První firma za peníze pochytala CO2 ze vzduchu a uložila pod zem. Nadějná metoda může masově uspět
Zařízené švýcarské firmy ročně pochytí asi čtyři tisíce tun CO2, což je málo. Konkurent ale buduje zařízení, které zvládne až půl milionu tun.
První komerční zařízení na zachytávání CO2 je na Islandu
Mezi její zákazníky patří třeba Microsoft, který společnosti Climeworks už dříve předem zaplatil, aby se vypořádala s jeho uhlíkovou stopou. Teď to konečně zvládla. Švýcarská firma oznámila, že se jí podařilo zachytit oxid uhličitý z atmosféry a uložit ho pod zem. A použila na to speciální technologii, která sice funguje už asi sedmdesát let, ale až teď byla úspěšně využita pro sběr CO2, respektive ochranu klimatu.
„Příkladem využití mohou být ponorky nebo kosmické lodě, kde je potřeba obsah CO2 ve vzduchu systematicky snižovat,“ říká na úvod Vít Hladík z České geologické služby. „Počátky klimaticky orientovaných aktivit lze datovat někdy do roku 1999, kdy profesor Lackner z Arizony přišel s konceptem takzvaných umělých stromů. Od té doby se technologie intenzivně vyvíjí, jejímu širšímu uplatnění zatím brání hlavně vysoké náklady,“ doplňuje.
Až dosud se zachycený oxid uhličitý používal například pro výrobu syntetických paliv nebo zásobování skleníků. Druhou stránkou nového konceptu je uložení CO2 pod zem – a to je podle Hladíka dnes už rozvinutá, ověřená a v podstatě komerční technologie, která je ve světě provozovaná na desítkách úložišť CO2 v rozsahu stovek tisíc až jednotek milionů tun za rok.
„Uložený oxid uhličitý v těchto případech ovšem pochází ze zachytávacích zařízení u průmyslových zdrojů emisí, nikoliv přímo z atmosféry. Climeworks je patrně první firma, která tyto dvě technologie spojuje a oxid uhličitý zachycený přímo z atmosféry rovnou ukládá do geologického prostředí,“ vysvětluje dále Hladík.
První čtyři zachytávače CO2
Právě zachytávací zařízení u průmyslových zdrojů emisí jsou dnes už vcelku běžnou věcí. „To má řádově větší kapacitu a funguje už od sedmdesátých let. Chemický princip je zhruba stejný. Bodový zdroj má výhodu větší koncentrace a dává smysl v tom, že k vypuštění oxidu uhličitého vůbec nedojde,“ líčí Eva Pluhařová z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.
Zachytávání u průmyslových objektů je mnohem dál. Ročně zachytí a uloží do podzemí 42,5 milionu tun CO2. Jedenáct dalších takových zařízení je nyní ve výstavbě, dalších sto padesát ve fázích přípravy. „U těchto projektů je CO2 zachytáváno ze spalin nebo odpadních plynů různých průmyslových zařízení – od úpraven plynu přes elektrárny a cementárny až po výrobny etanolu a další chemické výroby. V řadě případů už jde o komerční technologie, které si můžete na mezinárodním trhu objednat,“ říká Hladík.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNové zařízení, které lapá uhlík přímo ze vzduchu, naproti tomu ročně z atmosféry stáhne čtyři tisíce tun CO2, všechna existující zařízení zvládnou z atmosféry stáhnout deset tisíc tun ročně. To je velmi málo. Globální emise oxidu uhličitého loni byly na bezmála 37 miliardách tun. „Je ale třeba poznamenat, že prognózy rozvoje zachytávání CO2 ze vzduchu předvídají masivní rozvoj této technologie,“ popisuje Hladík.
„Například jeden z konkurentů Climeworks, americká firma Carbon Engineering, ve spolupráci s ropným gigantem Occidental chystá projekt, který má zachytávat půl milionu tun CO2 ročně. To už je zajímavý rozsah i z pohledu ochrany klimatu,“ popisuje odborník z České geologické služby. Další taková zařízení – navíc větší – se v tuto chvíli už staví.
Novinka firmy Climeworks se jmenuje Orca, sídlí na Islandu a v podstatě filtruje oxid uhličitý z okolního vzduchu. Kolik švýcarská firma zachytila v první várce, nechce říct z důvodu uzavřených kontraktů. Ty má nejen se zmíněným Microsoftem, ale také se společností Stripe a Shopify. Pro představu má samotný Microsoft různé smlouvy na odstranění dohromady dvou a půl milionu tun uhlíku. Kromě zachytávání počítá také s projekty v lesnictví.
Za projektem stojí švýcarská firma Climeworks
Nepřehlédněte:
