Rád budu prezidentu Pavlovi po boku, říká architekt Josef Pleskot. Hrad je podle něj třeba otevírat

Petr Pavel by byl rád, kdyby ho na Hrad doprovázel jako prezidentův architekt Josef Pleskot. Ten se má s Pavlem brzy sejít a probrat možnosti.

Eliška NováEliška Nová

Pražský hrad

Z Hradu monarchistického plánoval Tomáš Garrigue Masaryk udělat Hrad demokratický. Sám by to nezvládl. Na pomoc si proto přizval slovinského architekta Jože Plečnika, který tou dobou v Česku už nějaký čas působil. V roce 1920, kdy Masaryk Plečnika požádal, aby upravil areál Pražského hradu, se začala psát ne vždy dodržovaná tradice hradních architektů. Nyní k ní má nakročeno Josef Pleskot.

Volební místnosti byly zavřené sotva pár hodin, když budoucí prezident Petr Pavel na otázku, co hodlá udělat, odpověděl: „Jedny z prvních kroků povedou k fyzickému i informačnímu otevření Hradu. Chtěl bych na něj přivést veřejnost, a to nejen v oblasti kultury, ale i vědy. Co se týká architektury, Tomáš Garrigue Masaryk měl svého Plečnika a já budu moc rád, když se mnou bude spolupracovat architekt Pleskot,“ uvedla nastupující hlava státu.

Tomu se v běžné řeči říká hozená rukavice. „Pan prezident vykopl míč, já jsem jej zachytil a zpozorněl,“ uvedl nyní pro CzechCrunch Pleskot. S budoucím nejvyšším ústavním činitelem se prý brzy sejde. „Pana prezidenta si velice vážím a jeho výzvu důkladně zvážím. Pokud toho budu schopen, rád mu budu po boku,“ dodal.

Areál Pražského hradu

Posledním hradním architektem na Pražském hradě byl Bořek Šípek, kterého si přizval Václav Havel. Byť ani Václav Klaus, ani Miloš Zeman tuto pozici nijak neobsadili, i tak se na Hradě udělala spousta práce. Historik architektury Zdeněk Lukeš, který v sídle českých vládců pracuje už od roku 1990, říká, že od té doby tu pracovalo bezmála padesát různých architektů. „Úkolů byla po totalitním období nashromážděná celá řada a zdaleka ještě není vše hotovo,“ míní Lukeš.

Sám Pleskot možnosti hradního angažmá nespecifikoval, uvedl jen, že je potřeba demokratizovat, propojovat a otevírat. „Také stále interpretovat historii, nebát se rozvoje, stejně jako se ho nebáli Masaryk, Plečnik nebo Havel. Co by to mohlo být, na to si ještě chvíli počkejme,“ uvedl Pleskot.

Podle Lukeše jsou možnosti v sídle prezidenta vždy, i proto, že jde o velké území, kde je stále potřeba něco otevírat, přemýšlet, co zlepšit, či jak využít jednotlivé objekty. „To všechno jsou úvahy, které by mohl řešit hradní architekt,“ říká Lukeš.

Největší úvahy nyní směřují k Jiřskému klášteru, který je v areálu Hradu, ovšem patří církvi. „Co se tam bude dít nás velmi zajímá, protože jde o mimořádně cenný historický areál, který prošel za staletí mnoha opravami. Byť jde o jiného vlastníka, vzhledem k tomu, kde klášter je, vztahují se na něj ty nejpřísnější památkové předpisy,“ líčí Lukeš.

Z objektů, které by se měly opravit, jde například o Zeyerovu kašnu v Chotkových sadech, která patří do areálu nejvyhledávanější pražské památky. Ta měla být kompletně rekonstruována a nasvícena, jde ale o jeden z projektů, na které kvůli covidu nebyly finance.

Jiřský klášter

Na opravu čeká také jeden skleník v Lumbeho zahradě a rovněž objekty z doby renesanční i barokní, které se nacházejí v Královské zahradě, konkrétně ve Stájovém dvoře a blízko něj. A znovu by se měla opravit například i takzvaná Masarykova vyhlídka od Plečnika v Horním Jelením příkopě. Oprav by se měla dočkat rovněž Královská zahrada, kde by mělo dojít k nahrazení asfaltu za dlažbu případně mlat. Stále se také opravuje katedrála svatého Víta.

Podle Lukeše je pak samozřejmě možné dodat i současnou vrstvu. Ostatně na Hradě jsou dnes zastoupeny všechny architektonické styly od protorománského až po hi-tech, který zastupuje oranžerie od Evy Jiřičné. Lukeš ale zároveň dodává, že možností pro nové stavby je čím dál méně. „Je tady snad už jen jediná volná parcela, kde by se ještě něco postavit dalo,“ uvádí historik architektury.

Katedrála svatého Víta

Co se historie hradních architektů týče, na Jožeho Plečnika na Hradě navázal Otto Rottmayer. Za Edvarda Beneše pozici zastával Pavel Janák, který patřil k jedněm z nejvýznamnějších českých moderních architektů. Věnoval se především rekonstrukcím. Důležitá byla rovněž éra Jaroslava Fragnera spojená v šedesátých letech s obdobím Antonína Novotného. V době normalizace pak dění na Pražském hradě podle Lukeše tak slavné nebylo. Po revoluci se ale tento dluh začal napravovat.

„Těším se, že pokud bude post hradního architekta obsazen, budeme debatovat a diskutovat například o tom, jak jednotlivé objekty využít lépe než dnes, případně co se ještě dá otevřít a co naopak ne,“ říká Lukeš.