V devadesátých letech vyvěsil na Karlovo náměstí ceduli. Do pavlačového domu v nedaleké Kateřinské ulici, kde bydleli, přivezl Václav Kabát kopírku, jíž koupil za peníze vydělané ve Venezuele. A začal tisknout. Od té doby se píše příběh papírenské firmy Bobo, jejíž sešity měly snad všechny porevoluční děti. Právě teď na ně dozajista stojí frontu zas.

Kabát sedí v jedné ze tří obrovských hal ve Voračicích na Benešovsku a vypráví, jak měl před lety odjet s Pragokoncertem do Caracasu. „Chyběly jim bicí, trumpeta, lesní roh a cello, tak tam nakonec jela celá delegace. Domluvené to bylo ještě za socialismu, odlétali jsme ale v lednu už ze svobodné země,“ vypráví Václav Kabát starší, jehož celoživotní vášní je hudba. Sám se vyučil na konzervatoři na bicí a fagot.

Ve Venezuele vůbec nechápali, co se to v Československu stalo. A tak se skupinka stala nejen hudební inspirací, ale také výborným informačním zdrojem. Zůstali tři měsíce. „Učil jsem tam černochy evropskou muziku, oni mě učili muziku jihoamerickou. Na jejich konzervatořích se pořád něco kopírovalo, měli vazačky s papírem a spoustu dalších věcí, které jsme my tady vůbec neznali. Za tři tisíce dolarů, které jsem tam vydělal, jsem nakonec koupil kopírku, protože jsem si říkal, že se to určitě bude hodit i tady,“ vypráví Kabát starší.

Od klasického kopírování byl už jen krok k barevným tonerům, k hřebenové vazbě, k notesu na poznámky. To všechno dělal Václav Kabát starší se svou ženou Helenou. A když pak přišel na návštěvu známý a podivoval se, že jejich výrobky prezentují pod zkratkou MKK, tedy Minoltou Kopíruje Kabát, vznikl název budoucí firmy. „Vždyť je to úplně blbý!“ smál se rodinný přítel. Václav Kabát se nenechal rozhodit a pověřil svou ženu: „Bobo, dej mu kafe!“ A bylo to.

Teď firma vyrábí okolo čtyř milionů sešitů a zápisníků ročně a snaží se neustále přicházet s novými věcmi. A tak mají Kabátovi v nabídce třeba retro kolekci. Sešity mají pevné desky se zakulacenými rohy, štítkem pro nadepsání bloku a kvalitní papír.

V nabídce je i To do list, výborná záležitost pro ty, kteří se nekamarádí s digitálními technologiemi a pořád si rádi něco odškrtávají na papíře. Nebo Nedatovaný kalendář v různých velikostech – po dnech, týdnech či měsíci, kde je možné začít třeba hned od zítřka.

„Pořád musí člověk něco dělat nově. Základy jsou ale stejné. Když jdete na koncert, taky chcete slyšet hlavně staré pecky,“ připodobňuje Kabát. V papírnictvích jsou tak stále k dostání také takové staré pecky. Mezi nimi je sešit s názvem Speciál. „Bez novinek by ale člověk nebyl šťastný,“ dodává zakladatel Bobo blokařství.

A tak má Bobo nově v nabídce třeba také speciální kolekci Leonardo, ve které je k dispozici několik sešitů a skicáků. A to včetně varianty s černými papíry, do kterých lze malovat různými styly. Vytvořili také nové školní sešity, kde jsou na první a poslední stránce omalovánky a prostor pro malování – namísto někdejších pijáků, na které se dřív kreslilo.

Nebo jsou to hrací omalovánky s QR kódem. Každá omalovánka má konkrétní kód. Když na něj zamíříte mobilem, začne vám k vymalovávání hrát hudba. „Je to šest hodin muziky,“ říká Kabát starší. K dispozici je i vánoční varianta, ve které samozřejmě znějí koledy.

