Restaurace, co nejsou vidět. V Praze se otevřela cloudová kuchyň, která se specializuje na rozvoz jídel

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

cloud-kitchenInsider

Foto: Lasse Bergqvist/Unsplash

Do cloudových restaraucí nechodí zákazníci, ale pouze kurýři

0Zobrazit komentáře

Je to poněkud paradoxní situace. Protipandemickými vládními opatřeními těžce zkoušená gastronomie zažívá obrovské problémy, ze kterých se už pravděpodobně mnoho podniků nevyhrabe. Ruku v ruce s uzavřením restauračních provozů však zároveň prudce roste rozvoz jídel a ukazuje, jak by mohla vypadat budoucnost gastrosegmentu. A spatřit ji můžeme i v Česku.

Je jasné, že restaurace tak, jak je známe, nezmizí. Už jich ale možná v budoucnu nebude tolik a jak bude dál posilovat rozvoz jídel, budeme stále více narážet na takzvané cloudové kuchyně, tedy restaurace, do nichž nejde zavítat, ale můžete si z nich jídlo objednat domů nebo do práce.

„Restaurační byznys je stovky let starý a nyní se mění. Pandemie COVID-19 je v tomto směru akcelerátorem, který urychlil pohyb všech věcí,“ říká Jan Siuda, který v Praze společně s Tomášem Lvem rozjel jednu z prvních cloudových kuchyní MyFoodPlace.

Oba sice mají s prací v gastronomii zkušenosti jen díky pár letním brigádám, jinak působí v top management consultingu, ale když se Siuda o cloudových kuchyních doslechl poprvé před dvěma lety v Los Angeles, hned ho to zaujalo. První cloudovou kuchyň nakonec otevřel v pražské Krči a dnes v ní vaří už osm pražských podniků.

Restaurace, do kterých se nikdy nepodíváte

„Trh s rozvozem jídla se vyvíjí velice dynamicky. Začínalo se u telefonických objednávek, poté vznikly platformy agregující nabídku, jako například Dáme jídlo, které zásadním způsobem změnilo fungování rozvozu jídla, a nyní jsme svědky nového trendu, kdy vznikají ‚delivery only‘ restaurace. Ty jsou optimalizované pouze pro rozvoz a fyzicky se do nich zákazník nikdy nepodívá,“ popisuje situaci Siuda.

Sdílená kuchyně, do níž míří pro hotové pokrmy pouze kurýři, svou sílu pochopitelně ukazuje nyní v době koronavirové krize, protože osekává náklady při přípravě jídla na minimum. Nejde však o trend, který by vznikl v reakci na současnou pandemii. Naopak ve světě už na cloudové kuchyně nabírají různé startupy stovky milionů dolarů a mezi nejviditelnější projekty patří CloudKitchens od zakladatele Uberu Travise Kalanicka.

myfoodplace

Jan Siuda a Tomáš Lev, spoluzakladatelé cloudové kuchyně MyFoodPlace

V pražském MyFoodPlace se sešla kombinace známých gastroznaček, které již zákazníci znají, jako Salt’n’Pepa Burgers, Namaste India či Corleone, ale díky novému konceptu vznikly i čistě virtuální podniky jako Pizza Raketou, Tasty Bowl či Poke Lovers. V rámci jedné velké kuchyně se tak vaří pokrmy všech chutí, od pizzy přes asijské jídlo a burgery až po českou klasiku.

„Obecně věříme rozvozu. Sami jsme byli málem nuceni naši kamennou pobočku na jaře úplně uzavřít a byli jsme rádi, že můžeme fungovat alespoň zde. Ten model dává velký smysl, v dnešní době více než kdy jindy. Určitě máme v plánu se s MyFoodPlace rozšiřovat i do dalších lokalit,“ říká pro CzechCrunch Radovan Tlstovič ze Salt’n’Pepa Kitchen.

Šéf oblíbeného podniku, který má svou hlavní pobočku na Letné, dodává, že mu cloudová kuchyň přijde jako zajímavá cesta, jak se dostat do nových částí Prahy, i díky tomu, že vstupní náklady jsou pouze minimální. „Nebylo co ztratit,“ doplňuje. Navíc může ve virtuálním podniku testovat i nové koncepty a zkoušet, zda na ně lidé při objednávání jídel domů slyší.

„Nemáme a ani neplánujeme mít fyzické pobočky.“

V cloudové kuchyni lze ale rozjet také podnik úplně od píky. Pizza Raketou hledala nejjednodušší cestu, jak spustit nový koncept americké pizzy, a MyFoodPlace se ukázalo jako ideální řešení. „Když si představíte, že bychom za normálních okolností museli hledat prostor, přestavovat ho, nakoupit vybavení, řešit hygienu. Tady je již vše připraveno k okamžitému použití,“ říká brand manažerka Daniela Bordovská.

