných oblastí a spolupráci více prohloubili, aby nestála jen na navrhnutí designu.

Oslovili tak třeba Jana Trakala, který si vytvořil jakési značkové alter ego Alois Ficka – pod ním tvoří ze starých vintage kousků nové oblečení. Nebo zapojili módní návrhářky Terezu Rosalii Kladošovou a Petru Ptáčkovou.

f8

Foto: Filip Beránek

Ve značce Ferdinand vsadili na jednobarevné ponožky

„Alois začal na naše ponožky doplétat své signifikantní prvky a byl o ně obrovský zájem. Až mě to překvapilo, protože prodávat v Česku ponožky, které stojí i dva tisíce, je docela odvážné. Jinak to ale nejde, protože jde o ručně doháčkované ponožky ze stoprocentní merino vlny. Každý pár mu prošel pod rukama, některé vznikaly i čtyři hodiny. S Petrou jsme ponožky barvili rzí, s Terezou jsme je obraceli naruby, aby vznikly pěkně chlupaté páry,“ přibližuje Soška.

Kromě intenzivnějších spoluprací ale u značky Ferdinand došlo ještě k jedné zásadní změně. Pod její taktovkou totiž začaly vznikat i úplně jednoduché, jednobarevné ponožky. Salvátor Soška totiž začal vnímat, že lidé chtějí kvalitní ponožky, ale nechtějí, aby byly tak bláznivé.

A značek s poťouchlými potisky se navíc vyrojila velká spousta. Se svým týmem se tak zaměřil především na hledání kvalitních materiálů – do portfolia tak přibyla merino vlna z projektu Owen Stitch, která pochází z eticky získaných zdrojů z Kyrgyzstánu, hedvábí, v plánu jsou ale také ponožky z kašmíru.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Zkoušeli jsme také mývalí srst, která se chová podobně jako kašmír. Jedno kilo příze ale stojí 14 tisíc korun, takže by jedny ponožky vyšly tak na 5,5 tisíce. Jsou firmy, které tyhle ponožky prodávají, ale my jsme pro mývalí srst zatím využití nenašli. Třeba jednou najdeme!“ směje se Soška. Kromě materiálů ale ve Ferdinandovi experimentují také s různými strukturami ponožek, což je vyšší dívčí, když chcete držet výrobu v Česku.

„Zázemí pro pletení vzorovaných ponožek máme skvělé – šikovné mechaniky, skvělé pletací stroje. Ale v naší pletárně nemáme k dispozici všechny stroje na všechny typy ponožek, a to hlavně pro zmiňovanou jednoduchou kolekci. Tím pádem spolupracujeme s různými pletárnami po Česku, kde mají často ale starší stroje z druhé poloviny 20. století a není moc lidí, kteří s těmihle stroji umí. Snažíme se stále hledat, kdo nám jak pomůže, abychom mohli zkoušet různé příze, struktury – žebra, copánky a mnoho dalšího,“ vysvětluje Soška.

A dodává, že by samozřejmě bylo jednodušší, kdyby výrobu přesunuli do Portugalska nebo Itálie, kde je pletařský průmysl na úplně jiné úrovni a kde v pletacích firmách vyrobí všechno, na co si jen člověk vzpomene – za mnohem nižší náklady. „Zatím se stále snažíme držet stoprocentně výrobu v Česku, bojovat a zkoušet věci u nás. Snad nám to nadšení vydrží.“

Boj na domácí půdě se ale výhledově přenese za hranice alespoň částečně, prostřednictvím expanze. Loni se Ferdinand otevřel rakouskému trhu, kde značka zarezonovala už vzhledem ke svému názvu. Ponožky z Česka už také prodávají některé obchody v Tokiu, Paříži, Marseille či Londýně, na zahuštění prodejní sítě za hranicemi naší země se tak chce Salvátor Soška více zaměřit.

V Česku se pak značce velmi dobře daří. Z obratu, který činil v roce 2018 2,5 milionu korun, se loni dostala na 24 milionů. Z toho 15 milionů připadlo na firemní zakázky – pro firmy a organizace, mezi něž patří Ambiente, KVIFF, Pepsi Cola, Karlova Univerzita, Holky z Marketingu, Pivovar Bernard, Český lev nebo město Praha, loni vyrobili 350 tisíc ponožek. I když poměrově ke koncovým zákazníkům doputoval menší počet ponožek, a to 50 tisíc, neznamená to, že by na ně chtěl Salvátor Soška zanevřít, spíše naopak. I proto letos v lednu vznikl kamenný obchod Ferdinand na Letné, přímo na ulici Milady Horákové.

f1

Foto: Ferdinand

Od začátku letošního roku má Ferdinand také vlastní obchod

„Obchod jsme sdíleli společně s Master&Master, ale pořádali jsme v něm jen prodej formou pop-upů, zejména před Vánoci. A nakonec jsme se domluvili, že si ho celý vezmeme pod sebe. O obchodu jsme totiž dlouho uvažovali, původně jsme chtěli nějaký v centru města, protože mi přijde důležité, aby tam nebyly jen absint a cannabis shopy, ale i nějaké malé lokální firmy. Nakonec jsme přibrzdili a šli na Letnou, ale jsem za to rád, protože mít obchod je něco úplně jiného než prodávat na e-shopu,“ vysvětluje Soška.

Obchod v centru Prahy však stále nevylučuje. Jasno má pak také v tom, jakým směrem se značka Ferdinand ubírat nebude: „Zatím nebudeme rozšiřovat sortiment, chceme stále prodávat ponožky a v nich se zdokonalovat. Věřím, že tohle je cesta, jak budovat kvalitní značku. I když každá příručka podnikání by nám možná poradila, že když máme dostatečnou klientelu, musíme přidat další produkt, ale my se chceme věnovat jednomu produktu. A nápadů na ponožky máme pořád hromadu.“