Loni oslavilo Bobo třicet let na trhu a svůj um Václav Kabát starší pomalu předává synům – Václavovi a Honzovi. Kluci se potatili. Kromě toho, že se zapojují do rodinné firmy, zdědili také vášeň pro muziku. Především pro bubny. Oba tak dříve založili kapelu Marimba, ve které hráli na stejnojmenný bicí nástroj.

„Konzervatoř je nejlepší obchodní akademie. Každý hned pozná, jestli vám to jde, nebo ne. Nedá se to ošvindlovat. Takhle si představuju byznys: ukaž, co umíš. A podle toho budeš oceněný,“ říká jejich otec. Jeho nejstarší syn Václav ostatně dnes dělí svůj čas mezi samotné hraní, Bobo a výuku na konzervatoři.

Skrz naskrz rodinná firma

Že společný byznys rodinu ani trochu nerozklížil je vidět hned. Ještě před tím, než Kabát starší začne vyprávět. „Heleno, půjdeš komunikovat s námi?“ volá na svou paní, která jen projde okolo a s úsměvem odpovídá. „Myslím, že to zvládneš. Navíc mě stejně nepustíš ke slovu.“

A tak Václav Kabát starší vypráví za oba. „Jsme s Helenkou spokojení, jak to funguje a jak to kluci přebírají. Je to trpělivá práce, kterou není možné udělat šmahem. Musíte je prostě připravit. Přináší to dobré věci i různé nepříjemnosti, se kterými se člověk musí vyrovnat. To je ve firmě na denním pořádku,“ říká.

Synové mají dnes na starosti celé marketingové oddělení a jak jejich otec říká, do toho už jim vůbec nemluví. Že to je někdy těžké, přiznávají i sami kluci. Byť, jak shodně říkají, s Bobo vyrůstali odmalička.

„Jedna věc je předat si všechny informace a know-how. A druhá věc je, jak řemeslu a práci porozumět a vědět, proč a jak to dělat. Stává se, že to všichni vnímáme stejně, ale jsou momenty, kdy se naše názory a pocity úplně rozcházejí. Pak je zásadní si o tom popovídat, vyřešit to, abychom se dokázali pochopit a respektovat,“ říká Honza a jeho bratr přikyvuje.

Strategií firmy je ne nutně jít s aktuálními trendy, které přijdou a za chvíli zase odejdou. V Bobo tak neuvidíte sešity s nejrůznějšími televizními nebo filmovými hrdiny. „Takové věci zapůsobí, ale jen na chvíli. Proto jdeme tou těžší cestou a snažíme se, aby se z našich věcí staly ikony, které obstojí samy o sobě,“ vysvětluje Kabát starší.

Bobo ale nedělá jen vlastní produkty, ale i zakázkovou výrobu. Specializací firmy ostatně není sešit, ale spirála, kterou se vážou dohromady nejen bloky. Bobo je prý jediné v republice, kdo vyrábí spirálu plastovou. Málokdo ví, že se používá například na většinu autoatlasů, které mají spirálovou vazbu. Automapy se dávají dohromady právě tady, ve fabrice ve Voračicích. Bobo byla také jedna z prvních firem, která vyrobila autoatlas s měřítkem jedna ku stu. Podobně firma dává dohromady i kalendáře.

Díky spirále vyrobili například i patrně nejdražší blok na světě, je v něm totiž zhotovená ze zlata. Sešit je možné koupit jako investici, když se zaplní všechny listy sešitu, spirála se jednoduše vyndá a dá třeba do trezoru.

Podle Kabáta staršího je další specializací společnosti také práce s laserem, díky které vyrábí firma neotřelé desky svých sešitů. „Je to fenomén, který umí léčit, řezat materiály a v našem oboru umí krásně vypálit papír,“ popisuje zakladatel firmy. Laser používá i na reklamní papírové tašky. Nikdo by nepoznal, že nejde o tištěnou verzi.

V budoucnost papíru mají Kabátovi důvěru. Ostatně jejich webu dominuje heslo: „Věříme, že papír má před sebou skvělou budoucnost.“ To všechno i přesto, že vývoj v poslední době má dopad i na jejich podnikání. Na konci roku papír došel. Ti, kdo věděli, co přijde, ho skoupili. Dnes je o sto procent dražší. I přesto vidí budoucnost ve firmě i oba synové.

„S bráchou jsme se nejdřív věnovali věcem, které byly spíš okrajové, jako třeba natáčení promo videí. Postupně jsme se začali učit, co všechno se musí stát, než se výrobek dostane z výrobny k zákazníkovi do ruky. Tento proces jsme se snažili nějak pochopit – jak funguje výroba, co všechno se s papírem dá udělat a jak je důležité produkt dobře prezentovat a prodat,“ vypráví Honza.

„To, co se rodičům povedlo vybudovat, je úctyhodné. I proto v tom vidím také svoji budoucnost. A myslím, že papír tu s námi bude ještě dlouho,“ dodává Václav mladší. Jeho bratr zmiňuje také lásku k papíru, zodpovědnost a výzvu pokračovat v něčem, co vytvořila předchozí generace.

Budoucnost představují ony tři haly ve Voračicích, kde je kolem dokola jen Bobo. Dřív tu byl kravín. Rodina to tu obezdila, natřela a také se sem přímo nastěhovala. Dnes už tu nebydlí. Ze starého bytu je výstavka tvorby Bobo za posledních třicet let. Je tu i firemní obchod. A také velký sklad, kde je všechno připraveno na letošní školní rok.

Bobo své produkty dodává zejména do maloobchodní sítě papírnictví po celém Česku. Částečně i do zahraničí, byť asi jen z pěti nebo deseti procent. S obchodními domy se firma kdysi rozešla. I když v některých jsou nějaké výrobky k dostání. „Nepřekousl jsem jejich diktát, takže jsme byli jedni z prvních, kteří odešli. Rozhodli jsem se jít vlastní cestou. Vyrobit nejlevnější sešit za korunu padesát neumím,“ líčí Kabát starší.

Papír a hudba

Vlastní cesta jim přeje. A tak zatímco teď stojí děti se seznamem, na kterém jsou desítky sešitů a bloků, tu linkovaný, tu čtverečkovaný, větší či menší, nebo ten notový, Kabátovi už přemýšlejí, jak bude vypadat další sezóna. Stejně je to i s kalendáři. Zatímco se pomalu začínají prodávat ty na rok 2023, Kabátovi už jsou v roce 2024.

V mezičase se všichni soustředí také na hudbu. Zatímco kluci pořád bubnují, jejich otec se jí už moc aktivně nevěnuje. Říká, že spíš z povzdálí. „Stal jsem se konzultantem České filharmonie a snažíme se přijít s tím, jak v nové éře shánět donátory a jak financovat muziku. Byl jsem potěšený, že mě k tomu přizvali,“ uvádí Kabát starší. A dodává: „Kluky jsme nikdy do ničeho nenutili. Jsem ale šťastný, že si vybrali podobnou cestu. Miluju, když někdo umí práci dělat líp než já,“ říká Kabát s tím, že je milovníkem mladší generace.

A jak se hudba potkává s papírenským byznysem, když si odmyslíme hrací omalovánky? Václav Kabát starší říká, že v orchestru vždy vyberou jen ty nejlepší. Podobně to chtěl dělat i ve své firmě, ale moc to nešlo. „Dělat konkurzy na různá místa, když nejsou lidi, je zbytečné. I tak to ale musí být vyvážené, podobně jako v té muzice. Musí z toho mít člověk radost a musí se to líbit lidem. A ti si to ideálně pak musí také koupit. Ale muziku nejde dělat jen pro peníze, to je bláznovství,“ míní Kabát starší.

Zdá se ale, že jeho synové už na svůj recept přišli. „Chce to mít dobrý time management. I když občas mám pocit, že je to na hlavu trochu moc. Nakonec se ale tyhle dva světy dokážou dobře doplňovat. Principy firmy a kapel jsou podobné. Chcete něco vytvořit, ukázat to lidem a vyvolat v nich nějakou emoci. Je jedno, jestli je to písnička, nebo zápisník.“