„Jsme čistě virtuální restaurace. Nemáme a ani neplánujeme mít fyzické pobočky. Míříme hodně na sociální sítě, brzy plánujeme spustit vlastní objednávkový web. To je naše cesta,“ popisuje Bordovská, jak se plánuje Pizza Raketou dále rozvíjet. A lze předpokládat, že takovou cestu bude volit stále více podniků, které nebudou chtít obsluhovat zákazníky „přímo u sebe“. „Fyzické pobočky považujeme za prežitek. Obzvláště u jídla jako pizza,“ dodává Bordovská.

Restaurace se v rámci konceptu virtuální sdílené kuchyně zaměřují především na svůj hlavní produkt – tedy přípravu a kvalitu jídla. MyFoodPlace zastřešuje infrastrukturu i logistiku. Jeho tým teď čítá přes 40 lidí, mezi něž patří jak kurýři, tak i management, pracovníci na výdeji a také vývojáři, kteří celou platformu staví.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Hodně investujeme do IT řešení, například do analýzy dat provozu a prediktivních modelů pro odhad budoucího počtu objednávek v průběhu dne. Díky tomu dokážeme výrazně zlepšit ekonomiku dopravy, rozšířit rozvozové zóny a zlepšit kvalitu pro zákazníka,“ říká spoluzakladatel MyFoodPlace Siuda.

Partnerským restauracím tak pražská cloudová kuchyně poskytne end-to-end řešení, kdy mohou de facto jen přijít do kuchyně, rozbalit své kuchyňské náčiní, vzít si suroviny a začít vařit. Pracovní stanice jsou plně vybavené včetně veškerých spotřebičů a zázemí a zajištěn je i rozvoz a celá technologie za ním.

Z MyFoodPlace rozváží jak vlastní kurýři, tak také služba Dáme jídlo, přičemž největší výhodou je, že v rámci jedné objednávky mohou nabídnout zákazníkům jídla z různých podniků a různých chutí, což obvykle není možné. Objednávat si lze totiž standardně pouze z jedné restaurace a nelze jich kombinovat více. Výjimkou je například pražské Manifesto, kde je na jednom místě taktéž více podniků a lze je spojit do jedné objednávky.

pizza-raketou-min

Foto: Pizza Raketou

Pizza Raketou nemá žádné fyzické pobočky, pouze rozváží

„Na logistice jde asi nejlépe vidět synergie ze sdíleného konceptu. Ve chvíli, kdy kurýr veze objednávky ne jedné, ale tři až pěti různých restaurací, tak ekonomika dopravy dostává úplně jinou podobu. Jsme tak schopni v relativně konstantní kvalitě vozit větší zónu s nižší cenou, což se projeví jak v zisku restaurací, tak v úspoře zákazníků,“ popisuje jednu z výhod Jan Siuda.

Z MyFoodPlace se aktuálně rozváží stovky jídel denně s tím, že počty objednávek podle provozovatelů stále narůstají. O desítky procent totiž meziročně roste celý trh s rozvozem jídel, což rychle posouvá kupředu i cloudovou kuchyni. Její byznys model je založen především na provizích.

„Naše provize jsou variabilní. Pokud restaurace udělá pouze pár objednávek, je naše odměna nízká. Roste ale lineárně s objemem. Považujeme to za správnou a více fér variantu pro všechny strany než paušální nájemné,“ říká Siuda s tím, že výše samotné provize je závislá na tom, odkud přijde objednávka a jak se řeší rozvoz. Zda přímo přes MyFoodPlace, webové stránky podniku či třeba přes Dáme jídlo.

„Cloudové kuchyně mohou restauracím zajistit za podmínek relativně nižších nákladů rychlý růst. Díky jedné lokaci pro několik značek je možné i snížení nákladů na rozvoz samotného jídla. Hlavním benefitem jsou tedy sdílené náklady, ale i přínos druhů kuchyní, které v dané lokalitě zatím neexistovaly,“ říká pro CzechCrunch Petr Indra, obchodní ředitel Dáme jídlo, a dodává, že z MyFoodPlace aktuálně vozí nižší desítky tisíc jídel měsíčně.

Český divadelní Netflix táhne. Streamovací služba Dramox Martina Hájka lidem přehrála už 28 tisíc hodin inscenací

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

martin-hajek-livesport

Foto: Livesport

Zakladatel Livesportu Martin Hájek

0Zobrazit komentáře

Streamovací služby vládnou světu. Naštěstí. Jinak by totiž v současné době jednak nebylo kde se kulturně obohatit a jednak by produkční společnosti ani umělci neměli žádný příjem. Právě proto v říjnu vznikla první česká divadelní streamovací služba Dramox, na které se podílí i Martin Hájek z Livesportu. A za necelé dva měsíce si na ní lidé pustili už desítky tisíc hodin obsahu.

