Ve čtyři odpoledne tma jak v pytli, zima, déšť, bláto, jen někdy trochu sněhu – to všechno může vyvolávat otázku, zda má člověk novodobou českou zimu zapotřebí. Zvláště když do marastu tam venku vypravuje děti zabalené v několika vrstvách oblečení jak cibule. A právě s příchodem potomků se podobné myšlenky začaly honit hlavou i Pierovi a Nicole Sestakovým. Úvahy o trávení zimy někde v teple se ovšem na rozdíl od většiny ostatních rozhodli proměnit v realitu. Takže od jara do podzimu žijí v Česku a od října do března v Portugalsku. A není to žádná přímořská dovolená, ale život se vším všudy.

Rozseknout si život na dvě poloviny se může zdát jako náročné. Jak ovšem Sestakovi říkají, zas tak složité to není. „Člověk má dnes svobodu v pravém slova smyslu. Často se bojíme vystoupit z komfortní zóny, bojíme se změn a nových věcí, ale nikdo nikoho nenutí žít běžný život. Každý si ho může nadraftovat podle sebe,“ říká Piero Sestak, dvaatřicetiletý podnikatel, který spolu se svými společníky vybudoval komunikační a investiční skupinu Near & Dear.

Změnit život se se svou ženou Nicole rozhodl v roce 2022. Tehdy poprvé opustili na téměř pět měsíců byt, vzali svého malého syna a vydali se k oceánu do Portugalska, konkrétně do jeho jižní oblasti Algarve. „Oba oceán milujeme a hledali jsme způsob, jak si ho užívat na delší dobu než jen dva týdny během dovolené. Intenzivně jsme to ale začali řešit až po narození našeho prvního syna, kdy jsme zjistili, že zimy s dětmi v Česku jsou opravdu šedivé a dlouhé,“ říká Nicole Sestak, influencerka a podnikatelka, která se se svou sestrou proslavila tvorbou blogu s názvem A Cup of Style a dnes spolu vlastní firmu MG Nutrition zaměřující se na produkty zdravé výživy.

Jak Sestakovi sami říkají, v momentě, kdy člověk dojde k rozhodnutí nastavit si život podobným způsobem, stojí před celou řadou otázek. A podle Nicole Sestak se za ty roky stali v některých z nich vyloženě profesionály. Tak například cesta do Portugalska se dvěma malými dětmi může znít jako velmi stresující záležitost. Ale nemusí jí být.

Rodina vyráží ve dvou týmech. Zatímco jeden letí letadlem, druhý jede autem, dodávkou narvanou až po strop. „I kdybychom chtěli mít méně věcí, zatím se to nepodařilo,“ směje se Nicole Sestak, která s dětmi letí, zatímco její muž absolvuje cestu dlouhou tři tisíce kilometrů i s přívěsem, na kterém za dodávkou táhne skútr. Mohlo by se zdát, že dodávka je fajn na přesun, ale pak už se jedná o nadbytečnost, kterou je i skútr. Ovšem v momentě, kdy surfujete, vždy oceníte možnost rychle hodit prkna do zadní části kufru a jet.

Jak navíc Piero Sestak připomíná, půjčit si v Portugalsku menší auto stojí pár korun, ale pronájem dodávky je za majlant. „A vlastní skútr je super v tom, že na něm Piero může jet třeba surfovat, a já s dětmi mám pořád dodávku, se kterou můžu vyrazit, kam potřebujeme,“ dodává Nicole Sestak.

2 dny ty, 2 dny já, a 3 dny spolu

Díky své práci si mohou Sestakovi přizpůsobovat i čas. Oba podnikají, a proto si v Portugalsku nastavili speciální režim. „Každý máme dva dny na práci a sebe, a pak dva dny s dětmi, kdy práci a vlastní věci dělá ten druhý, pak tři dny společné,“ vysvětluje Piero Sestak s tím, že jeho žena má dnes díky svým podnikatelským aktivitám o něco víc práce než on, kterému se podařilo vedení skupiny delegovat. Dnes je tak se svým společníkem jen u nejdůležitějších rozhodnutí či v případě konzultací a namyšlení koncepčních strategií. „Chodím surfovat, harpunovat a po útesech, zkrátka využít toho, že jsme tady. Ale hlavně chci pomoci v seberealizaci své ženě,“ dodává podnikatel.

Přestože se svou sestrou Nicole Sestak obsah na blog již dávno netvoří, a zásadně omezily i tvorbu na YouTube, pro svou fanouškovskou základnu dnes nahrávají – i na dálku – podcast Se ségrou na HeroHero, kde mají skoro 2,5 tisíce odběratelů. K tomu navíc s nutriční terapeutkou Markétou Gajdošovou rozjely zmíněný brand MG Nutrition, ve kterém dnes někdejší blogerka působí coby CEO a aktuálně ji zaměstnává nejvíce.

„Ať už v podcastech či na YouTube jde obsah vždy do našich životů. Občas mám vlny, kdy mi to dává megasmysl, ale někdy si říkám, co je to za podivnou dobu, kdy mě živí to, že ukazuju lidem, co dělám. Proto jsme chtěly zkusit udělat reálný produkt, který se bude opírat sám o sebe, nikoliv o nás,“ vysvětluje Nicole Sestak důvod, proč s podnikáním začala.

Ona i její muž jsou si moc dobře vědomi toho, že si své aktuální nastavení života mohou dovolit i díky tomu, jakou mají práci. Nicméně podobně spokojený život podle nich může žít i kdokoliv další. „Jsou tu lidi, kteří žijí stejně jako my, jen třeba v dodávce, ale spokojení jsou stejně. Předělali si dodávku za tisíc euro, občas jdou pracovat třeba někam za bar, něco si naklikají online na dálku nebo jezdí pracovat domů, ale pak jsou tady. Člověk může být v podstatě kdekoliv, kde se mu líbí, jen tomu musí jít trochu naproti,“ říká Piero Sestak.

Nový domov

Ostatně onen život v dodávce může být občas i lehčí než život v domě či bytě v Portugalsku. Najít totiž ten správný a za rozumnou cenu může být velkým dobrodružstvím. Celé Algarve je turisticky velmi aktivní oblastí, kam se v létě nažene spousta turistů z Německa či Anglie. Tomu také odpovídají částky, za které jsou domy nedaleko pláží dostupné na Airbnb a podobných platformách.

Sestakovi se proto naučili, že tudy cesta nevede a nejlepším způsobem je oslovovat majitele domů či agentury, které je zastupují, na přímo. Díky tomu, že do Portugalska jezdí mimo sezónu, mají možnost domluvit si slevu a z částek, které se na internetu pohybují i nad hranicí 100 tisíc korun za měsíc, se dostat na měsíční nájem srovnatelný s tím v Praze. „Ve výsledku je to výhodné i pro ně, protože jim člověk na pět měsíců vyřeší nutnost starat se o dům, větrat a kvůli vlhkosti v něm i občas zatopit,“ vysvětluje Nicole Sestak s tím, že i péče o dům může být občas velmi náročná.

Naráží tím na zkušenost s místními opraváři, kteří dělají čest pověstnému portugalskému životnímu stylu, kdy přesné termíny a domluvené hodiny nemají příliš velkou váhu. I takové věci však patří k životu v Portugalsku, kterého se Sestakovi rozhodně nebojí, jak dokazuje i fakt, že zde přišel na svět jejich mladší syn. Jak Nicole Sestak přiznává, rodit ve státní porodnici by si tu asi netroufla, v soukromém zařízení ve Faru však bylo i přes pár much vše v pořádku.

„To bylo velké rozhodování, zda to dává smysl. Bylo to ve vlnách. Jednou jsme si říkali, že je to skvělý nápad, pak zase, že to nedává smysl, pak zase, že je to super. Od dalších expatů jsem se dozvěděla, že se může stát, že člověk dorazí do porodnice a nedomluví se. Navíc tu moc nejedou přirozené porody. Berou to jako operace. Chtějí to mít rychle za sebou, a jakoukoliv menší komplikaci hned řeší císařem a epiduralem,“ vysvětluje podnikatelka s tím, že podobně jako u porodu se pro soukromé zařízení rozhodli i v případě vzdělávání staršího syna.

Vzhledem k tomu, že dostat se do státní školky by bylo velmi složité po administrativní stránce, umístili jej do místní soukromé lesní školky, ve které se mluví primárně portugalsky a pak anglicky. „Díky tomu portugalštině už moc dobře rozumí a také začíná mluvit,“ pochvaluje si pyšně maminka to, jakým způsobem jejich syn zvládá komunikaci v jednom z nejsložitějších románských jazyků, jehož základy si museli alespoň částečně osvojit i rodiče. „Portugalští úředníci mají totiž rádi, když má člověk alespoň snahu mluvit jejich jazykem,“ vysvětluje Piero Sestak s tím, že je vždy dobré mít kamaráda, který se domluví.

Jednoho takového tu našel a dostal se tak díky němu například i k mořskému harpunování, na což si musel zřídit speciální rybářskou povolenku. Díky ní dnes nemusí nosit ryby či chobotnice z trhu, ale naprosto čerstvé přímo z moře. „Taky mi trvalo rok, než jsem ulovil první,“ směje se Piero Sestak a vysvětluje, že se jedná o skvělé doplnění k surfingu. „Člověk vidí i to, co se děje pod hladinou, a třeba díky tomu lépe chápe, jak se lámou vlny. Hlavně ale více rozumí oceánu, který je pro místní velmi důležitou součástí života,“ dodává.

Každodenní život

Mohlo by se zdát, že tu rodina žije dovolenkovou idylku, nicméně podle Nicole Sestak sem přesunuli svůj běžný každodenní život se vším všudy. „Nežijeme tak, že bychom to tu extra objevovali. Soustředíme se na rozvoj dětí a nás. Když za námi na dva týdny přijedou kamarádi na svou dovolenou, a třeba prší, tak se nás ptají, co děláme, když prší. A to jim říkám, že tady prostě žijeme, takže Vincent jde do školky, já sedím u počítače, a pak odpoledne děláme to samé co oni doma s dětmi, když prší,“ říká s úsměvem spoluzakladatelka MG Nutrition.

Všem, kdo by si chtěli podobný styl života vyzkoušet, radí, aby se nebáli a šli do toho. Zároveň ale doporučuje nehnat se do ničeho po hlavě. „Často mi přijde, že to lidi vidí moc komplikovaně. Řeknou si, že musí odjet na půl roku, a kvůli tomu to neudělají, protože je s tím spojeno hrozně moc věcí,“ říká Nicole Sestak a dodává: „První krok může být testovací. Můžete vyrazit na měsíc, vyzkoušet si, zda to pro vás opravdu je, kolik to stojí, zda to umožňuje práce. Určitě bych nevypovídala nájem a nedávala výpověď. Nejdřív bych si to vyzkoušela. Bude to něco stát, ale člověk si to zkusí. A příště bude chytřejší.“

Piero Sestak navíc radí dobře vše rozmyslet, i pokud chce člověk vyrazit ve dvou. „V páru do toho může být víc nadšený jeden a ten druhý pak ve finále zjistí, že tam pro něj nejsou žádné aktivity a je úplně bezprizorní. Nemá napojení na přírodu a oceán, nebaví ho jóga, tak co tady má sakra dělat,“ ptá se surfař amatér. „Je to vesnice se vším všudy. Nic moc tu není. My jsme s tím v pohodě, máme děti, zpomalíme, máme tu pláže, jsme venku. Ale když to ten druhý necítí stejně, tak je to špatné. A pak to může být psycho pro oba, protože ten druhý vidí, jak je nešťastný.“

Nabízí se otázka, zda se mladí podnikatelé nerozhodnou zakotvit u oceánu nadobro. Současné nastavení jim ovšem prozatím sedí nejvíce. Navíc ví, že svět je mnohem víc než Portugalsko. „Portugalskem ta možnost objevovat svět nekončí. Nám chybí ještě celý svět, ale teď jsou děti tak malé, že by nedávalo smysl je po něm tahat,“ vysvětluje Piero Sestak a dodává: „Přijde mi škoda být celý rok v Česku, ale zároveň i být celý rok v jiné zemi. To by mi bylo líto kvůli rodině a lidem, které máme rádi. Hledáme proto rovnováhu mezi tím žít svobodný život podle svých představ a nepřetínat přitom své kořeny. Je to klišé, ale rodinu nic nenahradí.“