V nerozlučném spojení tu dříve stávala roubená chalupa se stodolou. Jihočeské stavení se však dočkalo rekonstrukce a dvojakost zůstala, ovšem využití se částečně proměnilo. Zatímco roubenka zůstává hlavní rodinnou základnou, stodola se proměnila na letní obývák a zázemí pro hosty. Ti nespí na seně, ale v kulisách moderní interpretace užitkového stavení. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Stavení tvořené dvojicí objektů stojí uprostřed louky, téměř na samotě nedaleko lesa. V tomto složení tu je už dlouho a zub času si vybral svou daň. Stodola a chalupa se ale nakonec dočkaly náročné rekonstrukce trvající přes čtyři roky, díky které dostaly nový život, aniž by ztratily ten předchozí.

„Naším cílem byla přirozenost spíš než dokonalé formální napodobení. Přírodní materiály jako dřevo, kámen a hlína a jejich ruční opracování vnáší do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Návrh už od začátku bral v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí,“ popisuje autorka návrhu rekonstrukce, architektka Lenka Míková.

Vnější kulisy domů, které dohromady vytvářejí tvar písmene L, zůstaly téměř nezměněné. Hlavní proměny se dočkaly interiéry, obytné prostory se otevřely až ke krovu a obě stavby dostaly novou vestavbu, která v sobě v obou případech ukrývá hygienické zázemí a tvoří základnu pro schody vedoucí do patra. V případě stodoly výrazně vyčnívá, zatímco v chalupě se snaží o nenápadnost. Roubenka je totiž řešena jako hlavní dům. Z důvodu špatného stavu sice musel být objekt v podstatě celý vyměněn, rekonstrukce však byla pojatá co nejtradičněji.

Foto: BoysPlayNice

„V duchu starých chalup zůstala naschvál tmavší, uzavřená a intimnější. Hlavní roli tu hrají tradičně opracované povrchy – tesané trámy a roubení, hliněné omítky, ručně štípaný šindel… Nové prvky jako vložené patro nebo zádveří se snaží být spíš nenápadné. Světnici dominuje velká pec s nahřívaným ležením, protože roubenka se má využívat celoročně,“ vysvětluje architektka.

Stodola se zachovaným průhledem skrz původní vrata je doplňkovým stavením. Fakt, že již neslouží svému původnímu účelu, umožnil přistoupit k její obnově uvolněněji. V létě se z ní stává letní obývací prostor, zároveň je zde vyčleněno zázemí pro hosty a také technické prostory.

„Původní kamenné stěny zůstávají uvnitř odhalené, materiálově je doplňuje beton s otisky bednění na nové vnitřní stěně a překladech. Nad úrovní kamenných stěn jsou povrchy nabílené, aby tak vynikl původní krov a podpořil se celkově světlejší charakter stodoly,“ vysvětluje architektka s tím, že interiér s okolím propojují velkoformátová okna a také prosklení ve štítu. Pomyslným srdcem stodoly je otevřený krb umístěný na kameni dovaleném z nedaleké stráně.

Jak autorka návrhu říká, v průběhu prací se rekonstrukce postupně tříbila a občas byla i experimentem. Příliš dokonalá rekonstrukce ve finále vnáší do krajiny perfektně uhlazené domy, které pozbývají svou původní autentičnost. V tomto případě se však podařilo dokázat, že i nové může jít ruku v ruce s geniem loci daného místa.

Foto: BoysPlayNice

+6