Jak jsme přiblížili v článku ke spuštění Dramoxu, původní nápad na rozjetí podobného projektu se v mysli Martina Hájka vyrojil už před pandemií. Letos v květnu, motivován nejistou budoucností divadel, se ale rozhodl ve spolupráci s Martinem Zavadilem a Radimem Horákem myšlenky převést do praxe. Služba byla s několika desítkami divadelních her v knihovně spuštěna 10. října.

A rychle bylo jasné, že Češi o domácí divadelní tvorbu zájem rozhodně mají. Na Dramoxu už totiž stihli nasledovat skoro 28 tisíc hodin obsahu, a to i přesto, že služba dosud nabízela především starší záznamy získané například od České televize. Zároveň se však nabídka rychle rozšiřuje o přírůstky z mnoha různých zdrojů a probíhají spolupráce i se slovenskými divadly.

dramox

Foto: Dramox/CzechCrunch

Dramox se chce specializovat na co možná nejkvalitnější obsah

Mezi nejsledovanější hry momentálně patří Příběhy obyčejného šílenství od Dejvického divadla a Ženitba od Divadla Na Jezerce. Ze služby se poměrně rychle stal takový „Netflix pro divadlo“, takže ji lidé používají většinou jako večerní program. Prozatím jen vyhledávají spíše hry, které už znají, s pokračujícím předplatným nicméně bude prostor i k objevování více lokální tvorby – zvlášť v nadcházejících svátcích, kdy je zájem o speciální předplatné.

„Jsem rád, že jsme na nic nečekali a rozjeli Dramox dříve než na konci roku, jak jsme původně plánovali. Divadlo lidem chybělo a navíc divadla potřebují své diváky hned,“ říká Zavadil, který má široké zkušenosti s budováním digitálních firem. Podle aktuálních vládních nařízeních sice představení mohou probíhat, ale pouze pro publika online. Platforma pro jejich efektivní sdílení tak může hrát zásadní roli při získávání diváků.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Proto o spolupráci s Dramoxem podle jeho slov často projevují zájem přímo divadla. Zatímco na začátku jich se streamovací službou spolupracovalo třicet, dnes je to už více než dvojnásobek a další neustále přibývají. K novým přírůstkům patří například záznamy her Velvet Havel od Divadla na Zábradlí nebo Evžen Oněgin Divadla Petra Bezruče. Zhlédnout lze i představení Slovenského národného divadla.

„Celé je to o bourání bariér, které mohou lidem znemožňovat trávit s divadlem svůj čas,“ vysvětluje spoluzakladatel Dramoxu Radim Horák. Takový přístup přitom nezahrnuje jen omezení způsobená koronavirem. Díky titulkům si nyní mohou záznamy her užívat i neslyšící. Český divadelní Netflix proto s provozem logicky počítá do budoucna, kdy pandemie nebude faktorem. Diváci díky němu jednoduše dostávají přístup i k inscenacím, na které by se nebyli schopni vydat třeba za hranice.

martin-zavadil

Foto: Dramox

Martin Zavadil, specialista na budování digitálních firem a spoluzakladatel Dramoxu

Pustit se do streamingu navíc pro divadla může kromě pomoci v současné situaci znamenat také získávání zcela nového publika. Samozřejmě je těžké odhadovat, jaká je kulturní historie diváků Dramoxu, ale vzhledem k atraktivnímu zpracování služby lze očekávat zájem také u lidí, kteří se na divadelní hru jinak vydali nanejvýš se školou.

Když už školy zmiňujeme, ty mohou v reakci na velký zájem využít zvláštní předplatné pro své studenty. „Už nyní máme devatenáct představení, která se shodují s povinnou středoškolskou četbou,“ poznamenává Zavadil. Společně s DAMU v Dramoxu připravují dokonce i doprovodné materiály k inscenacím ve snaze usnadnit výuku.

Dalšími kroky služby bude především pokračující rozšiřování knihovny, a to jak o existující záznamy, tak vlastní nové. Proto si Dramox nechává 45 procent z předplatného. Cílem přitom dle slov zakladatelů rozhodně není ani do budoucna konkurovat fyzickým návštěvám divadel – jde spíše o to je podpořit. Nakonec by se ještě mohlo ukázat, že pandemie pro české divadlo nemusela být jenom hrozbou, ale také příležitostí.